https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/vysadit-strom-na-kazdou-volnou-plochu-neni-univerzalni-dobro?fbclid=IwAR2-Gm8ejHvCNJqtNNJhOlBUmWQgJEt9pKl59thlUyzATPnLk6WxTiN1gZs
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vysadit strom na každou volnou plochu není univerzální dobro

10.7.2019 02:46 | PRAHA (Ekolist.cz)
Když chce firma ukázat, že to s péčí o planetu myslí vážně, vysadí stromek. Ilustrační snímek.
Když chce firma ukázat, že to s péčí o planetu myslí vážně, vysadí stromek. Ilustrační snímek.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Češi milují stromy, přesněji jejich vysazování. Když chce firma ukázat, že to s péčí o planetu myslí vážně, vysadí stromek za každé prodané auto. Podobně naladěný politik slíbí třeba milion stromů pro Prahu. I festival Ekofilm se svého času chlubil loukou zalesněnou dubem a borovicí.
 

Nechceme zpochybňovat význam sázení stromů pro přírodu, krajinu i obyvatelstvo. Ale je třeba upozornit na úskalí s radostným vysazováním stromů spojená. A bylo by skvělé, kdybychom alespoň tolik proklamací a péče, kolik věnujeme výsadbám, věnovali existujícím vzrostlým stromům.

Zelenou cestu do pekel totiž lemují jednak stromy vysazené v místech, kde žádný strom raději růst neměl, jednak kmeny stromů zbytečně pokácených. Takže jak postupovat, aby příroda naší láskou a pomocí příliš neutrpěla?

Zelenou cestu do pekel totiž lemují jednak stromy vysazené v místech, kde žádný strom raději růst neměl, jednak kmeny stromů zbytečně pokácených. Na snímku kácení stromu u pražské školy Na Smetance.
Zelenou cestu do pekel totiž lemují jednak stromy vysazené v místech, kde žádný strom raději růst neměl, jednak kmeny stromů zbytečně pokácených. Na snímku kácení stromu u pražské školy Na Smetance.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Péče o přírodu samozřejmě není zdaleka jediná motivace k vysazování stromů. Pomiňme pro jednou pohled nás lidí, a podívejme se na stromy z perspektivy těch ostatních, kdo s námi krajinu obývají. Tedy včel, motýlů, brouků, ptáků, netopýrů, rostlin a hub, zkrátka všeho, co zahrnuje pojem biodiverzita.

Začněme tím, že stromů u nás není málo. Lesů a tedy i stromů je dnes na našem území nejvíc minimálně za posledních pět set let.

Jenže zatímco někde stromy vyloženě přebývají, jinde bolestně chybějí. A nezáleží jen na jejich počtu, ale také velikosti, zdravotním stavu, druhu a rozmístění v krajině.

Z lesa do města

Lesníci mají momentálně starostí nad hlavu. Zároveň už v lesích hospodaří tak dokonale, že lesní stromy většinou nemají jinou funkci, než být zdrojem dřeva.

K lesům proto jen tolik, že právě zalesňování, tedy setrvalý nárůst rozlohy lesa, je jednou z hlavních příčin ochuzování naší přírody.

Duby ponechané na pasece ukazují podobu stromů rostlých v zápoji. Štíhlé, vysoké, s pár větvemi, které směřují vzhůru za světlem. Jejich věk je asi 120 - 140 let. Mrtvý strom z předchozí fotografie vůbec nemusí být starší. Za vhodných podmínek totiž solitérní stromy rostou překvapivě rychle. Oba snímky jsou z jihomoravských luhů, kde se „lesní“ duby ve věku kolem 140 let kácejí, ale solitéry podobného stáří mohou mít průměr kmene i 140 cm.
Duby ponechané na pasece ukazují podobu stromů rostlých v zápoji. Štíhlé, vysoké, s pár větvemi, které směřují vzhůru za světlem. Jejich věk je asi 120 - 140 let. Mrtvý strom z předchozí fotografie vůbec nemusí být starší. Za vhodných podmínek totiž solitérní stromy rostou překvapivě rychle. Oba snímky jsou z jihomoravských luhů, kde se „lesní“ duby ve věku kolem 140 let kácejí, ale solitéry podobného stáří mohou mít průměr kmene i 140 cm.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Lesa už pár set let přibývá. Stejnou dobu naopak ubývá veškeré neorané a nezastavěné bezlesí. Ona „neplodná půda“, kterou dnes zalesnění nejčastěji postihuje, většinou patří k přírodně nejcennějším plochám v okolí.

Nejrůznější lada, pastviny, meze, orchidejové louky, písčiny a křovinaté stráně už z krajiny prakticky zmizely. Většinou pod příkrovem lesa, přesněji biologicky poměrně pusté lesní plantáže.

Zalesňování jejich posledních zbytků znamená mnohem více škody než užitku. Expanze lesa a decimace přírody bezlesí u nás mnohde dosáhla takového stupně, že i zanedbaný ruderál, tedy smetiště, svah nad silnicí či železnicí nebo remízek v poli, mohou být klíčové pro přežití těch pár ještěrek a motýlů, kteří v okolí ještě zbyli. Kdo chce v České republice v 21. století pomoci přírodě, les by zkrátka na bezlesí rozhodně vysazovat neměl.

Pokud lidé na ořezávané stromy zapomenou, zarostou náletem a rozlamují se pod váhou přerostlých větví. Po lidech tak paměť ztrácí i krajina.
Pokud lidé na ořezávané stromy zapomenou, zarostou náletem a rozlamují se pod váhou přerostlých větví. Po lidech tak paměť ztrácí i krajina.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | David Hauck / David Hauck

To ale neznamená, že bychom stromy vůbec neměli sázet. Snad ještě rychleji, než přibývá stromů v lesích, totiž mizí stromy z volné krajiny (a také z ulic našich měst). Takzvaná rozptýlená zeleň je přitom pro zdraví krajiny mimořádně významná. A s proměnou našich lesů ve stinné plantáže pro produkci dřeva jsou stromy ve volné krajině stále významnějším útočištěm organismů, které donedávna obývaly také lesy.

To proto, že strom v hustém lese je jiný než strom, který má dost prostoru. V hustém lese – a takové lesy jsou u nás prakticky všechny – si stromy intenzivně konkurují. Jsou proto vysoké a hubené, a jakmile zeslábnou, jejich sousedé je připraví o vodu a světlo a tím je rychle zahubí.

Stromy rostoucí mimo les jsou nižší, mají mohutnější korunu, rychleji rostou. A když zeslábnou, mohou ještě staletí postupně odumírat. To je také důvod, proč v lesích najdeme tak málo starých stromů a proč nesmíme dopustit, aby okolí starých stromů zarostlo náletem.

Ve městě i volné krajině proto proti vysazování stromů nelze nic namítat. Jen je třeba splnit několik podmínek. Jednak dát pozor, abychom místo rozptýlené zeleně omylem nevysadili les, a stromy sadit opravdu daleko od sebe. A počítat s tím, že ne každý kousek krajiny vedle sebe strom snese.

Vodorovné větve a mohutný kmen jsou typické znaky stromů, které vyrostly mimo konkurenci ostatních. A také relativně malá výška, zjevná na rozdílu ve výšce mrtvého solitéru a stromů v zápoji za ním.
Vodorovné větve a mohutný kmen jsou typické znaky stromů, které vyrostly mimo konkurenci ostatních. A také relativně malá výška, zjevná na rozdílu ve výšce mrtvého solitéru a stromů v zápoji za ním.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Například kaluže a periodické tůňky dokáže i jediný strom „vypít“ nebo zastínit natolik, že z nich vyžene mnohé obojživelníky. Podobně ještěrky neocení, když jim posledních pár vhodných kamenů zastíní koruna stromu.

Rovněž je třeba dobře promyslet, jaké dřeviny využijeme. Ideální jsou původní, případně ovocné druhy. Cizokrajné dřeviny do naší přírody nepatří, většinou neposkytují potravu původním druhům hmyzu a mohou se také stát invazními (pokud už jimi nejsou).

Měli bychom také zohlednit paměť místa, tedy při obnově třešňové aleje sázet třešně, čímž zároveň potěšíme třeba brouky vázané vývojem na třešeň, kteří v okolí pravděpodobně přežívají.

Všechny stromy, zejména ty městské, také ocení dostatek vláhy. Za letního sucha nebo v extrémních podmínkách uprostřed betonových ploch lze tento problém řešit zaléváním, daleko lepší však je poskytnout stromům přiměřený prostor, z něhož si mohou vodu brát samy.

Celoevropsky chráněný páchník hnědý je vázaný na dutiny ve starých stromech
Celoevropsky chráněný páchník hnědý je vázaný na dutiny ve starých stromech
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Řehounek

Ponechat kolem stromů dostatečně velké plochy trávníků, které budeme daleko méně sekat, aby udržely vodu. Nesázet stromy na kopečky, ale naopak chytře vyspádovat okolní beton či asfalt, aby voda stékala ke kořenům. Dobře zavlažené stromy budou lépe odolávat všem nepříznivým vlivům, které jsme jim v našich městech přichystali.

Nebát se a řezat

Existuje však ještě podstatně důležitější okolnost, než způsob sázení stromků. Jde o způsob, jakým budeme zacházet se stromy, které v krajině ještě zbyly. Nejvíce v naší krajině totiž chybí právě starší ročníky stromů. Jejich úbytek zahnal mnoho ptáků do vyhnanství v budkách, a přivedl na hranici existence mnoho hub, lišejníků a zejména plejádu živočichů vázaných na staré stromy, dřevo velkých objemů a stromové dutiny.

Pro většinu svých potenciálních, často ohrožených nájemníků totiž strom začíná být zajímavý přesně v době, kdy přestává být zajímavý z pohledu sadovnického. Staré stromy s dutinami, trhlinami, „zrcátky“ a proschlými částmi se stávají hotovými zoologickými zahradami, proti nimž jejich mladší a zcela zdraví kolegové připomínají jen vydlážděné parkoviště.

Význam pokáceného starého stromu proto nemůže vyvážit vysázení libovolného počtu malých stromečků. Ty ho mohou nahradit až po desítkách či stovkách let, pokud se toho vůbec dožijí.

Staré duby u Voříškova dvora v Českých Budějovicích prošly odborným prořezáním, které zajistilo jejich provozní bezpečnost a zároveň je uchovalo jako biotop pro páchníka hnědého a další ohrožené druhy.
Staré duby u Voříškova dvora v Českých Budějovicích prošly odborným prořezáním, které zajistilo jejich provozní bezpečnost a zároveň je uchovalo jako biotop pro páchníka hnědého a další ohrožené druhy.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Řehounek

Rozhodně nevoláme po tom, aby se stromy nekácely vůbec. Zejména v intravilánech obcí musí být první starostí bezpečnost obyvatel. Kácení vzrostlých stromů by ale mělo být voleno až jako poslední možnost.

Často totiž stačí, když strom prořežeme, ořežeme, prostě snížíme jeho těžiště. Obzvláště důležité bývá třeba zachování stromů v uličních stromořadích. Po jejich pokácení totiž ulice často zůstanou dlouhodobě bez zeleně, protože pod nimi vede hustá změť inženýrských sítí, jejichž správci vysazování stromů brání.

Nebojme se ani ořezávat stromy na tzv. torza. Zpočátku mohou působit nepatřičně, ale když obrazí, vzniknou z nich esteticky velmi zajímavé formy, které zároveň udržují vzácná stanoviště vhodná pro mnoho specializovaných druhů.

Médii občas prolétnou obrázky drasticky ořezaných lip či topolů. Česká inspekce životního prostředí rozdává pokuty a občané se pohoršují nad necitlivým přístupem správce zeleně. Přitom většina takto ošetřených stromů má šanci obrazit a za pár let neškolené oko ani nepozná, jak „necitlivý“ zásah je postihl.

Tady legislativa situaci rozhodně nezjednodušuje. Kvůli přísné ochraně stromů před poškozováním je nakonec podstatně jednodušší libovolný strom skácet, než důrazně ořezat. A tak mizí mnoho stromů, které mohly být zachovány pro budoucí generace lidské, ptačí i hmyzí. Bohulibý záměr tvůrců zákona se obrátil proti stromům samotným a je jednou z významných příčin nedostatku starých stromů u nás.

Naštěstí se situace pomalu mění a „poškozování“ stromů z důvodu ochrany ohrožených druhů se stalo legálním postupem, neděje-li se nadivoko a s potřebnými povoleními.

Přitom to není tak dávno, kdy byly podobně drasticky ořezávány téměř všechny stromy mimo les. A pravidelně. Schválně se zajděte se podívat na nejbližší památnou lípu. Nevětví se její kmen náhodou překvapivě nízko nad zemí do několika kmenů podobného průměru? Pokud ano, je prakticky jisté, že bývala pravidelně ořezávána.

Stromové dutiny hostí také široké spektrum ptačích druhů, např. ohroženého krutihlava obecného.
Stromové dutiny hostí také široké spektrum ptačích druhů, např. ohroženého krutihlava obecného.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jiří Řehounek

Lidé ze stromů získávali větve s listím pro dobytek, dříví na otop. A ty stromy se dožívaly vyššího věku než dnes. Nejenže neplatil zákon chránící stromy před poškozováním, ale ořez stromům snižoval těžiště a také hmotnost, kterou musely nést jejich staré, převážně duté kmeny.

Prakticky nehrozilo, že se strom zlomí, rozlomí nebo vyvrátí, což často postihuje právě stromy, u nichž se s ořezáváním přestalo. Z této „péče“ neprofitovaly jen stromy. Ořezávané kmeny už v mladém věku nesou množství dutin, mrtvé dřevo a další vzácná stanoviště, jinak typická pro velmi staré stromy.

Linie ořezávaných stromů dříve podél cest a vodních toků propojovaly krajinu, takže i v prakticky bezlesých a zemědělsky velmi intenzivně využívaných rovinách jižní Moravy běžně žili a místy dosud přežívají brouci považovaní za pralesní relikty. Není divu. Dutin a dutých stromů je v hektarovém porostu hlavatých vrb, topolů, lip, jasanů, javorů nebo jilmů podstatně více, než na kterémkoli hektaru Boubínského pralesa!

Chvála sázení

Co z toho plyne? Pokud nám opravdu jde o přírodu a její mizející rozmanitost, stromy musíme sázet i kácet s rozmyslem. Nepodléhejme představě, že zalesněním každé volné plochy se děje univerzální dobro, kterým pomůžeme přírodě a zároveň zastavíme klimatické změny.

Vrbovna v obci Jevišovka je pravděpodobně největší a nejlépe obhospodařovaná z těch, které tu po kolektivizaci zemědělství zbyly. Ořezávané stromy byly důležitým zdrojem palivového dříví. Ještě ve 30. letech minulého minulého století takové stromy rostly na mnoha nivních loukách a lemovaly prakticky každý tok a vodní plochu na jižní Moravě.
Vrbovna v obci Jevišovka je pravděpodobně největší a nejlépe obhospodařovaná z těch, které tu po kolektivizaci zemědělství zbyly. Ořezávané stromy byly důležitým zdrojem palivového dříví. Ještě ve 30. letech minulého minulého století takové stromy rostly na mnoha nivních loukách a lemovaly prakticky každý tok a vodní plochu na jižní Moravě.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | David Hauck / David Hauck

Nejlépe učiníme, když starým stromům a jejich blízkému okolí věnujeme potřebnou péči a stromy už v mladém věku začneme ořezávat. Jednak je zpřístupníme ohroženým druhům hmyzu, houbám, netopýrům a ptákům, kteří hnízdí v dutinách, jednak jim můžeme významně prodloužit život. Už jen tím, že nedopustíme, aby začaly ohrožovat své okolí.

Měli bychom také jeden typ pro fajnšmekry, a sice jak propojit sázení stromů s ochranou hmyzu vázaného na staré stromy a stromové dutiny. Sázejte špalky! Pokud zasadíte silnější větve třeba z vrby, většinou ochotně zakoření a můžete přeskočit fázi pěstování tenkého proutku a zasadit rovnou třeba patnáctiletou vrbu. Pokud navíc začnete obražený špalek ořezávat „na hlavu“, vytvoříte ve velmi krátké době hlavatou vrbu s dutinami, které si všimnou ptáci i ohrožené druhy brouků. Podobnou péči samozřejmě můžete poskytnout i volně rostoucím stromům.

Shrneme-li si tedy náš článek do jedné věty: Sázet stromy je rozhodně chvályhodné, pokud dobře uvážíme, jaké druhy a kde budeme sázet. Čtenářům Ekolistu přejeme hodně radosti při sázení mladých stromků i při péči o ty starší.


reklama

 
Další informace |

Vznik článku byl podpořen z projektu Živé břehy (304021D168), Interreg V-A Slovenská republika - Česká republika.

foto - a Lukáš Čížek Jiří Řehounek
Jiří Řehounek a Lukáš Čížek
Jiří Řehounek je entomolog, působí v občanském sdružení Calla. Lukáš Čížek pracuje na Entomologickém ústavu Biologického centra AV ČR a přednáší na Jihočeské univerzitě.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (22)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

FM

Fero Metam

10.7.2019 18:25
samé polemiky co je dobré, a co zlé....jen jedno je 100procentní....človek ničí, a ničí...a dokud půjdeme cestou konzumu, tak jen ničit budeme, nemáme nadeji obnovit prírodu, to by musela zabrzdit ekonomika, rozvoj, konzum, není východisko
Odpovědět

Jan Šimůnek

10.7.2019 19:13 Reaguje na Fero Metam
Jsem toho názoru, že v článku se jasně píše, že zásahy člověka jsou naopak pro stromy důležité a potřebné. Jen musí být prováděny řádně, což předpisy, vyřvané pologramotnými ekology zobtížňují, případně znemožňují.
Odpovědět
ig

14.7.2019 20:49 Reaguje na Fero Metam
A když nepůjdeme cestou konzumu, nebudeme zase mít na tu ochranu přírody peníze a dopadne to stejně, ne-li hůř. Vlastně určitě hůř, vždyť v té nekonzumní éře nebyly prachy na čističky a odlučovače a všechno šlo do řeky a do vzduchu, zatímco v Západním Německu už fabrika bez čov a recyklace technologické vody nepřipadala v úvahu...
Odpovědět
JK

Jan Kropáč

10.7.2019 20:05
U nás v Jeseníkách jsou rozlehlé pastviny beze stromů. Když to přirovnám - tak je to krajina 2D (šířka a délka). Zde by se měly pastviny dosadit řídkými solitermími stromy. Sám dobytek, ptáci i jiní živočichové by určitě ocenily trochu stínu, který bude s přibývajícím horkem dobrý. Navíc stromy budou současně s trávou pohlcovat CO2 a dostaneme třetí rozměr - výšku.
Stejně tak na Hané vysázet větrolamy a zastíníme vyschlá pole. Tímto způsobem kombinací louky a stromů dostaneme 3D továrnu na pohlcování CO2.
Odpovědět
ij

10.7.2019 23:42
Děkuji za faktický článek bez zbytečných kudrlinek a cizích termínů - i mě, jako člověka který staví průmyslové areály, hluboce oslovil.
Odpovědět

Jan Škrdla

11.7.2019 00:10
Je potřeba, aby stromy poskytovaly biotopy pro hmyz a ptactvo, ale hlavní slovo v péči o stromy by rozhodně měli mít arboristé (nebo ti co rozumí arboristice), třeba po konzultaci s entomology, ornitology, aj.

Ořezání letité lípy na hlavu je podle mě technologická chyba a zmrzačení stromu (pokud se nejedná o torzování už polosuchého stromu). Přijatelná by byla přiměřená obvodová redukce koruny. Jiná věc je, když se třeba lípa nebo javor ořezává už od mlada.
Úplně jiná sorta jsou takové topoly a hlavně vrby, u kterých je ořezávání na hlavu v pořádku. Má to jednu zásadní podmínku - ořezávání je potřeba provádět pravidelně, jinak se sekundární výhony začnou vylamovat.
Odpovědět
VK

Vladimír Kavka

11.7.2019 06:06 Reaguje na Jan Škrdla
Hlavní slovo v péči o stromy by měli mít v lese lesníci, a mimo les zahradníci... Viděl jsem už tolik stromů zprasených "arboristy", že si už o úrovni některých držitelů tohoto módního titulu vůbec nedělám iluze (což samozřejmě platí i pro obě povolání dříve jmenovaná). Dekapitace je jedním z radikálních řezů, ale vždy záleží na konkrétním případu, obecně se asi shodneme na tom, že čím méně se řeže, tím lépe. Což ovšem v urbanizovaném prostředí není dost dobře možné. Z mnohaleté praxe Vám mohu potvrdit, že ve skutečnosti jsou velkým nepřítelem stromů (a vegetace vůbec) aktivisté nejrůznějšího ražení - přesně jak mezi řádky píše autor tohoto pěkného článku!
Odpovědět

Jan Škrdla

11.7.2019 16:48 Reaguje na Vladimír Kavka
Z principu - arboristé by měli mít nejlepší předpoklady pro péči o stromy rostoucí na exponovaných místech, zejména v intravilánu. V krajině by tato kompetence měla připadnou krajinářům (krajinným inženýrům). Jinak platí, že jsou dobří a špatní arboristé, stejně tak i zástupci těch dalších skupin.

Nedávno vyšla pod hlavičkou ČSOP příručka Řez stromů, všem co provádí řez stromů doporučuji se s jejím obsahem seznámit.
Je daleko více pravděpodobné, že strom sprasí šmidliboy s pilou nebo nůžkami, jehož odbornost končí znalostí obsluhy pracovního nástroje, než arborista nebo aspoň osoba poučená o správném provedení řezu.
Odpovědět
VK

Vladimír Kavka

14.7.2019 09:08 Reaguje na Jan Škrdla
Svatá pravda. Jenom bych chtěl podotknout, že pokud se "řeže za dotace", vyžaduje se ze strany AOPK respektování Standardů péče o přírodu a krajinu, což ovšem není s metodikou ČSOP nijak v rozporu.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

11.7.2019 22:31 Reaguje na Jan Škrdla
Vůbec nejsem odborník, ale zdravý rozum snad mám.
Žasnu proto nad tím, že právě teď, když se objevilo tolik plamenných výzev ve prospěch stromů, se jich v mém okolí kácí víc než kdy předtím... Začal jsem mít strach o dvě řady krásných lip (stáří neznám, ale kmeny mají od 50 do 90 cm a výška se blíží 20 metrům). Říká se, že se chystají je prořezat - a to může znamenat ledacos.
Odpovědět

Jan Škrdla

15.7.2019 21:35 Reaguje na Karel Ploranský
Nevím v jakém stavu jsou lípy, které popisujete, a kde se nachází. Z toho důvodu nevím jestli a jaký zásah je opodstatněný. Také nevím kdo bude stromy ořezávat, pokud to budou řezat silničáři ve vlastní režii, tak je obava na místě (ikdyž možná jim křivdím). U lip takových dimenzí by bylo na místě dodržovat Standarty péče o přírodu a krajinu v každém případě.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

11.7.2019 15:15
Až po přečtení zajímavé diskuse jsem si teď článek přečetl. Velmi chválím zdůraznění vysazovat PŮVODNÍ druhy dřevin, jako např. lípa, dub, bříza, borovice. To mohlo být i více rozvedeno. A nesouhlasím tudíž s tím, že za většinu problémů se stromy může spíše laická veřejnost.

Opakovaně tlačím na naši městskou zahradnici, ať přestane vysazovat cizokrajné dřeviny. Jí ale dělá evidentně dobře "ohromovat" (asi nejen mě) latinskými názvy stromů, které vůbec neznám. Někdy už nevím, jak jí slušně říct, že si tu "exotiku" může strčit někam... Tyto nepůvodní stromy jsou pro hmyz a potažmo ptactvo naprosto bezcenné díky chemické ochraně listů. Na platanu, chlebovníku, magnolii, šeříku a jiných nepůvodních stromech a keřích nenajdete housenky, které jsou hlavní potravou ptáků na jaře. Nějaký drobný hmyz tam žije, ale v porovnání např. s lípou či dubem je to slabounký odvárek. Takže směrovat tyto odborné metodické pokyny přímo do kanceláří městské zeleně, neboť tam se nejvíce rozhoduje, co kde poroste. Protože hodně zahradníků zajímá jen zákres na mapě a netypické červené či lesklé listí, ekologické souvztažnosti takového "mrtvé" kulisy jsou pro ně španělská vesnice.
Odpovědět

12.7.2019 16:27
Dobrý den,
dobrý článek, většina věcí mi dává smysl a myslím, že poukazujete na důležitou a často opomíjenou problematiku. Chtěl bych se ale zeptat na něco, co mi jasné není. Už poněkolikáte čtu na různých místech, že je dnes v ČR hodně stromů, vy píšete "nejvíc minimálně za posledních pět set let" a to si nějak nedovedu představit. Nejsem historik ani botanik, jen laik, který se zajímá o rostliny a ekologii, tak mě opravte, jestli se pletu, ale měl jsem za to, že úplně původně (tj. před extenzivnějším osídlením) bylo území ČR zalesněné prakticky celé. Očekával bych, že stromy nerostly akorát ve vysokých nadmořských výškách, v příliš kamenitém terénu, bažinách a různých mokředech; jinak bych odhadoval, že rostly všude, že neexistovaly žádné louky a podobně. Představuji si, že dnešní luční kvítí tehdy rostlo na krajích lesů, kde lesy přecházely třeba v ony mokřady. Dává mi to takto smysl, jelikož když člověk nechá nějaký kus půdy ladem, tak se po čase zalesní sama různými náletovými dřevinami. Ono vlastně stačí nechat ono "bezlesí" o kterém píšete, že ho zalesnění nejčastěji "postihuje", ladem a ono se po čase zalesní samo, respektive zaroste různým křovím a náletovými dřevinami.

Abych to tedy celé na závěr formuloval do nějaké otázky, tak bych se chtěl zeptat, jak je to historicky s těmi nezalesněnými plochami, píšete že "už z krajiny prakticky zmizely" – já bych se chtěl zeptat, jestli tady původně vlastně vůbec byly (v nějaké větší míře, než dnes) než člověk začal krajinu různě formovat?
Odpovědět
mr

13.7.2019 09:13 Reaguje na
Prakticky celá E byla pod lesem. To luční kvítí i s faunou přišlo většinově až se zemědělstvím, ale je to i pozůstatek po velkých kopytnících (zubři, koně), jež určité formy mikrobezlesí tvořili mozaikovitě přirozeně (proto tu bylo tak velké množství druhů rostlin a hmyzu, jež ale díky činnosti lidí už dnes neexistují). Pod lesem bylo i středomoří, ale staré kultury (Římané) potřebovali dřevo na lodě a ty oblasti se už z toho nevzpamatovaly dodnes. Tady u nás je zatím situace díky větší vláze jiná - bezlesí i ta vámi vzpmenutá křoviska celkem rychle zarostou nakonec původním lesem. I ta omílaná Šumava dnes zarůstá samovolně lesem. A to dokonce i listnáči, jež tam nějaké století skoro vůbec nebyly. Kdybyste totiž ve všech kulturních lesích přestal hospodařit, vrátily by se celkem rychle do svého původního dřevinného složení. A to i bez lidí, i když si někteří o sobě myslí, jak jsou na Zemi nepostradatelní.
Jako laikovi vám to teda myslí, na rozdíl od mnohých vodborníků. S těmi 5-i sty lety dozadu je to ale pitomost, jelikož zde byla tehdy ještě tak sotva dvacetinová hustota obyvatel a v lesích se proto mohly ještě prohánět stovky až tisíce zubrů a tarpanů.
Odpovědět
JJ

Josef Jakubů

14.7.2019 22:26 Reaguje na
Před 500 lety žilo na území Čech a Moravy 2-2.5 miliónů obyvatel. Čili 1/5 - 1/4 současného stavu. I když je jisté, že jejich počet značně kolísal důsledkem epidemií. Před cca 700 lety byly země Království českého pokryty lesy z 70-75 %. Nyní je to kolem 35 %.
Odpovědět
mr

15.7.2019 12:57 Reaguje na Josef Jakubů
Kde jste na takové nesmysly došel? Zbožné přání? Z té doby neexistují o počtech obyv. žádné věrohodné záznamy. Kde a jak by se jako těch 2 - 2,5 mil. lidí uživilo? Víte vůbec, jaká byla u nás průměrná úroda v obilí na poli těsně před 2. sv. válkou? A to už byly jiné znalosti o zemědělství a odrůdy, jak měli předci před 500 lety. Někde jsem četl odhad, že po husitských válkách v době Jiřího z Poděbrad udávali historici pro naše území asi 150 - 300 tis. obyvatel. Tehdy se totiž vsi netáhly kolem cesty do nekonečna, zahrnovaly tak 3 - 10 "usedlostí", kde žilo max. tak do 100 lidí a hotovo. Váš údaj by mohl pasovat tak do doby poč. 18. stol. A zalesnění? To by byla stejná otázka.
Odpovědět

Jan Škrdla

15.7.2019 21:48 Reaguje na
Jen tak pro zajímavost - graf č. 1: https://web.archive.org/web/20160304183516/http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2007/10/str26-27.pdf
Odpovědět
mr

19.7.2019 20:18 Reaguje na Jan Škrdla
Takových článků a grafů na vodě vám na požádání vypotím za večer, kolik je libo. Jakékoliv prvotní nějaké věrohodnější poznatky totiž začínají až s písemnou a snad i věrohodnou evidencí obyvatelstva v matrikách far (později obcí). A to je na našem území až od půlky 17. stol. To číslo není z mojí hlavy, kdysi jsem to četl v podobném článku a jenom mě to zaujalo. To množství lidí by se možná teoreticky mohlo snad v té době tady uživit. Ale je to leda odhad a teoretizování za pomoci odhadů teoretické zemědělské produkce v té době. Myslet si, že se tu mohlo uživit milion lidí je spíše z říše nepovedených snů. Raketový přírůstek je až od půky nebo konce 18. stol. průmyslovou revolucí a výkonnějším zemědělstvím. V té době totiž stále platilo, že tu mohlo žít tolik lidí, kolik kraj uživil. A úvahy o milionech jsou naprosto v nerovnováze s tehdejší produkcí potravin.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

20.7.2019 06:28 Reaguje na
To já spíše věřím těm předloženým faktům, než nějakému anonymnímu gerojovi za klávesnicí. Spojovat písemné zmínky jako důkaz věrohodnosti... tady jste se odhalilo zase vy, milé mr. Při tom množství požárů (z nedokonalých kamen) většina písemností shořela. Černá smrt způsobila úbytek třetiny obyvatelstva E, která už v tu dobu byla hustě osídlená.

Zkuste poshánět podklady jako paní vědkyně, dejte si mnohaletou práci a její fakta vyvraťte. Nebo pohledejte ten zmíněný "ztracený" článek... ale to dopadne určitě jako s tím Hitlerem-gentlemanem-))
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

18.7.2019 21:30 Reaguje na
Můžete uvést zdroj pro své útočné vyvracení +- správného údaje, který na potvrzení dokládá pan Škrdla? Na ten graf hledím tedy (díky), středověk byl opravdu dobou temna.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

18.7.2019 21:30 Reaguje na Karel Zvářal
Nějak to špatně ukazuje, ptal jsem se všeználka mr.
Odpovědět
ph

18.8.2019 19:49 Reaguje na
"nejvíc minimálně za posledních pět set let" a to si nějak nedovedu představit

1) Dvoupolní systém - část půdy se nechávala ladem, velké nároky na půdu. Lesy se vypalovaly žďářením - viz množství míst dle toho nazvané: Žďár, Žďarské vrchy, ...
3) Popeláři spalovali stromy na stojato, z popela vyráběli potaš, která směřovala do skláren, mydláren a barvení látek. Zakázáno(?) Lesním řádem 1754 (Marie Terezie), domácnosti pak popel dávali před dům, který popeláři odváželi. Dodnes říkáme "popeláři", i když už dávno odvážejí něco jiného.
4) Uhlíři - vyráběli dřevěné uhlí - pro metalurgii a domácnosti (větší výhřevnost na kg = doprava, manipulace; téměř neobsahuje prchlavou hořlavinu = krátký plamen, žhne jako koks). Černé uhlí začalo dřevěné uhlí významně nahrazovat až v 18-19. století.
5) Dřevo se ve velkém splavovalo z hor do měst.
6) Dřevo pro stavební účely (stavěla se města) a řemesla
7) V rozumné vzdálenosti od lidských sídel byly lese doslova vyluxované (četl jsem a potvrdil mi to i děda). Suché dřevo vysbíráno na topení, opad shrabán až zem jako stelivo pod dobytek. Děti chodili dobytek pást na obtížně dostupná místa a hlavně do lesa (dostupná místa se sekala na seno na zimu). Les přicházel o organickou hmotu.

Stav lesa se stával kritický, plocha lesa se zmenšovala. Proto se o les začalo systematicky pečovat (lesní řády 1754 Marie Terezie), vysazovat a chránit. Od té doby plocha lesů roste až dodnes. Předtím několik staletí plocha lesa klesala.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist