Ing. David Horatius: Pneumatiky? Kdo by je neznal aneb pneumatiky trochu jinak…

Když vyslovíme název toho tmavého a kulatého předmětu, většina z nás si představí svého plechového miláčka a spolu s ním i přibližně čtyři tisíce korun, které musí každý rok investovat do jeho koleček. Jedny „botky“ na zimu, jedny „botky“ na léto, měnit se mají nejpozději do čtyř let, ale když se jezdí trošku víc, tak stejně vydrží jen půlku. A kdo ví jestli! Málo koho už napadne nerudovská otázka „Kam s ním?“, týkající se pneumatik na konci jejich krátkého a točivého života. Krátkého? Relativně. I když se pneumatika již výškou dezénu či prostě svým stářím odporoučí ze služeb motoristům, zbývá jí do jejího „přirozeného rozpadu“ ještě doba, která bez námahy přesáhne i několik lidských pokolení. A proto se za klasika táži já: Kam s ní?

Na pomoc mi ochotně přispěchá český zákonodárce. Je to statný chlapík, a tak i za poměrně krátkou dobu svého novodobého života stihnul napsat tlustou, ba ohromnou a místy až nepřehlednou Sbírku zákonů, ve které nezapomněl ani na naši milou, černou, ojetou gumu. Pravda, jeho snaha dnes plyne hlavně z tlaku evropských předpisů. Pod tlakem přistoupení k EU přijali jsme řadu Akčních programů, Indikativních cílů a spoustu dalších zásad správného chování k životnímu prostředí, a proto i k nám všem navzájem.

I díky nim snad snaživý zákonodárce zahrnul do zákona o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb.) a jeho prováděcích předpisů, např. do vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, povinnost zpětného odběru. Díky němu je možné naší „zesnulé pneumatice“ vystrojit řádný pohřeb a odevzdat ji bezplatně tam, kde jsme si ji jako spokojený zákazník bezstarostně zakoupili.

Povinností zpětného odběru je dle zákona o odpadech povinována každá právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání, která pneumatiky v ČR vyrábí nebo uvádí na trh. Tato povinná osoba musí každého z nás, spokojených zákazníků - managera i traktoristu, o možnosti zpětného odběru řádně informovat. Po dohodě s obcí může tato pověřená osoba využít k účelu zpětného odběru i obecní systém sběru a třídění odpadu, což je pro běžného městského človíčka okolnost více než příznivá. Zpětný odběr musí povinná osoba provádět bez nároku na úplatu od spotřebitele či obce a místa odběru musí být spotřebiteli stejně dostupná, jako místa prodeje výrobků. A navíc – u vybraných výrobků musí povinná osoba zajistit využití či odstranění a podat každý rok zprávu Ministerstvu životního prostředí.

A pročpak to všechno? Přeci proto, že pneumatika je opravdu holka drzá a i po konci svého rotování na ose si klidně ještě spoustu let leží v příkopu a zdobí naše okolí svým svůdným designem. Ale protože butadien-styrenový kaučuk, ze kterého je drtivá většina pneumatik vyrobena, je jak hodnotným zdrojem energie, například ve stavebním průmyslu, tak často i materiálem vhodným k regeneraci a opětovnému použití v gumárenském průmyslu, bývá z takto zpětně odebraných pneumatik skutečně odstraněno jen jedno jediné procento. A to je, milí páni i dámy za volantem, to je tedy věc!

Kolik že kousků těch drzých a dobře využitelných pneumatik se ročně od nás, majitelů plechových miláčků, vybere? Nuž, držte se. V roce 2004 to bylo celých 29 792 tun. V přepočtu tedy 2,9 kg pneumatiky na člověka, včetně nemluvňat!

Ale jestli si myslíte, že to byla většina produkce dodané na trh, tak se tedy řádně mýlíte. Na trh bylo totiž uvedeno pneumatik téměř pětkrát tolik, přesněji 139 381 tun. To je skoro 13,7 kg na človíčka, a to je už pořádná dávka gumy. Celkový přehled nakládání s pneumatikami za poslední roky jsem pro vás sestavil v tabulce Přehled produkce a zpětného odběru pneumatik v České republice.

Přehled produkce a zpětného odběru pneumatik v České republice

Rok	Uvedeno na trh (kg) 1)	Z toho podléhající hlášení o zpětném odběru (kg) 2)	Z toho dovoz odpadu (kg) 3)	Z toho vývoz odpadu (kg) 3)	Zpětně odebráno (kg) 2)	Zpětně odebráno z uvedeného na trh %	Zpětně odebráno z produkce podléhající hlášení o zpětném odběru %
2004	139 380 695	66 079 575	783 686		29 791 915	21,4	45,1
2003	122 484 226	46 949 320	3 795 924	6 500	20 081 520	16,4	42,8
2002	64 250 868	43 857 299	1 926 128	27 665	10 950 974	17,0	25,0
2001		29 089 620	13 216 000
2000		56 510 650	11 473 000
1999		30 485 330	10 892 000
1998		15 581 640

1) Dopočet z dat ČSÚ
2) Zdroj: CeHO
3) Zdroj: ČSÚ

Kdybyste navíc byli zvědaví a chtěli vědět, co se s takto vybranými pneumatikami dle zákona o odpadech a jeho prováděcích vyhlášek skutečně děje, stačí nakouknout do grafu číhajícího o pár řádek níže, který je členěn dle naší platné legislativy a vychází z údajů roku 2004.

Foto: CeHO

„A proč je tak málo pneumatik vybráno,“, ptáte se mě sborem, „když s nimi umíme vcelku pěkně nakládat a nevybraný zbytek nám jen krášlí příkopy a černé skládky a nebo za něj platíme na našich normálních skládkách odpadu?“ Prozradím vám tedy, na kom to kouzlo záleží. Na nás, přeci! Zpětný odběr je povinný pro osoby pneumatiky produkující či uvádějící na trh, avšak pro spotřebitele je bezplatný, nikoliv však závazný. A kdo z nás je líný odvézt pneumatiku do místa jejího zakoupení či na sběrné místo obce, ten ji nejspíš zanechá tam, kde se mu to bude líbit a kde si ji občas mohou prohlédnout i ostatní občané. Nenamítám sice nic proti tmavému kouři vater při oslavách pálení čarodějnic, ale netvrďte mi přeci, že tímto šetrným a voňavým způsobem sprovodíme ročně ze světa 140 000 tun pneumatik. A tam, kde se u cesty líbí pneumatika jejímu majiteli, tam se nemusí líbit mně, ani vám.

Apeluji proto na nás všechny, abychom využili systému zpětného odběru. Funguje nejen pro pneumatiky, ale i pro minerální oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky a elektrozařízení pocházející z domácností. Když už je systém zpětného odběru vytvořen a provozován, nenechme ho ležet ladem. Žijeme sice jen jednou, ale naše děti mají také právo žít.

---

reklama

---