Duby a adaptace lesů na změnu klimatu: Důležité je rozlišovat sazenice už v lesních školkách

Jednou z nejvýznamnějších hrozeb spojených s globální klimatickou změnou je rozšiřování a zvyšování četnosti suchých období v oblastech, kde se dosud vyskytovala jen zřídka. Proto se bude pravděpodobně areál rozšíření mnoha druhů dřevin posouvat k vyšším zeměpisným šířkám nebo do vyšších nadmořských výšek. Jednou z klíčových možností adaptace lesních ekosystémů je zvýšení zastoupení domácích druhů dubů (dubu letního a dubu zimního) v lesích střední Evropy. S rostoucími teplotami vzduchu a změnami klimatických podmínek se očekává, že se duby budou moci rozšiřovat i do oblastí, kde dříve nebyly schopny růst. Na druhé straně však může být jejich postup do vyšších vegetačních stupňů či severnějších oblastí limitován dalšími ekologickými podmínkami, jako je například výskyt pozdních mrazů nebo nevhodné půdní podmínky. Z tohoto důvodu je nezbytné pečlivě testovat jednotlivé zdroje reprodukčního materiálu z hlediska původu. Klíčové jsou především ekologické parametry, ve kterých rostou mateřské porosty (zdroje osiva).

Při řešení výzkumného projektu NAZV QK24020127 „Kontrola shodnosti a ověřování původu reprodukčního matriálu lesních dřevin pomocí DNA analýz“ tuto problematiku zkoumali vědci z Výzkumného ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i, Výzkumné stanice Opočno, a Mendelovy univerzity v Brně. Výsledky zveřejnili v článku „Vyhodnocení morfologických znaků sadebního materiálu dubu letního a dubu zimního z různých zdrojů původu“, který byl publikován v časopise Zprávy lesnického výzkumu.

Vědci v článku hodnotili morfologické parametry (výška nadzemní části, tloušťka kořenového krčku, objem jednotlivých částí rostliny) jednoletých výsadby schopných semenáčků různých oddílů a původu dubu letního a dubu zimního z první série testování, a to podle ČSN 48 2115 „Sadební materiál lesních dřevin“. Rozdíly v růstové dynamice mezi dubem letním a dubem zimním se často projevují již během pěstování sadebního materiálu ve školkách a jsou dobrým znakem pro jejich rozlišování.

Dub letní a dub zimní patří mezi nejdůležitější druhy listnatých dřevin ve střední Evropě z hlediska ekologie i lesního hospodářství. V minulosti došlo téměř v celé Evropě k výrazné změně druhového složení lesních porostů ve prospěch jehličnatých dřevin, především smrku ztepilého a borovice lesní.

V posledních desetiletích ale začala ve střední Evropě opačná transformace, a to přechod od jehličnatých monokultur k porostům smíšeným nebo listnatým. Hlavním cílem tohoto procesu je zvýšit adaptační schopnost porostů na očekávané stanovištní a habitatové podmínky v souvislosti s probíhající a předpokládanou změnou klimatu.

Podpora pěstování dubu zimního a dubu letního je důležitá vzhledem k jejich vysoké odolnosti vůči suchu i větrným polomům. Oba druhy dubů umožňují tvorbu smíšených porostů, které jsou za podmínek měnícího se klimatu stabilnější a produktivnější než monokultury.

V současnosti je realizována také výsadba dubu letního a zimního i mimo areál původního rozšíření. V podmínkách České republiky je to především posun do vyšších vegetačních stupňů. Pro takové použití je ovšem velmi důležité používat správný reprodukční materiál, který by měl odpovídat místu použití.

Ignorování pravidel přenosu reprodukčního materiálu představuje genetické riziko pro budoucí stabilitu porostu, zejména při rozšiřování použití mimo ekologická a růstová optima obou druhů dubů. Důležité je také to, že v našich podmínkách se areály výskytu dubu zimního a dubu letního velmi často překrývají a oba druhy se v porostech vyskytují společně.

Pro významné zvyšování zastoupení obou druhů dubů v lesních porostech střední Evropy je nezbytná umělá obnova, která umožňuje zakládat mladé porosty i tam, kde duby nejsou součástí mateřských porostů. Umělá obnova je nejdůležitějším způsobem, jak významně měnit druhové složení lesních porostů. Její úspěšnost však nezávisí pouze na volbě dřeviny a pěstební koncepci, ale i na kombinaci kvality sadebního materiálu a stanovištních podmínek, zejména dostupnosti světla a konkurenčních poměrů v obnově.

Pro úspěšnou umělou obnovu je nutný komplexní přístup, který zahrnuje nejen striktní dodržování pravidel přenosu reprodukčního materiálu, ale také využívání sadebního materiálu s vhodnými morfologickými parametry ve vazbě na stanovištní podmínky lokalit, kde bude použit. Optimální morfologické parametry sadebního materiálu jsou klíčovým předpokladem ujímavosti a následného odrůstání po výsadbě.

Velmi důležité je použití kvalitního sadebního materiálu s dobře vyvinutým kořenovým systémem zahrnujícím silný kůlový kořen a s dostatečným množstvím jemných kořenů. Nejlepším postupem je výběr různých typů sadebního materiálu podle místa výsadby.

Při hodnocení první série experimentu vědci zjistili významné rozdíly v některých hodnocených znacích mezi dubem letním a dubem zimním, ale také v rámci jednotlivých oddílů původu reprodukčního materiálu. Nejvýznamnější rozdíly byly ve výšce nadzemních částí, přičemž tento parametr je velmi důležitý při volbě sadebního materiálu pro konkrétní podmínky stanoviště pro výsadbu. Vyšší a statnější materiál je vhodnější pro lokality dobře zásobené vodou s vyšším negativním vlivem buřeně, naopak na suchem ohrožené lokality je vhodnější sadební materiál s příznivějším poměrem kořenů k nadzemním částem.

Výsledky experimentu naznačují, že morfologické znaky semenáčků dubu letního i dubu zimního jsou velmi variabilní. Tyto rozdíly je proto důležité vyhodnotit při výběru sazenic pro různé stanovištní podmínky.

Článek „Vyhodnocení morfologických znaků sadebního materiálu dubu letního a dubu zimního z různých zdrojů původu“ je ke stažení na https://doi.org/10.59269/ZLV/2026/2/786

Autoři článku: Jan Leugner, VÚLHM, v. v. i, VS Opočno; Eliška Žižková, Mendelova univerzita v Brně; Jakub Černý, VÚLHM, v. v. i, VS Opočno, Mendelova univerzita v Brně.

---

reklama

---