O lanýžích na Znojemsku se vědci dozvěděli náhodou. Houbař jim je poslal do poradny
„Na lokalitu bělolanýžů mě před několika lety přivedl zkušený houbař pan Vaněk z Šumné. Nevěděl tehdy, co to je za houbu a poslal ji do houbařské poradny v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Díky němu máme možnost každoroční tvorbu plodnic bělolanýžů prozorovat. Od té doby již známe několik dalších míst výskytu v regionu,“ řekl botanik Radomír Němec.
Bělolanýž má plodnice nepravidelně hrbolatě hlízovité, špinavě bílé až hnědavé. Jsou nápadnější než plodnice lanýže letního, protože částečně vystupují na povrch a mají bělavou barvu. Po rozkrojení se objeví mramorování narezlými žilkami. Vůně plodnic je intenzivní kořeněná, ve stáří a při zasychání až nepříjemná. Naproti tomu mladé plodnice nevoní téměř vůbec. Roste od června do listopadu v listnatých lesích na nepropustných jílovitých půdách s dostatkem vody. Když bělolanýž dozraje, začne neodolatelně vonět. Tím vábí například divoká prasata, která plodnice velice rychle sežerou a pomáhají tak šířit spóry.
Jak ukazují nálezy z poslední doby, je zřejmě v regionu rozšířenější než se předpokládalo. „Tento rozpor je dán skrytým životem podzemek. Stále se však jedná o houbu vzácnou,“ upřesnil Němec.
Přečtěte si článek Nejstarší organismy v Podyjí jsou staré stovky let, zjistili vědci
Kuchyňské využití bělolanýžů je specifické, nejlépe vyniknou nastrouhané na těstoviny, ale dají se jíst i syrové nebo upražené na másle. „Chuť je výrazná a to jestli ji někdo vnímá jako příjemnou nebo nepříjemnou je značně individuální. U podzemek platí, že méně je někdy více,“ soudí Němec.
Ten také právě v Jihomoravském muzeu se dvěma spoluautory dokončuje knihu o houbách Znojemska. Určena bude pro praktické houbaře a hotová by měla být na podzim.
O nálezu lanýžů informuje Národní park Podyjí.
reklama
