Vladimír Šafařík: Jak na polní myši

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | James West / Flickr

A nyní k mým osobním poznatkům k této problematice prověřených asi více jak 50 lety pohybu na hanáckých rovinách po obilno - pícnino - kukuřično - řepných pozemcích.

Hraboši mají rádi sucho. Proto často přežívají na příkopech s porostem trávy. A když je ten příkop doplněný železobetonovou nebo asfaltovou cestou, je to pro ně ideální prostředí. Přímo v polích jsou asi šťastní za každý pojezd těžké techniky s utuženými kolejemi. Jejich domovem je pak systém spletitých chodeb dosahujích hloubky i 50 cm. Když jsou i na celkem rovném poli, tak jejich ohniska výskytu a šíření začínají vždy na vyvýšené části pozemku = stačí k tomu třeba i rozdíl pouhých 15 cm výšky terénu.

Celý problém s hraboši začíná v sušších dobách a většinou na podzim při trestuhodném ignorování této možné hrozby ohrožení budoucí úrody. Po osetí ozimů se nám populace, doposud žijící a množící se skoro nerušeně na neposečených příkopech, vydá na cestu do těchto kultur. Nejdříve se paprskovitě roztáhnou do několika desítek m od okrajů pozemků, kde můžeme pozorovat jejich vykousané a vyběhané (vyleštěné) cestičky směřující k noře. Nor pak většinou často velmi rychle přibývá a vytvoří se takové miniaturní ohnisko dalšího množení a šíření dál do pozemku. Během několika málo měsíců pak může být kalamitně zasažen celý velký lán. Pak se dovídáme z médií od nejrůznějších prý "odborníků", že jediným řešením je trávení hlodavců. Většinové obyvatelstvo se o těchto problémech zemědělců dovídá prakticky vždy až ze zpráv v Tv těsně přede žněmi, na konci května nebo v červnu, kdy je to však už dávno pozdě.

S tímto názorem o nutnosti trávení myší já zásadně nesouhlasím. Příroda si už dávno vyvinula systém korekce populací, jež je všeobecně platný a účinný. Tím je i využití myši lovících predátorů do ochrany úrody. Když však jezdím po vlastech českých, tak nevidím ze strany polních hospodářů ani pokus o jejich využití pro svůj zájem ochrany polních kultur, a tím i své vlastní pokladničky. Je pro mě úplně nepochopitelné, že někdo investuje svoje prostředky (nafta, osivo, opotřebení strojů, hnojení, mzdy, svoji práci a čas atd.) a nakonec si nechá sežrat od myší část úrody. Podle odborníků prý na poli na jaře využívá 1 hraboš 2 - 3 nory, na podzim prý připadá na jednoho hraboše prý až 8 děr. Nevím sice, jak k takovým závěrům došli, ale dle mých pozorování je často jedna nora obydlená (dá se u ní za 10 dní chytit třeba i 14 hrabošů + 1 ks myšice křovinná + 1 ks myš. temnopásá = nedávná moje osobní zkušenost) a okolní jsou leda příležitostné, později zcela opuštěné. Z tohoto důvodu se nebudu pouštět do polemiky o celkovém množství myšovitých na 1 ha pozemku vypočítaný z počtu nor. Každopádně ale odhaduji, že hraboš narozený na konci srpna zlikviduje do žní až skoro 5 kg zrní, jež pak chybí někomu v zásobníku kombajnu. A když střízlivě odhadnu jejich počet na 1 ha leda na 1000 ks, udělá to pak ve výnosu významnou ztrátu.

A nyní k věci - hraboši jsou celkem nejjednodušší kořist pro všechny druhy myši lovících predátorů. Ze šelem jsou to hlavně lasicovité, lišky a domácí kočky. Z ptáků se jedná o všechny u nás žijící dravce a sovy, volavky, racky a krkavcovité. Na kalamitou zasažených pozemcích pak můžete uvidět lovit myši dravci od těch nejmenších druhů - dřemlík i ostříž, po ty největší - orel (https://ekolist.cz/…uhy). Asi nejčastěji jsou na polích viděni tito predátoři - poštolky, káně a motáci. V noci pak je nahradí sovy a lišky. Jen pro zajímavost - poštolka dle pohlaví potřebuje denně - 5 - 8 (ks) hrabošů, káně - 20 + (ks), moták lužní - 10 - 12 (ks), kalous - 4 - 8 (ks), liška - 50 + (ks), čáp - 20 + (ks), volavka - 15 + (ks).

Polní prostředí nikdo náhle nezmění, a tak je nutno vycházet z dané situace. V minulosti byla pole menších celků, na mezích rostlo mnoho stromů (hlavně ovocných) a na pozemcích stálo mnoho konstrukcí různých sušáků sena, případně mandele za snopů sušícího se obilí. A toto byly vlastně první člověkem nabízené odsedávky pro dravce a sovy, jež likvidovali místně myšovité. Zároveň byly meze a příkopy většinou vypaseny dobytkem. Už ale i někteří staří sedláci tehdy věděli, že stačí na pole zapíchnout tyče pro ptáky, aby myši nesežraly obilí. Je velmi zajímavé a smutné, že to hospodáři neznají dnes.

Když náhodou narazím v médiích na tuto problematiku, tak vždy je tam nabízena leda podmínka berliček tvaru "T". Je to úplný nesmysl, jež může nakonec i případné zájemce o tuto metodu ochrany polností odradit, jelikož se jim může zdát složitá. Ve skutečnosti je těm ptákům jedno, co tvoří jejich posed. Důležitá je leda velikost dosedací plošky. Pro ty největší a nejčastější naše myšolovce = káně, bohatě stačí coulka deska (tl. 24 (mm)) napásovaná na 50 - 70 (mm). Takže dosedací ploška činí 24 x 50 - 70 (mm). Délku tyče doporučuji, kvůli jednoduché manipulaci při zarážení do země, do 2 m. Kdo má možnost, může použít třeba i lešenářské trubky nebo rozměrově podobné kůlky. Bidlo se zarazí tak, aby se nevyvrátilo, když se z něho 1 kg pták odráží při odletu. Trošku složitější, ale s delší životností, mohou být trojnožky (3 tyče jsou na konci spojeny kovovou osičkou), jež se nezarážejí (a neuhnívají tolik) do země, ale leda se postaví do pole a i lépe (a rychle) se pak s nimi manipuluje. Asi nejlevnější řešení je použití palivových okorů, jež se snadno získají na pilnicích.

Pozemky obsazují hraboši většinou ze zarostlých příkopů a z okolních polí - proto je nutno meze a příkopy po celý rok držet pořádně vysečené = na krátkém stéblu. Dále je třeba na ně umístit celoročně trochu delší tyče (do 3 m výšky) na každých zhruba 40 - 50 (m). Když se užijí kratší tyče, dají se s menším odstupem. Když je na příkopě strom, považuje se za další posed ptáků. Do pozemku pak od hranice umístit tyče v množství 1 - 3 (ks/ha) - dle množství zasažení ohnisky výskytu hraboše. Když je výskyt hrabošů už příliš velký, doporučuji na 1 ha až 9 (ks) tyčí. Dále ke středu pozemku pak se jejich hustota může snížit. Důležitá podmínka je, že se musí pravidelně sledovat obsazenost nor. Většinou se v nejbližší vzdálenosti bidel hraboši rychle vyloví, takže je třeba bidla postupně přemisťovat do dalších nejbližších ohnisek výskytu hrabošů. Množství tyčí se zvyšuje s nerovností terénu - musí se max. snížit množství tzv. "slepých" míst. Ptáci velmi úspěšně reagují na hraboše do asi 20 m od tyče, delší vzdálenost pak snižuje úspěšnost jejich lovu. Je ale mnohokrát vyzkoušené, že jakýkoliv posed v poli je pro ptáky jako magnet, kde loví, trhají myši a odpočívají. Když už ptáci posedávají hlavně na zemi, je třeba tyče přemísti do dalších neochráněných ohnisek hrabošů. To už si musí každý hospodář zkontrolovat jednotlivě, dle svého případu, sám. Důležité je, aby si každý uvědomil, že hraboši se většinou šíří od okrajů = z mezí, ke středu pozemku. Jinak vám místa ohnisek ukáží i sami ptáci, jež instinktivně loví na místech s nejhustším výskytem myší.

Doporučuji tyče instalovat IHNED PO SKLIZNI - stačí nutná prevence 1 ks/ha. Po osetí ozimů v tom IHNED pokračovat - 1 - 3 ks/ha, příp. i více, a většinou se tak dá vyhnout myší kalamitě. V srpnu totiž už doletují první dravci a sovy ze severu, jež ihned instinktivně tyto lokality obsazují. Taky je důležité v myších letech omezit lov lišek, což by si hospodáři mohli vyřešit na KÚ a ve spolupráci s MS. To už dávno pochopili někteří lesní správci, jež mohou o škodách hraboši a norníky na lesních školkách psát romány. Ono se totiž zase jedná o peníze. A to už si musí každý řádný hospodář sám spočítat, zda je mu užitečnější, že si na jeho, např. 100 ha, pozemku NĚKDO odloví 5 ks zajíců nebo JEMU OSOBNĚ bude na sýpce chybět třeba i 200 t pšenice, jelikož mu je sežraly myši už na poli. A chce to leda jediné - nainstalovat promyšleně na pole tyčky - od konce léta nebo počátku podzimu do počátku dubna, kdy už jsou pak zbytečné a zavazely by jarním zemědělským pracím.

A ještě jedna důležitá rada - řešení hlodavců (hrabošů) na polích je nekonečný příběh a hospodář se nesmí ukolébat tím, že tam moc myší zrovna nemá, tak tam klidně nemusí preventivně dávat tyče. Ono se situace může rychle změnit, a pak může být už pozdě. Proto doporučuji vždy preventivní množství tyčí 1 - 2 (ks/ha), což výrazně jejich šíření zbrzdí, a sledovat pravidelně množství nor v ozimech a pícninách.

Také se nesmí nikdo spoléhat, že přijde vlhká zima a hraboši vyhynou na zápaly plic a utopí se v norách. Ono totiž může dojít vyšší sněhová pokrývka, jež je pro ně vlastně dar, a když ta ještě na povrchu zamrzne, je to pro ně ráj. A na jaře pak má takový líný hospodář myší kalamitu, kterou si vlastně zasadil sám.

Tak, mnoho zdaru a hlavně myslet u práce.

Tady vám posílám jednoho významného pomocníka zemědělců, kterého to trávení polních myší také velmi ohrožuje na existenci: