Ochránci přírody našli v tůních na Kolínsku "živou fosilii" – listonoha letního

Vysýchavé periodické tůně (např. koleje od průjezdu techniky) jsou biotopem, kterého je velmi málo. Prastarý původ - jsou to kaliště megafauny (možná už dinosaurů). Jedním z posledních tvůrců byly tanky. Tůně má v oblibě i ropucha zelená a krátkonohá.

A dříve megafauna a následně tanky a náklaďáky roznášeli bahno s vajíčky po cvičácích.

KLoukám do louží v Brdech,když jsou,čolky ano,ale listonoha ještě ne.Kdo ho viděl?

Před mnoha lety na vojně na cvičišti čtyři dvory Budějice.

Brdy jsou z velké části kyselé. V takových loužích listonohy nenajdete. Musíte na vojenské cvičáky Bahna, Hrachoviště. Tam je jich plno, i žábronožek.

Ok,díky.

Co vytvářelo ty periodické tůně cca 300 let mezi vyhubením zubrů
a vynálezem tanků a těžkých nákladních aut? Těch 300 let byli kde?
Povodňové tůně mohou být každý rok, ale taky pouze jednou za let
5 a více a tak opět, kde přežívali? Víte kdy u nás bylo okolí
plné takových tůněk? Těsně po válce po výbuších bomb, když jimi
spojenci likvidovali tratě , nádraží a továrny. Zbytky vyházeli
i na vesnice v okolí, aby se nevraceli s bombami nazpět. Bylo
tu zničeno několik zcela civilních budov a domků a těch tůní
bylo nepočítaně. Zasypaly se ale rumištěm z těch zničených domů
a zůstalo jich pouze pár po lesích. Dnes jsou už těžko znatelné.
Myslím si, že než ty tůně bagrovat vyjde levněji a rychleji
vykopat šachtici, založit výbušninou a je hotovo i s rozhozem
půdy do ztracena po okolí. Hlučné? Pouze o trochu více, než
ten bagr!

No jezdili po nezpevněných cestách vojáci i civilisté s vozy, děly...

U silnice do Prášil, jedem mladý cestář žil a kamení
tam roztloukal, když silnici štěrkoval. Myslíte si,
že předci nechávali vyjeté koleje a nezasypávali je?
Výmol byl pro kolo vozu rizikem a neměl dlouhého
trvání. Jendou z povinností poddaných byla i ta
údržba silnic byť pouze mlatových bez dláždění a
dláždění už dělali Římané, aby nechodili kalužemi
před začátkem boje s mokrýma a zmrzlýma nohama.
Totéž u koňských potahů, kde se dbalo na suchý
povrch bez kaluží a zrádných výmolů skrývajících
nástrahy a nebezpečí. Za války kladli ženisté
miny s oblibou do kaluží ve výmolech cest pro snadnost a rychlost umístění. Proto útočící
jednotky jely raději přes pole, než po cestě s kalužemi, kde se mohly ukrývat rychle uložené
miny. Při ústupu jeli poslední ženisté a miny
kladli tam, kde to bylo rychlé a snadné bez zakopávání. Ty kaluže ve výmolech byly k tomu
ideální a jezdit kalužemi byla sebevražda. V
míru mnoho desítek let dlouhému těch kaluží
bylo na cestách minimum. Zlatým věkem kaluží
je vždy nicnedělání a nikoliv doba, kdy práce
byla základem pokroku. Takže za těch 300 let
mezery mezi Zubry a tanky tam ty kaluže dělal
kdo a kdo je pravidelně obnovoval?

Vy už jste jak Petr s Hanzlem. Císařské cesty byly štětované. Ale kdejaká polňačka? A Miny se kladly až za druhé světové.

Vojáci s děly nejezdili po kdejakých polňačkách. A vozy nadělají bláto, ale ne louže, jak si představujete.
Vy vždy přijdete s nějakou fantazií, a té se držíte i když nijak neodpovídá realitě.

No dyť jsem to psal. Vy jste neviděl polňačku v mokrém roce. Vy jste z města.

Povodňové tůně jsou biotopem jarních korýšů. No a koleje a vysýchavé polní rozlivy těch letních. Ty polní je nejlépe udržovat orbou v suchých letech aby nezarostly, no a koleje pojezdy techniky i v suchých letech. Třeba jako je Hradecké cvičiště Plachta, kde pořádají každoročně cvičení dobrovolníků s OT. Taky tam mají buvoly a koně, co to bahno válí.

Můj profesor na pěstování říkal, po traktorech zůstavají hluboké koleje, ale drží se v nich voda a je to to nejlepší pro některé živočichy ktří se zde dokáží nožit, třeba žába. Dnes i z lesů od devadesátých let mizí vše, sice po uměle vyvolané kůrovcové kalamitě bylo kolají dost, ovšem otevřené holé pláně a to nebyl samozřejmě les, ten tu bude tak do třiceti let. Ale chtěl jsem říci, že se stalo co se nemělo nikdy stát a to vyasfaltování cest, tím se i přerušili různé cestičky vody, do hlubokých příkopů se svedla voda z okolí a pryč s ní. Je to moc smutné. Pokud jsem chtěl do lesa musím jed po asfaltce, nebo jít, A to je likvidační pro život, cesty do čtyřiceti metrů od sebe.

Když se voda v koleji drží a nevsákne, tak to znamená, že ten traktor tu půdu tak umačkal, že je nepropustná. A taková velmi dlouho zůstane. Pak se divíme, že se deště nevsakují, ale odtékají. Skvělé pro žáby, tragédie pro les a krajinu.

A takto si pomocí stále těžší techniky vyrábímě utuženou a nepropustnou půdu v podstatě celoplošně. Na polích je utužení půdy hlubší než opětovné nakypření orbou a opakováním se stává trvalé. To samé se děje v lesích, kde se spoléhá jen na to, že to rostliny postupen času nějak trochu naruší. A je mnoho ploch, kde žádné povrchové kypření neprobíhá, a kde je půda utužována opakovaně od povrchu až do hloubky - louky a parky pravidelně pojížděné a sekané, sady, ve kterých se jezdí desítky let stále stejnými rozestupy, a podobně. Krajinu si tak postupně měníme v mlatovou cestu. Uježděnou na beton a nepropustnou.

Půda se s hloubkou utužuje i bez lidského přičinění.
To by jinak nevznikly z bahna břidlice a z písku
pískovce. Usazováním a tlakem horních vrstev se ty
spodní utužují, až nakonec podle typu zkamení. V
mém okolí jsou pod ornicí tak tuhé jíly a pod nimi
štěrkopísky, že za socíku tu pásáky tahaly háky se
kterými tu utuženou podorniční vrstvu narušovaly.
Nedovedu si představit ani tu jílovitou ornici,
když nebude regeneretavci pravidelně orána a jinak
strojně kypřena. Navíc likvidace plevelů chemií
místo hluboké orby způsobí další úbytek žížal,
které půdu kypří a ta se ještě více utuží. Je to
další z vnucovaných ekonesmyslů a díky ceně paliv
se prosadí i bez nařizování. Prostě hluboká orba
a následná kultivace půdy diskováním a bránováním
je čím dál dražší. U polí očekávám pokles nejen
produkce, ale taky zasakování, protože nepropustná
vrstva bude blíž k povrchu, než při hluboké orbě.
A to se vymstí nejen na zadržování vody zásakem do
spodních vrstev, ale taky snížením produkce na poli
utuženém a po každém dešti zamokřeném. Já ty novoty
ignoruji, orám a půdu kultivuji rotavátorem dál a
úrodu mám vyrovnanou a dá se říci nadprůměrnou. Seču
trávu buď kosou a nebo lehkou rotační sekačkou (10kg)
a travnaté plochy jsou plné žížalích chodeb a chodeb
krtků. Mé pozemky neznají už 50 let chemii a je to
na nich znát. Bohužel ve velkém není reálné klečet
na kolenou a plít plevely na záhonech. To už nejsou
ochotni dělat na polích ani ti největší ekofanatici.
Ti umí tak leda radit, nařizovat, ale pracovat ne.
Jinak i tak lehký tvor jako slepice dokáže v malém
výběhu udělat z kdysi kypré půdy stodolní mlat tuhý
jako beton. To není jen o hmotnosti tvora, či stroje,
ale hlavně o pravidelnosti bez občasného prokypření,
které je solí v očích zastánců regenerativního
zemědělství a těch co straší erozí nakypřené půdy.