Tiché oběti změny klimatu. S osudy hospodářských zvířat se během živelných pohrom často nepočítá

Čím dál častější extrémní počasí a teploty jsou jedním z příznaků pokračující klimatické krize. Důsledky zhoršující se klimatické situace dopadají nejen na lidské životy, ale ohrožují i hospodářská zvířata, která jsou běžně považována za postradatelná. Pokud by někdo po příjezdu do Jeseníku čekal typický kopcovitý terén pokrytý hustými lesy, bude na něj čekat nemalé překvapení. Město se sice nachází v údolí, kudy protéká řeka Bělá, a do níž se vlévá potok Staříč. Okolní krajina, která je na mapě posetá turistickými stezkami vedoucími skrz oblíbené destinace, jako je skalní vyhlídka Čertovy kameny, areál bývalých zlatých dolů nebo množství přírodních pramenů, upoutá ale i smutným stavem místních lesů.

Část z nich je očividně zabraná zemědělskou činností, ale na mnoha místech, kde se původně nacházely husté lesy, se dnes vyskytují holiny. Ty jsou přímým důsledkem kůrovcové kalamity, z níž se lesy na Jesenicku budou vzpamatovávat ještě dlouhé roky. Obraz jesenické krajiny, která měla dlouhodobě pověst jedné z nejzachovalejších přírodních oblastí u nás, se tak v posledních letech výrazně proměňuje.

Klima na Jesenicku

A jedná se z velké části o dopady klimatické krize: suché a teplé počasí, které je jedním z průvodních jevů globální změny klimatu u nás, výrazně urychluje vývoj kůrovce (především lýkožrouta smrkového). Sucho zároveň oslabuje schopnost lesních porostů se bránit: smrky například nemají dostatek mízy na obranu proti škůdcům. Výsledkem je kalamitní situace, která má za následek plošné usychání lesů, které navíc v Česku mají charakter hustě vysázených smrkových monokultur.

Jesenicko je živoucím příkladem toho, že kůrovcová kalamita, která u nás sice oficiálně vrcholila mezi lety 2018 a 2020, ještě zdaleka neřekla své poslední slovo. Takové změny v krajině nepředstavují “pouze” ekologický problém, ale mají čím dál silnější dopady na lidské životy. Společně s tím, jak lesy ztrácejí schopnost zadržovat vodu a tlumit extrémní počasí, stávají se lidská osídlení zranitelnějšími. Město Jeseník, které se v roce 2024 ocitlo částečně pod vodou, se nachází v údolí mezi svahy, jejichž poškozené lesy už nedokážou zadržovat vláhu tak, jak dřív. Výsledkem je, že při prudkých deštích voda rychle odtéká ze svahů do obce a do místních toků, což zvyšuje riziko i intenzitu povodní.

To zmiňuje i Markéta Komínková z Kozí farmy u Komínků v České Vsi na Jesenicku, která se musela potýkat s následky povodní v roce 2024: „Kůrovcová kalamita vytvořila obrovské holiny a lesy dnes zadržují mnohem méně vody než dřív. I za běžných okolností, když prší, teče voda ze strání dolů a les ji často nedokáže zachytit,“ popisuje.

Podle jejích slov se ale mění i charakter místního počasí. “Čím dál častěji tu pociťujeme i sílu větru. Větrnost sice na Jesenicku byla vždycky vysoká, ale dnes se zvyšuje její intenzita i četnost. Přibývá také sucha a prašnosti.“

Na její farmě se ale důsledky změny klimatu projevují i v životě hospodářských zvířat. Ta reagují na změny teplot, nepravidelnosti počasí i proměny střídání ročních období mnohem citlivěji než si lidé často připouštějí. „Zvířata dokážou vnímat měnící se klima například skrze proměny ročních období. Posouvají se jim přirozené cykly, protože reagují nejen na délku dne, ale i na změny teplot a počasí, což jim vytváří zmatek,“ říká Komínková.

Zdejší hospodářská zvířata z rodinné farmy ale během povodní nakonec měla štěstí: „Máme ke zvířatům citový vztah, takže jsme se snažili zachránit úplně všechna,“ popisuje Komínková svou zkušenost. U menších a středních farem je často snadnější zvířata buď evakuovat, nebo vypustit, aby si sama přirozeně našla vyvýšená místa. Ve velkochovech s tisíci kusy je ale něco takového v podstatě neproveditelné.

Úmrtí jako ekonomické ztráty

To se ukázalo během povodní 2024 například ve městě Albrechticích, kde v tamním velkochovu s přibližně 35 tisíci kuřaty voda zaplavila spodní patra hal, následkem čehož zhruba třetina zvířat utonula. Podobné případy během extrémního počasí jsou přitom běžné po celé Evropě. Ať už jde o povodně, požáry nebo vlny extrémních veder, hospodářská zvířata, která se nacházejí ve velkochovech, často zůstávají uvězněna v halách bez možnosti úniku a s fatálními následky.

Taková úmrtí hospodářských zvířat jsou ale často chápána pouze jako ekonomická škoda pro jejich majitele a zvířata jsou tak ekonomicky redukována na komoditu. Ve veřejné debatě se mluví o ztrátách v zemědělství, výpadcích produkce nebo následném růstu cen potravin. Samotné utrpení hospodářských zvířat je tímto upozaděno nebo se stává zcela bezpředmětným.

Tomu odpovídá i systém kompenzací. „Ze Státního zemědělského intervenčního fondu jsme dostali jednorázovou pomoc ve výši 30 tisíc korun.“ Zbytek škod ale nebyl uznán nebo vyhodnocen jako dostatečně vysoký,“ popisuje Komínková.

Podobných případů ale bude do budoucna přibývat. Podle Evropské agentury pro životní prostředí způsobilo extrémní počasí v Evropské unii mezi lety 1980 a 2023 hospodářské škody ve výši 738 miliard eur. Jen za poslední tři roky dosáhly ztráty ve výši 162 miliard eur.

Vzhledem k tomu, že se Evropa otepluje rychleji než kterýkoli jiný kontinent, extrémní počasí se u nás stupňuje jak co do četnosti, tak i co do intenzity. Společně s tím se krajina na mnoha místech stává čím dál méně odolnou: vlny veder a sucho oslabují lesní porosty; ty se stávají zranitelnějšími vůči škůdcům a hynou. Následkem toho lesy dokáží zadržovat méně vláhy, čímž ještě zhoršují dopady meteorologických extrémů. Krajina i její obyvatelé se tak ocitají v začarovaném kruhu.

Přestože škody narůstají, hospodářská zvířata jsou skupinou obětí, která zůstává systematicky přehlížena.

U nás i v Evropě

V Evropě žije 132 milionů prasat, 72 milionů kusů skotu, 57 milionů ovcí a 10 milionů koz. S rostoucí intenzitou povodní kontinent postrádá systematický způsob, jak spočítat, chránit nebo kompenzovat zvířata, která při nich zahynou. Takové ztráty se zaznamenávají jen zřídka, často jsou nedostupné nebo pohřbené v byrokratických systémech.

Tato strukturální slepota má hmatatelné důsledky: nepočítaná zvířata jsou podhodnocena, nedostatečně odškodněna a nechráněna, což snižuje motivaci k prevenci budoucích ztrát.

Tento rozpor je vzhledem k deklarovaným závazkům Evropy zarážející. Smlouva o EU právně uznává zvířata jako vnímající bytosti, jejichž blaho musí být „plně zohledněno“. Od roku 2023 provádí EU rozsáhlé reformy s cílem modernizovat a harmonizovat své právní předpisy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat.

Když však dojde ke katastrofě, tyto zásady se vypaří. Na dotaz ohledně těchto otázek mluvčí Evropské komise bez obalu prohlásil: „Dobré životní podmínky zvířat při katastrofách nespadají do působnosti právních předpisů EU o dobrých životních podmínkách zvířat.“

Takový výrok možná vůbec nejlépe vystihuje postavení hospodářských zvířat v době klimatické krize. Přestože je evropská legislativa oficiálně označuje jako vnímající a cítící bytosti, během katastrof se z nich stávají především ekonomické položky, jež jsou předmětem finančních kompenzací, a následně se tím kapitola zpravidla uzavře. Z hospodářských zvířat se tak stávají tiché oběti změny klimatu, jejichž utrpení se ocitá na okraji pozornosti veřejnosti i politických institucí.

Tento rozpor ale odhaluje především hlubší problémy současného systému zemědělské produkce. Logika moderních velkochovů se točí především kolem efektivity a ziskovosti — maximalizace výkonu, rychlosti výkrmu, společně s co nejnižšími náklady. Evakuační plány pro extrémní situace v podstatě neexistují, protože jsou v případě vysokého počtu hospodářských zvířat často v praxi neproveditelné a zvířata jsou tak ponechána na pospas živelným pohromám.

Zranitelnost hospodářských zvířat navíc nespočívá jen v samotných katastrofách. Vlny veder způsobují zvířatům dlouhodobý stres, zvyšují úmrtnost a snižují také schopnost reprodukce. Intenzivní průmyslové zemědělství, které je samo významným producentem emisí skleníkových plynů, se tak zároveň stává jedním z odvětví nejvíce ohrožených dopady klimatické změny.

Odborníci proto stále častěji upozorňují, že ochranu hospodářských zvířat nelze oddělit od širší debaty o stávající podobě zemědělství a adaptaci krajiny na měnící se klima. Zkušenosti nejen z Jesenicka ukazují, že klimatická krize není abstraktní hrozbou vzdálené budoucnosti. Proměňuje krajinu, narušuje fungování ekosystémů a stále výrazněji zasahuje do každodenní reality lidí i zvířat už dnes. A právě hospodářská zvířata zůstávají jednou z nejméně viditelných obětí této proměny — živými bytostmi uvězněnými v systému, který s jejich utrpením během katastrof často počítá jen jako se snadno vyčíslitelnou ekonomickou ztrátou.

---

reklama

---