Prací prostředky mohou získat ochrannou známku "Kvalitní praní"

„Na trhu existuje obrovské množství průměrných a podprůměrných pracích prostředků. Náš certifikát bude zárukou, že daný výrobek je opravdu kvalitní a tuto úroveň si udržuje stabilně,“ říká David Nedoma ze Zkušebního ústav lehkého průmyslu. Ten od března nabízí výrobcům, dovozcům či prodejcům pracích prostředků možnost získat ochrannou známku Kvalitní praní.

Ochranná známka Kvalitní praní.
Zdroj: ZÚLP

Základní kritéria pro získání známky jsou tři: účinnost praní, obsah fosfátů a inkrustace. Prací účinnost se zjišťuje přes tzv. remise a musí dosáhnout alespoň hodnoty 75 %. Prací prostředek smí obsahovat maximálně 0,5 hmotnostních procent fosfátů, což je limit stanovený vyhláškou Ministerstva životního prostředí. Dalším kritériem jsou tzv. inkrustace, tedy usazeniny na prádle, vzniklé při praní. Inkrustace jsou časté u nekvalitních pracích prostředků a projevují se tím, že prádlo kvůli usazeninám mění barvu – černé zešedne, bíle zase žloutne. Inkrustace mohou být nepříjemné pro lidi s citlivou pokožkou a mohou jim způsobovat podráždění. Ochrannou známku prostředek získá, pokud v popelu po spálení vyprané testované látky bude maximálně 0,5 hmotnostních procent usazenin. Má-li prací prostředek ještě nějaké specifické vlastnosti (obsah aktivního kyslíku, odstraňovač skvrn apod.), lze podle Nedomy otestovat i je. Od každého výrobku, který značku získá, bude v průběhu roku v běžném obchodě zakoupen vzorek, u kterého budou jeho vlastnosti přezkoušeny.

„Kritéria jsou poměrně přísná, je však v silách každého výrobce je splnit. Stačí vyrábět kvalitní výrobky bez zvýšených přídavků plniv, které mají snížit výrobní náklady,“ tvrdí David Nedoma. Podle Nedomy je v současnosti na trhu jen málo prostředků, které by ochrannou známku mohly získat. „Zpravidla má každý výrobce jednu „vlajkovou loď“, jeden výrobek, který je opravdu kvalitní. Takže výrobků, které by mohly známku získat, bude zhruba tolik, co výrobců,“ odhaduje David Nedoma.

Za získání ochranné známky zaplatí zájemce 500 Kč administrativní poplatek + cca 20 tisíc Kč otestování výše zmíněných vlastností. „Známka se bude udělovat na tři roky, s tím, že by po dobu její platnosti alespoň jednou za 12 měsíců došlo k ověření, zda výrobce nadále splňuje podmínky, nejspíše formou jedné rozhodčí zkoušky,“ vysvětluje David Nedoma. O tom, jaký bude o ochrannou známku zájem, ukáže podle Nedomy až čas. „Naše možnosti propagace jsou samozřejmě trochu omezené, ale sázíme na to, že se naší značkou rádi pochlubí i sami výrobci,“ věří David Nedoma.

Ochranná známka Kvalitní praní není jediná, která se zaměřuje na prací prostředky. Pokud firmy splní požadavky na udělení národní ekoznačky, mohou používat logo Ekologicky šetrný výrobek. V současnosti tuto ekoznačku mají dva výrobci, společnost Missiva pro prací řadu Permon a firma Qalt Rakovník pro prostředek Qalt Excel. V čem se Kvalitní praní liší od ekoznačky vysvětluje David Nedoma: „Značka EŠV sleduje spíše ekologická kritéria. Po stránce kvality praní je vůči prostředkům daleko benevolentnější. V účinnosti praní uvádí formulaci, že účinnost praní ,nesmí být za stejných podmínek nižší, než průměrná prací a bělící schopnost srovnatelného pracího prostředku´. Což je natolik vágní, že se pod to může schovat prakticky každý prostředek, stačí porovnávat s nějakým horším,“ říká David Nedoma. „Inkrustace jsou u EŠV stanoveny na 2 hmotnostní procenta, což však skoro každý prostředek splní. Naše značka je zajímavá pro spotřebitele tím, že sleduje skutečnou kvalitu výrobku, což u EŠV trochu chybí.“

	Ilustrační foto: Martin Mach/Ekolist

„Stimul pro zpřísnění kritérií to pro nás určitě je. Uvidíme, jaký bude o značku Kvalitní praní zájem a podle toho budeme asi postupovat,“ říká k existenci nové známky v oblasti praní Adéla Petrová z Agentury pro Ekologicky šetrný výrobek. Kritéria pro EŠV jsou podle Petrové nastavena tak, aby je mohla splnit cca 1/3 výrobců na trhu.

„O značku nemáme zájem, protože náš prací program je stavebnicového typu a vyžaduje speciální postup praní. Tedy i speciální způsob testování. A tímto způsobem ho nikdo testovat nebude,“ vysvětluje jednatelka společnosti Missiva Ivana Špeldová. Missiva vyrábí prací řadu Permon, která získala ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek. Permon se skládá z několika komponent, které se dávkují podle druhu prádla a míry zašpinění. „Snažíme se o to, aby se na každé praní používalo jen to, co je třeba a tím pádem se minimálně zatěžovala příroda,“ říká Špeldová.

„Pokud by se kvůli přísnosti nepodařilo nikomu jinému v ČR získat tuto ochrannou známku, budeme nad ní uvažovat,“ říká Martin Mikláš ze společnosti CountryLife, která dováží prostředky značky Ecover. „Ecover má mezinárodní ochrannou známku od Soil Association a není naším zájmem získávat další známky, dokonce ani BIO, z důvodů velmi vágních limitů v rámci EU. Ecover bojuje za zpřísnění těchto limitů. Například aby ani při výrobě ekologických čisticích prostředků nevznikaly škodlivé látky anebo aby nebyly vypouštěné do ovzduší a vod,“ vysvětluje Mikláš přístup belgického výrobce.

Za velké výrobce pracích prostředků jako Procter&Gamble nebo Henkel nám odpověděl Robert Klos, předseda Výboru pro detergenty Českého svazu pro značkové výrobky. Podle Klose výrobky velkých společností splňují všechna ekologická hlediska předepsaná evropskou legislativou. Lokální česká značka není pro tyto firmy zajímavá. Výrobci se připravují na nové značení vyplývající z legislativy REACH, která má spotřebiteli přinést více informací o výrobku a jeho dopadech na životní prostředí. „V případě, že by některé značky měly jít ještě nad tento rámec, budeme jednoznačně preferovat takové, které vzniknou na evropské úrovni jako produkt širokého odborného konsenzu,“ říká Klos. Důležitá je i dostatečná mediální podpora takové značky.

Robert Klos upozorňuje, že přemíra „ekoznaček“ udělovaných v různých zemích podle různých a někdy i odborně nesoudržných kritérií přináší malý nebo žádný přínos pro spotřebitele. „Domníváme se, že takový vývoj není žádoucí ani z hlediska výrobců, pro které lokální značení v národních jazycích znamená jednak dodatečné náklady a jednak potenciální překážku volného pohybu zboží na jednotném evropském trhu,“ míní Robert Klos.

Eco Pack - tak trochu chudý příbuzný Eco Pack ZÚLP uděluje od roku 1992 ještě jednu ochrannou známku, Eco Pack, kterou může získat výrobce obalového materiálu. Zatímco kritéria pro zjištění kvality pracího prášku mají jasně dané hodnoty, kritéria pro posouzení ekologických vlastností obalu jsou zcela nekonkrétní. Podle informací ZÚLP se posuzuje materiálové složení, recyklovatelnost, zabezpečení recyklace, charakter odpadu, výskyt v komunálním odpadu, chování při spalování, chování při skládkování, kompostování a balení. Jaké hodnoty nebo vlastnosti musí obal mít, aby získal Eco Pack, však stanoveno není. „To máte bohužel naprostou pravdu, přesně stanovená kritéria nejsou. Ono to ani při tak pestrém materiálovém složení, z něhož může být obal vyroben, dost dobře určit nejde. V podstatě se zde jenom dohlíží na plnění přísných zákonů a vyhlášek (o obalech, o odpadech atd.). Pokud je zákazník prokazatelně plní, může mu být značka udělena,“ vysvětluje udělování Eco Packu David Nedoma. „Možná je to trochu málo, i když zákony by měl dodržovat každý, ale aspoň v něčem ta značka plní funkci určité kontroly a dohledu nad výrobcem. Oné vágnosti jsme se u Kvalitního praní snažili vyhnout,“ říká David Nedoma.

Redakce Ekolistu považuje za nutné upozornit na fakt, že s Výzkumným ústavem lehkého průmyslu spolupracovala na spotřebitelských testech: Test Zelené domácnosti: nejlépe pere Frosch a Qalt Excel (26. října 2006) a Test mycích prostředků: Denk mit má za jedna (13. července 2007). Spolupráce neměla vliv na vznik a podobu této zprávy, Ekolist se snaží informovat o všech "ekoznačkách" dostupných na českém trhu.

---

reklama

---