Řeka, u které nestojí jediný dům
Více než 60 let nesměl běžný smrtelník vstoupit do údolí nejkrásnější šumavské a možná i české řeky Křemelné. Nejdříve tomu bránil vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda, později národní park. Nedávno se ale situace změnila, takže tiché a opatrné nahlédnutí do jednoho z nejvzácnějších koutů Šumavy je možné podniknout bez porušení zákona. Při plánování výpravy ale mějte na paměti, že zvýšený pohyb lidí zde není žádoucí a řeka by měla zůstat taková, jaká je – to znamená beze značek, udržovaných chodníků a procesí turistů. Pootevřená vrátka by se totiž mohla opět na dlouhou dobu zavřít.
Časopis Naše příroda V nejnovějším čísle Naší přírody najdete další příspěvek z tematického seriálu o mokřadech, který zabrousí do ptačí říše. Stejné říši, a to konkrétně její letošní „královně“, je věnován ještě jeden článek – je o července obecné, která se pro rok 2016 stala ptákem roku.
Neznámá křemelná
Křemelná pramení na severním svahu hory Pancíř (1214 m) v nadmořské výšce 1090 m. Zprvu meandruje v plochých úvalech náhorními pláněmi kolem četných rašelinišť a podmáčených luk. S přibývajícími kilometry se však začíná zahlubovat a na posledním úseku své cesty vytváří hluboký a úzký prolom, lemovaný příkrými zalesněnými srázy se skalisky. Tuto partii je zvykem nazývat kaňon Křemelné, což je však dost nadsazené přirovnání. Skutečný kaňon se skalními stěnami tady nikde není.
Dříve bylo celé území kolem Křemelné součástí tzv. klidové zóny Národního parku Šumava a vstup nebyl dovolen. V prosinci 2011 však Nejvyšší správní soud na podnět soukromého aktivisty zákaz pohybu osob v klidových zónách zrušil a označil jej za neopodstatněný. Cedulky se zákazem vstupu sice zmizely, několik roztroušených ostrůvků I. zóny národního parku, jimiž Křemelná protéká, však zůstávají stále ze zákona nepřístupné.
Vybavit se informacemi před soukromou výpravou do údolí Křemelné je hodně obtížné, jelikož toto místo není zaběhlou turistickou destinací. Nikdo vám neporadí, kde začít, odkud kam jít, kde skončit a kolik se toho dá vůbec za den ujít. Na internetu ani v průvodcích se nepíše, jak vypadá tamní terén a jestli schůdnější cesta vede po pravém nebo levém břehu. Obtížně se rovněž předem zjišťuje, které partie vlastně přístupné jsou a které nikoli. Z tohoto důvodu proto není od věci svěřit se do rukou profesionálního průvodce národního parku a navštívit kaňon Křemelné v rámci jednodenní placené exkurze. Ta má mimo jiné výhodu v tom, že se o řece a jejím okolí dozvíte od místních znalců spousty zajímavých informací týkajících se přírody a historie, které vám umožní lépe porozumět vývoji okolní krajiny a dát si mnohé věci do netušených souvislostí.
Kudy k řece
Pro první seznámení s Křemelnou je nejvhodnější zvolit jako východisko obec Srní, konkrétně parkoviště u hotelu Vydra, kde bývá na rozdíl od centra vesnice klid a prázdno i v době vrcholné turistické sezóny. Začíná zde také jedna z vycházek organizovaných šumavským národním parkem, jejíž trasy se nyní budeme držet.
Zpočátku pohodlná značená cesta prochází kolem vodní nádrže Sedlo do stejnojmenné osady. Z okolních pastvin se otevírají první nádherné pohledy do hlubokého údolí, ozdobeného majestátní siluetou 1125 m vysoké hory Křemelná. Některé domy jsou opuštěné a chátrají, stojí tu však i zcela nová stavení s osadníky, jež se věnují tradiční zemědělské činnosti.
Důležitým orientačním bodem pro sestup do údolí je Vchynicko-tetovský kanál, resp. jeho zakončení v podobě trubního skluzu z roku 1937. V těchto místech je třeba odbočit z asfaltové cesty doprava a sestupovat nejdříve přes les, později po pastvinách 250 výškových metrů dolů k řece. Krásné otevřené scenérie brzy vystřídá sevřené údolí, na jehož dně se vine nádherná řeka. Nikde ani živáčka, žádná cesta ani chodník, žádné stopy civilizace. Kolem dokola pouze ničím nerušená, panenská příroda a šum tekoucí vody.
Iluze nedotčené přírody
V minulosti to tu však vypadalo podstatně jinak. Údolí Křemelné bylo z velké části odlesněné, ve stráních nad řekou i kolem ní žili v dnes již neexistujících vesnicích lidé a po březích chodili plavebníci, kteří dohlíželi na bezproblémový transport dřeva dolů po řece.
Dřevem zásoboval Křemelnou mimo jiné Vchynicko-tetovský kanál z přelomu 18. a 19. století. Polena sem dopravoval oklikou z řeky Vydry, jejíž balvanité koryto se jako vodní cesta nemohlo použít. Avšak ani Křemelná nebyla úplně ideální, takže muselo dojít k některým „drobným“ úpravám. Jezy ani vyzděné břehy tu sice nejsou, stopy po dynamitu, který odstranil některé překážející skalní prahy, aby polena plavala plynuleji, jsou ale zřejmé.
Vychází tedy najevo, že to, čemu dnes říkáme panenská a neporušená příroda, tu nebylo od počátku věků, ale vzniklo teprve poté, až lidé území opustili, přestali jej udržovat a hospodářsky využívat.
Vzpomínkou na někdejší hojnou lidskou přítomnost jsou dnes už jenom trosky Zaječího mlýna na pravém břehu řeky. Bohužel, jeho minulost zmizela s odsunem německých obyvatel z tohoto území, takže dnes už ani nikdo vlastně neví, proč se jmenoval Zaječí. Připomínkou hospodářského využívání Křemelné je závěr skluzu Vchynicko-tetovského kanálu s efektní visutou dřevěnou konstrukcí. Možná se jí nechal inspirovat Zdeněk Foglar, když psal jeden z kreslených příběhů Rychlých šípů, kterak Rychlonožka s Červenáčkem sjíždí spolu s plavenými poleny skluzem do řeky.
K soutoku s vydrou
Dávnou minulost pohltila vegetace, z níž zaujme především zelený smrkový les bez kůrovce, dnes na Šumavě docela vzácný. Staré cesty a chodníčky zarostly, nové zatím nebyly pořádně prošlapány. Proto je postup pravým břehem po proudu řeky pomalý a namáhavý. Koneckonců není rozhodně kam spěchat, protože nádherná zákoutí vybízející k posezení se střídají jedno za druhým. Natáhnete-li se na některou oblázkovou pláž, je pravděpodobné, že po čase spatříte skorce, pstruha, lipana a možná i ledňáčka. Nejvyhledávanějším místem pro relax je zklidněný záhyb řeky zvaný Laguna, vzdálený už jen pár stovek metrů od konce údolí. V parných letních dnech tu můžete zažít romantickou koupel, jež umocní zážitek z putování kolem řeky, která u nás opravdu nemá obdobu.
Dorazíte-li až k soutoku, čeká na vás buď brodění Vydry, anebo traverzování příkrého svahu nad levým břehem Vydry k penzionu Bystřina, kde je most. Jinou variantou je náročný výstup od Laguny vzhůru lesem a pak loukami přímo do Srní. Lepší je však varianta první, protože si tím pádem můžete ještě navíc projít proti proudu údolí Vydry až k Turnerově chatě a zde odbočit po žluté značce přes Klostermannův most do Srní. Nabízí se rovněž prohlídka vodních elektráren Vydra a Čeňkova pila.
Rada na závěr
Abyste se mohli výpravy v rámci projektu Průvodci divočinou zúčastnit, je třeba se přes internet včas zaregistrovat a rezervovat si místo na vybranou trasu a datum. Počet bývá omezený na 8 až 12 osob na jednu výpravu. Pak je třeba do týdne zaplatit sumu 200 až 400 Kč/osoba (záleží na zvolené trase).
reklama
Další informace |
