Jan Stráský: Jan Stráský: Má být část Jeseníků vyhlášena národním parkem?
Poznámka serveru Ekolist.cz:
Redakce Ekolistu.cz oslovila několik zástupců zainteresovaných institucí s žádostí o komentář k předloženému tématu. Tentokrát vybrala redakce téma:
"MŽP připravuje vyhlášení nového národního parku na Jesenicku. Je
to pro národní park vhodná lokalita a hlavně vhodná doba?"
O komentář k tomuto tématu jsme požádali:
|
Osud Šumavy je o mnoho smutnější. Počet obyvatel se proti stavu za první republiky řádově zmenšil a není jistota, že to časem nebude třeba z jiných než ekologických důvodů změnit. Nepůvodnost krásných šumavských lesů se stala terčem útoku těch, kteří chtějí tento stav v co nejkratším období změnit. Pudí je k tomu jejich zjištění, že v tomto stavu nemůže být Šumava Národním parkem podle jejich kategoriálních představ a přesvědčení, že mají právo zničit dnešní Šumavu ve prospěch Šumavy budoucí, aniž by měli podložené argumenty zda, kdy a za jakých okolností se tak stane. Šumava žaluje tisícihektarovými pahýly s nerovnoměrným náletovým podrostem převážně druhově i věkově shodné dřeviny (smrku), odpuzuje návštěvníky požadavkem, že les nemusí být zelený, ale může být také desítky let hnědý, problematizuje záměrně podnikatelský prostor na svém území a v krajním případě dokonce zabíjí lidi nikoliv vlivem přírodních procesů, ale lidskou lehkovážností – neodstraněním nebezpečných soušek. Reakcí jsou „potěmkinovské vesnice“ , uměle zlámané soušky se směšně vyřezaným reliéfem neuskutečněného zlomení. Tabulky o „vstupu na vlastní nebezpečí“, objevující se na povolených značených cestách územím NP a programově odpuzující návštěvníky, jsou právním plagiátem, neboť do všech lesních porostů je vstup na vlastní nebezpečí, ale zároveň platí (ovšem mimo les NP), že vlastník lesa musí toto nebezpečí povinně a pod sankcí eliminovat. Již dávno zde na Šumavě platí příměr, že ochrana přírody je nadřazena ochraně člověka jako obyvatele i návštěvníka.
Jeseníky jsou pohořím, které z hlediska potenciálu původní přírody v ČR a v relaci k existujícím NP v ČR, určitě skýtá prostory, které je možno chránit nejvyšším stupněm ochrany, tedy jako Národní park. Logika velkoplošných území v očích přírodovědců, zdůvodněná potřebnou velikostí samovolně se vyvíjejícího ekosystému, však vede k rozměrům, které se nezbytně střetnou s ostatními zájmy v dané oblasti. Je podpořena zvrácenou ekologickou ideologií, fakticky vyčleňující člověka z přírody, která měří úspěšnost ochrany plochou území, kam člověk vůbec nesmí vstoupit a minimalizací počtu cest, po nichž je pohyb člověka povolen. Při hlásání božského principu bezzásahovosti, tedy ponechání přírody sobě samé, však paradoxně táž skupina volá po zásahu vůči počtu zvěře na tomto území, která narušuje a zpomaluje přirozený vznik lesa (jelen) a po násilné ochraně přírodně velmi cenného bezlesí, které má příroda ponechaná sama sobě tendenci zalesnit a tedy se všemi cennými ekosystémy zlikvidovat. K tomu přistupují ještě další ambice ochranářů vymýtit z daného území živočichy a rostliny, které tam někdy původně nepatřily. Přitom není dohoda, od kdy se počítá původnost. Tak se může stát, že se vede docela vážně diskuse o eliminaci kamzíka z Jeseníků, ačkoliv zde žije snad již sto let. Bude následovat diskuse o tom, že medvěd zde žil dlouhá staletí a snad se tato diskuse zastaví u brontosaura, který možná žil na tomto území ze všech zvířat nejdéle.
Prožíváme renesanci ekologické historiografie. V tomto období nemohu vznik NP Jeseníky vítat. V daných podmínkách považuji stupeň ochrany, vyplývající ze statutu chráněné krajinné oblasti za dostačující nejméně do doby, než se shodneme na tom, jakou otevřenou zoologickou a botanickou zahradu chceme v Čechách mít. Chraňme si svou přírodu; potřebujeme ji a budeme ji potřebovat. Nastolené experimenty – a já se nemohu zbavit nestravitelného dojmu z mnohahodinových toulek bezlesou Šumavou – nám tuto obdivovanou přírodu na desítky let berou. Jeseníkům tento osud nepřeji.
reklama