Bohuslav Čížek: Omezování jednorázových plastů nesmí být úkol jen pro průmysl

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Dennis / Pixabay

Průmysl si je dostatečně vědom, že je potřeba řešit vznikající problém plastového odpadu a vnímá potřebu zabránit tomu, aby plastový odpad, nebo jakýkoli odpad, končil na ulicích, v přírodě, řekách a oceánech. Mnoho společností sdílí tento cíl a pokračuje v hledání a podpoře řešení tohoto závažného problému. Spolupracujeme například v rámci hodnotového řetězce v navrhování takových produktů, které jsou co možná nejvhodnější pro následnou recyklaci. Spolupracujeme také se státní správou a zpracovateli odpadů s cílem zlepšit předcházení vzniku odpadů a zlepšování systémů nakládání s odpady.

Směrnice se týká deseti druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také ztracených a opuštěných lovných zařízení. Omezit se má používání nádob na potraviny, sáčků a obalů, nápojových obalů a kelímků, tabákových výrobků s filtry, vlhčených ubrousků, balonků a lehkých plastových tašek.

Pokud evropské instituce a národní představitelé nebudou reflektovat argumentaci byznysu, nevyřeší se ani problém hromadění odpadu do budoucna. Faktem totiž je, že plastový odpad často končí v životním prostředí kvůli nezodpovědnému chování spotřebitelů nebo nedostatečné infrastruktuře pro nakládání s odpady, která jde převážně za hranice možností kontroly ze strany výrobců plastů.

Podle návrhu směrnice se výrobci jednorázových plastových výrobků budou podílet na nákladech spojených s likvidací těchto odpadů a úklidem a také s osvětovými opatřeními. Plné přenesení finanční zátěže na vyčištění na ty, kteří za vzniklou situaci nemají výhradní odpovědnost, skutečně není řešením. Naopak je řešením motivace, prevence, tedy určitá forma společného úsilí mezi příslušnými orgány státní správy, výrobci a spotřebiteli. Jinými slovy, náklady na vyčištění by měly být sdíleny a korporace jsou připraveny napomáhat řešení problému.

Řada firem se v posledních letech intenzivně zapojuje do dobrovolných schémat zpětného odběru s cílem v dohledné době recyklovat až 100 % plastových lahví. Na druhou ve světle všech „rozjetých“ dobrovolných závazků považujeme některé současné návrhy za nespravedlivé a nepřiměřené a spatřujeme v nich nepřijatelné riziko ohrožení výrobců plastů a zároveň vysoce nejisté a neřešitelné praktické důsledky pro členské státy. Zákaz některých výrobků může být i kontraproduktivní, protože některé jednorázové plastové obaly jsou zavedeny k zajištění ochrany zdraví, hygieny a bezpečnosti zákazníků.

Evropský parlament přijal 24. října 2018 pozici k návrhu směrnice. O své pozici následně 31. října 2018 rozhodly také členské státy. Finální podoba směrnice bude nyní dojednána Komisí, Parlamentem a Radou v rámci trialogu, přičemž první trojstranné jednání bylo naplánováno na 6. listopadu 2018.

Praktické důsledky a nejistota plynoucí z vývoje aktuálně probíhajícího legislativního procesu jsou hluboce znepokojující. Například vnímáme jako velmi nejisté, jak budou čističe odpadů rozlišovat mezi něčím, co je v návrhu navrženo jako plast na jedno použití, a víceúčelovými plasty nebo neplastovými výrobky, které nejsou pokryty navrhovanou směrnicí. Další problém vidíme v nejasnosti definice dotčených výrobků, např. u kompositních materiálů. Jaký podíl plastů musí být v daném výrobku, aby patřil do omezovaných produktů.

Stručně řečeno, průmysl plně rozumí své roli ve společnosti při řešení problémů s odpady z plastů a bude i přes tento znepokojující vývoj nadále pokračovat ve vyvíjení environmentálně šetrnějších výrobků, výrobků s vyšší recyklovanou složkou, edukaci spotřebitelů i dalších výše popsaných aktivitách. Domníváme se však, že stále existuje šance na dosažení spravedlivé dohody.