Tereza Stöckelová: Škrtání ticha

Úřadující česká vláda škrtá téměř ve všem, co dává smysl a důstojnost životu, a rozhodla se teď škrtat i v hlukových limitech. Jako v případě jiných škrtů se to snaží udělat rychle, co možná nepozorovaně a na základě čistě ekonomistního, účelově výběrového zdůvodnění. Jakkoli změnu připravuje Ministerstvo zdravotnictví, skutečnost, že tím chystá další poškozování zdravotního stavu obyvatel, vládu nejspíš vůbec nezajímá.

Ticho se stává jednou z nejvzácnějších hodnot. Hluk je téměř všudypřítomnou kulisou našich životů – nejen ve městech, ale i v otevřené krajině, kde vzlíná po úbočí svahů a v pravidelných intervalech na nás padá z otevřených přistávacích koridorů. Neustávající hluk je těžkou daní za většinu vymožeností charakterizujících naší civilizaci – letecká a silniční doprava, výroba, počítačové servery ... Většinu života řešíme různou míru hluku; ticho je ojedinělým zážitkem. Opravdu silné ticho jsem slyšela naposledy letos v září – kamarádka mi půjčila sluchátka vytvářející ticho. Dostala je od svého přítele poté, co již několik měsíců probíhá v blízkosti jejich domu stavba, jejíž neustávající hřmot jí dováděl k šílenství. I ticho si v dnešní době musíme vyrábět technologicky.

Všeprostupující logika škrtů

Ministerstvo zdravotnictví nedávno oprášilo svůj návrh ze začátku tohoto roku a předložilo k meziresortnímu připomínkování novelu Nařízení o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Vzhledem k tomu, že chce zajistit účinnost nařízení již od 1. ledna příštího roku, vyžádalo si výjimku na zkrácené řízení a na připomínky je tak pouhých 10 pracovních dní. Chce se tak zřejmě vyrovnat i s nesouhlasem veřejnosti, který se objevil po prvním předložení novely před necelým rokem. S odvoláním na evropskou legislativu zvyšuje návrh hygienické limity pro vystavení zaměstnanců vibracím a především zvyšuje limity hluku na pozemních komunikacích oproti stávající legislativě o 5 dB v denní době a o 5 dB v noční době, tj. z 60 na 65 dB ve dne a z 50 na 55 dB v noci. Návrh dokonce zahrnuje výjimku na zvýšení noční zátěže až o 10 dB, tedy o dvacet procent oproti stávajícímu stavu, a to za situace, „kdy toto zvýšení umožňuje v jednotlivých případech nových nejdůležitějších kapacitních komunikací (obchvaty a okruhy) jejich výstavbu v případě, že všechna technicky a organizačně možná protihluková opatření nezajistí ochranu (…) tak, jak je požadováno v současné legislativě“ (citováno z důvodové zprávy návrhu).

Zdravotní rizika hluku jsou v argumentaci o výši limitů druhotná. Jakkoli důvodová zpráva zmiňuje, že hluk nad hranicí 60 dB přináší „zvýšená zdravotní rizika dlouhodobě únosná“, primárně argumentuje příliš vysokými náklady na výstavbu a provozování komunikací, které by nepřekračovaly v současnosti platné limity. Zpráva sebevědomě tvrdí, že „navrhovaná právní úprava si nevyžádá zvýšené nároky na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty“ a naopak vypočítává úspory spojené se zvýšením limitů. Náklady na protihluková opatření u pozemních komunikací mají v horizontu 3-5 let klesnout cca o 40 %, což by v následujících 3-4 letech činilo zhruba 300-400 milionů Kč u staveb a rekonstrukcí železničních tratí a 800 milionů Kč u pozemních komunikací.

Důvodová zpráva vypočítávající tak precizně úspory na protihlukových opatřeních se přitom ani nepokouší spočítat, o kolik se v důsledku zvýšeného zdravotního rizika mohou zvýšit náklady na zdravotní péči spojenou se stresem, poškozením vegetativního systému a civilizačními nemocemi, k jejichž rozvoji hluk přispívá. Možná ale stát neplánuje, že bude taková péče – po proběhnutí připravované zdravotnické reformy – vůbec poskytována. Dobře situovaní občané s široce definovanými individuálními pojistnými plány stejně u zdroje hluku z pozemních komunikací a železnic bydlet nebudou. A ti, kteří budou nuceni v jejich blízkosti žít, nebudou mít takovou péči v rámci pojištění krytu.

Limity občanského hluku

Je příznačnou shodou okolností, že v průběhu připomínkového řízení ke zmíněnému nařízení vynesl Nejvyšší soud v Praze rozsudek, ve kterém dává za pravdu lidem žijícím v okolí magistrály, kteří v roce 2006 žalovali pražskou radnici jako jejího provozovatele. „Vlastníci nemovitostí nejsou povinni strpět hluk, který je nad rámec hygienických norem. Hlavní město Praha bude muset zvolit taková opatření, aby emise hluku splňovala hygienické normy,“ píše se v rozsudku. Úprava vládního nařízení přinese věru elegantní řešení. Místo aby chránila zdraví občanů, zvýší ony hygienické limity.

Během připomínkového řízení proběhla však také největší odborová stávka v zemi po roce 1989. Vláda, která spravuje věci veřejné krajně zúženou ekonomistní logikou škrtající bez ohledu na sociální, ekologické a zdravotní dopady, musí očekávat, že občané zvýší své limity na legitimní politický hluk a vibrace v zemi.

---

reklama

---