Mistr ekologické sabotáže: Pajasan žláznatý
Co je zač?
Jedná se o listnatou opadavou dřevinu dorůstající výšky 20-30 metrů s původem v Číně, Tchaj-wanu a Severní Korei. Je rychle rostoucí náletovou dřevinou, která se sice nedožívá vysokého věku, ale o to rychleji a intenzivněji se šíří. Zároveň je nenáročná na ekologické podmínky a stanoviště, nepotřebuje mnoho živin ani vody, a dokonce si nepotrpí ani na kvalitní ovzduší. To vše z ní dělá ideálního kandidáta na invazivní druh.
Jak se dostal do Evropy?
Historie pajasanu v Evropě sahá až do poloviny 18. století. V Evropě té doby panovala fascinace čínskou kulturou a uměním. Vzdělanci podnikali cesty do východní Asie, umělci rádi napodobovali tradiční čínské umění, dekorovali užitkové předměty ve stylu čínské dřevořezby a také se začaly zakládat tzv. anglo-čínské parky.
V roce 1740 se francouzský botanik a jezuita Pierre Nicolas Le Chéron d’Incarville vydal na cestu do Číny, odkud poslal do Francie mimo jiné i semínka pajasanu žláznatého. O jedenáct let později byl pajasan poprvé zasazen ve Francii, odkud se následně šířil do dalších evropských zemí jako exotický okrasný strom. Takto se dostal i do českých zemí, kde byl na začátku 19. století s největší pravděpodobností vysazen v zámeckém parku Lednicko-valtického areálu pod záštitou rodu Lichtenštejnů. V minulém století byl pajasan oblíbený právě díky své dobré snášenlivosti znečištění, a proto byl často vysazován u cest a ve městech. Nikdo tenkrát však netušil, čeho je pajasan žláznatý schopen a na jaký ekologický problém se jeho hromadnou výsadbou zadělává do budoucna.
V čem spočívá síla pajasanu?
Pajasan žláznatý patří do čeledi simarubitové (Simaroubaceae) – čeledi, která není příliš známá, avšak po chemické stránce je velice zajímavá. Přirozeně se vyskytuje převážně v tropických a o něco méně v subtropických oblastech a jejím hlavním znakem je hořkost. Zástupci této čeledi totiž produkují silně hořké sekundární metabolity zvané qvassiny a quassinoidy. Rostliny pro život přirozeně potřebují hlavně bílkoviny, které jim slouží jako stavební materiál, a cukry jako zdroj energie – tyto hořké metabolity jsou už něčím navíc. Ve své podstatě jde o formu přirozeného repelentu, který simarubitové čeledi zajišťuje ochranu před hmyzem a dalšími možnými škůdci. Tento jed odpuzuje živočichy, kteří by chtěli strom okusovat, a zároveň zamezuje růstu rostlinám v okolí.
Pajasan v tomto ohledu za ostatními zástupci své čeledi nijak nezaostává. Kromě jeho neuvěřitelné houževnatosti ještě navíc produkuje látku s názvem ailanthon, která je toxická pro celou řadu rostlin, hmyzu a mikroorganismů.
Dalo by se namítnout, že jedovatost nemusí být sama o sobě důvodem pro likvidaci celé rostliny – koneckonců existuje nesčetné množství jedovatých druhů (např. rulík, bolehlav, tis, muchomůrka), které nikdo nemá potřebu hubit. Jaký je mezi nimi rozdíl? Zatímco rostliny jako rulík jsou přirozenou součástí našich ekosystémů a mají v nich své místo i funkci (tudíž nenarušují rovnováhu systému), pajasan žláznatý využívá toxin v rámci své životní strategie dosti zákeřně a rozvrací tak naše ekosystémy, do kterých přirozeně nepatří. Nejen, že ailanthon obsahuje, ale také ho aktivně vylučuje do okolí všemi možnými způsoby – výměšky z kořenů, z rozkládajícího se dřeva i opadaného listí. Tímto způsobem znemožňuje růst rostlinám ve svém okolí a doslova „vystěhovává“ sousedy, aby se s nimi nemusel dělit o živiny a světlo. Takto je pajasan schopen vyhubit celé bylinné patro, které by se jinak nacházelo v jeho stínu.
Jak pajasan škodí?
Hlavním problémem je už jeho zmiňovaná toxicita pro okolní rostliny a rychlé šíření do chráněných krajinných oblastí a národních parků. Nejenže ničí bylinné patro a tím potlačuje i přirozenou obnovu lesa, ale úspěšně vytlačuje ze svých stanovišť i domácí druhy dřevin.
Neméně významně škodí i ve městech a zastavěných oblastech. Díky své schopnosti uchytit se téměř kdekoliv ho můžeme najít i na místech, kde bychom ho vůbec nečekali a kde se jej těžko zbavuje – na železničních tratích, náspích, ve škvírách chodníků, v prasklinách cest, a dokonce i na fasádě budov. Jeho rozsáhlý kořenový systém je schopný prorůstat kanalizací, narušovat infrastrukturu i statiku budov.
Působí i problémy pro chovatele včel. Pajasan žláznatý sice bohatě kvete a láká tak včely, ale med, který z něj vyprodukují, je tak neuvěřitelně hořký, že jej musí včelaři odepsat jako odpad.
Existují možnosti, jak pajasan žláznatý zlikvidovat?
Stručně řečeno – ano, existují. Ale je jich málo a vysvětlíme si proč tomu tak je.
První, co nás napadne, je strom pokácet. Tato možnost má bohužel u pajasanu paradoxně opačný účinek – když ho pokácíme nebo ořezáme, akorát tak stimulujeme jeho růst a schopnost tvořit z výmladků další jedince. Pokud tedy pokácíme pajasan, můžeme si být jistí, že zanedlouho jich bude na stejném místě nebo i o několik desítek metrů dál růst hned několik. Dalším rizikem u kácení je zrychlení šíření jeho semen. Jeden strom je totiž schopen nést přes 300 tisíc semen, která jsou navíc opatřena křídlatými nažkami, díky nimž se snadno roznáší vodou i vzduchem. Podobně růst pajasanu stimuluje i sešlapání, spálení ohněm či vykopání jeho kořenů. Jeho kořenový systém je tak rozsáhlý, že se nám jej nikdy nepodaří kompletně zlikvidovat vykopáním. A když se o to přece jen pokusíme, pajasan zareaguje tak, že vyhodí hned desítky nových výmladků.
Jako další vyvstává otázka, jak je možné, že ve své domovině pajasan nečiní takové problémy jako u nás? Odpověď je prostá – tam, kde je pajasan doma, je součástí místního vyváženého ekosystému, kde s ostatními rostlinami soupeří za stejných podmínek a má tam i pár přirozených predátorů, kterým hořký ailanthon pajasanu nevadí. Patří mezi ně například můra Atteva aurea a larvy nosatce Eucryptorrhynchus brandti a Eucryptorrhynchus chinensis. Zavlečení přirozených predátorů do Evropy rozhodně není řešením. Nemůžeme si být jistí tím, že by tito škůdci zůstali specializovaní pouze na pajasan a nezačali se nekontrolovatelně šířit. Pokud by se podařilo vyhubit celou populaci pajasanu, mohli by si také najít nového hostitele a je možné, že by tak vznikl ještě větší problém, než kterým je momentálně samotný pajasan. Konkrétním příkladem může být „čínská beruška“ (Harmonia axyridis), která byla původně zavlečená, aby se vypořádala se mšicemi, nyní však ohrožuje domácí druhy slunéček a značně poškozuje úrodu.
Poslední možností, jak se vypořádat s pajasanem, je aplikace herbicidů. Nejvíce se osvědčily tyto tři způsoby: injektáž, aplikace herbicidu do záseků v kmeni a po obvodu kmene v místech, kde se odstraní kůra. Při metodě injektáže se do kmene vyvrtají díry, do kterých se zavede herbicid. Strom jej následně rozvede po celém systému a uhyne zevnitř. Mrtvý strom je pak možné pokácet, ideální je však počkat rok po injektáži. Pokud není možné strom navrtávat, protože je mladý nebo má příliš úzký kmen, doporučují se zbylé dvě metody. Záseky do kmene a aplikaci herbicidů je nutné opakovat několik let po sobě, aby pajasan nebyl schopný vytvářet nové výmladky.
Proč je tedy pajasan žláznatý škodlivý a je tak těžké ho zlikvidovat?
Jak bylo řečeno, jedná se o invazivní dřevinu, která se neuvěřitelně rychle šíří, v boji o sluneční paprsky rychle předrůstá ostatní rostliny a vytlačuje původní druhy pomocí toxických látek. Jeden strom vyprodukuje stovky tisíc semen a pokud se jej pokusíme neodborně zlikvidovat, má to opačný účinek. Je doslova definicí přísloví: „Vyhodíte ho oknem, vrátí se dveřmi – a přivede celou rodinu.“
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (18)
Honza Honza
21.5.2025 08:54Člověk by měl být tolerantní k okolí, přírodě: včely, vosy, sršni, mravenci, hadi, zmije- nezabíjet, spíše se vyhnout, tolerovat i štípnutí, ale některé věci nelze tolerovat (= snaha o totální vyhubení je správná) = myši, potkani v domácnosti, štěnice, ve městech potkani, holubi, v přírodě určitě pajasan, bolševník.
Tolerance by měla být i k jiným okrasným jedovatým nebo více odolným druhům- potřebujeme je, jednak ke zkrášlování okolí ale hlavně v boji o adaptaci přírody na sucho - tím že jsou odolnější, tím jsou invazivní, jedno bez druhého nelze.
Úloha odborníků přírodovědců je v tom, jednoznačně ukázat, které druhy nejsou slučitelné s námi, nikoli bádat nad tím, co bylo a není, zafixovávat současnost, která neodpovídá současným podmínkám přírody= je vlastně již cizokrajná, i když původně byla původní.

Karel Zvářal
21.5.2025 09:20Tato zhouba zahradní uniformity je hlavní příčinou úbytku diverzity - tyto dřeviny hostí naprosté minimum hmyzu (pokud vůbec nějaký) - a jsou tedy ideálními objekty do snobských sterilních zahrad a parků. Nedovolme, aby stupidní mentalita zvítězila nad ekologickým pohledem. Informujme lidi v okolí, ale zejména zahradníky, neb pro ně jsou jsou katalokgy "biblí", tj alfou i omegou jejich "vzdělání" a rozhledu.
Honza Honza
21.5.2025 09:57 Reaguje na Karel Zvářalp. Vinkler podporuje diverzitu, omezení sukcese, rozšiřování pastvin. Přitom správci NP dokazují, jak sukcese vůbec nevadí, jak je potřebná pro naši přírodu. Já rovněž považuji zalesňování a podporu sukcese za potřebné ve smyslu zadržování vody.
Ale rozumím i p. Vinklerovi: sukcese postupuje u nás tak razantně, že není třeba ji nějak zvlášť podporovat, naopak je třeba se starat o diverzitu. Ve stejném smyslu rozumím i vám: potřebujeme více původních méně okrasných rostlin, méně jedovatých invazivních a více prospěšnějších pro přírodu pro ptáky. Zatímco okrasných, cizikrajných roslin jsou plné obchody, těžko na své zahradě někdo bude pěstovat šípek nebo bez. Pro to je vzdělávání, školy, aby člověk měnil své myšlení.
Pro mě nejkrásnější krajina (takovou by tedy chtěl mít i každý na své zahradě, aby ze své zahrady měl radost, aby vůbec ji chtěl a chtěl na ní pracovat) je zámecký anglický park s krásným (ale uměle nízkým) trávníkem, s dominantami ze zvláštních = okrasných nápadných, barevných = cizokrajných dřevin. Na tom není nic stupidního, snobského, snažte se to pochopit! Ale váš názor je správnější- nejdůležitější je funkce přírody, ne náš zájem, náš pohled, jak nás poučují správci NP a jejich příznivci, příznivci bezzásahu!

Karel Zvářal
21.5.2025 10:17 Reaguje na Honza Honzahttps://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/karel-zvaral-jak-dal-v-mestske-cerveni-aneb-diverzitu-nicime-vedome
Slavomil Vinkler
21.5.2025 15:30 Reaguje na Honza HonzaPro většinu lidí to je tak. No je to atavizmus po předcích z afriky = vypasená lesostep jako příznak spousty zvěře tedy potravy.

Karel Zvářal
21.5.2025 16:41 Reaguje na Slavomil VinklerDnes se tato disciplína opět rozvíjí, vykolíkovávají nové zahrádkářské kolonie. Když se třeba dívám na anglické back-yardy/íčky, tak si velmi považuji, že za pár minut jsem v divočině, zavře se za mnou porost a celý den nepotkám živáčka... kromě potomků dinosaurů i jiných. A mohu si občas připomenout jak Bohuš - "to je moje..."!.
Slavomil Vinkler
21.5.2025 17:29 Reaguje na Karel ZvářalHonza Honza
21.5.2025 18:11 Reaguje na Slavomil VinklerA právě zde jsou více vidět ty "neslučitelné" paradoxy- lidská "umělá" činnost x normální příroda a její vývoj. Park se svými exotickými nápadnými dřevinami, uspořádáním vychází z přírody, má i do ní zapadat, ne být něco nepřirozeného, přitom nepřirozený je, odpovídá našemu chápání estetiky.
Když člověk o tom přemýšlí, začíná chápat snahu správců NP, aby NP byl přírodní, aby neodrážel nás ale samotnou přírodu. A aby to tak bylo, měl by mít na nás nezávislý vývoj.
Ale to jsou jen takové teze, rovněž naše, umělé.
Nejdůležitější je, aby příroda fungovala, abychom šli po funkci přírody a nevytvářeli si jen nějaké obrazy, jak by to nejsprávněji mělo být.
Slavomil Vinkler
21.5.2025 19:48 Reaguje na Honza HonzaVyhubili megafaunu,
Všude pásli a nyní nepasou,
Senařili a nesenaří
Lesy jsou intenzivně těžené všude asi 2tisíce let (zejména listnáče na uhlí)
Lesy u nás jsou skoro všude vysazené (zejména smrk)
....
Po jaké funkci jít? No já myslím, že po maximální pestrosti co zde byla, zejména v chráněných územích. Tedy podporovat listnáče, řidší, nestejnověké, semtam pastva, semtam i řízený požárek...
Honza Honza
21.5.2025 21:04 Reaguje na Slavomil VinklerV ČR již nejsou žádní velcí vaši původní býložravci. V NP ani ovce. Přesto příroda má svoji funkci, nějak funguje. Funkci - existenci především umožňuje voda, bez vody není žádná funkce.
V Amazonském pralese, Hercinském pralese mamuti, větší louky, paseky nejsou, přesto fungují. Jsou souvislé rozsáhlé sibiřské, kanadské lesy.
Ale naše příroda je přirozenější diverzifikovaná s loukami, to máte pravdu.
Naše úloha není předurčovat jestli příroda má být kompletně zalesněná, kompletně odlesněná, to si má příroda určovat sama. Náš úkol je zajistit, aby příroda fungovala, přežila, aby nevznikla pustá poušť bez života.
Přežije kompletně zalesněná příroda? Patrně ano- stejně tak jako Amazonie, Sibiř. Přežije kompletně odlesněná příroda? Patrně ne, podlehne dezertifikaci. Příliš se přehřeje. Podobné podmínky byly patrně v době Pangey, má být nová Pangea Ultima za 250 mil. let- viz https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/pangea-ultima-vedci-popsali-jak-vznik-superkontinentu-znici-zivot-na-zemi-1369
Honza Honza
21.5.2025 21:53 Reaguje na Honza HonzaProtože vývoj přírody je automat, vývoj entropie, fyzik. zákon. Nelze nutit stále vodu téct do kopce. Když prostě nenajdeme vhodného býložravce, žádný nebude, nebude ani diverzita, bude sukcese, souvislý les. Když budete chtít les, nemůžete jej stále uměle zalévat, aby byl.

Karel Zvářal
22.5.2025 05:28 Reaguje na Honza HonzaHonza Honza
22.5.2025 07:03 Reaguje na Karel Zvářal- právě že nechci vše uvádět do původního stavu- naopak jít za vývojem přírody, v tom směru zasahovat
- nikdy jsem netvrdil, že je správný bezzásah
Jenom říkám jediné: když asteroid náhodně vyhladil dinosaury, je třeba se s tím smířit, když směřuje k sukcesi, nemá smysl tento směr zvrátit.
Mám smysl jediné: dělat vše pro to, aby příroda fungovala, aby se neměnila v poušť.
Břetislav Machaček
21.5.2025 10:02jako jiným invazním rostlinám. Kde jsou staré stromy a stín nejsou
a když zmizí, tak dostávají tyto rostliny šanci. Prevencí je tak to rychlé zalesnění už vzrostlejšími sazenicemi a pravidelným odstraněním buřeně. Když už sazenice vytvoří dostatečné zastínění, tak už nemají jiné rostliny naději zvítězit. Je to o PRÁCI a nikoliv o SAMOVÝSEVU a BEZZÁSAHU s následným použitím zmiňované chemie. Jsem zvědav, jak se popasuje třeba vedení NP ČŠ , až se na spáleništi objeví akát, či pajasan. Ve skalách nebude snadné aplikovat, což považuji v NP
za naprosto vyloučené, když jsou tam zapovězeny jiné činnosti. Jinak
na pajasan kamarád praktikoval totéž co já s křídlatkou, když po vykácení pozemek pokryl starou podlahovou krytinou a místy vyrostlé
letorosty ihned likvidoval. Po dvou létech se kořeny bez fotosyntézy vysílily tak, že uhynuly. Chce to pracovat, pracovat a pracovat a ne pouze přihlížet a používat často zbytečně chemii. Pravidelným nízkým kosením zahradní firma vymýtila třeba křídlatku i bez chemie. Bez
fotosyntézy se totiž žádná rostlina dlouhodobě neobejde a zásobní
látky v kořenech ji jednou dojdou. Chce to pouze práci a trpělivost.
Jaroslav Řezáč
21.5.2025 10:39 Reaguje na Břetislav MachačekInstitucionalizovat blbost jednotlivců nedává smysl.
Pak si řekněme, kde je příčina a kde následek a kdo výsadbu " pajasanu, stejně jako jiných invazních rostlin" schválil.
Břetislav Machaček
26.5.2025 11:18 Reaguje na Jaroslav Řezáčproblém desítky a stovky let. Například akát by šířen
záměrně kvůli svému kvalitnímu dřevu a nektaru v době
kvetení. Nyní je z něho pro některé problém č.1., ale
na některých lokalitách moudrým lidem nevadí, protože
zpevňuje svahy, náspy a ozeleňuje to, kde by původní
dřeviny ani nerostly a nebo pouze živořily. Takový
plot z akátových keřů pravidelně zmlazovaný je pro
zvěř a zloděje nepřekonatelný. I ty pajasany jsou
pro laiky nádhernými stromy a keři a pokutovat je
za to, že je mají někde v zahradě je hloupost. Nebo
budou pokutovány taky botanické zahrady a parky za
to, že ukazují v praxi lidem cizokrajné rostliny?
Chce to posuzovat případ od případu a zamyslet se
nad smyslem proti těm rostlinám často zbytečně
bojovat. Když vidím každoroční marnou snahu třeba
vymýtit z břehů řek křídlatku chemií, tak se ptám,
proč tam roste? Dostala šanci mít tam světlo po
vykácení starých stromů bobry i lidmi a je tam nyní
dominantní rostlinou. Přitom kousek vedle v temném
lužním lese není a když tak pouze živoří. Prostě
dát někomu šanci se šířit, tak ji využije. Zaroste
nekosenou louku, mez, či neobhospodařované pole a
přitom stačí málo. Stačí to pravidelně kosit, pole
orat a pěstovat plodiny, které invazní rostliny
potlačí a nebo podlehnou chemii ničící polní plevely.
Obávám se aktivistů, kteří zahájí svatou válku proti
kdejakému ostrůvku invazních rostlin drženému v mezích,
kdy se nešíří pouze proto, že je místo viditelné, ale
jinde to nebude tak mediálně vděčné místo a zůstane
bez povšimnutí. Takže výsadbu často nikdo neschvaloval,
ale pouze nezakazoval a nikomu to nevadilo, ba naopak,
se to lidem líbilo. O akátech byla i píseň a akátové
sudy byly žádanější, než dubové. Akátový nábytek byl
trvanlivý a akátové kůly ve vinohradech přetrvaly ty
vinaře, kteří je tam jako opory k révě zakopali. To
bývaly důvody tolerance a dokonce šíření. Dnes jsou
sudy a nábytek z plastu, sloupky ve vinohradu z betonu, oceli a plastu a netopí se akátovým dřívím, ale plynem.
Med je z dovozu a nebo pančovaný cukrem, tak nač je
lidem nektar z akátových květů. Zničit, co nám kdysi
věky sloužilo se stává pravidlem i u jiných rostlin
a zvířat a nastává proti nim svatá válka ochranářů.
Já tomu ale v některých případech říkám idiocie,
neboť je to časti zbytečné a dokonce marné. A taky
dokonce škodlivé, když se obnaží dosud zpevněný
svah akáty a ten se sesuje. Pak se nákladně sanuje
a přitom desítky let ho zdarma držely kořeny akátů.
Pavel Jeřábek
21.5.2025 12:21Před pajasany varovali dendrologové už koncem osmdesátých let.