Uzbekistán zachvátila zlatá horečka
"Není to špatné, i když jsem jednou našel valoun, který vážil sedm gramů. To je můj rekord," spokojeně říká pětadvacetiletý muž, kterého reportér agentury AFP potkal ve stepi nedaleko vesnice Sojkečar na jihozápadě Uzbekistánu.
O kousek dál se další zlatokop, osmadvacetiletý Sardor Mardijev, lopotí za volantem svého bagru v dvanáctihodinových šichtách po šest dní v týdnu. Děje se tak v rozlehlé Navoijské oblasti, která je větší než třicítka evropských zemí, včetně Portugalska.
Těžba zlata bývala dříve výlučným privilegiem obrovských státních těžařských kombinátů, ale nyní je hledání zlata povoleno i jednotlivcům. Uzbekistán byl v loňském roce desátým největším producentem zlata na světě (110,8 tuny) a druhým největším prodejcem (25 tun) prostřednictvím své centrální banky.
Tato čísla však zdaleka neuspokojují prezidenta Šavkata Mirzijojeva, který se prezentuje jako reformátor toužící rozvíjet zatím stále převážně centralizovanou ekonomiku a otevřít svou zemi po letech izolace. Tato postupná liberalizace se dosud nijak netýká politické scény, která je změnám stále uzavřena.
Zatím v Uzbekistánu byla prozkoumána pouze pětina podloží, vůdce země nařídil do roku 2030 zvýšit produkci zlata o 50 procent a prodávat slitky o až kilogramové váze v naději, že přiláká více turistů.
Po povolení uděleném jednotlivcům chtěl Zochid Chudaberdijev, stejně jako stovky dalších podnikatelů, zkusit štěstí. Aby se mohl zúčastnit této zlaté horečky, v dražbě zakoupil práva na pozemek na tři roky.
"Před rokem 2019 jsme nesměli hledat zlato. Někteří to dělali, ale riskovali vlastní život, bylo to nebezpečné," říká třicátník Chudaberdijev, který má čínské a kazašské konkurenty v sousedství. Pokud by pronajatý dílec neposkytl dost zlata, pravděpodobně by to zkusil o kus dál.
Za ním jsou plné náklaďáky, rypadla a nakladače, které na stovkách metrů přesouvají tuny půdy, což vynáší "v průměru 12 až 15 gramů zlata za den", jak říká Chudabardijev, který současně jedním okem na svém mobilu kontroluje cenu zlata. Ta v polovině března činila téměř 2200 dolarů (asi 51 347 Kč) za unci, což představuje rekordní výši. "Vláda nám dala příležitost hledat zlato, abychom lidem dali práci," pokračuje a za příklad dává své mladé zaměstnance Chislata Očilova a Sardora Mardijeva. Protože v zemi, kde je pětina práceschopného obyvatelstva nucena kvůli obživě emigrovat, především do Ruska, nabízí sektor zlata nečekané vyhlídky.
"Zaměstnáváme místní lidi. Chislat byl dříve nezaměstnaný a Sardor pracoval na farmě. Teď si měsíčně vydělají v průměru tři až čtyři miliony sum (asi 5560 až 7590 Kč)," vysvětluje Chudarberdajev. V regionu je to slušný plat.
Jakmile je zlato vytěženo, podnikatelé si je nesmějí ponechat, ale vše musí předat centrální bance, která sama prodá zlato na světovém trhu za dolary. Tento příliv valut je pro rostoucí ekonomiku Uzbekistánu zásadní, zvláště když místní měna patří k nejslabším na světě.
Ale ve vesnici Sojkečar, kde zemědělství zůstává životně důležitým odvětvím, nedělá rozruch kolem zlata lidi jen šťastnými. "Prospektoři kopou tam, kde jsme pásli dobytek," říká Erkin Karšijev, který patří k předním hospodářům v okrese vzdáleném asi 500 kilometrů na jihozápad od hlavního města Taškentu.
"Podívejte, ti předchozí odešli a nechali všechno jen tak," zklamaně si stěžuje šedesátník a ukazuje na jámy v zemi hluboké asi deset metrů. Velmi se obává, aby do jam nespadl dobytek. Ačkoliv úřadům zaslal spoustu stížností, problém zůstává nevyřešen. "Chceme od zlatokopů jen jedno," říká farmář, "aby zasypali jámy, než odejdou."
reklama
Nestabilní odkaliště v Kyrgyzstánu hrozí zamořit lidnaté údolí Střední Asie
Výstup na nejvyšší japonskou horu Fudži bude od léta zpoplatněn
Kvůli mrazům uhynuly v Mongolsku tuto zimu již dva miliony hospodářských zvířat