Bidet, nebo toaletní papír? Ekosouboj bez jasného vítěze

Žurnál Scientific American se pustil do spotřebitelského hodnocení a rozhodl se porovnat výhody a nevýhody bidetů z hlediska životního prostředí. I když jejich výčet kladů tohoto hygienického zařízení působí spíš jako reklama na prodej, vyplývá z něj několik zajímavých údajů. Včetně informace, že bidety prostě nejsou pro každého.

Když přijde na jasné definice, je Wikipedie vynikajícím nástrojem. Bidet je tedy nízko umístěný typ umyvadla uzpůsobený pro omývání vnějšího genitálu a řitního otvoru. Zpravidla je využíván po použití záchodu, po vyprázdnění (močení nebo defekaci), nebo při intimní hygieně ženy při menstruaci. Další varianty jsou využívány i během masážních lázní, které si můžete dopřát i doma. Pro někoho je tento kousek bílé keramiky nepostradatelným vybavením koupelny či toalety, jiní by raději ani nešli na záchod, jen aby jej nemuseli používat. Běžní obyvatelé Spojených států zdá se patří spíše k těm druhým. Bidety přenechávají sídlům zbohatlíků a luxusním hotelům, sami pak fandí toaletnímu papíru.

Bidet, toaletní papír a životní prostředí

A v Evropě? Bidet je považován za zdravý standard vybavení domácnosti v Itálii, Španělsku, Francii, Řecku a Portugalsku. V tureckých městech se stal nyní velmi žádaným bytovým vybavením, protože doplňuje tradiční suchý záchod. Nejrozšířenější, tedy zcela běžné, jsou například v Japonsku. A možná překvapí, že v 90 % případů jsou i součástí vybavení toalet v jihoamerické Uruguaji, Venezuele nebo Argentině. V Česku se tato novinka (vynalezená pravděpodobně ve Francii roku 1710) nikdy moc neprosadila. Problémem je prý „prostorová náročnost“, neboť dáváme přednost úspornějšímu řešení toalet. Někdo bidetům drží palce, jiní se drží papíru. Jak se to má ale s bidety a životním prostředím?

Jistě, jako každý jiný produkt představují určitou zátěž pro životní prostředí. Musí být vyrobeny, přepraveny, sestaveny a napojeny na kanalizační síť, vodovodní řad a často i na elektřinu. V podstatě ale jejich bilance není horší, než klasických toalet. Horší už je to se spotřebou. Voda z bidetů se totiž stává stejně znečištěnou vodou odpadní jako ta, která opouští i toaletu. Vyžaduje si patřičné přečištění v čistírně odpadních vod. Může se to zdát jako drobnost, ale tento problém je minimální jen potud, že zrovna v Česku nebo v USA moc bidetů na kanalizaci připojeno není. Zatímco průměrný splach neúsporné toalety si vyžádá deset litrů vody, bidet si v průměru vyžádá tři až pět litrů.

Více odpadní vody zatěžuje kanalizační systém (z hlediska kapacity), a miliony bidetů připojených vedle milionů toalet by už s provozem čistíren odpadních vod dokázaly pořádně zamávat. A to nejen při ranní špičce. Tento hendikep dorovnává bidetová technologie stejně jako toalety nejrůznějšími úspornými režimy. Nejmodernější kousky vystačí s 0,5 litrem rozprašované vody. Ale pokročilost něco stojí (u řady keramiky BioRelief kolem 550 dolarů, tedy cca 11 500 Kč, designové kousky integrované do toalety od společnosti CICO už ale 40 000 Kč). A úspory „stírají“ další vychytávky těch samých produktů, například program vodní masáže. Během pěti minut pak spotřebujete okolo čtyřiceti litrů vody.

Stromy, ze kterých bude papír

Bidety tedy představují zátěž, pokud jde o vodu, ale ve srovnání s toaletním papírem si prý nakonec nestojí vůbec špatně. Alespoň to tvrdí Justin Thomas, šéfeditor webu MetaEfficient. „Bidety jsou naopak klíčovou zelenou technologií, která může pomoci eliminovat rizika pro životní prostředí, které vyplývají z toaletního papíru,“ tvrdí. Proč? Zřejmé to podle něj je z příkladu Američanů. Ti ročně nechají pokácet 15 milionů stromů, aby dokázali vyrobit 36,5 miliardy roliček toaletního papíru. Bez kterých se z pochopitelných důvodů neobejdou. Stromy přitom nejsou „hotový“ toaletní papír.

K jeho vlastní výrobě je ještě zapotřebí 1,792 bilionu litrů vody, 253 000 tun chlorovaného bělidla na úpravu celulózní hmoty a přibližně 17,3 TW elektřiny. Tolik připadá na výrobu, zpracování, transport a prodej. „Když v ruce držíte roli toaletního papíru, váží přibližně 120 gramů,“ dodává Thomas. „Její váha je ale ve skutečnosti 1,2 kilogramu dřeva, 140 litrů vody a 1,3 kWh elektřiny.“ Výrobci bidetů dále upozorňují na to, že 80 % infekčních chorob se mezi lidmi šíří kvůli nedostatečné hygieně (a také dodávají, že si jen polovina uživatelů toalet po použití omyje ruce). A to vše by mohly bidety jednoduše odrušit.

Bidety by tedy teoreticky dokázaly zabránit určité devastaci životního prostředí, a jeví se tak jako „ekologická“ volba. Jenže zvýšení spotřeby vody (která v budoucnu bude více než nedostatkové zboží) tento „hurá moment“ snižuje. Problematické také je, že bidety nejsou pro každého. Proces ostřiku vlažnou vodou a vysušování horkým vzduchem může intenzivně dráždit pokožku v intimních partiích. Což je problém pro lidi s hemoroidy (které z různých příčin zažije 75 % světové populace), nebo například pro ženy po porodu. Těm by bidet naopak mohl jejich útrapy prodloužit.

---

reklama

---