Kam směřují Krkonoše?

Jan Hřebačka – narodil se v roce 1967 v Krkonoších. Vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Po studiích pracoval nejprve v lesním závodě v Horním Maršově, od roku 1994 pracuje na Správě Krkonošského národního parku. V druhé polovině 90. let absolvoval řadu stáží na amerických univerzitách. Před tím, než se ujal vedení celého parku, byl zástupce vedoucího odboru péče o les. Podílel se mimo jiné na aktivitách nizozemské nadace FACE pro obnovu krkonošských lesů postižených imisemi nebo na certifikaci lesního hospodaření v Krkonoších v kvalitě FSC (Forest Stewardship Council). Licence: Všechna práva vyhrazena, svolení k použití na Ekolistu.cz.
Foto: Kamila Antošová/Správa KRNAP

Ekolist: Ředitelem parku jste se stal na začátku března 2008. Při přípravě na rozhovor jsem hledal nějakou koncepci, se kterou jste nastoupil do vedení parku, nic se mi ale nepodařilo najít. Z ministerstva životního prostředí (MŽP) mi odepsali, že koncepci, se kterou jste vyhrál výběrové řízení, mi poslat nemůžou, protože jde o interní materiál. Během vašeho řízení parku už ale došlo k ustavení expertní skupiny, která odsouhlasila rozvoj několika sjezdovek na území parku, a v novém plánu péče se objevil návrh na změnu zonace parku – to jsou docela zásadní změny. Máte tedy nějakou koncepci, jak se bude park pod vaším vedením rozvíjet, a chystáte nějaké podobně významné změny?

Jan Hřebačka: Obě věci, které jste zmínil, byly součástí materiálů, jež jsem předkládal MŽP a jež vyhodnocovala výběrová komise. Co se týká plánu péče a v souvislosti s tím i rozšíření nejcennějších zón (tedy I. a II. zóny) v národním parku, ten byl po jednání s obcemi letos v červnu schválen radou parku a jsem za to velmi rád. Jde o zcela zásadní kvalitativní změnu pro Krkonošský národní park, která tady dlouho nebyla. V současnosti máme dohodnuto s obcemi, že téměř polovina národního parku bude zahrnuta do I. a II. zóny. Podotýkám ale, že to neznamená, že bude polovina území parku bezzásahová – Krkonoše totiž mají zcela jiný potenciál v otázce bezzásahovosti než třeba Šumava, která ho má daleko vyšší s ohledem na nižší hustotu osídlení atd.

Rokytnice nad Jizerou a Paseky ovšem mají k zonaci výhrady.

Rokytnice má jediný problém, a tím je vrchol Lysé hory, kde do I. zóny vede lanovka. (Rokytnice požaduje její provoz i v letním období, správa parku to kvůli okolní cenné přírodě zatím odmítá – pozn. aut.) V současné době o tom jedná pracovní skupina, která dohaduje určitou variantu řešení. Ale nezlobte se, detaily nemůžu říct do médií, protože jednání nechci shodit dřív, než přijdeme s představou, která bude pro město Rokytnice a pro skiareál přijatelná.

Je ve hře varianta, že by tam I. zóna nebyla?

Není. Současná situace nám však umožňuje dohodnout smysluplný režim v této lokalitě. Ale opravdu nechci být detailnější, protože nechci, aby se to obec dozvěděla od někoho jiného dřív než od nás. Jinak musím říct, že s Rokytnicí a vlastně se všemi 29 obcemi na území parku máme velmi korektní vztahy.

Ale jak říkáte, obce měly výhrady a jejich naprostou většinu jsme do plánu péče i do změn zonace zapracovali. Kromě Lysé hory je v otázce zonace ještě drobný problém v Pasekách nad Jizerou, které nesouhlasily se zařazením lesů v okolí Pasek do II. zóny parku. Udělaly to z ryze pragmatických a taktických důvodů, o čemž nás zcela na rovinu informovaly – bojí se, že třeba za deset let se náhled na II. zónu změní a obec by kvůli tomu mohla mít problémy. Ten les ovšem vůbec neleží v rozvojovém území obce, nejde v něm o bezzásahovost, navíc v II. zóně je umožněno ponechat stávající síť turistických cest, případně ji po schválení ochranou přírody vhodně doplňovat, je v ní možný provoz lyžařských tratí, je v ní možný i volný pohyb mimo cesty, protože v rámci nového návštěvního řádu umožníme pohyb mimo cesty i v celé II. zóně parku. My jen z hlediska koncepčního vedení parku chceme, aby patřil do II. zóny, protože je opravdu pěkný a svou kvalitou na to má, navíc patří státu. Já sice obavy Pasek můžu chápat, avšak při současném stavu legislativy týkající se ochrany přírody nemají opodstatnění.

Ale i kdyby les okolo Pasek zůstal dál ve III. zóně, nešlo by o nic zásadního. Pro nás je zásadní, že jsme dohodli bezprecedentní rozšíření I. zóny na území současné I. a II. zóny, tedy na téměř 8000 hektarů, a další rozšíření II. zóny na úkor současné III. zóny o téměř 10 000 hektarů. To je pro nás zásadní, protože tím se vymezuje prostor, kde už nebudou umožněny „tvrdé“ rozvojové aktivity.

Obraz ochrany přírody v očích části veřejnosti zhoršuje skutečnost, že se v I. zóně nemůže volně chodit terénem. Nemáte pocit, že faktickým rozšířením I. zóny se lidé budou na Správu KRNAP dívat jako na ty, kteří jenom zakazují někam chodit?

S tímhle během projednávání nebyl jediný problém, navíc v rozšířené I. zóně zůstane přibližně stejný režim, jaký tam byl dosud, protože v současné době se i v II. zóně nesmí chodit mimo cesty a I. zónu rozšiřujeme v podstatě na území současné II. zóny. Ale jak říkám, nejen obce, ale i další veřejnost, jako je třeba horská služba, provozovatelé nejrůznějších areálů atd., s rozšířením neměli zásadní problém.

Když se mě někdo ptá na rozdíl mezi Šumavou a Krkonošemi, tak vždycky zdůrazňuji, že pro Krkonoše je zcela zásadní, abychom to poměrně malé jádrové území parku udrželi bez výraznějších dopadů na přírodu. Nejcennější partie Krkonoš jsou totiž z velké části tvořeny arkto-alpínskou tundrou a navazujícími klečovými lesy nebo zakrslými smrčinami – a to jsou všechno ekosystémy, které jsou velmi snadno zranitelné. Případná regenerace škod, které by v nich mohly vzniknout, by v porovnání s klasickou horskou smrčinou byla mnohem složitější, v Krkonoších je prostě ohrožení daleko větší.

To je hlavní důvod, proč nepovolit volný pohyb lidí v I. zóně?

Ano. To opravdu nejde. Představte si, že by si třeba v teplých dnech spousta lidí na pláně okolo Luční boudy přinesla deku, začala tam polehávat a slunit se – jenomže tam roste spousta zvláště chráněných druhů rostlin, které nežijí nikde jinde. Došlo by tam k obrovskému rozšíření erozních možností – ono se to nezdá, ale na planině nad hranicí lesa se každá vyšlapaná stezička hojí strašně dlouho. Modrým dolem třeba vedla cesta směrem k tzv. mapě republiky (Mapa republiky je místo na svahu Studniční hory, kde v Krkonoších zůstává nejdéle sníh – pozn. aut.), která byla uzavřena před třiceti lety. Jizva po cestě je tam ale jasně znatelná dodnes. Tady regenerace prostředí probíhá opravdu velmi, velmi pomalu.

Důležitá ve srovnání třeba se Šumavou je i hustota cest. Krkonoše jsou zejména v I. zóně protkány cestami velmi hustě, navíc každoročně pracujeme na tom, abychom je zkvalitňovali. Tady opravdu není snaha uzavírat území před lidmi. Ovšem místa, která v současné době působí jako klidová zóna pro zvěř, pro tokajícího tetřívka nebo pro mláďata slavíka modráčka tundrového, musíme podržet.

	Lanovka ve Špindlerově Mlýně, která by vedla přibližně do poloviny současných sjezdovek na Medvědíně, představuje největší zásah do lesů, s nímž Správa KRNAP pod vedením Jana Hřebačky předběžně souhlasila. Sjezdovky na Medvědíně jsou na snímku vpravo, lanovka by procházela lesním komplexem, jenž je na snímku vlevo od nich. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
	Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz

Expertní komise správy parku, která posuzovala rozvoj sjezdového lyžování v Krkonoších, připustila vznik několika záměrů, kvůli nimž se bude kácet les v národním parku. Je tam zábor lesa ve Špindlerově Mlýně směrem na Medvědín, další je na Černé hoře, další u Velké Úpy ...

... ještě jste zapomněl na propojení Harrachova a Rokytnice. Ano, tohle je součástí odsouhlaseného plánu péče. Provozovatelé areálů se s tím ale nesmiřují úplně lehce.

Na jak dlouho platí tato dohoda?

Ono nejde říct, že platí navždy. My jsme řekli, že tyto ústupky jsou maximum, kam jsme ochotní ustoupit v následujících dvaceti letech, tedy v podstatě po dobu, kdy předpokládáme, že bude platit plán péče. Ten se schvaluje zpravidla na deset let a nám je jasné, že dohoda se hledá vždycky těžko. Plán péče se zpracovával od roku 2005 a až letos se mi podařilo předložit návrh, za který se nemusíme stydět a který je zároveň projednatelný s obcemi.

Asi nikdo teď nedokáže odhadnout, co se bude dít za dvacet let. Jak se bude vyvíjet klima, jak se budou vyvíjet potřeby lidí, kteří tady žijí a podnikají, jaké budou požadavky na ochranu přírody atd. Dvacet let je horizont, kam ještě dokážeme aspoň trochu dohlédnout.

Nemáte pocit, že kácení lesa kvůli sjezdovkám nebo lanovkám ve Špindlerově Mlýně, na Černé hoře, ve Velké Úpě a u Harrachova jde proti poslání národního parku, jehož cílem je pečovat o zachovalé přírodní prostředí?

Může se to tak zdát, ale já si to nemyslím. Tyto čtyři zmíněné návrhy (plus je tam ještě sjezdovka v Černém Dole, kde ale dojde k jen velmi malému odlesnění) nepředstavují zásadní průlom do koncepce parku. My naopak chceme, aby veřejnost pochopila, že odstupňování zonace je základní charakteristikou ochrany přírody. To se nám snad podařilo vysvětlit. Nejcennější zóny jsme dokázali rozšířit a stejně jsme dokázali i v některých méně cenných lokalitách najít bolestný konsensus. Bez umožnění rozvoje regionu by nebylo možné dohodu uzavřít. Zmíněné návrhy jsou navíc maximem, jaké jsme schopni v otázce sjezdového lyžování nabídnout. Jinak bychom popírali samotnou existenci národního parku a u toho už já bych být nechtěl.

Na začátku studie expertní komise se říká, že by všechny nové záměry pro sjezdové lyžování měly zůstat stranou III. zóny, ale ty, o kterých mluvíme, jdou právě do III. zóny.

Ano, my jako národní park říkáme, že všechny „tvrdé“ rozvojové aktivity by se měly odehrávat mimo území národního parku. Ale ve zmíněných případech jde o návrhy, které souvisejí s dalšími vlivy na ochranu přírody – zejména s dopravou. Propojení Harrachova a Rokytnice má velký význam, protože díky němu nebudou lidé pendlovat z Harrachova do Rokytnice podél Jizery – a to má výrazný dopad na ochranu přírody. Špindlerův Mlýn je něco podobného – doprava se zastaví na začátku Špindlerova Mlýna, odkud dojde k jakémusi přemostění jak na Medvědín, tak směrem ke Svatému Petru, čímž se v celé oblasti Špindlerova Mlýna sníží provoz. Černá hora je to samé – propojení mezi Černým Dolem a Černou horou jsme odmítli kvůli příliš velkému zásahu do lesních porostů, ale umožnili jsme, aby se lanovkou se stávajícím areálem propojila lokalita Hoffmanových bud. Návrh u Pece pod Sněžkou je něco podobného jako v případě Špindlerova Mlýna. Velká záchytná parkoviště, která jsou dnes v centru Pece, což je zcela nesmyslné, by měla být už v Úpě – pod to se každý člověk, který se zabývá územním plánováním a následně i ochranou přírody, musí podepsat.

Vycházíte v novém plánu péče víc vstříc „měkké“ turistice?

Určitě. Celý plán péče je v otázce turistiky koncipován tak, že bychom chtěli podnikání v turistice „překlopit“ na stranu tzv. měkké turistiky. Mluvíme v něm o běžeckém lyžování, o cykloturistice, o běžné turistice, ale třeba i o geocachingu, lanových centrech atd. Základním postojem ochrany přírody vůči turistice je snaha nabídnout tyto aktivity v nižších partiích Krkonoš. V těch vyšších by se měla odehrávat pokud možno jen klasická turistika. Dole toho ostatně vzniká dost, třeba bikeparky nebo rozhledny – poslední příklad je z Pece pod Sněžkou, kde vznikla rozhledna. To jsou činnosti, které na přírodu nemají velký dopad, zároveň ale regionu poskytují možnosti pro rozvoj.

Správa před rokem a půl povolila jezdit na kole i na Luční a Labskou boudu v I. zóně. Na třetí boudu v I. zóně, Voseckou, ale ne. V čem je problém?

K téhle diskusi se na správě parku dostaneme velmi brzy a doufám, že tam bude nastolen stejný režim jako u zbylých dvou bud. Musím říct, že jsem od veřejnosti očekával, že nás v otevření těchto cest pro cyklisty podpoří, což se opravdu stalo. Na druhou stranu jsem ale očekával, že dodržování pravidel ze strany veřejnosti bude důslednější.

Jak velká míra nedodržování pravidel by mohla vést k tomu, že cyklistům cestu na Luční nebo Labskou boudu zase zakážete? Třeba na Labské boudě směrem k prameni Labe cyklisté porušovali pravidla velmi často ...

Pančavská louka v Krkonoších. Zatímco do těchto míst už se při cestě na Labskou boudu na kole může, na Voseckou boudu se na kole zatím nesmí. I tam se to ale podle ředitele parku Jana Hřebačky pravděpodobně změní. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: archiv/Ekolist.cz

To je pravda. Tady si ale bohužel musíme nasypat popel na vlastní hlavu, protože tam jsme v podstatě udělali chybu my – lidé tam totiž mohli porušovat pravidla i nevědomky vlivem nedokonalého značení. Proto jsme letos na cestu k prameni Labe od rozcestí U Čtyřech pánů a na druhou stranu k Růženčině zahrádce instalovali zařízení, která by měla zamezit tomu, aby těch 99 % slušných lidí v populaci (jedince, kteří budou porušovat jakýkoli zákaz, bohužel vyloučit nedokážeme) nemělo problém zjistit, kam se může a kam ne. Data z těchto lokalit i moje vlastní zkušenost potvrzují, že zejména v oblasti Labské boudy už nedochází k velkým problémům. Pokud by ale veřejnost situaci nerespektovala a docházelo by k masivnímu porušování pravidel, což bedlivě sledujeme, tak nebudu váhat ani minutu a kola tam zase nebudou smět. Ale teď s tím nejsou větší problémy.

Vrátím se ale ještě k tomu, jak jste se ptal na koncepci parku. My se teď snažíme, abychom měli koncepční materiály v konkrétních otázkách, což v minulosti chybělo. V současnosti máme rozpracovaných asi 25 „ministrategií“, které se týkají různých oborů naší činnosti.

Co je v nich konkrétně?

V návštěvním řádu, na kterém teď pracujeme s obcemi, chceme například vytvořit mechanismy, které jsou takříkajíc v relaci s dobou ...

...co to konkrétně znamená – mechanismy, které jsou v relaci s dobou?

Jde třeba o povolenky k vjezdu. Podle zákona je vjíždění na území národního parku zakázáno, spousta lidí má ale na své boudy nebo kvůli podnikání vjezd umožněný. Vedle nich je tady ale velká skupina lidí, která přijíždí na rekreaci. Praxe v minulých letech přitom byla taková, že boudař musel jet do údolí s povolenkou pro klienta, tam mu ji předal a oba pak jeli nahoru na boudu. To nesmyslně zvyšuje počet cest, takže v současné době připravujeme webovou aplikaci, která umožní si povolení vyřídit předem a povolenku si po zaplacení vytisknout z počítače.

Dál zpracováváme například koncepci monitoringu a výzkumu, koncepci muzeí, informačních středisek a ekologické výchovy, koncepci pořádání a povolování veřejných hromadných akcí, koncepci nakládání s lučními společenstvy, koncepci, jak zasahovat vůči invazivním druhům, atd.

Tohle všechno za minulého ředitele neexistovalo?

Existovalo, ovšem ne ve formě jasně projednaných koncepčních dokumentů. Podle mě je třeba, aby myšlenky byly zakotveny v koncepčních dokumentech, které jsou součástí rozhodování správy. Pak se nebudou vést diskuse o tom, jestli správa někde otočila kormidlo o 180° nebo ne. Navíc pokud chceme žádat o evropské dotace, musíme mít žádosti podložené strategiemi. A evropským dotacím teď věnujeme obrovské množství práce, v loňském roce jsme třeba uspěli se žádostí o projekt na stabilizaci lesních ekosystémů v řádu zhruba 100 milionů Kč. Připraveno máme dalších víc než 20 projektů, některé jiné už běží. Krásný je třeba projekt Krkonoše bez bariér, kde vyhledáváme a zlepšujeme cesty, které budou sjízdné i pro vozíčkáře. Připravujeme rovněž výstavbu Krkonošského centra environmentálního vzdělávání, za 60 milionů jsme opravili cesty, máme schválený projekt na likvidaci nepůvodních klečových porostů v I. a II. zóně, zrekultivovali jsme plochy v Labském dole, mapujeme typickou architekturu Krkonoš, děláme projekt na monitorování návštěvnosti, rekonstruujeme klášterní zahradu ve Vrchlabí, chystáme obnovu expozice Kámen a život ve vrchlabském kláštěře ... No, je toho spousta.

Od MŽP jsem se dozvěděl, že chystáte vznik komplexních ochranářských pracovišť. Co si pod tím můžeme představit?

To souvisí s reorganizací správy jako takové. Zaprvé jsem se snažil zefektivnit její fungování, což znamená například zrušit činnosti, kterým se má věnovat někdo jiný. My máme třeba autodílnu a opravárenské středisko, jenomže to neumíme a podle ekonomické analýzy jsme v nákladech úplně někde jinde než bychom měli být. A takových činností je víc. Chápu, jak to v minulosti vznikalo, peněz bylo dost a organizace fungovaly tak, že maximum činností, které potřebovaly pro svůj vnitřní chod, si dělaly samy. Dneska je ale úplně jiná doba, outsourcing je v některých oblastech pro organizaci, jako je správa parku, jasně ekonomicky výhodnější.

Druhá věc – správa národního parku se v roce 1994 spojila s bývalými lesními závody, v organizaci ale zůstaly v podstatě dva „oddělené“ týmy lidí, na jedné straně lesáci a na druhé straně ochranáři. Příroda je ale přece jen jedna, les nemůžeme řešit odděleně od ostatního zbytku přírody. Proto jsem spojil bývalý odbor péče o les s odborem ochrany přírody a vznikl jeden velký odbor ochrany přírody.

A myslíte, že vaší reorganizací došlo k „promíchání“ oněch „bývalých“ lesáků s ochranáři, nebo je to spíš tak, že lesáci získali větší vliv na vedení správy parku?

To je otázka. Když se zeptáte lesáků, tak budou říkat: „Ten ředitel nás zašlapal, přitom pochází z našich řad. Vůbec nerozumíme tomu, proč to udělal.“ Když se naopak zeptáte ochranářů, tak si budou stěžovat zase oni: „Lesáků je proti nám hodně, ti nás ušlapou, to není možné!“ (Na bývalém odboru péče o les pracovalo 175 lidí, zatímco na bývalém odboru ochrany přírody to bylo 24 zaměstnanců – pozn. aut.) Je to jen otázka pohledu a uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Já jasně říkám, že jsme ochranářská organizace a můj pohled na les je čistě ekosystémový. Ve strategii péče o lesní porosty z roku 1996, což je moje práce, není zmínka o tom, že by krkonošské lesy měly být někam směřovány lesnicky. Pro to tady prostor prostě není. Já se necítím jako lesák, i když mám samozřejmě lesnické vzdělání, ale cítím se jako ochranář. A budu se snažit, aby argumenty ani jedné skupiny neměly navrch.

Co se týká komplexních územních pracovišť, to je další krok. V současné době máme strážní službu, která funguje ve třech střediscích, a k tomu máme ještě devět lesních správ, které jsou řízeny odborem ochrany přírody. Měli bychom jít ale ještě dál a sloučit lesní správy se středisky terénní služby do komplexních územních pracovišť, kde bude propojena lesní služba, strážní služba i péče o nelesní enklávy. Tyto jednotky budou muset být schopné zajistit veškerou péči o svěřené území parku. Když pak budou obce potřebovat třeba upravit cestu, posekat louku, uklidit spadané stromy nebo zajistit správní službu při nějaké akci, obrátí se na příslušné pracoviště. Je velice důležité, aby obce cítily přímé spojení na park, a věřím, že to bude fungovat lépe, než za současné roztříštěnosti. A slibuji si od toho ještě jednu věc. Strážní služba v parku je velice důležitá, zejména v dnešní době, kdy je společnost slušně řečeno neusazená. Počet strážců, které v současnosti máme, je malý. Proto musíme propojit strážní službu s lesníky, kteří tím, jak dlouhé roky odcházejí od klasické lesnické činnosti, začínají postupně dělat i věci spojené se strážní službou. Potřebujeme být vidět v terénu, potřebujeme být slušní, potřebujeme podávat lidem informace a potřebujeme kontrolovat činnosti, které se v terénu dějí. Pokud nás lidé venku uvidí a budou s námi v kontaktu, budou i méně porušovat pravidla v parku.

Park nedávno získal certifikát Forest Stewardship Council (FSC) za šetrné hospodaření v lesích ...

... na to jsme patřičně hrdí.

Ten certifikát je však určen pro hospodářské lesy. Nechci shazovat úsilí, které vedlo k jeho zisku, nemá ale národní park směřovat k něčemu jinému, než je šetrné, ale přece jen hospodaření v lesích?

Říkáte to správně. My jsme tohle vysvětlovali i centrále FSC. My ale chceme certifikátem ukázat, že v oblastech, kde předpokládáme trvalou péči o lesní porosty, je možné hospodařit tak, že to nevede k újmě na přírodě. Popravdě řečeno, my několikanásobně překračujeme standard pro udělení certifikátu. Mě ale strašně mrzí, že v naší republice tak málo hospodářů přechází na hospodaření podle zásad FSC, takže jsme to brali i jako službu této věci, chtěli jsme pomoci tento certifikát zvýraznit. Vždyť to je naše poslání. My přece nemáme působit jen na svěřeném území, ale svým příkladem musíme působit i v jiných oblastech. Proto jsme se například rozhodli, že nekoupíme jediné auto, které by nemělo alternativní pohon a nesnižovalo emise. Podobně jsme zapojeni do projektu GreenLight, díky němuž se v našich zařízeních svítí šetrně, atd.

Jak je to vlastně s kategorizací národního parku podle kategorií Světového svazu ochrany přírody (IUCN)? Bývalý ředitel parku Jan Štursa ve knize Krkonoše píše, že park byl v 80. letech zařazen mezi nejohroženější národní parky světa a že byl přeřazen z II. do V. kategorie. (Zjednodušeně řečeno, v II. kategorii jsou zařazeny spíš národní parky, které se snaží prostředí uchovat v co nejpřírodnějším stavu, zatímco v V. kategorii jsou spíš oblasti, v nichž se chrání harmonická souhra mezi přírodou a kulturními vlivy – pozn. aut.) Jinde se mi ale potvrzení této informace nepodařilo najít. Byl někdy národní park v II. kategorii?

To je chybka. Park se pouze jeden čas snažil do II. kategorie podle IUCN dostat. Krkonošský národní park ale nemá na to, aby se stal parkem II. kategorie podle kategorizace IUCN.

Takže o to nebudete usilovat?

Loni hned po mém nástupu jsem nechal provést analýzu, protože jsme právě tuto věc chtěli jasně říci v plánu péče. Na základě nejnovější metodiky IUCN nám vyšlo, že KRNAP nemá potenciál k tomu, aby byl národním parkem II. kategorie, ale má potenciál na park V. kategorie. Původně jsme si ještě mysleli, že bychom se posunuli do kategorie IV., ale ta nám nevyhovuje, protože je určena spíš pro maloplošná chráněná území. Také jsme si říkali, že bychom mohli I. a II. zónu zařadit do II. kategorie IUCN a zbytek nechat v V. kategorii ...

...IUCN to umožňuje?

IUCN to nevylučuje, ale ani nedoporoučuje. Já si ale hlavně myslím, že je to úplně špatný postup, protože území musí mít jednotný koncept. My i v rámci kategorie V. dokážeme zajistit poměrně rozsáhlé bezzásahové území.

Podařilo se vám něco udělat s urbanizací krajiny, kterou jste při nástupu do funkce označil za velký problém Krkonoš?

	Výstavba apartmánových bytů na Horních Mísečkách. Podle Jana Hřebačky vůbec nejhorší příklad apartmánového bydlení v Krkonoších mimo silně urbanizované celky. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
	Foto: archiv/Ekolist.cz

Myslím, že ano, trochu mi s tím pomohla ekonomická krize. Odborníci ze správy zhodnotili celé území a oblasti se sníženou přírodní a krajinářskou hodnotou jsme oddělili od zón bez zástavby a od zón, které jsou charakterizované rozptýlenou zástavbou. U zón bez zástavby trváme na tom, že se v nich stavět nebude. V případě zón, kde je rozptýlená zástavba, budeme důsledně trvat na tom, aby objem staveb, které by tam mohly vznikat na základě schválených územních plánů, nepřekračoval míru, která byla pro Krkonoše typická. Bohužel se to už několikrát stalo, tím nejhorším příkladem je areál na Horních Mísečkách, s tím já ale bohužel už nic nenadělám.

V případě silně urbanizovaných celků jsme pak obcím řekli, že v nich se musejí starat samy. Samozřejmě máme určité kompetence a vždycky si necháme prověřit záměry například z hlediska Natury 2000, z hlediska krajinného rázu apod., hlavní odpovědnost za to, jak budou vypadat centra a urbanizovaná sídla, musejí ale převzít samotné obce.

Pokud ale někde, jako třeba v Harrachově, vznikne obrovské množství apartmánových bytů, je v nich pak ubytováno velké množství lidí, kteří už můžou mít vliv i na ochranu přírody v parku.

Ano, kumulativní vliv to má, ale zase tady jsou dvě strany. Má to být národní park, který má obcím říkat, aby brzdily? Podle mě si musí obec sama rozhodnout, jestli si nechá zastavět své území záplavou apartmánových domů jako třeba v Harrachově, anebo bude chtít postupovat jinak a bude se třeba snažit, aby v ní měli lidé malé penziony a v nich trvalou práci.

Další věc je, že dnes jsou turisté autem z Prahy třeba v Harrachově dejme tomu za dvě hodiny. Co pak má z hlediska ochrany přírody za význam, kolik je v Harrachově apartmánových bytů, když za pěkného počasí přijede do Harrachova dalších 30 tisíc lidí autem? To je pouze otázka pohledu na věc. My se nechceme s někým dohadovat, zda vikýř v obci, kde jsou paneláky, má být takový, nebo makový. My se samozřejmě snažíme sledovat trendy v návštěvnosti a na základě přesných čísel možná někdy dojde k regulacím. Ale to všechno musíme projednat s regionem, to si nemůžeme jen tak sami rozhodnout. Často se argumentuje tím, že problém s návštěvností souvisí s apartmánovými domy. To ale není pravda. Nedávná čísla hovořila o nějakých 8–10 milionech návštěvníků, kteří ročně přijeli do Krkonoš. V současné době, poté co vyrostlo ještě víc apartmánů, ale lidí přijíždí méně, takže nejde o spojité nádoby. Problém s apartmánovými domy je v něčem jiném. Ony totiž likvidují sociální infrastrukturu obcí a způsobují vylidněnost horských center – a to nám vadí, protože naším úkolem je mimo jiné taky udržet v horách život.

Tohle se ale týká nejen Krkonoš nebo Šumavy, apartmánovými byty je zaplevelené i Španělsko, Itálie, Kanárské ostrovy atd. Taková byla doba, která už, doufám, skončila. I když samozřejmě nechci jásat nad tím, že je krize.

Když jsem si hledal podklady k rozhovoru, zjistil jsem, že jste v roce 2005 figuroval mezi „spekulanty“, kterým Pozemkový fond v rámci vyrovnání restitucí v tzv. zvláštním režimu prodal pozemky pod sjezdovkami v Krkonoších. Média vás tenkrát napadla, protože o zvláštním režimu se dozvěděli jen někteří žadatelé o restituce. Našel jsem i několik vašich citací – nejdřív jste médiím řekl, že ty pozemky neprodáte, pak jste jich část prodal skiareálu ve Špindlerově Mlýně, ale nechal jste si louky, o nichž jste prohlásil, že je nabídnete k odkoupení KRNAPU. Udělal jste to?

KRNAPU jsem řekl?

Tuším že ano, zkusím najít citaci. Pak jsem ještě našel, že došlo k soudu, kdy se nové vedení Pozemkového fond domáhalo toho, aby smlouvy Pozemkového fondu uzavřené v tzv. zvláštním režimu byly zrušené. Proti tomu jste se ale odvolal. Jak to pokračovalo dál, už jsem nezjistil ...

Nevím, jestli na to mám vůbec odpovídat, protože ta kauza už celá skončila. Já jsem si tím obdobím prošel tak, že cítím určité zklamání nad fungováním spravedlnosti v této zemi. Ale to je můj osobní pohled na věc, vy to můžete vidět úplně jinak, můžete mě vidět jako člověka, který chtěl na něčem vydělat. Tomu rozumím. Já bych to uzavřel tak, že nemám ani metr čtvereční z restitucí, které jsem tenkrát měl. Všechno přitom postupovalo podle platných předpisů, já jsem si ty režimy, které tenkrát Pozemkový fond nastolil, nevymyslel, a už se k tomu nehodlám vyjadřovat.

Našel jsem tu citaci: „Jedná se o louky, které chci v nejbližší době levně nabídnout k odprodeji správě Krkonošského národního parku. Udělal jsem velkou chybu a takto ji chci čestně napravit.“ Vyšlo to v Mladé frontě DNES 6. prosince 2005.

To je možné, tenkrát se toho řeklo hodně. Nevím, jestli to bylo úplně přesně citováno, ale já jsem to každopádně ani nemohl prodat, protože na ten pozemek byla uvalena soudní plomba a já jsem s ním nemohl nijak nakládat.

Poté, co Pozemkový fond zažaloval svoje vlastní smlouvy?

Přesně tak.

Nerozumím jedné věci – proč jste se odvolal proti tomu, že Pozemkový fond zažaloval svoje vlastní smlouvy?

Protože jsem byl napaden za něco, co jsem objektivně nemohl ovlivnit. V té době byl nastolen režim, který vyplýval z předpisů Pozemkového fondu. Já jsem akorát využil toho, že ten režim byl nastolen. Nic víc a nic míň jsem neudělal. Právě tohle mi na tom strašně vadilo a právě proto jsem se chtěl bránit. Nic víc v tom nebylo. Navíc kdyby z mé strany došlo k čemukoli protiprávnímu, tak by se to řešilo. Ale z hlediska mého postupu nebyl shledán žádný problém.