Eva Pernicová: Nejúčinnější adaptace na klimatickou změnu nezačíná jen ve vládních strategiích, ale přímo v krajině

O adaptaci na klimatickou změnu se nerozhoduje jen v parlamentu nebo na mezinárodních summitech. O její podobě rozhodují také tisíce drobných zásahů v krajině. V lesích, na loukách a v mokřadech, které pomáhají obnovovat nejen přirozený vodní režim, ale také celkově zvyšovat odolnost krajiny vůči dopadům měnícího se klimatu. Je sedm hodin ráno a v podmáčeném Šumavském lese je ještě chladno. Skupina dobrovolníků a dobrovolnic bere do rukou lopaty a rýče. Jejich cílem není postavit novou stezku ani vysadit alej. Obnovují drobné přehrážky, které pomáhají zpomalovat odtok vody a vracet ji do míst, odkud byla v minulosti odvedena melioracemi. Na první pohled nenápadná práce. Ve skutečnosti jde o jednoduché opatření, které může přispět k obnově mokřadních ekosystémů a ke zvýšení schopnosti krajiny zadržovat vodu.

Změna klimatu patří k nejdiskutovanějším tématům současnosti. Přesto se stále objevují názory, že počasí se přece měnilo vždy a horká léta či chladné zimy nejsou ničím výjimečným. Klima Země se v průběhu historie přirozeně měnilo a střídala se období oteplování i ochlazování. Hlavní příčinou současného oteplování je lidská činnost, především spalování fosilních paliv, které zvyšuje koncentraci skleníkových plynů v atmosféře. Právě jejich rychlý nárůst způsobuje, že dnešní klimatická změna probíhá mnohonásobně rychleji než většina přirozených změn klimatu v minulosti. Společnost se jí proto musí, chtě nechtě přizpůsobit a hledat způsoby, jak zvýšit odolnost krajiny i životního prostředí jako celku.

Její dopady dnes nepociťují jen vzdálené části světa, ale stále více i Česká republika. Delší období sucha střídají přívalové deště, které půda nedokáže dostatečně vsakovat. Přibývá vln veder, vysychají studny i drobné vodní toky a lesy oslabuje kombinace sucha, vysokých teplot a kůrovcových kalamit. Klimatická změna není jen ekologickým problémem. Ovlivňuje naše zdraví, zemědělství, ovzduší, ekonomiku i celkovou kvalitu života. Adaptace na ni se tak neodehrává jen v parlamentních sálech nebo na mezinárodních summitech. O její podobě se rozhoduje i na loukách, v mokřadech a lesích. Právě tam je vidět, že ochrana přírody není jen soubor zákazů a předpisů. Je to především každodenní práce. Opravený mokřad, obnovená tůň, posečená květnatá louka nebo odstraněné invazní rostliny samy o sobě svět nezmění. Společně ale vytvářejí krajinu, která lépe zadržuje vodu, ochlazuje své okolí a poskytuje prostor tisícům druhů rostlin a živočichů.

Často se ptáme, co může jednotlivec udělat pro klima. Vedle změn, které mohou zahrnovat třeba zateplení domu nebo častější využívání veřejné dopravy namísto spalovacích motorů, existují i další cesty. Patří mezi ně i promyšlenější spotřeba. Ta zahrnuje například omezování jednorázových plastů používáním opakovaně použitelných lahví, hrnků nebo nákupních tašek. Stejně důležité je vyhýbat se zbytečným nákupům a pořizovat jen věci, které skutečně potřebujeme. U oblečení lze dávat přednost kvalitním výrobkům s delší životností, opravám nebo nákupu z druhé ruky místo rychlé módy. Významný přínos má také omezení plýtvání potravinami, například plánováním nákupů, správným skladováním potravin nebo využitím zbytků při vaření. Samozřejmostí by mělo být i důsledné třídění odpadů a jejich co největší využití prostřednictvím recyklace nebo kompostování bioodpadu.

Stejně důležité je i to, jak pečujeme o prostředí kolem nás a vracet krajině to, co k ní vždy patřilo. V praxi to může znamenat, že dešťovou vodu nenecháme zbytečně odtéct, ale zachytíme ji do nádob. Na balkonech bytových domů, u rodinného domu či v okolí vysadíme květiny a rostliny, které pomáhají včelám a dalšímu hmyzu. Místo zbytečně vybetonovaných ploch dáme přednost zeleni a pečujeme o ni co nejjednodušeji a bez chemie. To vše krajině pomáhá a zároveň dělá naše okolí živější a příjemnější.

Tyto změny nemusí zůstat jen u jednotlivců. Když se lidé spojí a začnou o krajinu pečovat společně, mohou mít jejich kroky větší dopad. Jedním z příkladů jsou Týdny pro krajinu, které Hnutí DUHA pořádá už téměř třicet let. Jde o pracovní a vzdělávací program, v jehož rámci se dobrovolníci a dobrovolnice společně s týmem Hnutí DUHA každoročně vydávají do terénu napříč republikou a podílejí se na obnově české přírody. Pomáhají pečovat o lesy, obnovovat přírodní prostředí a vracet do krajiny prostor pro divokou přírodu. Program propojuje environmentální vzdělávání s praktickou prací v terénu a ukazuje, že ochrana přírody znamená dlouhodobou a konkrétní činnost přímo v krajině. Kromě konkrétní práce při obnově přírody přinášejí i zkušenost, díky níž lidé lépe chápou fungování krajiny a uvědomují si její nezastupitelnou roli v každodenním životě. Obnova mokřadů, tůní nebo lesů tak není jen pomocí přírodě, ale také cestou k hlubšímu vztahu k ní.

Žijeme v době, kdy lidé čelí celé řadě každodenních výzev. Řeší své zdraví, práci, bydlení, rodinu i rostoucí životní náklady. Je proto pochopitelné, že ochrana přírody se někdy ocitá až na konci seznamu priorit. Jenže bez zdravé krajiny nebude dobře fungovat ani naše společnost. Je to základ, na kterém stojí naše zdraví, bezpečnost i kvalita života. Právě proto bychom péči o přírodu neměli vnímat jako luxus nebo zájem úzké skupiny lidí, ale jako společnou investici do budoucnosti nás všech. A právě proto mají smysl i zdánlivě drobné kroky, které může ve svém okolí udělat každý z nás. Ve svém součtu totiž mohou přispět k výrazné změně.

---

reklama

---