Ing. Jiří Tyc: Ještě několik slov k diskusi ohledně srovnávání jaderných a větrných elektráren

Vážený pane doktore Štekle, předně se Vám omlouvám, jestli jsem se Vás nějak dotkl. To bych skutečně nerad.
A teď k té ekonomické stránce. Píšete, že je veřejným tajemstvím, že náklady na Temelín "významně přesáhly" 100 miliard korun. Omlouvám se, ale toto veřejné tajemství neznám. Znám oficiální rozpočet 98,6 miliardy korun, který jsem zaokrouhlil na "stovku". Jestli znáte pravdivou hodnotu, uveďte ji prosím. Ať máme Vámi požadovaná "přesná data". Ovšem i kdyby to bylo 110 nebo 120 miliard, příliš to na ekonomickém srovnání JE a VE nemění. Dále tvrdíte, že náklady, které jsem uvedl ohledně investic do větrných elektráren v Jindřichovicích pod Smrkem "nejsou v souladu se skutečností". Na stránkách www.jindrichovice.cz si všichni čtenáři mohou ověřit, že nelžu. Jiná věc je, jestli ty dvě VE musely stát 62 milionů korun, nebo ne. Vámi uváděná částka (z pramenů firmy ENERCOM) za dvě vrtule stejného typu je cca 36 milionů korun. Což je obrovský rozdíl! A podle mého názoru je to otázka na Fond životního prostředí, aby prověřil dotace do projektu, který mohl mít za stejné peníze vrtule tři. Píšete, že moje myšlení je ekonomické a nikoliv ekologické. Jak to tedy je? Myslím ekologicky a proto také jako velké zdroje prosazuji elektrárny jaderné místo uhelných. V tom se shodneme, že zde - ve velkých zdrojích - musí být páteř energetiky. Bohužel, ale je to tak. Alternativní zdroje zůstanou ještě dlouhá desetiletí jako zdroje doplňkové. Opět říkám - bohužel.

Myslím však také ekonomicky a stejně tak začínají myslet i někteří energetičtí odborníci a to i v Německu, kde mají větrných elektráren velké množství (například předseda představenstva firmy E.ON pan Dr. Hans-Dieter Harig). Zcela veřejně se uvádí, že masové investice do VE nejsou věcí ekonomickou a ke stabilitě energetiky jdoucí. Je to spíše věc politická.

Správně píšete, že teprve budoucnost ukáže, jestli je cesta investic do větrných elektráren správná, nebo ne. Německo sice má instalovaný výkon 12000 MW ve VE, tedy jako šest Temelínů, to je pravda, ale v rámci objektivity je třeba uvést, že ročně tyto VE vyrobí energii jako necelé dva Temelíny. Ty zbylé víc jak čtyři Temelíny musí nahradit německé jaderné a klasické elektrárny a dovozy ze zahraničí. Takové záložní zdroje jsou však velmi drahé. Protože nejdražší elektrárna je taková, která nevyrábí a jen čeká, až se připojí do sítě (v našem případě když přestane foukat vítr). Co říci závěrem? Energetika je věcí velmi složitou. Ten, kdo chce dělat její koncepci musí myslet ekonomicky, ekologicky, sociálně, politicky, strategicky a co já vím jak ještě jinak. Z každého separovaného pohledu se totiž jeví jako nejvýhodnější pokaždé něco jiného. A dát to vše dohromady, aby tzv. daňový poplatník přišel domů, zapnul si varnou konvici a sedl si k televizi s vědomím, že nedojde k přerušení dodávky energie během fotbalového utkání, to je kumšt! A udělat to ještě k tomu tak, aby za elektřinu nemusel tento človíček sáhnout moc hluboko do kapsy, to je "kumšt na druhou".

Pane doktore Štechu, přeji Vám i všem dobrým lidem hezký den.

Tento text reaguje na názor RNDr. Josefa Štekla, CSc., kterému předcházel názor ing. Jiřího Tyce. Celou diskusi odstartoval článek Jak šetrný je vítr? v EkoListu č. 7.

---

reklama

---