Na džíny, na pytle, na koberce…

Po článcích o škrobu a přírodních barvivech tentokrát seriál o různých způsobech využití zemědělských plodin pokračuje vyprávěním o rostlinných vláknech. Seriál pro nás připravil doktorand katedry rostlinné výroby Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity Petr Konvalina.

Rostlinná vlákna byla v minulosti hojně využívána k výrobě textilu, v současnosti jsou však opomíjena a často nahrazována bavlnou a různými textilními náhražkami. V naší oblasti se tradičně pěstoval a stále na omezených plochách pěstuje len přadný, nově se prosazuje konopí seté. Technická vlákna, a to až jeden metr dlouhá, se nacházejí taky ve stonku kopřivy dvoudomé. Po zpracování jsou velmi jemná, krémově bílá až šedá a dobře se barví přírodními barvivy.

Ilustrační foto: Vlákno

Pytle i cigaretové papírky
Nejrozšířenější ale asi přece jen zůstanou len a konopí. Len přadný byl až do strojního zpracování bavlníku nejdůležitější přadnou plodinou vůbec. Nejdřív se pěstoval pro olejnatá semena, později i kvůli jemným vláknům. S jeho pěstováním se začalo už v Mezopotamii, označované za kolébku zemědělství, kde se z lněných vláken vyráběly provazy, sítě a tkaniny. Odtud se jeho pěstování rozšířilo do Egypta, kde dosáhlo vysoké úrovně nejenom jeho pěstování, ale i zpracování. Z Egypta se dostal do Persie, odtud později do Středomoří i Indie. Římané spolu se Slovany rozšířili pěstování lnu v Evropě. Slované se už oblékali do lněných košil. V Čechách v roce 1770 vydala Marie Terezie patent o pěstování lnu a předení příze.

Len má relativné pevná vlákna, která jsou málo pružná, ale hladká a lesklá, podle způsobu získávání světle žlutá až bílá, zelenožlutá až stříbřitě zelená. Dobře se bělí, ale hůř barví. Na omak jsou studená, čehož se využívá při výrobě letního oblečení, ale dobře vodí teplo. Snáší vysoké teploty při praní a žehlení, jsou ale mačkavá a tvarově nestálá.

Dlouhé vlákno (nejkvalitnější část) se používá k výrobě ložního prádla, oděvů a technických výrobků (plachtoviny, stany, lehátka, dekorační tkaniny, nitě, obuvnická příze a hadice). Krátké vlákno (známé pod označením koudel) se zpravidla používá na výrobu hrubých tkanin, provazů, lan, ucpávek, čisticího materiálu, ale taky papíru. Dřevovina (pazdeří – zbytky stonku po odstranění vláken) se zpracovává na pazderodesky (používané v nábytkářství) nebo slouží jako energetické palivo. Dál se můžou vlákna nižší jakosti a lepší koudele využít ve stavebnictví, v autombilovém a leteckém průmyslu (do čalounění).

Co se vlastně vyrobí z jednoho hektaru lnu? Při průměrné sklizni se z 1 hektaru sklidí 3,5 tuny roseného stonku a 500 kg semen (mají mimochodem výborné vlastnosti z hlediska zdravé stravy). Zpracování tohoto množství stonků při obsahu 11 % dlouhého vlákna a 14 % koudele vznikne 875 kg dlouhého vlákna a koudele. Z 1 hektaru lnu se tedy vyrobí 1 180 m2 tkanin, 120 pytlů, 110 kg motouzu, 18 kg kotoninu (z něho 13 kg cigaretového papírku), 60 kg odpadního vlákna (z něho 40 kg cigaretového papírku II. jakosti) a 2 450 kg pazdeří.

Bacha na zákon
Konopí seté je v ČR „staronovou“ technickou plodinou, jejíž pěstování se u nás začíná rozšiřovat díky podpoře ministerstva zemědělství. Pochází ze Střední Asie, jeho celková výměra dnes celosvětově dosahuje asi 280 tisíc hektarů, z toho v západní Evropě 17 800 hektarů (především ve Francii). Na základě zákona o omamných látkách je ovšem v některých zemích produkce konopí zakázána (například USA) nebo alespoň podléhá povolení. I v ČR upravuje pěstování konopí (a máku) zákon o návykových látkách – zakazuje pěstovat druhy a odrůdy konopí, které obsahují víc než 0,3 % látek ze skupiny THC (tetrahydrokanabinolů). Pěstitel konopí na celkové ploše větší než 100 m2 se musí hlásit místně příslušnému územnímu odboru ministrestva zemědělství.

V roce 2004 se pěstovalo technické konopí (tedy odrůdy s minimálním obsahem THC) na výměře 150 hektarů. Současně byla taky v jedné z českých tíren (to je zpracovatelský závod, v němž se získává z roseného vlákna dodaného zemědělcem vlastní vlákno; ve speciálních strojích se tu odděluje vlákno od ostatních částí stonků) nainstalována výrobní linka, která je schopna zpracovat stonky až z 300 hektarů ročně. Produkce domácích vláken však nestačí a stále se dovážejí ze zahraničí. Konopné vlákno je nepoměrně pevnější a trvanlivější než lněné, je ale míň pružné. Tkaniny vyrobené z konopí jsou odolné vůči horku, výborně sají vlhkost a odolávají hnilobě. Jejich předností jsou právě tepelně izolační vlastnosti. Zadržují rovněž 95–100 % UV záření. Barva vlákna je stříbrošedá, při horší jakosti až hnědá. Konopné tkaniny mají přirozený lesk.

	Ilustrační foto: Vlákno

Vlákno se zpravidla používá na výrobu textilních materiálů (džínsovina, dekorační a potahová látka), bytových doplňků (koberce), technických výrobků (lana, motouzy, plachtovina, pytle), stavebních materiálů s dobrými tepelnými a izolačními vlastnostmi (izolační rohože, dřevovláknité desky) a v papírenství (cigaretový papír a papír pro technické použití). Z dřevoviny se vyrábějí pazderodesky a energetické palivo. Dál se můžou konopná vlákna využít k výrobě matrací a geotextilií a rovněž v automobilovém průmyslu pro výrobu termo a duroplastických lisovaných dílců na obklady dveří.

Jak barvit
Pro případné zájemce uvádíme postup barvení těchto tkanin přírodními barvivy. Každý si ho může vyzkoušet sám. Stačí získat vhodný zdroj barviva (viz článek Barvy z přírody v EkoListu 06/2006), koupit lněnou nebo konopnou tkaninu a držet se uvedeného postupu. Konečný barevný efekt však ovlivňuje kvalita a množství použitého barviva, složení a kombinace mořidel (viz např. tabulka) a kvalita vlákna, které je barveno.

1. Výběr vhodného textilního materiálu
Přírodní a syntetická vlákna se od sebe liší chováním ve vodě. Přírodní vlákna jsou hydrofilní, a proto nasávají velké množství vody, čímž se proces barvení ulehčuje. Nejsytěji se barví tkaniny z vlny a hedvábí, o něco hůře se barví len. Plně syntetické tkaniny se ve většině případů nedají tímto způsobem vůbec barvit.

2. Příprava textilního materiálu před barvením
Přízi je nejprve třeba provázat (nejvhodnější váha přadena je 25, 50 nebo 100 g). Poté se namočí na několik hodin do teplé vody (50 °C vlna, 90 °C hedvábí) s prostředkem na odmaštění. Nakonec ji vymácháme v čisté vodě.

3. Voda
Vhodná je měkká neželezitá voda. Na 100 g příze asi pět litrů vody.

4. Moření
Moření provádíme pro lepší přijímání barviva. Mořidlo rozpustíme v malém množství horké vody a přidáme ho do 20 litrů vody o teplotě 50 °C. Do mořidla ponoříme mokrou přízi, po hodině přivedeme k varu a necháme v lázni (vlna 1 hodinu, hedvábí 24 hodin). Zvolené mořidlo ovlivní konečné zabarvení.

5. Barvení
Suché rostliny se máčí 24 hodin před vařením barvicí lázně. Čerstvé se používají rovnou. Byliny se nakrájejí nebo rozsekají. Po louhování je jednu až čtyři hodiny povaříme při teplotě 82–93 °C, dokud nedocílíme žádanou barvu. Byliny se vyjmou, voda se nechá vystydnout na tělesnou teplotu a lehce se do lázně vloží příze, která se nechá hodinu namáčet, a další hodinu vařit na mírném ohni. Poté se nechá vystydnout na teplotu těla a vymáchá v teplé, potom ve vlažné a nakonec ve studené vodě.

Přírodní vlákna nejsou dnes doceněna, přestože si je každá země může vyprodukovat sama a stát se tak nezávislá na dovozech bavlny (a podílet se tak nepřímo na negativních dopadech na životní prostředí, které vznikají při velkovýrobním pěstování této plodiny). Současně ale taky můžou přírodní vlákna nahradit řadu těch syntetických, jejichž výroba není právě nejšetrnější k životnímu prostředí. Pokud budeme tato vlákna žádat, nejen že snížíme zátěž životního prostředí, ale taky přispějeme k rozvoji drobných a středních podniků a venkovských oblastí vůbec.

Další informace:
www.konopi.info
www.konopa.cz
http://home.zf.jcu.cz/databazefytomasy

Článek je součástí seriálu o možném nepotravinářském využití rostlinné výroby. Další díly seriálu:
Škrob – od lepidel po cédéčka 7. června 2006
Na barvení látek barvy z přírody 6. července 2006
Sláma nejen na ozdobu 11. října 2006
Odbouratelná mastnota 14. listopadu 2006

Článek je převzat z tištěného EkoListu 07/2006.

---

reklama

---