Greenwashing - zelené lži, polopravdy i odborně nedoložená tvrzení
 |
|
|
Möbiova smyčka - podle manuálu nejčastější environmentální symbol. Pokud se tvrzení týká obsahu recyklovaného materiálu, musí být doplněna informací o jeho procentuálním zastoupení ve výrobku. Pokud je smyčka použita samostatně (viz příklad), potom se vztahuje pouze k tvrzení o recyklovatelnosti.
Licence: Volné dílo (public domain)
|
|
| Foto: Krdan/Wikimedia Commons |
S poptávkou po ekologicky šetrných a přírodních výrobcích roste i snaha výrobců takové zboží nabízet. Kromě ekoznaček s certifikátem od třetí strany tak firmy často uvádí i vlastní environmentální tvrzení (VET). Ale aby takový slogan nebo značka byla důvěryhodná, musí splňovat několik požadavků.
Manuál Vlastní environmentální tvrzení aneb férová ekoreklama v praxi vychází z mezinárodní normy ČSN ISO 14021, která stanovuje pravidla pro nejčastěji používaná vlastní environmentální tvrzení. Příkladem může být například přívlastek recyklovatelný, kompostovatelný, degradovatelný apod.
I ostatní tvrzení by však měly splňovat několik základních požadavků. Obchodníci by se měli vyvarovat příliš obecných, neúplných a nepodložených prohlášení, nespoléhat na neznalost tradičního výrobního postupu, běžně používaných surovin a platných zákonů. Z tvrzení by mělo jasně vyplývat, zda se vztahuje k výrobku, jeho součástce, nebo obalu. Mělo by být také co nejpřesnější. Například má být uveden procentuální podíl recyklované složky, zlepšení oproti předchozímu modelu nebo mají být popsány podmínky používání, které vedou k uváděné vlastnosti produktu. Všechna tvrzení by měla být podložená a ověřitelná a tyto informace by měly být veřejně dostupné.
Environmentální tvrzení by podle manuálu nemělo být použito ani v případě, kdy výrobek sice má jednu z vlastností příznivou k životnímu prostředí, ale jeho základní funkce tuto schopnost v zásadě vylučuje. Příkladem může být recyklovatelnost plastikového sáčku na směsný odpad.
Pokud výrobce splní všechny požadované podmínky a prokáže jejich pravdivost odbornou metodou hodnocení, může si vlastní environmentální tvrzení u CENIA bezplatně registrovat. Registrované VET platí tři roky a v současné době ho využívají dvě společnosti.
Nejasnými až zavádějících vlastními environmentálními tvrzeními, nevědomou nebo záměrnou zelenou reklamou, pro který se vžil termín greenwashing, se zabývá i kanadská organizace Terrachoice. Ta v posledních letech provedla již dva výzkumy trhu, které se zaměřily na etiku environmentální reklamy.
Nejnovější zpráva z roku 2009 uvádí, že se až 98 % veškeré zelené reklamy v Kanadě a Spojených státech dopouští alespoň jednoho z prohřešků greenwashingu. Zelená reklama je přitom nejběžnější u výrobků pro děti, kosmetiky a čisticích prostředků. Mezi nejčastější chyby patří zdůrazňování jedné pozitivní environmentální stránky a současně zatajování těch negativních, nebo tvrzení bez důkazů či vágní prohlášení.
Takovým nejčastějším nejednoznačným heslem bývá podle průzkumu slovo "natural - přírodní", které je velmi zavádějící. "Spotřebitelé předpokládají, že znamená 'bezpečný', 'dobrý', nebo 'zelený'. Ale přírodní je i arzen, kyanid, rtuť a formaldehyd, přitom všechny tyto látky jsou nebezpečné," píše se ve zprávě.
Není bez zajímavosti, že loni musela organizace Terrachoice počet tzv. hříchů greenwaschingu oproti roku 2007 zvýšit z šesti na sedm. Novým a zároveň dosti rozšířeným prohřeškem se stalo používání takových hesel a grafických obrázků, které vyvolávají dojem, že se jedná o oficiální značku. Český překlad a definici všech sedmi hříchů greenwaschingu naleznete na webových stránkách CENIA.
Manuál Vlastní environmentální tvrzení aneb férová ekoreklama v praxi.
Zpráva organizace Terrachoice.
Databáze CENIA s příklady VET.
Přečtěte si také zprávu Jak nenaletět ekoreklamě z února 2009.
reklama
Dále čtěte |
Firemní ekologie: elektromobily a louky na střechách. Ale dá se tomu věřit?
Chcete být zelenější restaurace? Zaplaťte nám za to, chtěla nabízet firmaOnline diskuse
Já myslím , nejekologičtější výrobek - 16. 4. 2010 - AlešAle prosím Vás, ta vaše pravda a láska, pokora , pramení z toho , že Vy se cítíte - slabý a zranitelný. Svět Vám připadá zlý a nebezpečný. Vy se bojíte o sebe ne o svět.Jinak to co jsem napsal je obnažená zelená ideologie , její části tady pravidelně obhajujete aniž si to uvědomujete. (Ekoterorismus v České republice- Miroslav Mareš , http://www.barrister.cz/strat/rexter/page.php?id=19) cituji : Nejzásadnější změny v přístupu k přírodě prezentuje od počátku sedmdesátých let dvacátého století tzv. hlubinná ekologie (deep ecology)[7] (Kohák 2002: 112-122), někdy též nazývaná ekologismus (Heywood 1994: 233). Vychází z koncepce Arne Naesse z roku 1973, který dosavadní koncepci ekologie označil jako „mělkou“. Kritizuje dosavadní antropocentrismus a nahrazuje jej ekocentrismem (O´Connor 2004). Planeta Země (v jejich pojetí „Matka Země“) je z pohledu hlubokých ekologů specifickým systémem, v němž žádný druh (tedy ani lidé) nemá právo ovládat a ničit druhé. V roce 1979 byla Jamesem Lavelockem vypracována i planetární koncepce pod názvem Gáia (řecká bohyně Země), která na Zemi, resp. na její biosféru, atmosféru, oceány a kontinenty nahlíží jako na živý organismus, který jedná tak, aby zachoval svou existenci. Druhy, které ohrožují její rovnováhu, jako to dělají lidé, z ní pravděpodobně zmizí (Heywood 1994: 236-237). Hlubinní ekologové tedy bojují proti soudobé lidské civilizaci a jejímu antropocentrismu. Současné lidstvo je z jejich pohledu jistým „virem“, který poškozuje tradiční ekologickou rovnováhu na Zemi. Hodlají se „navrátit k divočině“, resp. nastolit stav odpovídající období pleistocénu, které je z jejich pohledu „zlatým věkem“ (Laqueur 1999: 199). Jsou zpravidla inspirováni různými náboženskými a mytologickými proudy (zpravidla pohanskými a „New Age“), samotná hlubinná ekologie je pak někdy pokládána za specifické náboženství (Brezina 1998). S hlubinnou ekologií částečně souvisí i původní ekofemismus, který na počátku sedmdesátých let začal pracovat s kosmologickým konceptem „Matky Země“, přičemž muži jsou nahlíženi negativně jako lovci a plenitelé planety, zatímco ženy jako její ochránkyně (O´Connor 2004). Od těchto představ je však nutné odlišit požadavky na ochranu životního prostředí od různých dalších směrů feminismu. Dílčím způsobem se hlubinná ekologie provázala i s některými směry ekofašismu, případně zcela fanatickými ekologistickými proudy, které prosazují např. masivní (i násilnou) redukci světové populace (v případě propojení s ekofašismem na rasistickém základě) či dokonce vyhubení lidstva[8], popř. „alespoň“ drastická legislativní opatření k omezení „nočního života“ za účelem energetických úspor či zavedení kanibalismu k odstranění problémů s výživou (O´Connor 2004). |
