Jakou vybrat barvu oblečení pro děti?

---

O odpověď na dotaz jsme požádali paní Ing. Markétu Mezuláníkovou ze Státního zdravotního ústavu: V ČR se sleduje přítomnost zdraví škodlivých barev pouze podle vyhlášky MZ č. 84/2001 - která se zabývá výrobky pro děti do 3 let. Tyto sledované barvy patří do skupin MAK III A1 a MAK III A2 a jedná se o azobarviva, která mohou uvolňovat karcinogenní primární aminy - těch se sleduje 22.

V současné době se tato barviva již nepoužívají a výskyt karcinogenní primárních aromatických aminů je velmi výjimečný a to ještě spíše v plastových materiálech než v textilních.

Ostatní syntetická textilní barviva jsou naprosto zdraví neškodná - tedy pokud nepouští. Naproti tomu používání přírodních textilních barev není úplná záruka zdravotní nezávadnosti - většinou pouští, což není zanedbatelné zdravotní riziko. Podle mého názoru mohou obsahovat těžké kovy a možná i pesticidy.

V tomto ohledu je dobré se orientovat na renomované výrobce ošacení a v neposlední řadě bych ráda orodovala i za české výrobce, kteří mají v tomto ohledu vše v pořádku.

Tolik Markéta Mezuláníková.

O odpověď jsme také požádali doc. Ing. Radima Hrdinu, CSc. z Univerzity Pardubice, Katedry technologie organických látek. Pan Hrdina poskytl EkoListu tuto rozsáhlou odpověď:

Na dotaz jedné z čtenářek, zda-li jsou hnědé odstíny na textilních výrobcích méně nebezpečné (jedovaté) než odstíny jiné, jsem se rozhodl, že naší veřejnosti odpovím trochu obšírněji.

Takže, za prvé. Textilní vlákna se barví ve všech případech organickými barvivy, kde určitá část barviv, především na vlněných výrobcích je založena na kovokomplexních sloučeninách, čili sloučeninách, které obsahují ionty těžkých kovů. To zní samozřejmě hrozivě, ale s určitou nadsázkou lze říci, že barvíři již 5000 let barví textilní vlákna a jsou si dobře vědomi nebezpečí, které v sobě chemické sloučeniny nesou pro lidské zdraví. Takže od počátků barvářského průmyslu a výroby organických barviv jsou barviva, která se prodávají na trhu velmi přísně testována. Soubor testů je dán normami, kde je kupříkladu přesně napsáno, jaký je povolený obsah iontů těžkých kovů v jednotlivých vláknech, zcela samostatný oddíl s přísnějšími limity je pro zboží určené pro děti. Naše normy jsou laicky řečeno sjednoceny s normami Evropské unie a v mnoha ohledech jsou dokonce přísnější. Ale skrývá se zde skutečně určité nebezpečí, které budu dokumentovat na benzidinových barvivech určených pro barvení bavlny. Jedná se o barviva, která jsou založena na tzv. benzidinu a kde bylo asi před 40-ti lety zjištěno, že zbytkový benzidin v barvivu způsobuje rakovinu močového měchýře. Takže tato barviva byla v Evropě a USA bez odkladu zakázána vyrábět a prodávat. Ale protože benzidinová barviva jsou levná a skvělá pro barvení bavlny, tak tento zákaz nebrala na vědomí tzv. „cottage industry“ (garážová výroba) v dalekých zemích, nechci jmenovat, abych neurazil. Takže zatímco náš textilní průmysl podle „chemického zákona“ musí přesně deklarovat, jaké chemikálie (a barviva) použil pro barvení svých výrobků, tak levný textil (obuv, apod.) z asijských zemí tyto atesty nemá. Takže, když si čtenářka koupí levný textil u stánku, tak se skutečně může nadít, že si koupí výrobek, který nebude splňovat naše velmi důkladné předpisy.

Za druhé, co se týče porovnání jednotlivých odstínů. Naopak, milá čtenářko. Hnědý odstín se docílí pouze směsí barviv (žlutá, červená a trochu modré). A směsi, jak známo, jsou nebezpečnější, protože se z hlediska pravděpodobnosti prostě jedná o součet tří rizik. Měl-li bych u stánku na výběr (u bavlny) z jednotlivých odstínů, pak právě kvůli benzidinovým barvivům bych se vyhnul tzv. tmavým odstínům, hlavně krásně modrým. Naopak u našich výrobků, kde se krásných modrých až modro-zelených odstínů dociluje reaktivními barvivy na bázi ftalocyaninů, které jsou naprosto bezpečné, bych zase volil spíše tyto odstíny. Ale jak říkám, u výrobků z EU a USA obecně se kupující tímto studiem a ohledy na odstín nemusí trápit. I kdyby nakrásně textilní výrobek snědl, tak se přítomnými barvivy zcela určitě neotráví. Že mu bude špatně, protože výrobek nestráví, je věc jiná.

Za třetí, vše co je napsáno výše je platné i pro průmysl organických pigmentů, které se používají pro barvení plastů, nátěrových hmot a podobně.

Za čtvrté, a zde si trochu děláme reklamu, právě naše katedra vyvíjí nová, ekologicky a hygienicky méně riziková barviva, která nejsou založena iontech těžkých kovů (zde mluvím o barvení vlněných výrobků) a které má v nabídce Ostacolor Pardubice (dnes Synthesia Pardubice). Tento výzkum byl z části hrazen ze státních prostředků z tzv. výzkumného záměru FCHT, Univerzity Pardubice, který má název „Cílená příprava a syntéza speciálních sloučenin a materiálů.“

Tolik Radim Hrdina.

Jan Šatoplet, mm
Autor je redaktorem EkoListu.

Další informace

Podívejte se na článek Proč je biobavlna tak drahá? z 20. února 2007.

Může vás zaujmout i článek Jak se environmentálně šetrně oblékat? z 5. ledna 2011)

Přečtěte si i článek Kontejnery na starou módu z 2. listopadu 2007.