Martina Čížková: Jak jsem se z bezplenkové metody vrátila k plenkám
Malá rekapitulace. Synovi byly tři měsíce, když jsme začali. Nyní je mu 22 měsíců a – chvilka napětí, jak to dopadlo? – nebezplenkujeme. Nechodíme na nočník. Máme plíny.
Z pohledu našich babiček se tedy jedná o dokonalý failure. Vždyť mimino staré přes rok a půl už za jejich časů žádné pleny nemělo. Jak tedy došlo k tomu, že se nadšená bezplenkařka obrátila ve svůj pravý opak a nyní její miminko nosí pleny déle, než sama doufala? Na okraj, dneska se nosí pleny daleko déle, takže v rámci běžného rodičovství je moje obalené miminko stále v normě. To ale neznamená, že já jsem s tím spokojená. Ale stalo se.
Chytat vyměšování syna byla zábava – přes den. V noci mě to začínalo čím dál víc zmáhat. Bohužel, můj syn nepatřil a nepatří k dětem, které v sedm hodíte do postýlky a ráno si je vyzvednete vyspinkaní do růžova. Výhradně jsem kojila do jeho půl roka a ještě po zavedení prvních příkrmů jsem v noci kojila pětkrát. Plus se syn hodně budil. Plus vstávání k vyměšování. Byla jsem přesně ten typ maminky – nevyspalé zombie. S takovou se bezplenkování dělat nedá. Postupně jsem syna přestala dávat čůrat v noci. Přes den jsem přestala být důsledná a běhat s každým domnělým čůráním. Polovičatou situaci jsme zkusili vyřešit nabídnutím nočníku, synovi byl zhruba rok. Nebavilo ho na něm sedět a tak jsme toho nechali. Nechtěli jsme mu ho zprotivit. Pak syn začal dělat to, co je pro děti tak typické. Když chtěl na velkou, někam se zašil. To dělá dodnes. Rozhodně u toho nechce být rušen, takže nějaké náhlé vláčení na záchod mu tlačení nepříjemně přeruší.
Z bezplenkování nám zůstalo to, že syn pochopí, když mu řeknu, aby se vyčůral. Ale nevím, jestli to není pro tento věk již normální. Ráda bych ho začala učit na nočník. Ale čekám druhé dítě. A s břichem se špatně lítá x krát denně na nočník, svlékání, oblékání, to kolikrát zbytečně. Proto čekám, až bude tepleji a bude moci lítat nahý. Slovo o bezplenkování závěrem: rozhodně tuto metodu nezavrhuji a dodnes vzpomínám ráda na to období velkého souznění s miminkem. Bohužel zvítězilo nevyspání a rezignace. Taktéž jsem neměla ve svém okolí nikoho, kdo by měl s touto praxí zkušenosti a v kritických okamžicích pomohl radou, zkušeností.
A jestli budu bezplenkovat s druhým? Myslím, že to zkusím. A ve volném pokračování této reality show se o tom určitě dozvíte i vy. Bezplenkování zdar!
reklama
Další informace |
Online diskuse
problém není v bezplenkování, ale v nočním kojení - 21. 2. 2011 - Monika K.Taky bezplenkujeme. S prvním dítětem jsem se zaměřila jen na kakání, s druhým kompletně. Myslím, že v popisovaném případě není problém v bezplenkování, ale v nočním kojení. První dítě jsem také kojila v noci (často pětkrát i více) až do jeho 14 měsíců a bylo pro mě nepředstavitelné, že by to šlo změnit. Ale nijak systematicky jsme to nezkusila. U druhého dítěte jsem si přečetla knihu "Každé dítě může dobře spát" (http://knihy.cpress.cz/knihy/vychova-a-pedagogika/pro-rodice/kazde-dite-muze-dobre-spat) - autorka píše, že od 6 měsíců noční kojení není fyziologická potřeba, ale pouze zvyk. Ve 3 měsících jsem holčičku naučila samostatně usínat a v 5 měsících jsme přestali kojit v noci. S úžasem jsem zjistila, že ne vždy, když se v noci vzbudí, je to tím, že by chtěla kojit. Od té doby, co v noci nekojíme také ráno o hodinu déle spí (nebudí jí plný močový měchýř).Takže nejen bezplenkování zdar, ale také samostanému usínání a nočnímu nekojení zdar! |