Ochránci přírody našli v tůních na Kolínsku "živou fosilii" – listonoha letního

V tůních u Kolína, které před dvěma lety vybudovali ochránci přírody, se objevily desítky vzácných korýšů listonohů letních. Na místě jeho výskyt podle nálezových databází dosud doložený nebyl. Listonoh letní je považován za jeden z nejstarších dosud žijících druhů živočichů. Tůně vznikly na okraji bývalého vojenského cvičiště, na místě dříve zavezeném černou skládkou. Už loni je osídlily také žábronožky letní a žáby kuňky. ČTK o tom informovala za Český svaz ochránců přírody (ČSOP) Zuzana Kučerová. V periodických tůních, které vybudoval Český svaz ochránců přírody (ČSOP) před dvěma lety nedaleko Kolína, se letos objevil vzácný korýš listonoh letní. Není to jediný zajímavý obyvatel této lokality. Periodické tůně jsou fenoménem, který z naší krajiny mizí. „Pod svahem, který jsme již několik let kosili, aby úplně nezarostl křovím a podpořili jsme tak ohrožené druhy rostlin a živočichů, bylo vlhké místo zavezené černou skládkou. Předloni jsme to tam díky Nadačnímu fondu Veolia vyčistili a vyhloubili tři malé tůňky. Hned první rok se nám tam objevily kuňky a žábronožky letní, typičtí obyvatelé periodických tůní,“ vzpomíná Pavel Brodecký, spolupracovník Pozemkového spolku Huslík.

„Letos zde bylo vyprahlo jako leckde jinde v okolí, ale stačilo, aby se nad Kolínskem přehnalo několik slejváků, tůně se naplnily vodou a ejhle, jsou plné nejen žábronožek, ale letos i neméně vzácných listonohů letních,“ prozrazuje Pavel Brodecký.

Žábronožky a listonohové patří mezi lupenonožce, velice archaickou skupinu sladkovodních korýšů, kteří se na naší planetě vyskytují v téměř nezměněné podobě stovky miliónů let, a jsou proto někdy nazýváni žijícími zkamenělinami. Jsou dokonale přizpůsobeny životu ve vysychajících tůních. Jejich vajíčka dokáží roky přežít na suchu a čekat, až se v tůni opět objeví voda.

„Drobné vodní plochy, ve kterých je voda jen po část roku, obvykle během jara či koncem léta, jsou specifickým fenoménem. Některé druhy organismů se tomuto pravidelnému vysýchání přizpůsobily. Výhodou pro ně je, že v periodických tůních nemohou přežívat ryby ani někteří další predátoři,“ vysvětluje Jan Moravec z Českého svazu ochránců přírody.

„Kdysi byly periodické tůně běžné v lužní krajině, kde se občas rozlila řeka a zaplnila vodou různé terénní prohlubně, které po návratu řeky do svého koryta postupně vysychaly. S regulací vodních toků a intenzivním využíváním úrodných niv tyto tůně z krajiny mizely. Nahradily je louže na polních a lesních cestách, dnes často vyasfaltovaných. Ve druhé polovině minulého století se oázami těchto druhů stala vojenská cvičiště, rozježděná vojenskou technikou. To je i případ Kolínska, kde právě na okraji jednoho takovéhoto bývalého cvičiště byly nové tůně vybudovány,“ upřesňuje Moravec.

„Skvělé zprávy z Kolínska jsou důkazem, že i drobné zásahy v krajině, když jsou dobře promyšlené, mají smysl. S Českým svazem ochránců přírody spolupracujeme již řadu let a rádi takovéto projekty podporujeme,“ říká Vendula Valentová, ředitelka Nadačního fondu Veolia.

---

reklama

---