Experiment s rekuperací vzduchu: k čemu je dobrá a jak vlastně funguje
Ve výměníku teplý vydýchaný vzduch z domu předává své teplo chladnému vzduchu, který přichází zvenčí. Účinnost jednotky je 80 – 90 %. Například v loni v zimě, kdy bylo venku -6 °C a v místnosti +22 °C, měl vzduch, který přicházel do místnosti, teplotu +19 °C.
Vzduch, který vnímáme jako čerstvý, je vzduch s nízkým množstvím oxidu uhličitého (CO2). Měří se v ppm (miliontina objemu). Venku v přírodě je ve vzduchu přibližně 350 ppm CO2, venku ve městě 550 ppm, hygienická hranice, kdy začne množství CO2 člověka ovlivňovat, je 1000 ppm.
Co s námi dělá CO2?
1000 – 2000 ppm: máme pocit ospalosti a horšího vzduchu
2000 – 5000 ppm: hůře se koncentrujeme, snižuje se pozornost, bolí hlava
více než 5000 ppm: máme pocit nevolnosti a těžkého vzduchu, zvýšený tep
60 000 ppm: upadáme do bezvědomí
(zdroj: Manuál energeticky úsporné architektury)
Experiment
O tom, jak dobře nebo špatně rekuperační jednotka větrá, jsem se přesvědčil experimentem. Prostě jsem změřil koncentraci CO2 v ložnici, a to jak při větrání okny, tak při zapnuté rekuperaci.
1. den, zapnutá rekuperace
Přes den hodnota CO2 klesla přibližně na 550 ppm (venkovní hodnota v Praze), večer nebylo nutné větrat okny. Přes noc postupně narostlo množství CO2 na 1200 ppm, kde se celou noc drželo. Ráno po odchodu z místnosti postupně hodnota klesla opět na 550 ppm.
2. den, vypnutá rekuperace, otevřeny dveře v celém bytě
Po vypnutí rekuperace druhý den odpoledne hodnoty pomalu rostly. Vyklopením okna na 10 minut se vzduch zlepšil jen přibližně na půl hodiny. Hodnoty narostly do rána na přibližně 1800 ppm. Kdy následovalo druhé větrání, vyklopení okna na 10 minut. Hodnoty opět klesly jen na chvíli.
3. den, vypnutá rekuperace a zavřené dveře v ložnici
Přes den, kdy v ložnici nikdo nebyl, klesly hodnoty CO2 pouze na 1000 ppm. Přes noc při zavřených dveřích v ložnici vystoupaly hodnoty na 2800 ppm, což si ráno vyžádalo otevření oken dokořán a důkladné vyvětrání. Brzy po zavření oken ale byla koncentrace CO2 opět vysoká, 1200 ppm. Zapnutím rekuperace množství CO2 pomalu kleslo na 500 ppm.
Ukázalo se, že je-li zapnutá rekuperace, nemusíte myslet na to, že byste měli vyvětrat. Zároveň platí, že otevření oken má jen krátkodobý efekt, přibližně na 0,5 h. Zvláště pokud se okno pouze vyklopí na několik centimetrů. S těsnými okny množství CO2 nedokáže klesnout na příjemné hodnoty, ani když lidé v místnosti nejsou. A zhoršený vzduch v místnosti si většinou neuvědomíme, zvykneme si na něj.
Toto měření se týká jedné konkrétní místnosti, nejde použít obecně. Ale dobře poslouží pro představu o tom, jak se mění kvalita vzduchu.
Kdy je dobré použít rekuperaci?
V pasivním a nízkoenergetickém domě je nezbytná, vzduchem při větrání by uteklo příliš mnoho tepla. Ve starším nepříliš těsném rekonstruovaném domě sice rekuperace nebude mít tak velký efekt na úsporu tepla, ale pro větrání bude dostatečná. V bytě v paneláku, pokud se na tom dohodnou všechny byty nad sebou a vymění se celá stoupačka vzduchotechnického potrubí. A nebo v jednotlivé místnosti, existují i malé jednotky pro jedinou místnost.
Zkušenosti s rekuperací
Pokud máte doma rekuperaci, můžete fyzicky větrat okny, ale vzduch v místnostech je stále dost čerstvý, proto jen málokdy máte pocit, že je třeba vyvětrat okny. Je dobré mít na paměti, že rekuperace není klimatizace, pouze vyměňuje vzduch.
V domech s rekuperací se používá cirkulační digestoř bez vyústění ven, zachytí nečistoty a vzduch odvětrá rekuperace ve stropě.
Vzhledem k hluku z rekuperační jednotky je vhodné, aby byla umístěna na záchodě nebo v technické místnosti. Hlučnost závisí na typu jednotky a průměru potrubí.
Rekuperace je ve stavbách pro bydlení zatím novinka, ale do budoucna se zřejmě stane standardem podobně jako klimatizace v automobilech. Jejím hlavním účelem je ušetřit teplo a vyvětrat z bytu vlhkost, pachy a oxid uhličitý.
Rozvod vzduchotechniky
Nejnáročnější pro instalaci rekuperace je zřízení rozvodů vzduchotechniky v domě. Na vzduchotechniku je napojena rekuperační jednotka.
Potrubí jsou potřeba dvě. Jedno přivádí čerstvý vzduch do ložnic, obývacího pokoje a chodby. Druhé odsává vydýchaný vzduch ze špinavých místností jako jsou WC nebo kuchyně. Mezi místnostmi vzduch proudí mezerou pod dveřmi, ta stačí vysoká 0,5 cm. Proudění vzduchu mezi místnostmi není vůbec poznat.
Rozvody vzduchotechniky se vedou buď pomocí pružného potrubí v sádrokartonovém podhledu, nebo pevným hranatým potrubím v podlaze. Hadice jsou poměrně velké, mají průměr 10 až 16 cm + 2 cm tepelné izolace.
Při instalaci potrubí je třeba dávat pozor, aby se potrubí nepromáčklo, pak jím vzduch neproudí.
Rekuperační jednotka potřebuje ke svému provozu elektřinu pro pohon ventilátorů a napojení na kanalizaci, protože v ní kondenzuje voda.
Při průchodu 120 m3 vzduchu za hodinu spotřebovala rekuperační jednotka 1 kWh elektrické energie za den.
Vzduchotěsný dům
Aby rekuperace dobře fungovala, je třeba, aby byl dům co nejtěsnější, jinak by nasávala studený vzduch škvírami zvenčí.
Těsnost domu se měří Blower door testem. Vzduch v domě by se měl vyměnit maximálně 1,5 x za hodinu. Pro srovnání, běžný dům má výměnu vzduchu 3-4x za hodinu, pro pasivní domy je požadavek na výměnu vzduchu dokonce 0,6 x za hodinu.
Pokud máte velmi těsný dům, nemůžete v něm vařit na plynu. Oheň sporáku by spotřebovával příliš mnoho kyslíku z místnosti.
V rekonstruovaném domě je skoro nemožné dosáhnout požadované vzduchotěsnosti.
reklama
Další informace |
Online diskuse
Všechny komentáře (1)
Václav Příhoda
12.4.2022 23:32
Několik upřesnění - 17. 9. 2012 - Jiří SvobodaPředně v těsném obyčejném domě se rekuperace vyplatí více než v pasivním, protože šetří teplo po delší dobu topného období.O potížích s CO2 se není dobré informovat a citovat to jako zdroj z nějakých manuálů úsporné architektury. Ti jsou napojeni na výrobce rekuperačních jednotek a dělají jim propagandu. Ví se, že dýcháním musíte v plicních sklípcích udržovat asi 50 000 ppm CO2 a rozdíl mezi místností s 1000 ppm a s 2000 ppm je potřeba navýšení ventilace plic o asi 2%, což zjevně vůbec nepocítíte. Problémy rozhodně nelze svádět na CO2, ale CO2 může být indikátorový plyn, který bude říkat, že je třeba větrat z jiných, jinak těžko měřitelných, důvodů. Rozhodně by se mělo větrat spíše podle vlhkosti, aby byla v zimě rel. vlhkost kolem 50 %. Pokud dáte na vstup vzduchu filtr, nedovedu si představit, že se v potrubí může dít něco divného. Jsou tam podmínky jistě lepší než v lese nebo vinném sklípku (kam lidé rádi dobrovolně chodí). Rozhodně zatím platí, že rekuperace se ekonomicky nevyplatí. Aby to vypadalo, že ano, projektanti počítají ventilační systémy na zcela nesmyslné výměny vzduchu (příkladem je 120m3/hod v RD). Výměna vzduchu by měla být asi 25m3/hod na přítomnou osobu, tedy v bydlení pro 4 člennou rodinu v průměru 50 m3/hod při předpokládané poloviční obsazenosti. Při takových průtocích a dejme tomu 120 dní topné sezony v roce se standardní rekuperace zaplatí tak za 50 let. Prostě mnohé je docela nechutná propaganda. Ale kde to tak není? Jinak ten článek není až tak špatný a cením si hlavně upřímnosti autora. |
