Tomáš Kramár: Česká veřejnost a životní prostředí: roste optimismus, neznalost zůstává
V hodnocení dopadlo nejlépe Estonsko, které se dokonce v mnohých případech zavázalo k přísnějším normám, než jaké platí v EU. Jeho životní prostředí však není poznamenáno těžkým průmyslem. Dobře dopadlo také Slovinsko, kde mají lidé nejsilněji vyvinutý vztah k životnímu prostředí i k dodržování zákonů. Polsko se potýká s velkým problémem v zemědělství, protože velké množství malých soukromých farem, které dokonce přežily komunismus, nevyhovují normám EU. Na druhé straně ovšem často splňují podmínky trvale udržitelného rozvoje.
V ČR patří zemědělství také mezi základní kameny úrazu. Permanentně se snaží pouze ekonomicky přežít a silná podinvestovanost tohoto sektoru nedovoluje zásadní modernizační změny, ať už v oblasti strojní techniky či například hnojení. Častým argumentem na obhajobu neuspokojivého stavu je to, že v členských zemích EU se její limity a direktiva také často nedodržují. V oblasti průmyslu se projevil jeden základní předpoklad pro dobré fungování podniku: Vyjasnění vlastnických vztahů. Jen za této podmínky je možné myslet do budoucna a rozumně investovat.
Podle výsledků analýzy je u nás ochrana životního prostředí závislá na individuálním zájmu a aktivitě. Tato činnost zůstává nadále ztížená, neboť diskreditace environmentální problematiky v letech 1992 - 1996 nebyla zdaleka napravena.
Také státní správa vykazuje množství závažných nedostatků: počínaje resortismem ("to se nás netýká, s tím musíte na referát životního prostředí"), absencí konkrétních informací o budoucích změnách a nárocích (čím dále od centra, tím větší neznalosti), přes špatnou komunikaci mezi jednotlivými úrovněmi státní správy (klasický byrokratický problém) a nekoncepčnost tvorby legislativy (jinak vypadá problém ve sněmovně, jinak v obci, kde se musí řešit - např. odpadový zákon) až k jednomu z nejzásadnějších problémů, že místní správa nějaké obce má jako prioritní problém například řešení nezaměstnanosti a ochranu životního prostředí často chápe jako něco, co stojí proti ekonomickému rozvoji obce.
Poslední částí projektu bylo zkoumání změn v názorech a v informovanosti veřejnosti. Je znát mírné zvýšení zájmu o problematiku životního prostředí, toto zvýšení je však možné sledovat téměř výlučně u vzdělané urbánní populace. Například znalost pojmu trvale udržitelný rozvoj stoupla od roku 1998 z šedesáti na sedmdesát procent a znalost významu tohoto pojmu z dvaceti na sedmadvacet procent. Necelá polovina dotázaných znala alespoň jednu ekologickou organizaci podle jména a tři čtvrtiny respondentů považují činnost těchto organizací za prospěšnou.
reklama
