Jan Pretel: Stanovisko MŽP je zbavené "zelené ideologie"
|
Redakce Ekolistu.cz oslovila několik odborníků a zástupců zainteresovaných institucí s žádostí o komentář k předloženému tématu. Tentokrát vybrala redakce téma:
"MŽP vydalo při posuzování vlivů na životní prostředí kladné stanovisko k obnově elektrárny Prunéřov II., přestože projekt podle společnosti DNV nesplňuje požadavky na nejlepší dostupnou technologii. MŽP si vymínilo, že ČEZ sníží rozdíl v emisích jiným způsobem. Souhlasíte s postupem MŽP? Proč?"
Své odpovědi nám poslali:
|
Technické záležitosti šly postupně stranou a začaly převažovat zcela iracionální a demagogické názory. Jako jednu z posledních zbraní „ekologisté“ vytáhli horké environmentální téma – boj se změnou klimatu, téma, na které by lidé třeba mohli slyšet. Ne že by mně osobně byly názory pana presidenta Klause na téma globálního klimatu nějak blízké, to v žádném případě ne! Ale na některé Klausovy argumenty ohledně fundamentalistických aktivit, vedoucích k ohrožování svobody myšlení, jsem si v posledním roce často vzpomněl a dával jsem jim v kontextu Prunéřova za pravdu.
To, že se z technické záležitosti stala „kauza“, podle mne pochopil až ministr Dusík. Pochopil to, leč se evidentně dostal do „stranických problémů“, což ho nakonec stálo post. Byla to škoda, protože šlo o velmi schopného odborníka, který byl schopen (a já věřím, že ještě bude…) pro životní prostředí udělat něco skutečně dobrého.
Nově jmenovaná ministryně Rut Bízková je léta známa svým realistickým a technicky orientovaným myšlením. Opírá se při tom o své dlouholeté zkušenosti z práce pro skutečné životní prostředí a nikoliv pouze pro „zelené vize“. Vytýkalo se jí, že několik let pracovala pro průmysl a uvádí se to jako její významné negativum pro zastávání funkce, do které byla jmenována. To je ovšem totální nesmysl, protože takto argumentující strana se vůbec nezmiňuje o tom (spíše proto, že to buď neví, nebo ji to ani nezajímá), že i tehdy pracovala pro zlepšení životního prostředí, byť opticky na opačné straně barikády.
Úředníci MŽP se pod jejím vedením zřejmě přestali bát vyslovit svůj názor na diskutovaný proces EIA, probíhající od roku 2008 a celá záležitost tak mohla být během dvou týdnů uzavřena. Ministryně Bízková se rychle se stavem projednávání seznámila a konstatovala, že žádné technické překážky nejsou a že celý proces byl dostatečně transparentní. To nakonec potvrdila i mezinárodní agentura Det Norske Veritas, která se k němu na žádost bývalého ministra Dusíka také vyjadřovala. K závěrečným konsultacím jsem byl ministryní Bízkovou také pozván, takže dobře vím, v jakém technickém a racionálním stavu se proces EIA ve věci Prunéřova již několik měsíců před vydáním rozhodnutí skutečně nacházel. Jediné co bylo v jeho závěru „odstraněno“, byla ideologie, která v žádném procesu EIA nemá co dělat! Že vydání souhlasu jeho odpůrci spojují s loajalitou nové ministryně i celé Fischerovy vlády vůči ČEZu, že nás všechny „vítají v ČEZku“, že nezákonně obsazují střechu Strakovy akademie a že ještě určitě budou dělat další „klukoviny“ a „vylomeniny“, není problém MŽP ani energetiků, je to problém jejich „zelené“ ideologie a v některých momentech by to možná měl být i problém policie (třeba právě ta Strakovka nebo prunéřovský komín).
Jelikož jsem byl do této kauzy prostřednictvím klimatického tématu na počátku minulého roku zatažen, dovolím si uvést několik ryze technických poznámek, a zejména ve vazbě na globální klima. Greenpeace požaduje použití technologie s účinnosti 42 %, zatímco v poslední navrhovaná varianta ČEZ má účinnost 40 %. Rozdíl mezi oběma variantami činí v ročních emisích přibližně 200 kt oxidu uhličitého a aniž to bylo zřetelně řečeno, o toto číslo v podstatě mělo jít. Někomu se může 200 kt zdát hodně, ale ve skutečnosti je to zhruba o 20 % méně, než za rok vypustí třeba městská teplárna ve Strakonicích a z hlediska národních emisí jde o asi 15 setin procenta. Greenpeace vypustil do světa svoje přesvědčení, že „…mimo veškerou pochybnost…“ bude Prunéřov i po přestavbě ovlivňovat globální klima a bude se příkladně podílet na navyšování mořské hladiny v Pacifiku a na úbytcích himálajských ledovců. Nevím sice, jak se obyvatelé Mikronésie o existenci kauzy Prunéřov vůbec dozvěděli, nicméně její vláda požádala MŽP, aby Mikronésie byla zařazena do procesu EIA.
Emisní realita je ale taková, že zmíněných 200 kt činí přibližně 3 setiny procenta ročních emisí celé Oceánie, jejíž součástí Mikronésie je. Je to hodnota natolik významná, abychom vůbec mohli hovořit o prokazatelných vlivech na tamější klima? Klima v Oceánii, a na tomto místě již skutečně „mimo veškerou pochybnost“, není přece generováno emisemi 200 kt oxidu uhličitého ze středu Evropy, což je něco kolem pěti desetitisícin procenta současných celosvětových emisí (dokážeme-li vůbec tento podíl s rozumnou přesností vůbec spočítat). Stejně tak není vůbec pravda, že za změnami klimatu v Oceánii stojí jen a pouze oxidu uhličitý, byť je do atmosféry emitovaný kdekoliv.
Argument Greenpeace je z tohoto pohledu skutečně silně „ujetý“. Velmi mi to připomíná jednu českou epizodu z poloviny osmdesátých let. Tehdy se bývalé Severomoravské státní lesy snažily uplatnit náhrady škod na lesní produkci způsobené oxidem siřičitým. Požadovaly je od všech tuzemských zdrojů, u kterých jimi tehdy oslovený znalec modelem vypočetl „zavinění“ ve výši alespoň 10 Kčs! Na dva dny se do Ostravy na projednání finančních náhrad dle tehdejší platné vyhlášky sjelo více než 300 zástupců provozovatelů zdrojů znečišťování z celé republiky a mnozí (třeba ti ze severních či jižních Čech) jenom na cestovních náhradách utratili o dva řády více… Ano, zdroje tehdy byly označeny za spoluviníky škod, byť se vůbec nedalo prokázat, že se jejich emise ze třeba třicetimetrového komína mohou „přes hory a doly“ do nejmenovaného beskydského polesí vůbec dostat. Naštěstí takový nesmysl záhy skončil a jenom doufám, že Greenpeace v něm uvidí jistou paralelu svého současného počínání.
Ale zpět k Prunéřovu! Pokud by k jeho přestavbě nedošlo, pak by byla stávající technologie provozována až do doby svého dožití. V takovém případě by ovšem jeho podíl na světových emisích byl asi o dva řády vyšší a hlavně, o 25 – 40 % by byly vyšší i jeho emise oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých částic. Tyto znečišťující látky by ovšem působily, a tentokráte již zcela prokazatelně, přímo na zdraví lidí v severních Čechách (o tolik totiž nová technologie zlepší kvalitu ovzduší přímo v Podkrušnohoří!). Možná ale, že ekologičtí aktivisté chtěli dosáhnout okamžitého zavření Prunéřova, což by emise oxidu uhličitého opravdu zlikvidovalo. Zapomněli však uvést, kde chybějící energii získat. Při podrobnějším čtení ani jejich Chytrá energie příliš realistických možností nenabízí, byť na pohled je to hezké čtení…!
Na závěr si nemohu odpustit drobný dovětek: Technologie podpořená souhlasem MŽP má být provozována 25 let, přičemž, jak se uvádí, technologie s vyšší účinností by byla dražší nejméně o 5 mld. korun, možná i o více. V takovém případě by úspora každé jedné tuny ze zmíněných ročních 200 kt stála minimálně 40 EUR. Současná cena jedné tuny na trhu s povolenkami je ale 15 EUR – i zde lze vidět jistou paralelu ke zmíněné české epizodě ze socialistického Československa!
reklama
