Jan Kondziolka: Trabantík nebo hromadná doprava?
Do Ostravy se dá dostat buďto vlakem, nebo autobusem. Cesta vlakem mě vyšla se zpáteční slevou na 72 Kč + 2x 15 Kč za tramvaj, čili dohromady 102 Kč. Samozřejmě, že při měsíčníku by to nebylo tolik, ale jeho cenu neznám, tak nemohu udělat propočet i s nim. Cesta autobusem mě vyšla na 2x 32 Kč za bus a 2x 15 Kč za tramvaj. Dohromady tedy 94 Kč. Samozřejmě, že jsem mohl využít studentskou slevu, kdybych měl kartu, ale počítejme to jako cenu pro běžného pracujícího (samozřejmě krom měsíčníku na tramvaj).
A teď se vraťme k mému zraněnému, smradlavému, neekologickému Trabantíkovi. Když s ním jezdím slušně (což jezdím), tak se jeho průměrná spotřeba většinou drží něco kolem 6l na 100 km. Do Ostravy to mám 26 km, čili řekněme nějaké 3l benzínu tam i zpět, to je něco kolem 90 Kč. A když ještě vezmu v úvahu, že někdo nebude takové prase jako já a bude jezdit s úspornějšími a modernějšími vozy a bude jezdit třeba ve dvou, tak cena ještě více klesne.
Když s ním jezdím do Ostravy, nemusím ráno nikam chodit, vylezu před barák, otočím klíčkem a už se smradím pryč. Nemusím být nervózní, jestli mi to ujede nebo ne, utíkat nebo naopak čekat, když tak prostě trochu přišlápnu na ty moje dva válce a je to. Celou cestu sedím, nemusím stát v narvaném vydýchaném autobuse (zvlášť po ránu to bývá humáč), když mi je teplo, otevřu okno, když zima, přidám topení… Vůbec nemusím nikde čekat třeba 40 minut v mrazu nebo vedru, než dojede další spoj – za tu dobu jsem už doma! Nemusím sebou tahat bágl na zádech, prostě si to hodím do kufru. Když potřebuji zastavit, zastavím, když potřebuji cestou něco zařídit, prostě odbočím...
Tím jsem samozřejmě nechtěl pět nějakou ódu na Trabant, všem musí být jasné, že se tímto chovám jako prase. Naopak jsem chtěl poukázat na to, že asi bude něco špatně nastaveno. Proč dotovaná hromadná doprava vyjde levněji, než moje smradění se, které si platím sám? Navíc o ekologičnosti hromadné dopravy nemůže být sporu – u autobusu to ještě není tak zjevné, ale vždyť přece vlaky i tramvaje jezdí na elektřinu a ta byla je a vždy bude a dá se vyrobit úplně bez emisí CO2 a kapalných uhlovodíků (kterých můj Trabi chrlí kvanta), prakticky bez dopadů na životní prostředí, což se o výrobě a spotřebě benzínu říct nedá.
Jak jsem již říkal – nechci aby to bylo chápáno jako óda na Trabant, ale asi by se měl někdo zamyslet nad tím, proč je už tak dotovaná hromadná doprava dražší, než sprosté smradění a otravování jedovatými uhlovodíky. Asi tady něco bude špatně…
reklama

Další články autora |
Online diskuse
Trefa do černého nebo zeleného ? - 6. 3. 2008 - Ivan SommerMůj známý dojížděl autobusem přes 20 let do zaměstnání z Brna do Pohořelic, nacházejících se 28 km jižně od Brna. Cesta trvala asi 45 minut, obvykle posnídal nebo si přečetl noviny popřípadě připravil pracovní materiály. Většinu stálých spolucestujících poznal blíže, za ty roky zažili narození nového občánka a také náhlé úmrtí spolupracovníka. Zvykl si na dojíždění a nečinilo mu to žádné potíže časově ani finančně. Po listopadu 1989 s nástupem privatizace však problém nastal. Soukromí dopravci nedbali na životní rytmus oblasti, jízdní řád byl občas sázkou do loterie a ceny jízdného po zrušení dotací se značně zvýšily téměř na polovinu platu. Do Pohořelic bylo možné z Brna dorazit i vlakem s jedním přestupem. Jenže místní spoj se jako nerentabilní omezoval a cena jízdného neúměrně narůstala. Posléze se tedy domluvilo několik spolupracovníků a dojížděli společně osobním autem. Do práce se sice dostali, ale za žádné velké cestovní pohodlí to nepovažovali, využít jízdy k další činnosti jako v autobusu nebylo v podstatě možné. Protože se i zaměstnavatel - státní organizace dostal do existenčních potíží, nakonec si našel nové místo v Brně. V okolí okresních měst byla situace ještě horší, hromadná doprava někde zcela vymizela, nezbývalo než dojíždět autem. Vzhledem ke stoupající ceně benzinu se pro jednu osobu dojíždění autem nevyplatilo posléze už na vzdálenost 20 km. To byl osud mého známého od Znojma.Z hlediska dopadu na životní prostředí i na sociální situaci se mi omezování hromadné dopravy jeví jako ekologická katastrofa, kterou velice přiléhavě popisuje J.Keller v „Naše cesta do prvohor. O povaze automobilové kultury“. V pozadí negativních projevů je nová společenská filozofie upřednostňující práva jednotlivce, ačkoli vztah jedince a společenství jsou navzájem rovnocenné, jak lze doložit velice dobře na příkladech i přírodních ekosystémů. Očekávání, že snad Strana zelených přispěje energicky k rozvoji hromadné dopravy, nelze předpokládat, nejvýše nějaké kosmetické úpravy. Její přístup mi připadá spíše opačný, negativní dopady hodlá zpoplatňovat, což znamená nepřímo podporu svérázného byznysu. Ministr M.Bursík v diskusi s občany Brna k regulačním poplatkům ve zdravotnictví se vylovil názorně: „Poplatky lidem vadí, protože si na ně ještě nezvykli. Za chvíli je budou brát, jako když si štípnou lístek v tramvaji“. Pan ministr asi tramvají v Brně nejel, protože již roky se neštípají, ale tiskne se na nich čas nástupu. Nemyslím také, že by si senioři kardiaci nebo astmatici zvykli na placení poplatků, protože mají snahu odvrátit obcházení smrti následkem znečištěného ovzduší, které patří v Brně k nejhorším v republice. |