Jan Borovička: Jak se kůrovcová kalamita dotkne houbaření?
Opakované dlouhodobé sucho v posledních letech smrky na celém našem území systematicky oslabovalo a snižovalo jejich schopnost odolávat škůdcům. Mezi ty je třeba počítat i parazitické houby, které jsou rozšířené zejména v kulturních smrčinách. Nejvýznamnějšími jsou václavka smrková – Armillaria ostoyae, což je oblíbená jedlá houba, a chorošovitá houba kořenovník smrkový – Heterobasidion parviporum. Působení těchto a dalších parazitických hub jistě přispělo ke snížené schopnosti smrků odolat epidemii kůrovce.
Odumřelé smrky přinesly přinejmenším jedno mykologické překvapení, které zaznamenali i běžní houbaři. Na smrkových souších se začaly objevovat hlívy. Hlíva ústřičná – Pleurotus ostreatus je známý a komerčně pěstovaný druh, v přírodě se však vyskytuje v pozdním podzimu na listnáčích. V létě u nás na listnáčích roste podobná a stejně chutná hlíva plicní – Pleurotus pulmonarius, která se vyznačuje žloutnutím plodnic. A právě ta začala v letních měsících plodit i na kůrovcových souších, což je jev, jaký jsme doposud nepozorovali, přinejmenším v takové míře.
Přestože smrk do nižších poloh spíše nepatří, neznamená to, že by s jeho výskytem i na vyloženě nevhodných stanovištích nemohly být spojeny vzácné druhy hub. Známý je např. fenomén karlštejnských smrčin. Ty byly hojně navštěvovány už v polovině 20. století mykologem Albertem Pilátem a dalšími. Pod smrky v údolích potoků na vápencovém podloží byly nalezeny některé druhy vzácných saprotrofních pečárek (žampionů), např. pečárka Deylova – Agaricus depauperatus, z mykorhizních hub byla u Karlštejna opakovaně nalezena i kriticky ohrožená čirůvka tygrovaná – Tricholoma pardinum.
Ale i „obyčejné“ kulturní smrčiny mohou být přírodovědecky cenné. Některé takové se vyskytují např. na Vysočině (Pelhřimovsko) nebo v jižních a západních Čechách (Táborsko, Českokrumlovsko, Tachovsko) a mnohé z nich jsou probíhající kůrovcovou kalamitou vážně ohroženy nebo již byly zničeny: z části či docela. Ohrožení spočívá nejen v samotném odumření stromů, se kterými žijí v symbióze vzácné mykorhizní druhy hub, ale i v přeměně těchto lokalit po kalamitě na porosty, které nemohou zajistit kontinuitu výskytu těchto hub (modříny, douglasky, listnáče). O necitlivě prováděné těžbě nemluvě.
Tyto mykologicky cenné jehličnaté lesy (smrčiny s příměsí borovice) rostou na živinami chudých (oligotrofních) půdách na kyselém podloží. Vyskytují se v nich vzácné mykorhizní houby jako jsou čirůvky – Tricholoma, kuřátka – Ramaria a kořenatky – Phaeocollybia, krásnoporka kozí noha – Scutiger pes-caprae a pak řada dalších, které jsou někdy označované jako „ježaté houby“, protože jejich výtrusorodou vrstvu netvoří rourky ani lupeny, ale ostny. Jsou to lošáky, tradičně řazené do rodů Hydnellum, Sarcodon, Phellodon a Bankera. Většina z nich není vhodná ke konzumaci, ale z tradičních jedlých (i když spíše vzácných) hub lze jako typické představitele z těchto stanovišť jmenovat hřib borový – Boletus pinophilus a křemenáč smrkový – Leccinum piceinum. Z běžných jedlých druhů je kromě hřibu smrkového – Boletus edulis velice hojná sluka svraskalá – Cortinarius caperatus a některé holubinky – Russula spp.
Mykologicky bohaté oligotrofní jehličnaté lesy na kyselém podloží u nás nejsou zvláště chráněny. Protože postupující eutrofizace (depozice dusíku) a extenzivní způsob holosečného hospodaření v lesích výše uvedeným vzácným houbám neprospívá, je kůrovcová kalamita a s ní mizející počet vhodných stanovišť vážným ohrožením pro řadu z nich.
Například lošákovec podivný – Hydnellum mirabile (kterého autor příspěvku v přírodě nikdy neviděl) u nás byl donedávna považovaný za vyhynulý. Asi před 14 lety byl nalezen na Pelhřimovsku, ale přinejmenším jedna ze tří mikrolokalit v oblasti už byla zničena při zásahu proti kůrovci a dalším hrozí bezprostřední nebezpečí zániku. Houba se tak může stát opět regionálně vyhynulou. Společně s tímto lošákovcem rostou i další vzácné druhy, a přestože proběhly určité snahy poskytnout lokalitě zákonný status ochrany, nevedly ke zdárnému konci. Vyhlášení chráněného území by však les proti kůrovci neimunizovalo.
Nejen mykologové, i běžní houbaři pocítí nebo již pocítili následky kůrovcové kalamity. Řada míst, kam jsem od mládí chodíval na houby v milovaném Posázaví, jsou změněna k nepoznání. Místa, kde jsem houby potkával po léta jako staré známé, přestala existovat. Krajina mého dětství a mládí je pryč. Ponechané ostrůvkovité části lesních porostů mezi pasekami houbaře nepotěší, protože vystavení větru a slunci způsobí vysychání svrchní vrstvy půdy, což je pro růst hub negativní faktor. Tato situace je podobná nebo horší na celé řadě míst v Česku.
Větší zastoupení modřínu, vysazování douglasek, dubu červeného a dalších nepůvodních dřevin ovlivní druhové složení našich hub v letech do budoucna – a nikoliv pozitivním směrem. Přesto zbývá naděje, že alespoň některé lokality vzácných hub v kulturních jehličnatých lesích budou ušetřeny. Držme jim palce.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (43)
Dalibor Motl
10.2.2023 08:07Dalibor Motl
10.2.2023 11:21 Reaguje na Jan Borovičkasmějící se bestie
10.2.2023 11:58 Reaguje na Dalibor MotlBřetislav Machaček
10.2.2023 09:10kyselou půdu jehličnatých lesů. Pod listnáči nějakou dobu do vyčerpání
kyselosti budou dožívat, ale pak vymizí. U nás v selských lesích smrk v
nadmořské výšce 200m dožíval do sedmdesátých let a s ním borůvky a houby
žijící v symbióze se smrky. Po vykácení borůvky živořily, až vymizely
i s těmi houbami. Totéž čeká většinu lesů po jejich přechodu na listnáče
a na zbytek jehličnatých lesů naroste houbařský tlak těch, kteří rádi
houbaří v přehledném lese a nechtějí se prodírat mladými listnatými
porosty. O borůvkách už ani nemíním diskutovat, protože ty zbytky asi
bude nutno přísně chránit, aby lidé nedokončili dílo zkázy. Pěstuji
kanadské borůvky, ale už jsem započal pěstovat i tradiční borůvky
k porovnání chuti a z nostalgie, kdy jsem je i u nás v dětství sbíral.
Rozdíl je hlavně ve vůni a v léčivosti listí. To z kanadských je totiž
k ničemu.
Jan Borovička
10.2.2023 09:22 Reaguje na Břetislav MachačekRadim Polášek
10.2.2023 09:43 Reaguje na Břetislav MachačekSmrk má podle mne místo i v nízkých nadmořských výškách, už kvůli tomu, že roste rychle, dřevo je kvalitní a tvar stromu je pro produkci dřeva velmi výhodný. Nesmí se ale sázet na suchá stanoviště, na vrcholová a rovinatá stanoviště a na jižní svahy nebo na stanoviště s příliš písčitouj půdou nedržící vodu atd. A případně jako rozlehlé smrkové monokultury.
Ale na severních svazích, úpatní části svahů, ve vlhkých úžlabinách a údolích, na místech lépe zásobených vodou atd nevidím problém ani v nízkých nadmořských výškách.
Podle mne se tak může lesní biotop spřažený se smrkem včetně příslušných hub udržet na většině území ČR, jednom bude na dost menších plochách než byl před kůrovcovou kalamitou.
Jarka O.
10.2.2023 10:48 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
15.2.2023 15:41 Reaguje na Jarka O.A vlastně všechny monokultury. Snad kromě žampiónů pod topoly a vzácně bedly pod smrky. Ale to zase nebyla úplná monokultura.
Pavel Jeřábek
10.2.2023 20:43 Reaguje na Břetislav MachačekObě rostliny mají tmavé bobulky a potom už jen +
Radim Polášek
10.2.2023 09:24Jinak, z pohledu obyčejného houbaře vždycky platilo, že se změnou lesa jedny houby zmizí nebo se stanou vzácné a jiné se objeví. Ať už na místě přežívalo z dřívějška, kdy tam byl les jiný, desítky let nějaké podboubí, které v nepřiznivých podmínkách živořilo a nyní se začalo rozvíjet a vytvářet plodnice. Nebo se díky výtrusům neseným kilometry větrem, které dopadly do příznivého prostředí, ty jedlé atraktivní houby objevily nově. Atraktivní houby jsou spjaty nejen se smrky, ale i s mnoha listnáči, břízou, osikou, dubem, habrem, lípou atd plus je spousta hub, které nejsou specialůizovány na konkrétní druh dřeviny, ale žijí pod mnoha různými druhy dřevin.
Jarka O.
10.2.2023 10:44Předminulý rok poprvé a jedinkrát jsem ve Ždárských vrších našla kuřátko nálevkovité (Cantharellus tubaeformis) ve velkých množstvích, na vicero místech ve stejném období. Neříkám, že je to celkově nějaká vzácnost, ale nikdy předtím a potom jsem ho tam v takové míře nezahlédla. Asi ho jednou podnítilo "něco ve vzduchu". To jen tak pro srovnání s příkladem hlívy plicní. Jinak mám s kuřátky podobnými tomu, co je tu na 1. obrázku, problém ... jak rozlišit kuřátko načervenalé, korálové, ..., je jich víc podobných, některá jedlá, jiná hořká. Nechávám je jiným.
Na vysazování douglasek, dubu červeného a dalších nepůvodních dřevin mám stejný názor - to není nutné, naopak. Stýská se mi po hezkých lesích a je vinou některých lidí, co se z nich stalo, neprospívá to nikomu.
Lukas B.
10.2.2023 11:26Slovan
10.2.2023 11:57 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
10.2.2023 12:19 Reaguje na Slovanpíšu to po snaze očistit to od skutečnosti. že lesy za těch pětačtyřicet let co houbařím (začal jsem ve věku batolecím) povyrostly a že se loviště přesunuly z dávného mlází, které je dnes za polovinou mýtného věku, do mlází o stráň vedle.
Slovan
10.2.2023 12:37 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
10.2.2023 12:46 Reaguje na SlovanLukas B.
10.2.2023 13:22 Reaguje na SlovanMajka Kletečková
11.2.2023 00:41 Reaguje na Lukas B.Radim Polášek
15.2.2023 15:54 Reaguje na Lukas B.Hořčáky jsem jinak ještě nezaznamenal.
Co se týká kovářů - pod lípami, mně připadá, že byli dříve, tak před 30 - 40 lety víc. Ale nyní se víc objevují hřiby koláři, pod lípami a pod břízami. taky modrající houby, ale trochu jiné barvy a trochu jiného vzhledu. Kovář by měl být spíš do černomodra a nafialověla a je to taková baculatá houba, kolář je spíš do hněda a žlutonačervenala a je spíš stavbou velká babka.
JH
10.2.2023 13:30 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
10.2.2023 13:44 Reaguje na JHJH
10.2.2023 13:54 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
10.2.2023 14:07 Reaguje na JHJH
10.2.2023 16:20 Reaguje na Lukas B.Jarka O.
10.2.2023 19:57 Reaguje na Lukas B.Miloš Zahradník
11.2.2023 10:21 Reaguje na Jarka O.Josef Markvart
11.2.2023 19:13 Reaguje na Lukas B.Vladimir Mertan
10.2.2023 18:35Je otázka, ako dlho bude trvať výmena poškodených ihličnatých lesov v Čechách za listnáče, ale o hríby by som sa nebál. Ak by sa nechala nabehnúť breza a osika, alebo by sa jej aj trocha pomohlo, tak by rástli aj tie Křemenáče.
Inak je pravda, že sa šíria teplomilné hríby ako modráky (Hřib kovář) alebo aj hríb satan.
Jarka O.
10.2.2023 19:55 Reaguje na Vladimir MertanVladimir Mertan
10.2.2023 21:15 Reaguje na Jarka O.Muchotrávka cisárska je u nás zatiaľ za 53 Euro, celkom lacné pri súčasnej inflácii :-) https://www.nahuby.sk/clanok.php?clanok_id=18
Jarka O.
11.2.2023 09:33 Reaguje na Vladimir MertanTo jsou správné ceny, pochopitelně. Já znám m.císařskou jen z vyprávění známého z té zatím ještě zalesněné části Balkánu, kde se jí daří a smí se sbírat. A my máme výbornou růžovku:)
Ano, jsou vidět změny, ono jde spíše o příčiny. Třeba zkuste najít málo známý cestopis Thora Heyerdahla Tigris, o výpravě z r. 1977. On zmiňuje území mezi Nilem a Rudým mořem, kde před 10000 až 5000 lety tekly řeky a bylo zelené. To bylo před průmyslovou dobou.Také zmiňuje odpady a původce, vztah k nim. O vlivu kolonialismu na ekosystémy se píše zase zde paní z JAR. https://taz.de/Co-Chefin-des-Club-of-Rome-ueber-Europa/!5910575/
Slovensko nebylo postižené kůrovcem?
Vladimir Mertan
11.2.2023 19:44 Reaguje na Jarka O.Jaroslav Pobeha
16.2.2023 22:35 Reaguje na Vladimir Mertanhttps://gemer.korzar.sme.sk/c/20809318/chranene-vtacie-uzemie-volovske-vrchy-je-najvacsie-na-slovensku.html
Na niektorých miestach na západe sú holiny po bývalých smrekových hájoch. Nikto príčetný sa nechystá sadiť ich vo veľkých množstvách.
Na východe týchto pohorí sú jedľobučiny s prímesou javorov, hrabov, brestov a rozptýlenými smrekmi. Lesy majú kvalitný podrast aj napriek množstvu jeleňoviých a diviakov.
Minulý rok v oktobri tu bola záplava húb. Dokonca aj po 4-mesačnom extrémne suchom období sa podhubie spamätalo. Bežne tu rastú dubáky , borováky, hríby zrnitohlúbikové (kovář), klouzky, suchohríby, kuriatka, bedle, plávky, muchotrávky ružovkasté, čirůvka fialová, václavky. Kozákov je málo. Horké hríby som tu ešte nenašiel.
Katka Pazderů
10.2.2023 21:39Honza Honza
11.2.2023 09:24Jarka O.
11.2.2023 09:41 Reaguje na Honza HonzaMilan Milan
12.2.2023 21:58Radim Polášek
15.2.2023 16:08 Reaguje na Milan MilanTy smrkové monokultury nasadili všude proto, protože jim vycházelo, že i na těch stanovištně nejteplejších a nejsuchších místech, pokud se o ty smrky budou poctivě starat, kácet smrky napadené kůrovcem a brouka v nich likvidovat a podobně, mají tak minimálně 80 - 90 % naději, že ty stromy skácejí v mýtném stáří a budou z nich mít kvalitní dřevo. A oni to riziko přijali.
Dneska se klima posunulo tak, že ta pravděpodobnost na těch teplých suchých stanovištích je třeba 60 - 70 %. Pokud se o ty smrky bude starat, zase kácet napadené stromy a likvidovat v nich brouka, nebo feromony včas signalizovat výskyt brouka atd.
Ne jak bylo během kůrovcové kalamity, kde se kvůli sabotování ochrany lesa pod záminkou konfliktu zájmů dřevařů a lesáků napadené stromy nekácely a brouci v nich nelikvidovali, takže se kůrovec mohl bez jakýchkoliv překážek nerušeně množit.
Jaroslav Pobeha
16.2.2023 22:18 Reaguje na Radim PolášekMy ich nedokážeme udržať ani na niektorých horách .
Smreky boli vhodné v pomerne chladnej malej ľadovej dobe, keď pršalo rovnomernejšie a bol nižší výpar, nie dnes.
Vy si naozaj myslíte, že sa otepľovanie zastaví na súčasnom stave a nebude pokačovať ? Na severné strany kopcov by som sa nespoliehal do budúcna. Aby ste o 50 rokov nezistili, že vám z tých smrekov ostalo 20%.
Kurovec nie je jediný nepriateľ smrekov, poklesne spodná voda a vyschnú.