Hrábek: Řešením podvýživy není jedna zázračná plodina

Protestní pochod Greenpeace Prahou proti používání geneticky modifikovaných organismů, rok 2000.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Pavel Hořejší / Greenpeace

Jsme globální organizace a i naše kampaně jsou globální. Spojují nás společně sdílené hodnoty. Proto v principiálních otázkách jako je jaderná energetika, komerční lov velryb nebo právě uvolňování GMO do životního prostředí, panuje shoda.

Z jaké pozice vychází tvrzení Greenpeace, nejen ohledně GMO, o jaké zdroje se opíráte?

Pozice Greenpeace jsou založeny na vědeckých poznatcích a argumentech, v potaz bereme i sociální a kulturní aspekty dané problematiky. Tyto naše pozice procházejí v rámci organizace diskuzemi a procesem ověřování důkazů, aby měl náš postoj pevné a reálné základy. Konkrétně na problematiku zlaté rýže upozornil náš vědecký tým sídlící na univerzitě v britském Exeteru. Jeho tehdejší vedoucí se kvůli tomuto projektu mimo jiné setkal se zástupci Světové zdravotnické organizace i s vědcem, který v té době zlatou rýži vyvíjel.

A k čemu jste tehdy dospěli?

Analýza projektu a konzultace s experty potvrdily, že zlatá rýže je jen možnou alternativou k reálným a funkčním řešením. Že nepřináší nic nového, jen nahrazuje stávající fortifikaci potravin biofortifikací pomocí genetické manipulace. A že naopak může sloužit jako argument pro otevření světových trhů pro GMO.

Ve svém článku uveřejněném v Deníku Referendum zmiňujete, že „zlatou rýži neblokuje Greenpeace, nýbrž neschopnost tuto plodinu vůbec vyrobit a uvést na trh“. Myslíte si, že kdybyste tento konkrétní projekt podpořili, případně byste se zcela vzdali tendenci varovat veřejnost před riziky GMO, šlo by s to tím uváděním na trh rychleji?

Lukáš Hrábek (*1984) - vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově. Pracoval jako redaktor a editor zpravodajství v Mladé frontě Dnes, Metropolitním expresu, deníku Metro a na webu Metro.cz. V roce 2015 nastoupil do Greenpeace jako tiskový mluvčí.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Greenpeace

Je těžké spekulovat, “co by, kdyby”. Přestat varovat před riziky GMO, když o nich prokazatelně víme, by bylo nezodpovědné. Naše kritika uvolňování genetických organismů do životního prostředí je založena na principu předběžné opatrnosti a skutečnosti, že kromě výrobci deklarovaných výhod takových plodin existuje i celá řada nevýhod a rizik. Například fakt, že kontaminaci geneticky modifikovaným organismem je prakticky nemožné odstranit - GMO se prostě nekontrolovaně šíří a nevíme, jaké to může mít pro životní prostředí následky.

Takže jednoduše řečeno, jste proti výzkumu a používání GMO?

Neprotestujeme proti výzkumu či používání GMO v uzavřených systémech, tedy například pro získávání inzulinu z modifikované bakterie, ale proti nekontrolovatelnému uvolňování do přírody. Komerčně se GMO plodiny pěstují teprve dvacet let, což je velice krátká doba na to, abychom mohli říct, že přírodu negativně neovlivňují. Jednu věc ale už prokazatelně víme: prostřednictvím GMO získaly velké biotechnologické společnosti obrovskou moc nad farmáři, kteří již nemají kontrolu nad svou zemědělskou produkcí, nýbrž jsou závislí na patentovaném osivu a konkrétních chemických postřicích.

Platí to i v případě zlaté rýže?

Společnost Synghenta, která vlastní práva ke komerčnímu využití zlaté rýže, se dříve nechala slyšet, že na projektu nechce zbohatnout. Záleží však jen na její dobré vůli, nic jí v tom nebrání. To ale rozhodně nepovažuji za největší problém zlaté rýže. Hlavní problém je, že celý ten projekt je po 24 letech vývoje stále v začátcích - a to nikoli kvůli Greenpeace. Zatím se teprve začíná s experimenty s rýží kultivaru indica - tedy s tou rýží, která roste a je konzumována v oblastech jihovýchodní Asie, kde lidé trpí nedostatkem vitaminu A. Obě dvě úspěšně vypěstované verze zlaté rýže GR1 a GR2 jsou geneticky modifikované rostliny odrůdy japonica - tedy rýže, která se ve vlhkých oblastech nedá pěstovat a jejíž praktické využití je tedy velmi omezené. Bude tedy trvat ještě mnoho let, než se možná objeví i zlatá rýže, která bude mít potenciál být dostupná lokálním zemědělcům. Geneticky manipulovaná rýže tedy není zázračným řešením a je nutné se zaměřit na jiné způsoby, jak se vypořádat s nedostatkem vitaminu A. Není čas čekat na zázraky.

Výzkumné pole s geneticky modifikovanou zlato rýží (vpravo). Pole s rýží je obehnáno ochranným pásem, na kterém je pěstována kukuřice.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | IRRI Photos / Flickr

V argumentaci a komentářích Greenpeace zaznívá, že vy jste žádnou zlatou rýži nezakázali, protože to není ve vaší kompetenci. Tomu rozumím. Ale kdybyste tu možnost měli, tedy teoreticky, vystavili byste komplexní realizaci projektu zlaté rýže stopku?

Lepší než něco zakazovat je vždy prosazovat funkční řešení. Bavme se prakticky. V tomto případě se dá jako krátkodobé a rychlé řešení doporučit obohacování základních potravin jako je olej, mouka či cukr o betakaroten, z nějž lidské tělo důležitý vitamin A získává, případně šlechtění pomocí detekce a selekce genetických markerů z plodin, které betakaroten obsahují v malé míře, plodiny na betakaroten bohaté. Problém s vitamínem A se ale musí zároveň řešit systémově, je nutné zaměřit se na jeho příčiny a zajistit, aby všichni lidé na světě měli přístup ke zdravé a vyvážené stravě bohaté na vitaminy, minerály a stopové prvky. To znamená, že musíme odstranit překážky, které brání chudým lidem se špatnými stravovacími návyky (jejichž tíživou situaci způsobily například dlouhodobé ozbrojené konflikty), aby se k vyvážené stravě dostali. Cesta k řešení tohoto komplexního a závažného problému nevede přes jednu zázračnou plodinu, ale přes opatření, která zmírní chudobu v postižených oblastech a zvýší povědomí lidí o vyvážené stravě a zdrojích vitamínů.

Richard Roberts říká, že Greenpeace „straší lidi“. Je opodstatněný či neopodstatněný strach veřejnosti z GMO něco, s čím počítáte nebo nějak blíže pracujete?

Postoj veřejnosti ke GMO se utváří na základě různých aspektů. My se snažíme otevírat celospolečenskou veřejnou debatu o problematických tématech, mezi něž patří i uvolňování GMO do životního prostředí. Velké biotechnologické a chemické korporace vydávají miliony dolarů na propagaci svých produktů, to je pochopitelné, ale zdůrazňují jen ty líbivé stránky. My ukazujeme tuto problematiku i z druhé strany a přinášíme svědectví o tom, že existují i nezanedbatelná rizika a nevýhody - ať už ekologické, nebo sociální a ekonomické.

Roberts vytýká organizaci Greenpeace dogmatičnost a emotivnost. Sám se přitom uchyluje k argumentaci, která hraje na city. Myslíte si, že je to přiměřené?

Některé argumenty v sobě automaticky nesou emocionální náboj, na tom není nic nepřirozeného či špatného. Například když řeknu: „Po vykácení pralesa přijdou orangutani o svůj habitat a jejich počty v přírodě budou klesat” - je to věta, která v lidech vzbuzuje emoce. Každý argument ale musí být vědecky podložený, ověřený a zazdrojovaný. A tady argument o slepých dětech selhává, protože je to jen subjektivní dojem, který se snaží hodit vinu za komplexní problém způsobený chudobou, ozbrojenými konflikty a špatnými stravovacími návyky na organizaci Greenpeace, která tento problém nezpůsobila. My naopak propagujeme reálná a funkční řešení tohoto problému.

Greenpeace v roce 2001 protestují před pražským Tescem, které prodávalo neoznačené potraviny vyrobené z geneticky modifikovaných plodin.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Pavel Hořejší / Greenpeace

Existuje nějaký doklad o tom, že GMO plodiny škodí biodiverzitě, zdraví lidí, životnímu prostředí?

Největším rizikem je uvolňování GMO do životního prostředí a jeho nekontrolované šíření. Kontaminace živým organismem mění vlastnosti plodin a dělá z nich GMO a navíc je z přírody jen těžko odstranitelná. Nejvíce jsou negativní účinky na přírodu a zdraví lidí vidět u plodin, které jsou navržené, aby odolávaly totálním herbicidům - například glyfosátu ve značce RoundUp. Jejich pěstování a s ním spojené nadužívání chemie omezilo biodiverzitu rostlin v okolí polí a vedlo k vytvoření super-plevelů. Problémem může být i používání BT plodin, které produkují toxiny. Podle výsledků některých průzkumů ovlivňují tyto toxiny nejen zamýšlené škůdce, ale i jiný hmyz. Co se týče výzkumu zdravotních dopadů, žádný důkaz škodlivosti neexistuje, nicméně potřebné systematické a dlouhodobé studie této problematiky stále ještě neproběhly.

Je nějaký solidní výzkum, relevantní studie, která by škodlivost GMO potvrdila?

Jak ukazuje analýza The European Network of Scientists for Social and Environmental Responsibility, relevantních studií bylo málo, byly často neprůkazné, nebo si odporovaly, většinou byly financovány či iniciovány firmami, které s GMO podnikají, a nezávislým výzkumníkům byla naopak práce nezřídka znemožňována kvůli ochraně vlastnických práv a patentu GMO osiv. Kvůli výše uvedeným důvodům je potřeba přistupovat ke GMO obezřetně a podle principu předběžné opatrnosti.

Jak by podle vás bylo možné nasytit 10-12 miliard lidí, bez užití GMO?

Problém nasycení rostoucích populací není ve své podstatě problémem nedostatku potravin či technologie jejich výroby, ale problémem jejich distribuce. Zatímco někteří chudí lidé mají hlad a trpí podvýživou, jinde se s potravinami neuvěřitelným způsobem plýtvá. Velká část úrody se ani nedostane na pulty obchodů, a to nikoli proto, že je zelenina nějak závadná, ale proto, že prostě jen nevypadá jako z katalogu. A zatímco nejvíce potravin se zkonzumuje v USA či Evropě, mnohé exotické pochoutky se na stoly zdejších rodin masivně dovážejí právě z rozvojových zemí, kde pak mohou chybět. Zásadním problémem je také neefektivní využívání stávající zemědělské půdy, kdy na ní místo rostlinných potravin pro lidi pěstujeme například biopaliva či krmivo pro zvířata. Velkou rezervu máme právě v současné obrovské spotřebě masa a dalších živočišných produktů, která se může snížit. Ta rovnice je jednoduchá a logická - když jsme schopní živit stovky miliard hospodářských zvířat, nemůže být problém uživit deset miliard lidí.

Líbí se Vám rozhovor? Přispějete na další?