Oldřich Janeba: Jaderné dilema částečného ekologa

• Jaderky rozhodně nejsou řešením energetické bezpečnosti. Laciného paliva je dostatek právě proto, že jsou jaderné elektrárny v útlumu. Jaké jsou skutečné zásoby a jak bude dlouho trvat, než se o ně začneme přetahovat stejně jako o plyn, či ropu se vedou spory (nezapomeňme, že dnes nedostatkový plyn, byl za bezpečné palivo považován ještě před třemi lety.

• Masové rozšíření jaderných elektráren nelze oddělit od rizika šíření jaderných zbraní.

• Fakt, který nejvíce přispívá k návratu jadrných elektráren – změny klimatu. Samo jádro nás před globálním oteplováním nezachrání, pouze nám ho pomůže přibrzdit. Výroba elektřiny má totiž na svědomí pouze asi jednu třetinu všech skleníkových plynů a jaderné elektrárny budou vždy vyrábět jen část, řekněme třetinu veškeré elektřiny. Díky za každou ušetřenou tunu CO2 vypuštěnou do atmosféry, ale žádný zázračný lék na průmyslovou nemoc lidstva to není.

• Provoz elektráren je nebezpečný, žijeme v době teroristických útoků.

• Kam s vyhořelým palivem nikdo neví.

• Skryté náklady. Snad si nemyslíme, že provozovatelé zaplatí i vojenskou ostrahu včetně leteckého krytí nebo že je v nákladech započtena správa skladišť na desetitisíce let dopředu.

• Ztráta investic do obnovitelných zdrojů, nalejí-li se všechny do nových Temelínů, na rozvoj alternativ se nebudou dostávat.

• Jaderné elektrárny mají také, u nás tu nepříliš zmiňovanou nevýhodu, že koncentrují moc a peníze do rukou jejich provozovatelů a státu. Zatímco plynovou elektrárnu může provozovat kdejaké menší město nebo soukromá firma a sluneční kolektor si může našroubovat každý, místní jaderná elektrárnička pro pár starousedlíků prostě nepadá v úvahu. Jaderné elektrárny nevyhnutelně vedou někam směrem k těžké ruce investičních molochů a silného státu.