Ivan Sommer: Dusivé ovzduší aneb příběh kropicí tramvaje v Brně
 |
|
| Oblak prachu z demolice kasáren. | |
| Foto: Ivan Sommer |
Jedním ze zdrojů prachu je opožděné odstraňování zimních posypů. Brno je rozděleno na 29 městských částí, které sice organizují čištění ulic, ale výsledek pravděpodobně příliš nekontrolují, i když za úklid platí. Posypové směsi vytvářejí v zimě na vozovce pevné vrstvy, které se nástupem teplého počasí na jaře drolí a postupně uvolňují prachové částice do ovzduší.
Významným zdrojem prachu jsou v létě stavební akce nejrůznějšího druhu počínaje malými výkopy, opravami fasád a vozovek až po odkrytí stovek metrů čtverečných prašné plochy jako je například rekonstrukce tramvajového kolejiště na ulici Česká nebo nová výstavba v Bohunicích. Vypadá to až komicky, jak pracovník s rouškou na obličeji, aby se sám ochránil, vyváží kolečkem z vnitřku domu vybouraný materiál do kontejneru na ulici, odkud poryvy větru přenášejí prach na vzdálenost desítek metrů a zahalují přitom kolemjdoucí, žádnou rouškou nechráněné. Při demolici starých kasáren mezi ulicí Štefánikovou a Staňkovou (městská část Královo Pole) se z oblaku prachu (viz foto) usazovaly povlaky na parkujících autech až ve vzdálenosti stovek metrů.
Že se v horkém počasí zvyšuje prašnost, věděli v Brně už před více než 50 lety, městské ovzduší čistila a svlažovala speciální kropicí tramvaj, která se nyní nachází někde v Technickém muzeu. V r. 1986 Dopravní podnik města Brna během cca tří měsíců upravil na kropení obyčejnou sériovou tramvaj. Nejde totiž jen o zlepšení kvality ovzduší, ale i bezpečnost provozu tramvajových tratí, protože kolejnice se teplem roztahují a může dojít k jejich vybočení, následně pak k vykolejení tramvaje.
Jako bývalý zaměstnanec Dopravního podniku města Brna jsem letos v předtuše svých zdravotních potíží upozornil na využití kropicí tramvaje náměstka primátora Mgr. Martina Andera, Ph.D. (člen Strany zelených) zodpovědného za oblast životního prostředí, současně také místopředsedu představenstva Dopravního podniku města Brna, a.s. Odpověděl zcela negativně. Bylo prý zrušeno odběrné místo vody pro tramvaj z řeky Svitavy v Maloměřicích vzhledem k výstavbě lávky přes řeku, kropicí tramvaj již technicky dosloužila, podle městské vyhlášky zodpovídají za čistotu jednotlivé městské části. Obávám se, že pan náměstek se nechal ukolébat informací zaměstnanců Dopravního podniku, protože stále existuje šachta na odběr vody, jejíž poklop byl opatřen zcela novým zámkem. Kdyby mi pan náměstek věnoval trochu času, místo bych mu osobně ukázal. Úprava sériové tramvaje v r. 1986 trvala pouze pár měsíců, nebyl to žádný technický problém. Městské části jsou jistě významným činitelem pro zajištění čistoty města a kropicí tramvaj nepředstavuje "všelék", byla by jedním z historicky osvědčených prostředků, protože proudění ovzduší nerespektuje hranice rozdělení města. Dopravní podnik je městský podnik, může tedy vyvinout iniciativu nezávisle na městských částech. Vždyť jde o životy obyvatel! Soudí se, že v ČR v roce 2000 kontaminace ovzduší jemným prachem způsobila snížení očekávané délky života téměř o rok a ministerstvo životního prostředí připravuje opatření k zastavení tohoto trendu. Jednoduše řečeno, snížením obsahu prachu v ovzduší by se i někteří obyvatelé Brna dožili delšího věku.
Pan náměstek si asi neuvědomuje, jak netečně se mohou představitelé některých městských částí k čistotě prostředí zachovat. V Králově Poli (starosta Ing. Ivan Kopečný, první místostarosta René Pelán) se vydává zpravodaj Královopolské listy (viz kralovopole.brno.cz). V čísle 6 z června 2007 s úvodníkem starosty Ing. Ivana Kopečného byl v rubrice Vox populi dokonce zveřejněn stesk čtenářky: "Máme tu jaro, přišly horké dny a sucho, na ulicích je plno prachu, který se zvedá při každém závanu silnějšího větru. Přimlouvám se, aby se v našich ulicích víc kropilo a uklízelo." Starosta zjevně ani necítí, že mezi jeho povinnosti patří starat se, aby ulice byly čisté a zdraví občanů nebylo narušeno.
Pro mě znamenala kropicí tramvaj roku 1986 tragikomický životní obrat. Nejprve jsem dostal od podnikového ředitele finanční odměnu za splnění úkolu - nalezení zdroje vody, vzápětí mi dal výpověď za porušení pracovní kázně - nesplnění téhož úkolu, vrátit odměnu nežádal. Pracovní spor o výpověď jsem prohrál, soudce mi vysvětlil, že není možné plnit úkol pouze dobře, povinností je plnit ho ještě lépe. S odstupem času bych se mohl takové absurditě jen usmívat, kdyby se mezi současnými řediteli Dopravního podniku nenacházel tehdejší nomenklaturní kádr Ing. Rudolf John, který se podílel roku 1986 na konstrukci kropicí tramvaje a přispěl k mému vyhazovu. Ta necitelnost, se kterou jsem se tehdy setkal, se bohužel projevuje dosud. Pro seniory se srdečními potížemi je kvalita ovzduší otázkou života a smrti, kropicí tramvaj představuje příspěvek, jak nepříznivou situaci zlepšit. Ing. Rudolf John by byl schopen ji přivést znovu na svět, jeho technické znalosti a schopnosti nepodceňuji, jsou jistě dostatečné.
"Selským rozumem" bych soudil, že zásadní péči a dohled nad městským ovzduším, jehož proudění nerespektuje žádné administrativní rozdělení města, by měl provádět magistrát. Předpokládám, že podobné problémy se vyskytují nejen v Brně ale i jinde. Shledal jsem náhodou, že usměrnění stavební činnosti v létě, aby se nezvyšovala prašnost ovzduší, je předmětem legislativy dokonce i v USA. Vlastně mi připadá, že si nyní v Brně instituce problém přehazují více méně mezi sebou, dusící se senioři je zajímají jen málo. S nemilým překvapením pozoruji, jak se aktivní zelené štiky pomalu mění v namodralé úřední kapříky.
Přečtěte si reakci Martina Andera, náměstka primátora města Brna.
reklama
