Ivan Obrusník: Je nutné zvýšit připravenost občanů na povodně

Šetrnější péče o krajinu pro snížení povodňového nebezpečí sama o sobě nestačí. Schopnost snižovat dopad povodně působením krajiny relativně klesá s rostoucí „silou“ povodně. U katastrofických povodní (u nás 1997 a 2002) může pozitivní vliv krajiny snížit úroveň povodňové hladiny či průtoku o cca 5 – 8%, avšak u menších a častějších povodní je pozitivní vliv krajiny relativně větší.

Hodně záleží i na tom, zda byla krajina „nasycená“ předchozími srážkami či táním sněhu, pak se schopnosti krajiny pro snížení dopadu povodně snižují. Dá se říci, že nejlepší je kombinace technických i krajinných řešení, která je uzpůsobena konkrétní lokalitě. Ještě bych připomenul i využití nestrukturálních opatření jako je kvalitní výstražná služba a dobrá připravenost a tedy i adekvátní reakce obyvatelstva na povodňovou situaci. Podle Světové meteorologické organizace může dobrá výstražná služba a adekvátní reakce dalších složek krizového řízení snížit ztráty na majetku až o cca 30% a ztráty na životech na minimum. Právě proto je neustálé zlepšování výstražné služby pro povodně a další pohromy hlavním a dlouhodobým úkolem Českého hydrometeorologického ústavu.

V záplavových územích by mělo být obytných domů co nejméně, ale někde už se tomu nemůžeme vyhnout. Vystěhovat lidi z dosahu povodňových vln u nás to obvykle nejde vzhledem k hustotě osídlení a nedostatku vhodných volných míst pro stavbu domů.. Proto si lidé po povodni často staví domy znovu na tom samém místě, a co je nejhorší, se stejně nízkou schopností odolat povodni. Je s podivem, že takovéto stavby jsou při rekonstrukci území po povodni povolovány. Jedním z možných technických opatření – kromě hrází, polderů, přehrad apod. – je výstavba domů, které jsou mnohem odolnější vůči povodním. To je naprosto v souladu se závěry Světové konference o snižování katastrof (WCDR) v lednu 2005 v Kobe, která vytýčila strategii shrnutou v akčním plánu Hyogo (Hyogo Framework for Action – HFA) založenou na principu zvyšování odolnosti národů a komunit vůči přírodním katastrofám. Příkladem tohoto přístupu může být New Orleans, kde jsou po katastrofě způsobené hurikánem Katrina a následující povodni nové domy stavěny na cca 1 -1,5 m vysokých sloupech, což může při budoucích povodních značně pomoci.

Co je však u nás přímo zoufalé, je „zranitelnost“ infrastruktury silnic, tratí, mostů, kanalizace apod. Na ty nelze zapomínat a opět je stavět „odolnějším“ způsobem Obecně lze zdůraznit, že je třeba udělat co nejvíce výše zmíněných opatření a to jak krajinných, tak i technických, a vhodně je kombinovat. Je třeba si uvědomit, že povodně byly, jsou a budou a jak se říká, měli bychom se s nimi naučit žít, ale na jiné úrovni než tomu bylo dosud. Větší roli by měly hrát i pojišťovny, které by měly výstižněji ocenit odolnost daného domu vůči povodním a podle toho odvozovat výši pojistky, či pojištění domu dokonce odmítnout. K tomu by však mělo docházet spíše v extrémních případech. Výše pojistky by mohla být dobrým regulátorem a stimulátorem. Závěrem bych ještě připomněl nutnost zvyšovat povědomí a připravenost občanů na možnost zasažení povodní či jinou pohromou, což může značně snižovat ztráty na životech i majetku. S „výukou“ k této připravenosti by se mělo začít již na školách.

---

reklama

---