Tereza Snopková: Bude se úředník zouvat, až půjde na kontrolu kotle?

Podle současně platné právní úpravy jsou úředníci odkázáni zejména na sledování tmavosti kouře, podle které lze určit kvalitu paliv. Do budoucna, podle Poslaneckou sněmovnou i Senátem schválené novelizace zákona o ochraně ovzduší, budou moci přímo na místě – v obydlí provést například stěr z vnitřní strany komína a ze zjištěných látek následně prověřit, zda jsou používána vhodná a povolená paliva. Objevuje se tak nová možnost státu nahlédnout do domácnosti jednotlivých lidí. Doposud to bylo možné jen při domovní prohlídce pro účely trestního řízení, která je možná jen na písemný odůvodněný na příkaz soudce. Je to správně?

Z hlediska ústavního práva lze říci, že ano, je to akceptovatelné. Listina základních práv a svobod zaručuje nedotknutelnost obydlí ve svém článku 12. Do obydlí není dovoleno vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Výjimkou je právě již zmíněná domovní prohlídka pro účely trestního řízení.

Listina však prolamuje zásadu „můj dům – můj hrad“ ještě pro další případy. Tyto musí být dovoleny zvláštním zákonem, a to pouze v případě, cituji z Listiny „je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku“. Tímto zvláštním zákonem bude v daném případě zákon o ochraně ovzduší.

Porovnáváme tedy hodnotu ochrany soukromí – obydlí s hodnotou lidského zdraví či zdravého životního prostředí. Z dostupných studií, na něž odkazuje důvodová zpráva k novelizaci zákona o ochraně ovzduší, je zřejmé, že spalování nevhodných materiálů a zejména odpadu, které je v naší zemi bohužel časté, má značný negativní dopad na lidské zdraví. Přitom současná praxe ani právní úprava nemá nástroje vhodné k tomu, aby se tomuto spalování zabránilo. Právě proto, že „doma si každý může dělat, co chce“, nebo může spoléhat na to, že nikdo nepřijde na to, jak se doma chová.

Kontrola spalovaného materiálu by umožnila úředníkům uložit pokutu tam, kde je skutečně na místě zjištěno porušení zákonných povinností. Takže ano, z hlediska ústavního práva a „prováděcího“ zákona o ochraně ovzduší jde o postup nezbytný pro ochranu zdraví osob, práv a svobod druhých…

Na druhé straně je třeba zvážit, zda je právě toto nezbytný prostor pro státní represi. Zda je vhodné, aby o domovní prohlídce kotle rozhodoval úřednický aparát obce s rozšířenou působností. Zda je to ta správná cesta, jak vést lidi k tomu, aby se chovali podle pravidel.

Stát svými zákony stanoví řadu pravidel a povinností, zrovna v ochraně životního prostředí je jich tolik, že běžný občan téměř není schopný je pojmout. Díky úředníkům může být alespoň schopný konat v souladu s právem. Ochrana životního prostředí, ochrana lidského zdraví, vzájemná úcta, respekt k životu, to jsou však současně hodnoty, které by neměl stát přednostně vynucovat zákonem, jsou to hodnoty, které by měly být součástí řádného vzdělávání.

Nová navrhovaná úprava je jistě určitým řešením špatné situace ve stavu ovzduší. Zda bude mít žádoucí celospolečenský záběr, na to nelze předem odpovědět. Lze o tom spíše pochybovat. V tomto směru považuji za velmi podnětnou poznámku z důvodové zprávy k novelizaci zákona o ochraně ovzduší, v níž Ministerstvo životního prostředí uvádí, že se v rámci analýzy přístupů sousedních států setkalo se závěrem, že „ke spalování nekvalitních paliv nebo odpadu nedochází, protože by si to obyvatelé nedovolili“.

A pak zbývá už jen ta zásadní otázka. Budou se úředníci zouvat? Policisté se při domovní prohlídce nezouvají. Jaká bude domluva s úředníky při cestě do kotelny nebo obývacího pokoje s krbem, to ukáže čas.

---

reklama

---