V opuštěné Cihelně Chmeliště objevili odborníci 11 vzácných druhů hub

Asi by se tam našla srovnatelně vzácné lišejníky a mechorosty.. Je to prostě typické pro zdevastované území, které prochází sukcesí.

Tak ono to není jenom o samotném " hliníku ", ale i o tom přímém okolí, které
to místo vlastně chrání.

Důležité také je, že tam ty houby začaly fruktifikovat, protože jejich určení třeba podle DNA sond tak jednoduché není (a navíc je to dost drahé).
Je docela možné, že jsou tam další druhy, které zatím, důvody mohou být opravdu různé, neudělaly plodnice.

Společnost má dilema, zda těžbou surovin neničit původní krajinu a obratem
zda ji zpětně rekultivovat a nebo vytěženou lokalitu ponechat přírodě.
Potřebujeme suroviny? ANO ! Potřebujeme eliminovat dopady jejich těžby na
krajinu a půdní fond? ANO ! Potřebujeme dát přírodě šanci ty lokality
využít podle svého? Taky ANO ! Ale pak je tu otázka, proč titíž zastánci
dát přírodě šanci na těžbě nově vzniklých lokalitách brání samotné těžbě?
Zažil jsem odpor ochranářů k otvírce štěrkovny a jejich snahu prohlásit
sousední štěrkovnu za součást Ptačí oblasti s omezeným rybářským a
mysliveckým hospodařením. Jedna štěrkovna vadí a sousední nikoliv? Je
to opravdu podivné a má prvky potížismu v obou případech. Jedním je
zabránit v těžbě hospodářsky důležité suroviny a v druhém případě je
zabránit ekonomickému zhodnocení vytěžené lokality. Sportovní rybolov
a myslivost přináší společnosti nemalé příjmy z povolenek k lovu a
k samozásobení občanů rybami a zvěřinou. Tak je to se vším, co je tu
neustále omíláno. Ziskovost čehokoliv vadí hlavně těm, co žijí z daní
ve formě dotací. Fandím těm, co tu neziskovost, ba až ztrátovost dělají
POUZE za své a za dary příznivců. Nesmí to být ale investováno těmi, co
musejí odvádět daně na financování toho, co by mohlo být ziskové. Tato
společnost díky snadného zadlužování dosáhla stavu, že nezkoumá možnost
ztrátovou činnost postavit na samofinancování. Ty "parky a rezervace"
přece mohou fungovat jako jinde ve světě na komerčním základě a nikoliv
být pouze sosači dotací.
Jinak u takové bývalé cihelny(hliniště) je tento stav přechodný a za
pár let dojde ke změně s vymizením pionýrských organismů a jejich náhradou
za jiné. Mám takovou bývalou cihelnu(hliniště) za humny ponechanou osudu
a po 50 letech je tam zcela jiné prostředí, než po čerstvém ukončení
těžby. Je to stejné u lomů, štěrkoven a pískoven. Stejný stav lze pouze udržovat další obnovou těžby a nebo jiným narušením samovolného vývoje.
Nicneděláním(bezzásahem) se stav pomalu změní na stav jiný a "vzácnost"
bude FUČ !!!

Pro peníze cokoliv?

Vy chodíte do práce a nepožadujete mzdu? Pracujete zdarma
pro dobrý pocit dobře vykonané práce? Ono i to kuře nehrabe
z legrace, ale hledá hrabáním potravu. Lidstvo od nepaměti
mění krajinu ke svému prospěchu více, či méně zdařile, ale
tak to dělá i příroda, která přináší zrod i zmar a nikoliv
pouze pozitiva. Až mi dokážete, že se dá žít bez využití
darů přírody, tak se hluboce ukloním.

Prostě jakmile si ochranáři koupí kus území, tak se tam začnou stěhovat vzácné druhy hub.

Přiletí tam taky vzácní ptáci a nastěhují se tam všichni tvorové
původně v tom místě údajně vyhubení. Odkud se tam vezmou? 10 let
zubrů v Milovicích vrátilo původní rostlinstvo a hmyz, který tam
50 let nebyl? To byl vyhynulý a znovu obživlý těmi zubry? Ono i ty
tanky tam jezdily pouze 70 let a co předtím? Nebylo to přežití
dílem krav, koz, ovcí, domácích koní a běžné zvěře stovky let po vyhubení zubrů, divokých koní a praturů ?

to Richard Vacek31.12.2025 14:48
Jsem toho názoru, že tam některé z těch hub mohly být už dříve, ale neměly příležitost vytvořit plodnice. Nebo je i vytvořily, ale nebyla jim věnována pozornost.

Existuje řada hub, které jsou vázány na člověkem narušené či ovlivněné biotopy (vojenské prostory, stará ohniště, místa, kde je koňský hnůj nebo močka apod.). I řada "veselých houbiček" roste v parcích nebo jiných místech, ovlivněných člověkem.
A když jsme u toho tak A. Pilát ve své monografii o houbách a prostředí uvádí, patrně většině zdejších čtenářů neznámý, byť ekologický, fakt, že na vypálených ruinách německých měst na jaře 1946 (nebo 7, četl jsem to hodně dávno) vyrostla záplava smržů.