Kormorán velký - obratný rybolovec
Ačkoliv zmiňovaná nevraživost přetrvává zejména u rybářů z pochopitelných důvodů i do dnešní doby, přeci jen se v současnosti blýská klidnějšímu soužití kormorána a člověka na lepší časy. V podmínkách ČR byl tento druh dokonce donedávna chráněn a škody jím způsobené byly hrazeny státem. Výsledkem ochrany byl však neúměrný nárůst početnosti tohoto druhu, který vyústil k opětnému zavedení státem regulovaného lovu, jehož cílem je nastolení rovnovážného stavu umožňujícího zachování kormoránů v naší kulturní krajině.
Areál rozšíření kormorána velkého (Phalocrocorax carbo) je velmi rozsáhlý. Kromě Jižní Ameriky se nachází na všech kontinentech. Úspěšně loví jak ve slaných, tak sladkých vodách. Na jeho sepjetí s mořem ostatně odkazuje i jeho jméno, které je složeninou z latinského corvus marinus – mořský havran. V České republice pravidelně hnízdí v blízkosti vodních nádrží na jižní Moravě a v jižních Čechách. Jeho přítomnost je také běžná na velkých nezamrzajících tocích, jako je Labe či Vltava. Kormorán velký je středně veliký pták s protáhlým a válcovitým tělem, dlouhým krkem a průměrně dlouhým zobákem, který je na konci zahnutý. Nohy má krátké, posazené až v zadní části těla a zakončené plovacími blánami. Na souši působí kormorán dosti neohrabaně. Naproti tomu ve větvích stromů nebo na vodě, je velice obratný a mrštný.
Časopis Naše příroda Už 9. rok máte možnost se začátkem února začíst do 1. čísla časopisu Naše příroda. V tom letošním startujeme s malým seriálem o mokřadech, konkrétně se v článku věnujeme rybníkům a životu kolem nich.
Při letu se často řadí do formace klínu, čímž může pozorovateli ze země připomínat husy divoké (Anser anser). Rozeznat je od sebe lze podle rychlejšího mávání křídel (kormorán mává rychleji než husa) a dalším poznávacím znamením za letu je charakteristický obrys jeho těla. Při letu má totiž kormorán krk natažený dopředu a s jeho dlouhým ocasem a roztaženými křídly připomíná letící kříž. Pokud sedí na vodě, jeho tělo je hluboko ponořené. Kormorán je velmi zdatným plavcem a za potravou se velmi často potápí. Pod vodou vydrží až 1,5 minuty a je schopný se potopit do hloubky až 9 m. Při potopení používá ke změně směru křídla a ocas. K vlastnímu pohybu pak využívá odrazu nohou. Z vodní hladiny se tomuto poměrně velkému opeřenci těžce odlétá. Proto se musí před vzletem rozeběhnout po vodní hladině.
Kormorán velký je ptákem převážně černého zbarvení se žlutými poli nacházejícími se v okolí oka, na bradě a na části krku. Pokud ho zastihneme ve svatebním šatu, spatříme navíc bílá místa na hrdle, tvářích a po stranách lýtek. Nazpět do prostého šatu se přepeřuje od května do října. Prostý šat je výrazně tmavší a působí poněkud matnějším dojmem. Samec je od samice k nerozeznání, a to jak do tělesné podoby, tak i váhy. Hmotnost tohoto rybolovce se pohybuje v rozmezí 1,5–3 kg.
Kormoráni žijí v hejnech a zakládají hnízdící kolonie. Často jsou tyto kolonie vytvářeny s jinými druhy ptáků např. volavka popelavá (Ardea cinerea). Hnízda mohou stavět ve skalních puklinách, dutinách nebo na římsách, nejčastěji však na stromech. Na jednom stromě se může vyskytnout i přes dvacet hnízd. Výkaly kormoránů, které pokrývají větve stromů, mají za následek jejich usychání. Stavby hnízda se účastní oba rodiče. Hnízdo je sestaveno nedbale ze silných větví a vyplněno je trávou nebo rákosem. Vnější průměr takového hnízda může dosahovat až 60 cm. Hnízda kormoráni neudržují v suchu. Na plovácích blánách a na křídlech přinášejí do hnízda vlhkost a nečistoty a tak není výjimkou, že vejce leží v silné vrstvě bahna.
Při námluvách můžeme pozorovat tzv. přeskokové chování. Velmi zjednodušeně lze tento jev charakterizovat jako způsob řešení konfliktní situace zdánlivě nesmyslným jednáním. U kormorána tak často při odletu soka dochází k páření samce s náhradním objektem – například s hnízdem. Samice snáší ve druhé polovině března v průměru 2–4 světlezelená, neskvrnitá vejce s vápenatým povlakem na povrchu. Rodiče sedí na hnízdě 23–24 dnů a po dobu, než se mláďata vyklubou, se střídají při zahřívání vajec. Po vylíhnutí se oba podílejí na výchově. Mláďata se líhnou téměř bez peří. Jsou zahalena jen do tmavě zbarveného chmýří. Dlouho zůstávají na hnízdě, a když přijde čas, naučí se plavat a létat (asi tak po dvou měsících). Krmení (částečně natrávené) i vodu nosí rodiče mláďatům ve svém hrdelním vaku.
Hlavní složku jídelníčku tvoří bezesporu ryby. Vzácně se stravují hmyzem, obojživelníky nebo rostlinnými zbytky. V přímořských destinacích pak na jídelníček přibudou i hlavonožci, měkkýši a krabi. Kormorán má velký apetit, čemuž odpovídá i množství potravy, které je schopný za den pozřít. Pro jednoho kormorána velkého je odhadovaná denní dávka až jeden kilogram ryb. Rostoucí populační stav kormoránů, jejich záliba v rybách a ne vždy hladký průběh lovu (mnohdy dochází ke zranění ryb, než kormorán některou z nich pevně chytí) mají za následek snižování stavu ryb, mnohdy i úplné vyhlazení obsádky rybníka a plně pochopitelnou nelibost u rybářů. Bylo zaznamenáno časté lovení kormoránů ve skupinách způsobem, kdy naženou ryby na mělčinu, kde je o dost snazší kořist ulovit. Po lovu usedají na slunných místech a s téměř roztaženými křídly se suší. Důvod tohoto počínání vězí v tom, že na rozdíl od některých jiných druhů vodního ptactva, například od kachen, nemají mastné peří.
Rybářského umění kormoránů se hojně využívá v oblastech jihovýchodní Asie, zejména pak v Japonsku a Číně, kde se místní obyvatelé s jejich pomocí věnují rybolovu. V Japonsku má tento způsob lovu ryb hlubokou tradici (1 300 let). Mistry v oboru přitom zaměstnává samotný japonský císař a řemeslo i zkušenosti se běžně předávají z otce na syna. Lov metodou, které se říká Ukai, spočívá ve schopnosti kormoránů udržet ve svém hrdle i velké ryby. Krk kormorána je opatřen kroužkem zabraňujícím úplnému pozření ryby a pták je na řemínku vypouštěn na lov. V momentě, kdy je hrdlo kormorána plné, ho rybář vyzvedne na loďku, kde ryby z jeho hrdla vysype do připravené nádoby. Každou zhruba šestou rybu mu pak dá za odměnu zkonzumovat. Celý lov probíhá za soumraku, kdy loďky se zapálenými ohni na přídi vyrážejí na moře. Osádka loděk přitom tluče tyčemi do vody, nutíce tak ryby k opuštění úkrytů. Přestože Evropané mohou považovat tento způsob využívání kormoránů za určitou formu trýznění, pravda je taková, že ptáci jsou svými majiteli opečováváni jako členové rodiny. Mládě kormorána stojí zhruba 80 000 jenů a délka jejich života je údajně dvakrát větší než u jejich divoce žijících příbuzných.
Jelikož byl kormorán na přelomu 80. a 90. let u nás vzácností (nehnízdil zde téměř žádný pár), byl zařazen na seznam ohrožených druhů. V dnešní době je odhadováno, že na našem území hnízdí zhruba 300 párů a přezimuje jich asi tak 30krát více. To už je velice vlivná populace, která ovšem při svých loveckých výpravách decimuje populace ryb v našich rybnících a řekách. I proto bylo rozhodnuto o jeho vyškrtnutí z chráněných druhů schválením vyhlášky s platností od 1. dubna 2013. Od této doby již škody, které napáchá kormorán, nejsou hrazeny státem. Je ovšem dovoleno předcházet škodám odlovem a plašením. Kormorán však nepáchá škody jen svým lovem. Jak již bylo řečeno, jeho přítomností trpí také stromy, na kterých mají kormoráni opakovaně svá hnízda. Vlivem dlouhodobého působení agresivního trusu dochází k jejich postupnému usychaní a odumírání. Po přestěhování kolonie na jiná místa pak okolo vodních toků a rybníků často po původně zdravých porostech zůstanou pouze nevzhledné pahýly.
Kormorán je bezesporu zajímavým, ale i silně kontroverzním druhem. Zatímco ornitologové v něm povětšinou spatřují jedinečný ptačí druh, se schopnostmi vrcholného rybího predátora zasluhující si ochranu před lidskou „rozpínavostí“, rybáři v něm vidí především nebezpečného škůdce a plenitele obsádek rybničních soustav. Ichtyologové zároveň poukazují na možná rizika na vodních tocích spojená s nadměrnou konzumací rybích druhů, které jsou mnohdy zařazeny na seznam chráněných živočichů. Je proto víceméně jisté, že o tomto zajímavém zástupci ptačí říše uslyšíme i v budoucnosti.
reklama
Další informace |
