https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/jak-se-environmentalne-setrne-oblekat
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jak se environmentálně šetrně oblékat?

5.1.2011 09:01 | PRAHA (Ekolist.cz)
Výroba oděvu z hotových látek je z pohledu životního prostředí ve srovnání s fází výroby a zpracování materiálů méně významná. Šití oblečení s sebou ale přináší jiné problémy – zejména sociální.
Výroba oděvu z hotových látek je z pohledu životního prostředí ve srovnání s fází výroby a zpracování materiálů méně významná. Šití oblečení s sebou ale přináší jiné problémy – zejména sociální.
Zanechá po sobě menší ekologickou stopu tričko z přírodní bavlny, pěstované na vydatně zavlažovaném a hnojeném poli a pravidelně ošetřované pesticidy? Nebo halenka z umělého materiálu, který při své výrobě spotřebuje velké množství energie? Zdá se, že pokud environmentálně smýšlející člověk nechce chodit nahý, nezbývá mu, než vybírat mezi různými materiály jen menší zlo. Hodně však může ovlivnit tím, jak bude o své prádlo pečovat a jak dlouho mu vydrží.
 

Jestli si pamatujete dětskou pohádku o krtečkovi a jeho dlouhé cestě za vysněnými kalhotkami, jistě si dokážete představit, jak složitý proces výroba oděvů je. Na začátku je získávání surovin na výrobu vláken, následuje výroba samotných vláken a tkaní látek, jejich úprava (barvení, potisk, praní a sušení), šití a konečné úpravy oděvů (čištění, žehlení, balení). Ale tím zdaleka všechno nekončí, hotový oděv je třeba dopravit ke koncovému zákazníkovi, který je pak nosí, opakovaně pere, suší a žehlí, a nakonec vyhodí nebo poskytne k dalšímu využití. Na každý uvedený krok je potřeba určitého množství energie či chemických látek, s každým krokem vzniká nějaká zátěž životního prostředí. Různé textilní materiály se výrazně liší v tom, jaké dopady jsou s nimi spojené.

Ve studii o environmentálních aspektech odívání Víš, co nosíš? shromáždily autorky důležité údaje týkající se celého životního cyklu oděvů z nejrozšířenějších materiálů, a to od produkce až po likvidaci. „Necelou polovinu textilních materiálů představují vlákna přírodní,“ uvádí studie. Nejčastěji využívaným přírodním materiálem je bavlna, dále pak vlna a hedvábí. Méně rozšířený je podle studie len, konopí a bambus, textilní vlákna lze ale získat i ze sóji nebo některých druhů kopřiv. Takové materiály jsou ze své podstaty obnovitelnými materiály, přesto jejich výroba a úprava může klást v některých ohledech na životnímu prostředí velké nároky.

Jako v bavlnce?

Typickým příkladem je bavlna, pěstovaná ve všech teplých oblastech světa. Bavlník je plodina náchylná k mnoha chorobám, náročná na vodu, živiny a počasí. Všechny tyto její nevýhodné vlastnosti se lidé snaží vyvážit moderní technologií, včetně genetických modifikací, a intenzivním používáním chemikálií. „Konvenční bavlna se pěstuje přibližně na třech procentech zemědělské půdy světa, ale při jejím pěstování se používá přibližně deset procent světové spotřeby pesticidů a čtvrtina spotřeby insekticidů – pěstování bavlny konvenčním způsobem je nejvíce chemizovaným odvětvím zemědělství,“ představuje odvrácenou stranu nejoblíbenějšího materiálu česká studie.

V případě bavlny je proto vhodnou alternativou materiál pocházející z ekologického zemědělství, ve kterém je bavlník pěstovaný s minimálním množstvím chemických prostředků a způsobem, který zachovává místní biodiverzitu i dobrou kvalitu půdy. Biobavlněné látky bývají podle studie také barveny méně toxickými barvivy, a proto biobavlněné oděvy zatěžují v celku životní prostředí toxickými chemickými látkami až o 90 % méně, než je tomu u konvenčního bavlněného výrobku.

Sušit prádlo volně na vzduchu místo v sušičce, i tímto malým krokem lze šetřit energii a životní prostředí.
Sušit prádlo volně na vzduchu místo v sušičce, i tímto malým krokem lze šetřit energii a životní prostředí.
Méně toxických látek uvolňuje výroba textilu z celulózových vláken, jakým je například viskóza. Na druhou stranu je ale její chemické zpracování energeticky velmi náročné. Ještě větší nároky mají ale umělé materiály jako polyester nebo nylon.

Výroba samotného oděvu z hotových látek je již z pohledu životního prostředí ve srovnání s fází výroby a zpracování materiálů méně významná. Největším problémem této fáze zůstává vymývání části barviv a chemických přípravků do odpadních vod během praní. Studie uvádí, že podle některých zdrojů se v této fázi životního cyklu uvolňuje do odpadních vod až dvacet procent barviv. Míra negativních dopadů fáze šití v jednotlivých zemích závisí na tamních legislativních požadavcích v oblasti ochrany zdraví a životního prostředí a jejich vymáhání. Samotné šití oblečení s sebou nicméně přináší i otázky spojené s pracovními a sociálními podmínkami dělníků.

Košile bližší než kabát?

V obecné rovině jsou jako environmentálně příznivější prezentovány výrobky lokální. Spotřebitelé jsou upozorňováni na skutečnost, že ekologická šetrnost nějakého výrobku se může s transportem ze vzdálených zemí vytratit. Platí to i v případě oděvů?

Někteří autoři odhadují, že průměrné džíny, včetně surovin na jejich výrobu, urazí během cesty do obchodů asi 19 tisíc kilometrů. Podle zmiňované studie není fáze dopravy z pohledu zatížení životního prostředí až tak významná. „Z hlediska energetické náročnosti i emisí skleníkových plynů tvoří doprava pouze 6 až 7 % z celkových negativních dopadů celého životního cyklu oděvů,“ píše se v ní. Svojí roli v tom hraje i fakt, že do našich zeměpisných podmínek by se musela bavlna nebo ropa k výrobě nejběžnějších látek rovněž dovážet.

Jak si to vyžehlit

Nemusíte propadat „zeleným výčitkám“ svědomí, když při nákupu nebude dbát na environmentální doporučení. Hodně lze ovlivnit tím, jak se o oblečení staráte a udržujete ho. Podle studie totiž může u určitých typů výrobků naše nakládání s textilem až za více než polovinu negativních dopadů. „Při zpracovávání materiálů a hodnocení toho, zda je ten který oděv šetrný či nikoliv, je zapotřebí zvažovat vždy celý životní cyklus. V konečné fázi záleží, jak se k oděvům chová spotřebitel. Na kolik stupňů pere? Suší v sušičce? Žehlí? Třeba bavlnu je třeba žehlit, oproti ní je polyester v této fázi nenáročný – rychle schne a nemusí se žehlit,“ shrnuje pro Ekolist jedna z autorek studie Veronika Solisová.

„Údržba oděvů v sobě zahrnuje především praní, sušení a žehlení, přičemž se na ni lze dívat z pohledu spotřeby energie, ale i z hlediska otázky zatížení životního prostředí chemickými látkami,“ upřesňují ve studii autorky. „V otázce spotřeby energie hraje svou roli proces praní, konkrétně teplota, na kterou pereme, dále způsob sušení oděvů, čili to, zda užíváme sušičku či nikoliv, a případné žehlení.“ Míra zatížení životního prostředí chemickými látkami závisí na používaném pracím prostředku a aviváže. Hlavním problémem je přitom otázka jejich biologické rozložitelnosti.

Lidé by se podle Veroniky Solisové neměli bát staré oblečení opravovat a přešívat.
Lidé by se podle Veroniky Solisové neměli bát staré oblečení opravovat a přešívat.
Foto | Debra / Flickr.com

Párejte, přešívejte, půjčujte, podarujte...

A nakonec - významnou roli hraje i doba užívání oděvu. Podle autorek studie je možné prodloužit oděvům život a zároveň snížit jejich spotřebu hned několika způsoby - jejich půjčováním nebo darováním, nákupem oděvů z druhé ruky nebo opravami či přetvořením do podoby, která bude splňovat nové požadavky majitele. „Obecně platí, že ekologicky šetrný je ten oděv, který je nadčasový, tedy nikoliv tzv. fast fashion – móda na několik měsíců, což je trend, který podporuje zvyšování spotřeby. Je jím také oděv, který lze předělat, aby byl pořád módní, oděv nenáročný na údržbu a zejména oděv, který lze po odložení stoprocentně recyklovat, ať už v polyesterech, gumě nebo bavlně,“ dodává Veronika Solisová.

„Půjčování oděvů na bázi každodenního užívání není pro většinu lidí přijatelná představa. Poměrně dobře se ale ujalo půjčování oděvů na speciální a ojedinělé příležitosti. Jde především o společenské oděvy a svatební šaty, kostýmy a podobně,“ tvrdí autorky. V České republice již existují i první výrobci a obchody, které si budují vlastní ekologicky příznivou image na tom, že přešívají či jinak přetvářejí second-handové oděvy na originální modely. Naopak sběrných míst textilu je u nás podle autorek oproti jiným evropským zemím poměrně málo.

Když už oděv nelze nosit, je zde ještě prostor pro recyklaci. „Bavlněný textil lze po rozcupování použít jako lepenku na střechy, na výrobu zátěžových koberců, čistících hadrů, či prachovek. Může také posloužit jako izolační materiál. V případě materiálů z obsahem viskózy je možnost jejich užití na výrobu hadrů. Podle údajů Diakonie Broumov lze využít ať už přímo jako oděv či jako druhotnou surovinu asi 80 % vysbíraného textilu,“ tvrdí studie.

Zkrátka - spotřebitelé by se podle Veroniky Solisové měli vyvarovat nekvalitního textilu, který rychle vyhodí, a upřednostňovat oblečení z biobavlny nebo textilu od společností, které garantují příznivé pracovní podmínky svých pracovníků. Namísto nákupu nového oblečení by se neměli bát staré oblečení opravovat a přešívat nebo využívat oblečení z druhé ruky.

Rady a tipy pro šetrné odívání

- Prát oděvů na nižší teplotu (40° C a méně) při naplnění celého bubnu pračky.
- Prát oděvy v optimálním množství ekologického pracího prostředku s rychlou biologickou rozložitelností, minimalizovat či úplné vypustit aviváž.
- Sušit prádlo volně na vzduchu místo používání sušičky a minimalizovat žehlení.
- Snížit množství nakupovaných oděvů, nakupovat jen kvalitní oblečení s delší životností.
- Preferovat oděvy z materiálů vypěstovaných v ekologickém zemědělství a materiálů vzniklých z obnovitelných zdrojů energie, jejichž výroba byla zároveň energeticky co nejúspornější.
- Využít již nošených oděvů ideálně získaných výměnou či nákupem v second–handu, jenž pokud možno, sbírá a prodává místní oděvy.
- Spíše než zakoupit nové oblečení, opravit, přešít nebo jinak upravit starší oděv.
- Upřednostnit další využití oděvu před jeho úplným vyhozením, případně jeho odevzdání na příslušném sběrném místě nebo charitě.

Zdroj: I šaty dělaj klima


reklama

Další informace |

Webové prezentace projektu o environmentálních aspektech odívání ekomoda.cz a ekosaty.cz. Text studie v pdf.

Kampaň Společnosti pro fairtrade Ušili to na nás!

Rady a návody zelené domácnosti - Test Zelené domácnosti: nejlépe pere Frosch a Qalt Excel, Na barvení látek barvy z přírody a Na džíny, na pytle, na koberce...

Článek Bavlna zdražuje. Proč vaše tričko stojí jen 120 Kč? na serveru Aktuálně.cz

Zdeňka Vítková
tisknout poslat
 twitter
Tento text vznikl v rámci projektu Environmentální občanské poradenství, který je realizován díky finanční podpoře SFŽP a MŽP.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

 


Pražská EVVOluce
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist