https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/nebezpecny-hmyz-znate-nase-jedovate-brouky
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Nebezpečný hmyz – znáte naše jedovaté brouky?

2.6.2011 04:00 (Naše příroda)
Mohutná kusadla střevlíka vrásčitého
Mohutná kusadla střevlíka vrásčitého
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Pavel Krásenský / Naše příroda
Může být hmyz nebezpečný pro člověka, pána tvorstva? Samozřejmě ano. Člověk je na Zemi králem jen na vratkých nohách. Kdyby například brouci, vosy a mravenci dorůstali velikosti koček, znamenalo by to pravděpodobně zánik lidstva, neboť by se z nich stali strašliví nepřátelé. Takovýto návrat k prehistorickým formám obrovského hmyzu naštěstí nehrozí, ovšem i při svých mnohdy titěrných rozměrech dokážou někteří jeho zástupci člověka řádně potrápit. Hmyz ohrožuje člověka buď přímo, a to tím, že ho kousne nebo bodne, či nepřímo, jako přenašeč chorob nebo jako tzv. škůdce.
 

Proč používáme označení „škůdce“? Škodlivý a užitečný jsou výrazy, které vnesl do svého pojetí přírody člověk, a právě jen v lidském vnímání flóry a fauny tyto termíny platí. V přírodě se živočichové a rostliny nedělí na užitečné druhy nebo škůdce. Všechny druhy jsou důležité určitým konkrétním způsobem, který pak člověk zemědělec, člověk chovatel nebo člověk ekonom označí za škodlivý nebo užitečný podle toho, jestli ukrajuje či přidává jeho zisku. Známým druhem újmy, jehož rozvoj postupoval s vývojem a expanzí zemědělství, jsou nálety kobylek, což je ovšem označení pomýlené, neboť se jedná o saranče. Z dalších druhů, které pokládáme za škůdce, je to například lýkožrout smrkový, známý likvidátor šumavských lesů, populární spíš pod jménem kůrovec, nerůznější tesaříci, červotoči, housenky motýlů a v neposlední řadě dva významní migranti. Notoricky známý americký brouk, mandelinka bramborová, a motýlí škůdce lesních porostů, který se dostal naopak z Evropy do Ameriky, bekyně velkohlavá.

Jako přenašeč chorob je hmyz nebezpečným, avšak ve své podstatě nevinným nepřítelem. Původce nemoci se usadí v organismu hmyzího jedince, a ten ho pak nevědomě roznáší dál. Spojovat hmyz s epidemiemi chorob se snažili staří Egypťané i antičtí Řekové, ovšem výraznějších úspěchů dosáhla věda až koncem devatenáctého století, kdy Alexandre Yersin roku 1894 poprvé popsal morový bacil, jehož přenašečem je blecha. Skvrnitý tyfus zase přenáší veš šatní.

Z dalších hostitelů je to slavná moucha tse-tse, která šíří v Africe spavou nemoc a samozřejmě komáři. Viry přenášené bodnutím či kousnutím členovců se nazývají arboviry. Několik druhů komárů přenáší virus žluté zimnice, a komáři rodu Anopheles šíří nákazu malárie, která je i v dnešní době nemocí, jež ročně usmrtí nejvíce lidí. Malárie ovšem není chorobou výhradně tropickou. Ještě v nedávné době byla běžná například na Slovensku a v Polabí, a i dnes je možné se nakazit tzv. letištní malárií přenášenou komáry, kteří přicestují jako „černí pasažéři“. Tyto případy jsou však dost výjimečné.

Není mnoho druhů hmyzu, zejména u nás ne, které by člověka přímo ohrožovaly na zdraví či na životě. Samozřejmě výjimku tvoří alergici, kteří mohou být vážně ohroženi i obyčejným vosím bodnutím, jež je jinak pro zdravého člověka poměrně neškodné.

Vosí bodnutí ohrožuje zejména alergiky
Vosí bodnutí ohrožuje zejména alergiky
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Pavel Krásenský / Naše příroda

Hmyz jako skupina živočichů dosáhla v adaptaci takřka dokonalosti. Jejich schopnost přizpůsobit se vedla v průběhu evoluce k vytvoření unikátních typů končetin, zbarvení a samozřejmě také obranných mechanismů. Někteří brouci dokážou bolestivě kousnout, jsou to například střevlíkovití brouci, kteří jsou k tomu jako dravci vybaveni silnými kusadly. Většina našich větších střevlíků se však brání jen tím, že vypouští nevábně páchnoucí pižmovou tekutinu. Poměrně nebezpečným broukem může být velký africký svižník Mantichora imperator, jehož kusadla svou šířkou významně přesahují šířku hlavy a jehož stisk je nesmírně silný. Proti tomu náš roháč obecný ve svých zvětšených kusadlech nijak ohromující sílu nemá, to spíš jeho samička se dokáže pěkně zakousnout do kůže na prstu.

Jeden z nejzajímavějších obranných mechanismů má náš sotva centimetrový střevlíkovitý brouček, prskavec větší. V jeho zadečku se skrývá žláza, která vyrábí hydrochinon a peroxid vodíku, které brouk v případě nebezpečí smíchá ve speciální komoře, kde díky chemické reakci dosáhne směs teploty přes 100°C. Tuto směs pak vystříkne směrem na nepřítele, čímž vytvoří obláček modravého aerosolu doprovázený hlasitým zvukovým efektem. Dovede takto zastrašit i ptáka. Vystřikování jedovatých či páchnoucích látek je velice zajímavý způsob obrany, a mimo jiné jej používá i zajímavý střevlíkovitý brouk z jihovýchodní Asie, Mormolyce phyllodes. Sekret, který tento brouk žijící pod kůrou stromů vystřikuje ze zadečku, je údajně jedním z nejsilnějších v hmyzí říši. Brouk „střílí“ s velkou přesností a při zásahu oka hrozí i oslepnutí.

Hezky bodnout dovedou i některé vodní ploštice jako splešťule blátivá nebo bodule obecná, které se pro její schopnost bolestivě zasáhnout člověka při koupaní přezdívá vodní včela. Vzpomínat vosy, včely, žahalky a sršně je skoro zbytečné, ale dosti nebezpečný může být i Ondřejem Sekorou zpopularizovaný mravenec. Kousnutí takového lesního vojáka asi zažil každý, ovšem v jižní a střední Americe se někdy dají na pochod celé masy velkých rudých mravenců, které stravují vše, co jim přijde do cesty. Nemocná zvířata, psy uvázané u boudy, zkrátka vše co není schopno záplavě rudých nenasytů utéct ohlodají na kost, dokonce i děti v kolébkách. Naštěstí se tak neděje příliš často.

Jiným způsobem, jakým může být hmyz nebezpečný, je jedovatost celého těla. Tvor pak znamená nebezpečí, pokud jej člověk omylem spolkne, olízne nebo se jej dotýká a následně jí nebo si mne oči. K takovým druhům u nás patří například krásně zbarvený drabčík břehový nebo majka obecná. Tento kovově lesklý brouk s nápadně velkým zadečkem je při požití dosti jedovatý a jeho obranný sekret může způsobit puchýře. Nejjedovatější brouk u nás je puchýřník lékařský. Patří také do čeledi majkovití a je lépe znám jako tzv. španělská muška. Rozemletá těla těchto brouků byla používána jako afrodisiakum, ale také jako přísada do jedů rodiny Medicejských. Puchýřník obsahuje alkaloid kantharidin. K usmrcení člověka stačí pouze 0,03 gramu.

Přehnaný strach z jedovatého hmyzu však rozhodně není na místě. Zejména v našich končinách. Narazit na takového jedovatého brouka je spíš štěstí. Tedy alespoň pro entomologa.


reklama

 
Igor Dostál
 twitter
Tento článek je převzat z časopisu Naše příroda. Jeho další šíření je možné pouze se souhlasem vydavatele časopisu.


Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist