https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/dubovi-obri-jihomoravske-luhu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Duboví obři jihomoravského luhu

14.4.2020 04:19 | PRAHA (Naše příroda)
Jedním z nápadných atributů
vzhledu dubu letního jsou jeho
křivolaké větve, při solitérním
růstu někdy s větvemi
ohýbajícími se až k zemi.
Dub na snímku v popředí má
obvod kmene 600 cm, dub
vlevo za ním 580 cm.
Jedním z nápadných atributů vzhledu dubu letního jsou jeho křivolaké větve, při solitérním růstu někdy s větvemi ohýbajícími se až k zemi. Dub na snímku v popředí má obvod kmene 600 cm, dub vlevo za ním 580 cm.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Klváček / Naše příroda
Jen stěží bychom našli někoho, kdo navštívil Lednicko-valtický areál, prohlédl si v něm pozoruhodné stavby z dob panství Liechtensteinů, aniž by si přitom v okolí povšiml celý tento prostor obepínajících gigantů dubů letních. Ačkoli mnoho z těch, u nás v této velikosti velmi vzácných stromů na tom není dnes zdravotně nejlépe, jak se o tom dále zmíním, přesto řada je dosud vitálních a jejich věk jim naopak na kráse výrazně přidává. Proto je návštěvníci tohoto krásného přírodního zátiší s obdivem obcházejí a často na ně míří fotoaparáty. Tak nevšední stromy dovedou hodně zaujmout. Svědčí o tom rovněž mé nedávné letní setkání s jednou rodinou u zámečku Pohansko. Všichni její členové navštívili celý areál už několikrát, a přesto se pokaždé nejvíce těší právě na toulky po nivních loukách pod těmito duby. „Různých krásných hradů a zámků je u nás spousta, ale taková báječná stromiska jsou jenom tady,“ říkala s nadšením paní té rodiny. A měla pravdu.
 

Určitě si leckdo pomyslí, čemu lze vděčit za to, že se takové množství obrovských starých dubů uchovalo u nás právě jen na jihu Moravy. Zde se totiž skloubily dvě pro existenci těchto stromů rozhodující příčiny. Tou první je jednak jejich někdejší záměrné „udržovací pěstění“ v bývalých lužních pastevních lesích (až později rovněž v částech umožňujících jak luční drobnou pastvu, tak i větší sklizeň sena) v dnešních polesích Soutok a Valtice, jednak péče o staré stromy v okolí Lednice v souvislosti s vybudováním rozlehlého krajinářského zámeckého parku, jinde i u saletů nedaleko luhu (NPP Rendezvous). A tou druhou je takřka ideální stanoviště, tj. teplá slunná poloha, vhodná půda, okolím neomezovaný růst a donedávna dostatek vody ze záplav. Na nivních lukách, zejména Pohanska a Lánů, jde většinou o duby z bývalého řídkého, prosvětleného lesa. Ve stínu pod jejich korunami mohli býložravci v horkých letních dnech odpočívat, stromy poskytovaly žaludy pro vepře, dřevo na otop i pro jiné použití, letorosty na letninu atd. Tak některé přetrvaly (i po zdejším náhlém ukončení lesní pastvy v r. 1873) bez ohrožení skácením až do dnešních dnů. A poněvadž místa nynějších luk, na nichž duby obdivujeme, patří k těm na luční seno přirozeně nejvýnosnějším u nás (v dobách pravidelných záplav někdy až v přemíře hnojené organickými i minerálními naplaveninami), i to byl argument určité jejich části nezalesnit a nadále je využívat jako louky, působící v kontaktu s přilehlými lesy rovněž jako důležité zpestření bohatství lužní krajiny.

Tak vypadá nejmohutnější dubový kolos jihomoravského
luhu stranou budovy archeologického
výzkumu na Pohansku. Má výšku 27 m (bohužel
už se zcela suchými vrcholovými větvemi)
a obvod kmene 820 cm. To je dimenze, jež může
v určité spodní části kmene jen taktak konkurovat
„řezbářským“ dubům zdejší dávné minulosti.
Tak vypadá nejmohutnější dubový kolos jihomoravského luhu stranou budovy archeologického výzkumu na Pohansku. Má výšku 27 m (bohužel už se zcela suchými vrcholovými větvemi) a obvod kmene 820 cm. To je dimenze, jež může v určité spodní části kmene jen taktak konkurovat „řezbářským“ dubům zdejší dávné minulosti.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Klváček / Naše příroda

I s duby jsou nyní velmi významným estetickým i krajinotvorným prvkem. Hodně jich však dodnes v růstu pokračuje také v přímo navazujících lesích (v místech bývalých světlých lesů), v dnešních hustých vysokokmenných, na okrajích jejich lemů, u cest, na zastrčených loučkách ap., třebaže často ve skrytu mezi jinými stromy nepadnou do oka tak rychle jako na velkých loukách. Řadu těchto velikánů zachytili fotografové přírody zvláště efektními snímky solitér, s nimiž se často setkáváme v regionálních propagačních letácích, turistických průvodcích apod. Proto jsme zvolili záběry, jež vám tyto stromy přiblíží poněkud jinak.

Z dlouhé řady druhů dubu (rod Quercus, čeleď bukovité – Fagaceae) jsou u nás nejznámější dub zimní (drnák) (Q. petraea) a dub letní (křemelák) (Q. robur). Dub letní je rozšířen po celé Evropě (s výjimkou některých území na jejím nejvyšším severu a nejnižším jihu) a částečně v severní Africe a západní Asii. U nás se mu nejlépe daří v nížinách a pahorkatinách, roste však i v horách. Je poměrně náročný na živiny, naopak mu příliš nevadí drsnější prostředí. Na pro něj optimálních stanovištích s živinami bohatými propustnými půdami – a jedněmi z nich je u nás také jihomoravský luh – dobře roste a poskytuje kvalitní dřevo. Proto jej zdejší lesníci rádi pěstují. V lesní stejnověké kultuře se však od těch, co rostou jako starší solitéry na nivních lukách, značně svým habitem liší. Zatímco duby v zápoji bývají štíhlejší, s výše nasazenými, málo zavětvenými korunami a s tenčí borkou kmenů, staré solitérní duby mívají kmeny nižší, někdy až extrémně mohutné větve nasazují poměrně nízko a borka jim zbytní až k deseti centimetrům. Tak potom především se solitérními lipami dobře naplňují představu pravých, „klasicky“ rozložitých stromů, jak se tím mnoho jiných listnatých dřevin až tolik pochlubit nemůže.

Solitéry dubu letního patří v jihomoravském luhu k nejstatnějším stromům, ovšem včetně dalších, porůznu rozmístěných „zapomenutých sourozenců“ uvnitř vysokokmenných lesů. Jde-li o jejich výšku, je velmi kolísavá a závisí na řadě faktorů, nevyjímaje jedince rostoucí jen nedaleko od sebe na stejném stanovišti, jak se jeví z běžného pohledu. Například jen kousek za zámečkem Pohansko rostlo donedávna v zákoutích louky asi deset solitér dubu letního, a ačkoli většina měla výšku kolem dvaceti metrů, tři je všechny možná až o deset metrů přerostly. Výška u nejstarších jedinců, zvláště už hodně proschlých a s větrem už dávno odlomenými vrcholky, se často od původní výšky zdravých stromů liší o mnoho metrů, třebaže to někdy přes olistěné koruny není dobře patrné.

když jeden zvláštně vespod načervenalý suchý dub (na snímku) sleduji
na Pohansku už od r. 1971 (!), přesto se vizuálně stále zdá být bez
jakékoli změny, jako by byl odlitý z mědi. Jak dlouho souše vydrží stát,
to vždy záleží hlavně na tom, jak mohutně se stromům během jejich
života vyvinul kořenový systém a do jaké míry se sklony kmenů odchylují
od vertikály. Duby se totiž v půdě poutají především mocným
kůlovým kořenem, a i když celý strom odumře, prohnívají mu kořeny
řadu let, než dub později vlastní hmotnost ze země vylomí. Proto dokud
strom žije, spíše jej silný vítr zlomí, než i s kořeny vyvrátí
když jeden zvláštně vespod načervenalý suchý dub (na snímku) sleduji na Pohansku už od r. 1971 (!), přesto se vizuálně stále zdá být bez jakékoli změny, jako by byl odlitý z mědi. Jak dlouho souše vydrží stát, to vždy záleží hlavně na tom, jak mohutně se stromům během jejich života vyvinul kořenový systém a do jaké míry se sklony kmenů odchylují od vertikály. Duby se totiž v půdě poutají především mocným kůlovým kořenem, a i když celý strom odumře, prohnívají mu kořeny řadu let, než dub později vlastní hmotnost ze země vylomí. Proto dokud strom žije, spíše jej silný vítr zlomí, než i s kořeny vyvrátí
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Klváček / Naše příroda

A jen omezeně platí, že čím je tlustší kmen, tím vyšší je i celý strom. Proto mohou být i mladé stromy s tenčími kmeny vysoké, zatímco mnohem starší s tlustými kmeny nižší, i když jim nic z hořejších větví nechybí. Jako maximum uvádí odborná literatura 45 m, přesto jeden náš a už na počátku 20. století zaniklý dub letní (u Mostu v Čechách) vyrostl až do 57 m (!?). Taková enormní výška je až neuvěřitelná, jestliže i čtyřicetimetrové duby působí jako v celém okolí výrazně dominující.

O mohutnosti jednotlivých stromů dobře informují rovněž údaje o obvodu kmenů v tzv. prsní výšce, tj. 130 cm od země. Největší obvod kmene, aktuálně asi 1 025 cm, má z našich dosud žijících dubů letních Žižkův dub nedaleko zámku v Náměšti nad Oslavou, a to při vcelku běžné výšce kolem 20 m. V jihomoravském luhu je nejmohutnější dub na louce blízko budovy archeologického výzkumu MU Brno. Jak jej nově v r. 2015 změřil spolu s dalšími duby fotograf snímků v tomto článku, má obvod kmene 820 cm a výšku kolem 27 m. Průměr jeho kmene (při ideálně kruhovém tvaru) by tak byl asi 260 cm. Ještě o něco mohutnější byl zřejmě dub, jehož mezernaté, nízké zbytky dosud stojícího „pláště“ ohořelého kmene jsou ukryté v lese poblíž zámečku Lány. Když jsem torzo před řadou let poprvé uviděl, hned mě napadlo, že z podobně robustního dubu bylo kdysi vyřezáno samonosné točité schodiště v knihovně zámku Lednice. Pokud jste si je při prohlídce zámku prohlíželi, určitě vám musela vytanout na mysli představa, jak asi musel vypadat strom, jestliže z jeho zdravého kmene bylo možné jednolitě „vystrouhat“ tak obdivuhodně krásné, vysoké a zároveň poměrně široké schodiště. Bohužel, žádný takový obří dub, jenž by mohl znovu posloužit pro stejné mistrovské dílo, dnes už dávno nikde ve zdejším luhu neroste.

Nejstatnější dub, s nímž se jako s prvním z tamních největších setkáte
na velké louce okraje lednického parku u cesty z Janova hradu
do zámku, má obvod kmene 660 cm a spodní velkou větev opřenou
o zem. Postupem času, jak větev rostla a sílila, se totiž vlastní hmotností
skláněla až k zemi, a poněvadž ji navíc napadly dřevní houby,
na několika oslabených místech podélně popraskala.
Nejstatnější dub, s nímž se jako s prvním z tamních největších setkáte na velké louce okraje lednického parku u cesty z Janova hradu do zámku, má obvod kmene 660 cm a spodní velkou větev opřenou o zem. Postupem času, jak větev rostla a sílila, se totiž vlastní hmotností skláněla až k zemi, a poněvadž ji navíc napadly dřevní houby, na několika oslabených místech podélně popraskala.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Klváček / Naše příroda

Zbytků až neuvěřitelně širokých pařezů dubů bylo v luhu víc, jenže většinu z nich už zničily celoplošné přípravy při obnovách porostů. Před časem jsem někde viděl fotografii z konce 19. století, na níž je skupina liechtensteinských dřevorubců u právě poraženého, neobyčejně obrovitého dubu, dokonce s nenarušeným jádrem. Nejspíše šlo o jeden z posledních zdejších takových. S jakými obtížemi se však museli tenkrát tzv. kladaři potýkat, než se jim podařilo dostat takovou kompaktní masu dřeva mimo luh, nad tím by asi bylo zbytečné dumat. Kdoví, jak by si s tím dnes poradila hydraulická ruka na největších nákladních vozech pro svoz klád a polen. A teď si zkuste představit ve Švédsku (v NP Norra Kvill) rostoucí nejmohutnější evropský dub letní s obvodem kmene 1 525 cm (kolem r. 2000). To je bezmála dvakrát tolik, než kolik má ten náš lužní kolos na Pohansku.

Zajímavým kritériem je věk zdejších dubových velikánů. Ve všech publikacích, s nimiž jsem se v souvislosti s těmito stromy setkal, se píše, že mají mnoho set let, nejčastěji mezi 300 až 500 roky. Je tomu ale skutečně tak? Uvádí-li někdo, že jde o staleté duby, musejí mít nejméně 200 let, aby bylo možno se takto vyjádřit. Jak jsem si totiž ověřil, jsou staré duby jihomoravského luhu mladší, než jak se o nich obecně usuzuje. Jistě v tom má významnou úlohu to, že zdejší stromy patří do ekotypu dubů rostoucích ve vlhčích podmínkách luhu, a ne do druhého ekotypu ze sušších půd. I když jsou všechny duby pomalu přirůstavé dřeviny, přece jen v místech, kde neměly o potřebnou vlhkost substrátu nouzi, rostly rychleji. A tak může být dub z prostředí luhu už značně vzrostlý, přitom ale mladší než jiný dub rostoucí třeba v suchu lesostepi, sice menší, přesto ale starší. A poněvadž s přesným určováním věku starých stromů byly vždy potíže, chopili se výzkumníci spolehlivé dendrochronologické metody a zjistili, že zdejší obří duby jsou aktuálně nejčastěji ve věku kolem 210 let, přitom nejstarší dosahují nejvýše 240 až 250 let.

Padlé kmeny odumřelých dubů mají nejen své kouzlo, ale hlavně velmi
důležité místo v přírodě. Na první pohled se sice zdají zcela mrtvé, ve skutečnosti
se ale na ně potravně váže mnoho různých drobných organismů,
zvláště jejich vývojových stadií, často dnes již v naší přírodě velmi vzácných
druhů. Přesto jsou mezi odumřelými kmeny rozdíly. Mnohé z nich,
lysé a rozbrázděné chodbami larev tesaříka obrovského, zešednou, běl jim
ztvrdne a zpravidla pomalu vyhnívají hlavně od jádra kmenů (na snímku),
jiné vzácněji až zčernají a jejich dřevo na řadu let jakoby zkamení,
a to i ve vlhku uvnitř lesa. Naopak souše, jež zůstanou stát i s kůrovým
obalem nebo se s ním i vyvrátí, se obvykle rozkládají rychleji. Takových
alespoň zčásti „dlouho zahalených“, leckdy po pádu i na kusy roztříštěných
kmenů bývá v luhu méně a patří k nejvíce vyhledávaným organismy
tzv. mrtvého dřeva.
Padlé kmeny odumřelých dubů mají nejen své kouzlo, ale hlavně velmi důležité místo v přírodě. Na první pohled se sice zdají zcela mrtvé, ve skutečnosti se ale na ně potravně váže mnoho různých drobných organismů, zvláště jejich vývojových stadií, často dnes již v naší přírodě velmi vzácných druhů. Přesto jsou mezi odumřelými kmeny rozdíly. Mnohé z nich, lysé a rozbrázděné chodbami larev tesaříka obrovského, zešednou, běl jim ztvrdne a zpravidla pomalu vyhnívají hlavně od jádra kmenů (na snímku), jiné vzácněji až zčernají a jejich dřevo na řadu let jakoby zkamení, a to i ve vlhku uvnitř lesa. Naopak souše, jež zůstanou stát i s kůrovým obalem nebo se s ním i vyvrátí, se obvykle rozkládají rychleji. Takových alespoň zčásti „dlouho zahalených“, leckdy po pádu i na kusy roztříštěných kmenů bývá v luhu méně a patří k nejvíce vyhledávaným organismy tzv. mrtvého dřeva.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Klváček / Naše příroda

Nejvyšší věk se však netýkal pouze dosud žijících stromů, ale také dřeva z neobyčejně mohutného, dávno padlého zčernalého kmene v šeru lesa. Z toho plyne, že odhady věku starých stromů bývají velmi často nadsazované, a nejen v luhu jihu Moravy. Proto pochybuji, že věk zmíněného náměšťského dubu (bohužel už úplně dutého a pro přesné měření nevhodného) se dnes skutečně pohybuje mezi 900 až 1 100 lety, jak se běžně uvádí. Ke zkresleně vysokým odhadům věku stromových velikánů vede i správné odhodlání stanovit závislost zvětšování jejich hmotnosti na průběhu času i konkrétních stanovištích, jenže bohužel často k tomu snaha „mít doma“ také živého němého svědka dávných historických událostí. U mladých zdravých stromů, u nichž je nárůst objemu dřeva dobře patrný, bývají odhady věku mnohem věrohodnější, aniž by bylo nutné kmeny jakkoli narušovat kvůli zcela přesnému měření.

Znám jednoho milovníka přírody, jenž při každé návštěvě tohoto luhu a pohledu na jeho dubové giganty vidí pod nimi procházet naše už dávno nežijící předky. Genius loci a pokoru tu pravidelně cítí, a proto se do této končiny jihu Moravy velmi rád a často vrací. Co ho ale vysloveně trápí, to je neustále se zhoršující zdravotní stav těchto pohádkových stromů. Představuje si, jak by luh vypadal, kdyby všechny ty duby byly olistěné, třeba i prosychající, ale bez úplně suchých, do nebe čnějících torz, všude v okolí se spoustou čápů brodících se v jezírkách vody zbylé po záplavách, s koberci svítících kosatců žlutých... Ještě před pár desítkami let to tu takové skutečně bylo. A proč je tomu dnes jinak? Dříve se tu totiž pravidelně rozlévala záplavová voda. Ta je pro lužní ekosystémy klíčová, a jestliže se jí v posledních letech nedostává z dnes už obecně známých příčin, nastanou luhu změny. A tak i všechny staré stromy, zvyklé za bezpočet let na její větší množství, začnou nedostatkem vody trpět, zvláště pak té spodní, jejíž hladina se v některých místech citelně snížila. Přesto ale dosud patří celý jihomoravský luh ke kouzelným místům naší přírody. Nikde jinde u nás nic podobného nenajdeme, zvláště pak jistě ne ty skupiny dubových velikánů na větších plochách, jež jsou unikátní i v celoevropském měřítku. Je ovšem otázka, jak ještě dlouho se jimi budeme kochat, nebude-li žádná naděje na zlepšení zásobování vodou celého území luhu. Jisté je, že alespoň přežití určitých lužních ekosystémů by mohlo do jisté míry pomoci zvýšení úhrnu dešťových a sněhových srážek.

Jako v zimním spánku
znehybnělí obrovští pohádkoví
stromáci se nám při trošce
fantazie může zdát skupina
solitérních dubů v zasněžené
krajině luhu Pohanska.
Jako v zimním spánku znehybnělí obrovští pohádkoví stromáci se nám při trošce fantazie může zdát skupina solitérních dubů v zasněžené krajině luhu Pohanska.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Klváček / Naše příroda

To je velmi významné, poněvadž i kdyby žádné nedávné vodohospodářské úpravy toku jihomoravských řek neproběhly, nijak by vody v neregulovaných tocích nepřibylo, takže stejně by dnes luhu chyběla. Zde bude muset pomoci příroda. Aby tak lužní společenstva brzy nenahradila jiná s životní vazbou třeba na lesostepi, k čemu pravděpodobně už nevyhnutelně leckde naše příroda nakročila v důsledku klimatických změn. Právě nedostatku vody lze přičíst stále rychlejší odumírání zdejších dubových gigantů. V okolí zámečků Pohansko a Lány, kde jich výrazně prosychá či už zcela odumřely asi dvě třetiny, což je kritická přemíra, jde o velmi povážlivý stav. Proto, avšak už příliš pozdě, se na řadě míst nivních luk začalo v malých oplocenkách s výběrovým pěstováním semenáčků dubů, aby jednou ty dnešní solitéry nahradily. Lepší situace je v okolí Lednice, kde se ještě stále můžeme setkat s nádhernými dubisky. Na Pohansku je takových už jen velmi málo.

Ačkoli jihomoravské staré duby jsou neobyčejně významné jak po krajinářské, tak i estetické stránce, jsou neméně důležité rovněž jako nenahraditelné životní prostředí pro velké množství živočichů. Pro řadu z nich nejsou totiž stromy jako stromy, ale právě ty přestárlé některým z nich poskytují pro ně jediný možný domov, kvalitativně bezpodmínečně nutné stanoviště. Proto se ten milovník přírody do značné míry mýlí. Do přírody totiž nepatří pouze zdravé stromy, ale i nižší, nepřevažující podíl těch dávno odumřelých a pomalu hnijících. Anebo ještě částečně žijící, ale s dutinami, odchlipujícími se pásy kůry ap. Jen zde mohou žít živočichové tzv. mrtvého dřeva, mezi nimi také různý vzácný a zákonem chráněný hmyz, na kvalitu hnízdění nároční ptáci ad.

Podzim dokáže spolu s obřími
duby vykouzlit v lednickém
parku nevšední paletu
svítivých teplých barev.
Podzim dokáže spolu s obřími duby vykouzlit v lednickém parku nevšední paletu svítivých teplých barev.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Klváček / Naše příroda

Kdyby se takové staré stromy u nás úplně všude a důsledně i s pařezy rychle likvidovaly, docela by vymizeli např. nádherní brouci roháč obecný (Lucanus cervus), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), krasec dubový (Eurythyrea quercus), pestrokrovečník paličník (Dermestoides sanguinicollis), zlatohlávek skvostný (Protaetia speciosissima), páchník hnědý (Osmoderma barnabita) (o všech z nich chráněných zákonem píšu na stránkách Naší přírody), vzácné dřevní houby, netopýři, ptáci a jiná zvířata. Proto je vlastně dobře, že všechny tyto duby nepřekypují zdravím. Aby totiž příroda mohla hostit veškeré v určitých místech žijící organismy, musí být pestrá, a tak se v ní zachovala trvalá nabídka i pro potravně úzce specializované druhy. A to zvýrazněně platí právě pro jihomoravský luh, protože jako celek je dosud doslova oázou středoevropských lužních organismů a jedním z nejvýznamnějších území přírody u nás.

V luhu jižní Moravy se však můžete setkat také s mohutnými jilmy vazy, habry, jasany, javory babykami, topoly i lipami, z nichž mnohé jsou stejně pozoruhodné jako ty duby. Proto i když vás dosud nezlákal žádný příslib nezapomenutelné prohlídky Lednicko-valtického areálu, zkuste to změnit a co nejdříve se na jih Moravy rozjeďte. Nejlépe někdy do začátku školních prázdnin, dokud je příroda ještě svěží. Jestliže jste nikdy neviděli větší počet obřích starých dubů, zcela určitě vás tyto stromy příjemně překvapí a nadmíru uspokojí vašeho romantického ducha.

Když se před časem stavěla na Pohansku protipovodňová hráz, několik
dubových obrů se lesníci rozhodli ve valu ponechat, třebaže se zpola zasypanými
kmeny. To jim ale neprospělo poněvadž brzy nato uschly. S potěšením
to zřejmě uvítali ti, co nedávno zpevňovali cestu na temeni hráze,
a proto všechny uschlé duby, jež „vylučují snadný a bezpečný provoz na
hrázi“, odtud nemilosrdně odstranili a jejich dřevo zlikvidovali.
Když se před časem stavěla na Pohansku protipovodňová hráz, několik dubových obrů se lesníci rozhodli ve valu ponechat, třebaže se zpola zasypanými kmeny. To jim ale neprospělo poněvadž brzy nato uschly. S potěšením to zřejmě uvítali ti, co nedávno zpevňovali cestu na temeni hráze, a proto všechny uschlé duby, jež „vylučují snadný a bezpečný provoz na hrázi“, odtud nemilosrdně odstranili a jejich dřevo zlikvidovali.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Klváček / Naše příroda

A kdybyste se s něčím podobným chtěli setkat také na Slovensku, navštivte chráněný areál Gavurky kousek na jih od Zvolena u obce Dobrá Niva. Rozkládá se tam na rozloze 57 ha, na níž, jak se píše na tabuli u vstupu do areálu, se chrání zachovalý dubový háj panonského charakteru s výskytem teplomilných panonských a mediteránních rostlin a živočichů. Příliš obecný pojem „háj“ zde ale neznamená běžné doubí, leč pořádné dubové macky. Proto se můžete spolehnout, že rovněž duby Gavurek se tak pro vás stanou ekvivalentem obdivuhodně zachovalé, staré středoevropské přírody.


reklama

 
Další informace |
Tento článek je převzat z časopisu Naše příroda. Jeho další šíření je možné pouze se souhlasem vydavatele časopisu.

Mladen Kaděra
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (38)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

PH

Pavel Hanzl

14.4.2020 07:52
Je to kouzelný kout naší země a mě hlavně zaujalo množství čapích hnízd na straých dubech. Hnízdilo tam běžně ještě před pár lety asi 30 párů čápa bílého, loni asi tři a hnízda většinou taky zmizela.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.4.2020 08:08 Reaguje na Pavel Hanzl
Střílím od pasu, ale ten rapidní úbytek možná souvisí s nárustem tamní populace orla mořského. Ten loví kořist i této velikosti, materiál z hnízd čápa použil na výstavu svých. Doufejme, že alespoň přibude žab. V přírodě je vždy něco na úkor něčeho...
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

14.4.2020 09:17 Reaguje na Karel Zvářal
Kamarád hajný říkal, že je to hlavně tím, že loni byly v době hnízdění skoro mrazy a čápata pohynula. Že by dva páry orlů takto zdecimovaly celou populaci čápů??
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.4.2020 09:38 Reaguje na Pavel Hanzl
Kdyby byly mrazy, samice by je zahřívala. A i kdyby mláďata uhynula, čápi se na staré místo vracejí pravidelně. Těch orlů je tam více, ale i ony dva páry stihnou vysbírat z hnízd malá čápata (specializace). Když jsem chodil po hnízdech čápa černého, některá vybral poblíž hnízdící výr. Mohu se mýlit, ale pokles z 30-ti na 3 je tak dramatický, že nic jiného kromě zmíněné predace nepadá pro u mě do úvahy. Předpokládám, že hnízda nikdo (člověk) neshazoval, i když ta mohla podlehnout přírodní destrukci (vítr), a hnízdící čápy nikdo systematicky nerušil.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

14.4.2020 14:10 Reaguje na Karel Zvářal
Já tam jezdíval fotit dřív častěji, do celé obory Soutok je zákaz vjezdu (auto jsem nechal před bránou a dál jel na kole) a je tam zákaz pohybu mimo cesty, což všichni dodržují, protože terén je přehledný a mimo cestu je často neprůchodná bažina. Čápi hnízdili právě na soliterních dubech a v květnu tam bývalo velmi živo, mnoho ptáků, žab i jiné havěti, já si tam připadal jak někde na safari.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.4.2020 15:22 Reaguje na Pavel Hanzl
Byl jsem tam kdysi dávno s kamarádem a tamnější příroda je opravdu nádherná. Je dobře, že je tam zákaz vstupu, tam žije tolik vzácných druhů, že už dávno to mělo mít vyšší status ochrany.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

14.4.2020 17:31 Reaguje na Karel Zvářal
Ona je to hlavně obora kvůli komerčním lovům jelenů, daňků a divokých prasat, má oborní plot dlouhý asi 35 km. Ale hospodaří tam asi solidně, hajný má předepsáno, kde se může sekat jaká louka kvůli chřástalům a jiným ptákům, hnízdí tam i orli, žijí tam bobři atd. Jenom se tam dost těží dřevo, ale zase se sází hodně dubů. Hlavně tam není jediné pole a tím žádná chemie.
Odpovědět
JH

Jan Horník

15.4.2020 22:04 Reaguje na Karel Zvářal
Orlem to určitě nebude, je to hlavně mrchožrout.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.4.2020 20:10 Reaguje na Jan Horník
A neměl jste náhodou na mysli supa? Orel jistě padlinou nepohrdne, navíc mládě je kořist stejně snadná, jako ta mršina. Leží a nehýbe se. A kde by v létě tolik mršin sehnal, když to během krátké doby napadnou mouchy?
Odpovědět
JH

Jan Horník

17.4.2020 20:54 Reaguje na Karel Zvářal
No, ornitolog nejsem, ale pokud vím, tak v ČR jsou hlavní složkou potravy orla mořského ryby a hlavně ty leklé, případně jiné mršiny kolerm vody. Že by predoval hnízda čápů, jsem nikdy neslyšel.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

18.4.2020 05:37 Reaguje na Jan Horník
Tak zkuste aspoň tipnout, co stojí za tak drastickým snížením počtů (tamních!!-) čápů. Jinde jedou v normě.

Pro ty ryby létá 30 km k nádržím, když má/měl vydatný zdroj nadohled? V odkaze si zapamatujte údaj z Polska.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Orel_mo%C5%99sk%C3%BD
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

14.4.2020 18:48
Všem, kdo to nemají daleko, vřele doporučuji návštěvu zámeckého parku v mé rodné obci Linhartovy, také tam pár takových dubů máme, nejstarší kus (sice už téměř suchý vlivem absence péče v dobách socialismu) má přes 900 cm v obvodu, za potokem u božích muk na polské straně stojí lípa s obvodem přes 800 cm. Tato lokalita je sice zlomkem velikosti LVA a zdejší duby mají poněkud jiný habitus, rozohdně to však stojí za shlédnutí.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

15.4.2020 10:10
Autor sice uvádí, že na omezené záplavování té oblasti (+prosychání starých dubů) nemají vodohospodářské úpravy toků až takový vliv. Já se ale obávám, že tento vliv bude velmi důležitý. Výstavba tří přehradních nádrží, které vyrovnávají průtoky, zahloubení a napřímení koryt - to jsou akce, které nemohou z pohledu zachování velkých dubů dobře dopadnout.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

15.4.2020 13:47 Reaguje na Jindřich Duras
Ten vliv bude velmi výrazný, proto má většina těch dubů suchý terminál
Odpovědět
RP

Radim Polášek

15.4.2020 18:25 Reaguje na Jakub Graňák
Staré duby občas schnou všude, i tady u nás na severní Moravě. Má to být spojeno s nějakou houbou specializovano na duby.
Ale ta skoková změna hladiny podzemní vody má určitě taky vliv.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

15.4.2020 18:54 Reaguje na Radim Polášek
Stromy chřadnou z celé řady důvodů, ale na těchto místech to má velice specifický charakter, kdy nejdříve uschnou terminály i u na první zcela vitálních jedinců prakticky ve stejné výšce. To nelze vysvětlit jinak, než poklesem hladiny spodní vody.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

15.4.2020 22:44 Reaguje na Jakub Graňák
No, nemyslím si, že když poklesne hladina spodní vody o 3 metry, tak strom automaticky uschnutím 3 metrů sníží o ty metry svou výšku. Tak jednoduché to nebude.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

16.4.2020 10:11 Reaguje na Radim Polášek
Budiž, vysvětlím tedy obšírněji:
Strom, který vyrůstá od semenáčku v prostředí s vysokou hladinou spodní vody se tomuto prostředí přizpůsobuje tak, že buňky jeho cévních svazků jsou relativně širší (vzhledem k faktu, že pro vodu nemusí sahat hluboko, je potřebný kořenový vztlak nižší, než u jedince který musí pro vodu hlouběji). Takový jedinec dosáhne po určité době maximální výšky, která je limitována právě kořenovým vztlakem, kterého jsou vodivá pletiva schopna dosáhnout. Pokud dojde vlivem vnějších okolností u takového vzrostlého jedince k poklesu hladiny spodní vody (skokově a trvale), není jeho cévní systém schopen dosáhnout vyššího kapilárního tlaku tak, aby dokázal plně zásobit vodou vrcholové partie, které v důsledku toho usychají.

Je to jako by jste měl čerpadlo schopné vytlačit vodu dejme tomu do desátého poschodí. Pokud takovéto čerpadlo vložíte ještě o tři poschodí pod zem, tak logicky bude schopno vytlačit vodu jen do poschodí sedmého, nahoře v desítce tak z kohoutku poteče jen čůrek, případně vůbec nic. Analogicky to funguje u stromů, s tím rozdílem, že u stromů potřebný tlak vzniká na základě parametrů cévních buněk.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

15.4.2020 14:33 Reaguje na Jindřich Duras
Celá oblast lužního lesa je na štěrkopíscích u soutoku Dyje a Moravy a hladina spodní vody nikde a nikdy nemůže klesnout pod řádově 3 metry pod úroveň terénu. To by musely ty řeky vyschnout úplně. To pro žádný listnáč (natož dub) přece nemůže být problém.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

15.4.2020 17:01 Reaguje na Pavel Hanzl
Tak to jste na omylu. Pokud se nějaká místní populace adaptuje po tisíce let na vysokou hladinu spodní vody, a ta hladina je pak skokově snížena třeba o ty tři metry, tak ty stromy nejsou schopny se tak rychle adaptovat a horní tři metry daných jedinců prostě uschnou. Navíc se k tomu ještě přidružuje problematika ochmetu, který v dané oblasti, především v Lednickém zámeckém areálu, dost řádí.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

15.4.2020 18:53 Reaguje na Jakub Graňák
Tam se nic skokově neděje. Historicky se v zimě nebo předjaří udělá záplavy (nebo se taky neudělá) a zbytek roku je voda v těch třech metrech víceméně pořád. Dělali tam protipovodňové hráze, ale na vlhkost půdy to vliv nemá, ta má vody pořád dost. Spíš bych sázel na ty choroby, ty duby jsou přestárlé.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

15.4.2020 20:08 Reaguje na Pavel Hanzl
Dub ve věku cca 250 let, pokud roste v optimálních podmínkách, má před sebou ještě cca 1200 let života
Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

17.4.2020 13:50 Reaguje na Pavel Hanzl
Pokud vašemu příspěvku rozumím správně, pak předpokládáte, že hladina podzemní vody a hladina vody v toku vytváří spojené nádoby. Tedy že pokud by hladina podzemní vody klesla 4 m pod terén a dno toku je pouze 3 m pod terén, tak že by ta řeka zmizela - tak takto jednoduché to teda není.

I ve štěrcích funguje tzv. kolmatace dna. Když se vám dno zakolmatuje (tzn. mezírky mezi štěrkem a pískem se ucpou jemnými částicemi), už několik metrů od břehu může být hladina podzemní vody mnohem níž, než je hladina v toku. Pár takových lokalit v okolí mám (taky tu máme lužní lesy).

JInak to kolísání vody problém jako takový není .. pokud ... voda v těch minimech neklesne pod úroveň, na kterou jsou stromy zvyklé (= mají tam ještě kořeny). Kdysi mi jeden dendrolog říkal, že kořeny hlavně starým stromům přirůstají hodně pomalu, tak prý i 20 cm může být dost vážný problém pro jejich zásobování vodou - pokud se ke kořenům už voda nedostane kapilaritou, nebo se jí tam už nedostane dost. No a pokud hladina podzemní vody opustí hlinité horizonty a zaklesne do podložních štěrkopísků, je tu problém jak vyšitý (tady už to moc nahoru nevzlíná).
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.4.2020 18:53 Reaguje na Ondřej Dočkal
V životě bych si nepomyslel, že zrovna Soutok bude přetřásaný jako vodou špatně zásobený les. Koukněte na Hodonínskou doubravu. Řeka v dohledu nikde, navazuje Moravská Sahara s vátými písky, a přesto tam duby rostou. TO je pro mě pozoruhodná věc...
Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

17.4.2020 19:18 Reaguje na Karel Zvářal
jde o to, zda ty duby vyrostly v určitém režimu a ten režim trvá nebo ne. Na Soutoku došlo ke změně, která se teď nějak "lepí" tím umělým povodňováním (díky bohu za to), ale ta změna je tam pořád - a ta může za špatný stav těch starých stromů (tj. stromů vyrostlých za "starého režimu" - vodního režimu). No a pak jsou tu letní mminima...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.4.2020 18:05 Reaguje na Jindřich Duras
Domnívám se, že duby na Soutoku se mají ještě královsky v porovnání s jinými např. na hodonínských pískách, kde o spodní vodě si můžou leda nechat zdát. I jinde v tuctové krajině stromy více trpí suchem, ten na jaře zaplavovaný luh je přece jen pro ně optimální.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

15.4.2020 18:54 Reaguje na Jindřich Duras
Dyje je na Pohansku a soutoku v přirozeném korytě snad tisíciletí. Morava je regulovaná, ale Dyje ne.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

15.4.2020 20:09 Reaguje na Pavel Hanzl
Dyje je od Nových mlýnů celá zregulovaná až po soutok
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

15.4.2020 21:29 Reaguje na Jakub Graňák
Nevím, proč bych vám měl vyvracet takové pitomosti, když se nejste schopen podívat ani na Mapy.cz.
Odpovědět
JH

Jan Horník

15.4.2020 22:03 Reaguje na Pavel Hanzl
Koukněte spíše na kontaminace.cenia.cz (povolit Adobe Flash.
Vpravo nahoře je posuvník, kde si můžete měnit pohled současný a padesátá léta.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.4.2020 22:22 Reaguje na Pavel Hanzl
Pan Hanzl je urputný bojovník, má pravdu, i když ji nemá:-) Na kontaminace nakašlat, stačí na Mapách kouknout od Zlatého rohu po Janův hrad. Uzří část klikaté Staré Dyje. Je to asi dva měsíce, co psali o zprovoznění tří slepých ramen pod Breclavú...
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

16.4.2020 22:01 Reaguje na Karel Zvářal
Regulace dyje končí pod Břeclaví, kde se napojuje státní hranice. Pak už bolšán nic regulovat nemohl.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.4.2020 07:06 Reaguje na Pavel Hanzl
... a stále dokola.

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/reka-dyje-ziskala-navic-900-metru
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

17.4.2020 09:21 Reaguje na Karel Zvářal
Kurnik šopa, na Dyji jsou jen lokální úpravy hrází, není tam jediný jez a není tam vůbec žádná změna výšky hladiny. O tom se snad bavíme, ne? Na Moravě je na té lokality jeden (peřej) a na hranici druhý, dost vysoký. Kyjovka nemá žádné podstatné zásahy, jsou tam ale malé propusti, takže voda se nadržuje. Sucho téhle lokalitě skutečně nehrozí.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.4.2020 09:52 Reaguje na Pavel Hanzl
Být Lanžhoťákem, tak se stydím vystrčit nos z chalupy. Četl jste se vůbec??? O těch meandrech jste tvrdil, že nexistují! Já celou dobu zastávám názor, že Soutok je s vodou v poho, z jedné strany Morava, z druhé Dyje, uprostřed Kyjovka. To, že duby prosychají, není nic fatálního. Žije tam hmyz, který dolují datlovití, zkrátka normální příroda. Nechápu, co pořád vyskakujete.
Odpovědět
JH

Jan Horník

17.4.2020 20:59 Reaguje na Pavel Hanzl
Myslím, že se opravdu mýlíte. Stačí se podívat do map tehdy a teď. Současná státní hranice prochází korytem regulované Dyje.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

16.4.2020 10:28 Reaguje na Pavel Hanzl
http://www.pmo.cz/cz/media/tiskove-zpravy/projekt-dyje-2020-thaya-2020-vraci-dyji-dva-meandry

Neučte prosím orla létat.
Děkuji
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.4.2020 19:56
Když se podíváte na trávu z té podzimní fotky, tak je krásně zelená. To znamená, že i ona má vláhy dost, na rozdíl od sluncem spálené v tuctové krajině, o městu nemluvě.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist