Martin Hejl: Obalový trh čeká legislativní revoluce. Kdo nenaskočil na trend udržitelnosti je pozadu

Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Manic Street Preacher / Flickr

Cíle PPWR jsou totiž primárně v oblasti udržitelnosti – redukce obalového odpadu, minimalizace prázdného prostoru v transportních baleních a absolutní recyklovatelnost materiálů. Tyto kroky pro část firem představují technologické i logistické komplikace, zejména v oblasti sledovatelnosti šarží a prokazování uhlíkové stopy. Pro nás však nařízení komplikací není, naopak jej vítáme.

Na principech udržitelnosti, cirkulární ekonomiky a masivních investic do digitalizace a Průmyslu 4.0 totiž stavíme již řadu let, a proto již velkou část standardů, které PPWR nařizuje, splňujeme. Udržitelnost pro nás není jen pojem, ale přístup, který prolínáme napříč celou výrobou. Máme navíc výhodu materiálu – vlnité lepenky – která je sama o sobě udržitelná, nemusíme tak řešit například podíl recyklátu, který patří mezi největší změny pro výrobce obalů z plastu.

Nové povinnosti však přinesou na všechny vyšší nároky v oblasti evidence, reportingu a dokumentace. Pro některé firmy mohou znamenat potřebu úprav konstrukcí nebo materiálového složení obalů, případně doplnění související dokumentace. Z našeho pohledu je ale důležité zdůraznit, že PPWR nevnímáme pouze jako nový regulatorní požadavek, ale také jako příležitost k dalšímu zefektivnění obalových řešení a podpoře principů cirkulární ekonomiky.

Co však vidíme jako problém je absence některých pravidel a metodiky, která by veškeré informace sdružovala a dávala jasné mantinely. Nejsou stanovené sankce, chybí stanovené přechodné období, což ve výsledku bude mít přímý důsledek na to, jak rychle se PPWR zvládne implementovat. Nařízení začíná platit v řádu několika dnů, a přesto o spoustě věcí stále probíhají jednání a nejsou jasné informace, podle kterých by obaláři mohli nastavit své interní procesy a úpravy. Předpokládáme tak, že samotná implementace se protáhne.

V souvislosti s PPWR a velkými investicemi do úprav materiálů a strojů se také otevírá otázka zdražení koncových produktů a na trhu ohledně toho panuje poněkud hysterie. Tento mýtus o plošném zdražování obalů je však třeba vyvrátit, protože cena samotného materiálu se bude i nadále odvíjet od cen energií a vstupních surovin, nikoliv od regulace jako takové. Tlak na snižování gramáže papíru a ekonomickou efektivitu v našem oboru fungoval dávno před novou legislativou, přičemž přechod na konstrukce přesně na míru navíc spotřebu materiálu prokazatelně šetří. Co se však výrobcům potravin a spotřebního zboží reálně prodraží, je administrativní náročnost a případné vyvolané investice do úprav a automatizace balicích linek. Právě tato počáteční technologická transformace na straně firem se pak může promítnout do konečné ceny některých produktů pro spotřebitele.

Nová evropská pravidla tak sice přinesou krátkodobý implementační chaos a zvýšené nároky na byznys, ale ve výsledku znamenají obrovskou příležitost k celkovému zefektivnění dodavatelských řetězců. Klíčem k úspěchu v obalovém průmyslu už nebude pouhé plnění regulatorních tabulek, ale skutečné hledání chytrých, funkčních a materiálově úsporných řešení, která dávají ekonomický i ekologický smysl zákazníkům i výrobcům. Budoucnost oboru jednoznačně patří průmyslové racionalitě, pokročilé automatizaci a technologické vyspělosti, které nám umožní vyrábět ekologicky a zároveň udržet vysokou konkurenceschopnost českého průmyslu v Evropě.