Český svaz ochránců přírody: K Návrhu programového prohlášení budoucí vlády

Ilustrační snímek.

Zdroj | ČSOP

- upozorňuje na absenci jakýchkoli cílů v ochraně přírody, třebaže v preambuli vládního programu je mezi klíčovými oblastmi uvedeno, že „vláda bude chránit přírodu a krajinu jako základní bohatství naší země“.

- zdůrazňuje úplnou absenci cílů v oblasti zajištění péče o biodiverzitu. Všichni vnímáme dramatický úbytek motýlů a dalších skupin hmyzu, polních ptáků jako je koroptev či sýček, obojživelníků i dalších živočichů a rostlin. Přitom tato krize biodiverzity nás přímo ohrožuje, například na opylovačích jsme závislí v produkci potravin. Přesto v programovém prohlášení tato priorita chybí. Nepočítáme-li tedy spíše kontroverzní tvrzení, že biodiverzitu zvyšuje budování vodních nádrží.

- se znepokojením vnímá plán, podle kterého mají být v zemědělství veškeré dotace směřovány na subjekty, které „skutečně produkují potraviny a krmiva“. Přitom je dnes již nezpochybnitelný význam mimoprodukčních funkcí krajiny (vodohospodářské, rekreační, biotické atd.), v civilizovaných zemích se vedou seriózní diskuse, jak vlastníkům pozemků tyto mimoprodukční funkce zaplatit, aby nebyli tlačeni do jejich omezování či likvidování skutečností, že jediný jejich příjem je z produkce. Dotace do krajiny jsou právě jednou z možností, jak tyto mimoprodukční funkce, nezbytné pro náš život podpořit. Podřídit dotační politiku v zemědělství výhradně produkci je krokem zpět o několik desetiletí.

- nesouhlasí s tím, že by protierozní vyhláška v současné podobě znehodnocovala půdu. Dovede si samozřejmě představit i účinnější protierozní opatření, současná podoba vyhlášky je však složitě vyjednaným kompromisem, který je přes všechny problémy funkční. Český svaz ochránců přírody rád podpoří takové změny, které skutečně povedou k vyšší protierozní ochraně půdy, takovým opatřením ale rozhodně není zrušení současné protierozní vyhlášky.

- nerozumí útokům na neziskový sektor. Neziskový sektor v naší zemi plní mnoho nenahraditelných funkcí, přičemž každá aktivita ve veřejném prostoru je svým způsobem i „politická“, protože ovlivňuje nějakou místní či širší skupinu obyvatel. Konkrétně Český svaz ochránců přírody se stará o tisíce hektarů přírodně cenných lokalit, obnovuje zničené mokřady či květnaté louky, pečuje o zraněná divoce žijící zvířata a pomáhá jim v návratu do přírody, udržuje desítky naučných stezek, zachraňuje staré ovocné odrůdy a realizuje mnoho dalších aktivit, které kdyby ustaly, dojde ke značným, mnohdy nevratným škodám na přírodě i veřejném prostou. Zároveň však zastupuje svých 7000 členů ve 300 základních organizacích a desítky tisíc příznivců v diskusích o stavu a ochraně naší přírody a krajiny – je nepovinným připomínkovým místem pro projednávání související legislativy, má zástupce v řadě expertních komisí Ministerstva životního prostředí, spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny na vytváření strategických dokumentů a podobně. Tyto dvě stránky činnosti jsou neoddělitelné,

- nic nenamítá proti maximální transparentnosti využití veškerých peněz z veřejných zdrojů. Není mu ovšem jasné, proč je toto zdůrazňováno opakovaně pouze u neziskových organizací, přestože příjemcem dotací (národních i zahraničních) jsou všechny subjekty od samospráv až po podnikatelský sektor.

Český svaz ochránců přírody je připraven, v případě zájmu budoucí vlády o doplnění či úpravu programového prohlášení v těchto bodech, se s jejími představiteli sejít.