https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/nova-ceska-ekopolitika-priroda-v-podruci-prumyslu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tereza Stöckelová: Nová česká ekopolitika: Příroda v područí průmyslu

24.8.2010
Nová vláda porušuje v oblasti životního prostředí základní logiku fungování veřejné správy: Za normálních podmínek máme ministerstvo životního prostředí na to, aby hájilo zájmy životního prostředí, ochranu přírody a minimalizaci ekologických rizik, zatímco na prosazování zájmů průmyslu zřizujeme ministerstvo průmyslu a obchodu – politická rozhodnutí a kompromisy pak mají vyplývat ze střetu těchto pohledů. Namísto toho ale pravicová vláda podřizuje zájmům průmyslu i ministerstvo životního prostředí.
 
Pavel Drobil, Petr Nečas a Rut Bízková
Pravicová vláda se rozhodla logice průmyslu podřídit i ministerstvo životního prostředí. Na snímku zleva současný ministr Pavel Drobil, premiér Petr Nečas a bývalá ministryně Rut Bízková při předání úřadu ministra životního prostředí.
Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz

Kritizovat kapitalismus za drancování přírody a vytváření ekologických rizik, jak jsem to učinila ve svém předchozím komentáři, neznamená obhajovat režim minulý, „reálně socialistický“. Ten ve svém budovatelském nadšení přehlížel ekologické hodnoty stejně úspěšně jako neregulovaný kapitalismus. A navíc důsledně potlačoval své kritiky. Jak řekla belgická filozofka Isabelle Stengers, když byla předvolána k soudu kvůli své účasti na zničení pole s geneticky modifikovanými plodinami, „jestliže byl Sovětský svaz místem hrozných ekologických katastrof, pak protože tam byli stíháni kritici. Relativní bezpečnost našeho průmyslu, především jaderného průmyslu, je přímo spojena se skutečností, že je v našich zemích stále ještě možné namítat a vyjadřovat tyto námitky bez riskování vlastní svobody, nebo dokonce života“. Možnost účinné kritiky vytváří podstatný rozdíl.

Role kritiky

Právě v reakci na kritiku – ať již ze strany sociálních hnutí, umělců nebo akademické inteligence – se kapitalismus v západoevropských zemích a Spojených státech postupně proměňoval a rozrůzňoval. Existuje např. skandinávský typ kapitalismu kladoucí důraz na roli veřejných statků a služeb, založený na vysoké míře přerozdělování, které směřuje k vyrovnávání sociálních rozdílů a šancí lidí z různých společenských skupin na dobrý život. Silný veřejný prostor a ekologické smýšlení podstatné části společnost vytvářejí tlak na firmy v tom směru, aby ekologické ohledy zahrnovaly do své obchodní strategie (často nad rámec toho, co je zákonem vyžadováno). Americký kapitalismus, jak se ve vztahu k životnímu prostředí ukázal např. v souvislosti s ropnou havárií v Mexickém zálivu, se stal vůči kritice naopak relativně imunní. V posledních dvaceti letech ho za spolupráce mainstreamových medií začalo určovat enormní propojení mezi zájmy velkých korporací a politické třídy. Korporace platí volební kampaně stran a politikové na oplátku nechávají firmám široké pole působnosti (ve srovnání s Evropou nízká regulace jak v oblasti životního prostředí, tak např. finančních trhů). Samostatnou kapitolou je státní kapitalismus čínský, který se vzedmul za cenu enormní ekologické devastace zprůmyslňujících se oblastí země.

Jaký kapitalismus bude prosazovat nová česká vláda? Co nám nadrobí (jak trefně napsal Tomáš Feřtek) v oblasti životního prostředí? Jak rozebral už Feřtekův předchozí komentář, ministr Pavel Drobil chce ministerstvo odideologizovat a odzelenit (od vlivu nevládních organizací); to, co ale dělá, je nahrazení jedné ideologie - ve smyslu hodnotově zakotveného přístupu ke světu - jinou ideologií. Jakkoli je označení ideologie většinou chápáno negativně a užíváno k diskreditaci pozice protivníka, pojem ideologie ve slabém slova smyslu zachycuje nevyhnutelnou skutečnost, že jakýkoliv popis světa (či vysvětlení) je ukotven v určitém hodnotovém rámci, měřítku, disciplinárním pohledu. Z tohoto hlediska je potřeba podrobovat kritice nikoli skutečnost, že je něco ideologické, ale východiska konkrétní ideologie – jejich přesvědčivost, relativní otevřenost, schopnost reagovat na měnící se skutečnosti.

Každý trh je křivý

První pilíř modré ideologie v oblasti životního prostředí můžeme zachytit spojením naturalizace trhu. „Jakákoli dotace křiví trh,“ řekl ministr Drobil např. v souvislosti s energetickou politikou státu (Lidové noviny, 3.7.2010, Drobil chce zrušit dotace solární energie). Fungování a pravidla trhu jsou v tomto pohledu něco přirozeného, vzniknuvšího bez lidského zásahu jako platónské zjevení v jeskyni ekonomie. Přistoupit na tento pohled je ale velmi nebezpečná iluze. Tržní hodnota věcí a lidské práce nebo přírodních objektů není jednoduše výsledkem střetu neosobní a „objektivní“ nabídky a poptávky. Především se odvíjí od toho, kde je nastavena hranice mezi tím, co je ekonomický aktér nucen zohlednit při svém rozhodování a jednání, a co nikoli. Jestliže jsem jako majitelka továrny nucena nést náklady na čistění odpadních vod, které z mého provozu vytékají, mění se nutně i podmínky, na nichž se ustavuje tržní cena výrobku.

Ekonomové mluví v této souvislosti o externalitách. Externality jsou negativní a pozitivní efekty naší činnosti na druhé osoby a veřejné statky, které nemusíme brát v úvahu. Hranice mezi externalitou a internalitou (tedy tím, co v úvahu brát musíme) je historicky proměnná a je výsledkem ideologických střetů a politických procesů. Každý trh je v tomto smyslu křivý. Jako klíčové nástroje vymezení a vymáhání této hranice slouží nejen v oblasti životního prostředí zákony a závazné regulace. Velmi znepokojující je v této souvislosti zmínka ve vládním programovém prohlášení, že vláda „dává přednost dohodě před zaváděním nové regulace“ (str. 33). Regulace vytvořená a vymáhaná v rámci relativně otevřeného politického procesu a správních řízení má šanci dospět k výsledku, který bude ve veřejném zájmu; dohoda je vhodná tam, kde se dohadují rovnocenní partneři. Tohle je však v ekopolitice spíše výjimečný případ a princip dohody tak bude daleko spíš nahrávat neprůhlednosti, nevymahatelnosti a vítězství silnějších, nikoli obecnějších zájmů.

Kozel zahradníkem

Druhý doplňující pilíř modré ideologie životního prostředí tvoří pak z opačné strany „důsledná“ industrializace přírody. Programové prohlášení vlády je na několika místech velmi explicitní, co se týče konfliktů mezi ekologickými hodnotami a ochranou přírody na jedné straně a zájmy průmyslu a logiky růstu na straně druhé. Tyto konflikty jsou v řadě případů reálné. To ale nesmí jednoduše znamenat, že mají být vyřešeny ve prospěch industriální logiky.

Francouzští sociologové Luc Boltanski a Laurent Thévenot publikovali v roce 1991 vlivnou knihu O ospravedlnění, ve které analyzují tzv. „principy shody“, tedy obecné argumentační rámce využívané ve veřejném prostoru ve Francii ke zdůvodnění a ospravedlnění vlastního jednání či vlastních politik. Těchto rámců identifikovali šest, mezi jinými např. princip domácnosti, v jehož středu je rodina a pevné mezilidské vztahy, nebo princip občanský, který se točí kolem vytváření kolektivů a hodnoty kolektivní akce. Průmyslový princip, jehož klíčovými slovy jsou funkčnost, výkonnost, práce, energie, pokrok, a princip obchodní či tržní tvoří jen dva ze šesti principů. Později Thévenot identifikoval nově se vynořující autonomní princip ekologický, který není převoditelný na principy předchozí a přináší do hry nové, mimolidské bytosti. Režimy shody se střetávají, vstupují do konfliktu, do kompromisu nebo zůstávají v napětí. Podstatné ale je, že zůstávají relativně autonomní a vytvářejí různorodost ve veřejném prostoru a politickém procesu. To, co sledujeme v počínání nové vlády, není posunutí scény, na které se jednotlivé principy shody střetávají, ale pokus o delegitimizaci některých principů shody jako takových.

Kozel se v tomto případě stává zahradníkem. Porušuje se zde základní logika toho, že ministerstvo životního prostředí máme proto, aby hájilo zájmy životního prostředí, ochranu přírody a minimalizaci ekologických rizik, zatímco na prosazování zájmů průmyslu zřizujeme ministerstvo průmyslu a obchodu a politická rozhodnutí a kompromisy mají vyplývat ze střetu těchto autonomních logik. Pravicová vláda se teď ale logice průmyslu snaží přímo podřídit i ministerstvo životního prostředí.

Experiment s naší účastí

Na rozdíl od Tomáše Feřteka považuji současnou situaci spíš za hodně nebezpečný než zajímavý experiment. Toto nastavení je systémově špatně a posouvá českou společnost a politický proces do plytké jednorozměrnosti. Navíc se bohužel netýká pouze ministerstva životního prostředí, ale taky ministerstva práce a sociální věcí, které stejně jako MŽP řídí hráč v průmyslovém dresu Jaromír Drábek, nebo pravděpodobného budoucího poradce pro lidská práva Romana Jocha, podle něhož lze převést všechna naše práva a svobody na práva vlastnická. Potřebujeme vše jiné než „udiveně zírat“. Naopak musíme více než kdy dříve účinně kritizovat vládní politiku a nově rozšiřovat prostor, který se snaží zploštit. Dokud je „v našich zemích stále ještě možné namítat a vyjadřovat tyto námitky bez riskování vlastní svobody nebo dokonce života“.

V tom spočívá ten skutečně zajímavý experiment přicházejících měsíců. Jen tak lze udržet zjednodušující tržní logiku kapitalismu na uzdě a snad i pootevřít dveře nové politické představivosti.


reklama

 
foto - Stöckelová Tereza
Tereza Stöckelová
Autorka pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR, je členkou Komise pro životní prostředí AV ČR a mluvčí iniciativy ProAlt.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist