Přírodní certifikovaná kosmetika – nová česká ekoznačka
 |
|
| Certifikovaná přírodní kosmetika. | |
| Foto: Martin Mach/EkoList |
Podle Petra Svobody, odborníka na kosmetologii, jsou podobné certifikační systémy v zahraničí běžné, například v Německu, Francii nebo USA. „V bývalém východním bloku je však tento certifikát zřejmě první,“ říká Svoboda. Český systém certifikování kosmetiky ze zahraničních systémů vychází. „V případě, že nějaký dovozce už má jiný zahraniční certifikát, lze provést tzv. recertifikaci. My ověříme, za jakých podmínek se certifikát udělil a zda výrobek splňuje i naše podmínky a pak udělíme náš certifikát,“ popisuje další možnosti Milan Berka z KEZu. Certifikát se uděluje na dobu patnácti měsíců, každoročně KEZ provede povinnou kontrolu a výrobce může kontrolovat i namátkově.
Podle Petra Svobody se při výrobě běžné kosmetiky používají látky, u kterých není přesně znám jejich vliv na lidské zdraví. „Například některé parfémy jsou známé i jako alergeny. Jsou látky, které je lepší raději nepoužívat, protože zatím nevíme, co taková látka udělá, když ji budeme léta používat,“ říká Svoboda a dodává, že certifikovaná přírodní kosmetika není účinnější, než běžná produkce, ale neobsahuje žádné rizikové látky.
 |
||
| Logo značky Certifikovaná přírodní kosmetika a Certifikovaná přírodní kosmetika s biosurovinami. | ||
| Zdroj: KEZ, o.p.s |
V přírodní kosmetice se například nesmí používat suroviny živočišného původu. Výjimkou je včelí vosk a deriváty lanolinu, který se získává z ovčí vlny. Výrobky dále nesmí obsahovat ropné produkty (vazelínu, parafín a další) nebo látky na bázi silikonů. Nesmějí se používat žádné syntetické vonné, konzervační nebo barvicí látky, geneticky modifikované suroviny nebo chemické UV filtry. Certifikovaná přírodní kosmetika ani výchozí suroviny se netestují na zvířatech. Co se smí při výrobě přírodní kosmetiky použít, je uvedeno v tzv. pozitivním seznamu látek.
„Certifikát by měl zákazníkům přinést garanci, že se jedná o skutečně přírodní produkt, a ne jen marketingové označení, které slouží větší prodejnosti,“ říká Milan Berka z KEZu. Podle něj je u nás dost kvalitních českých kosmetických výrobků a není potřeba kosmetiku dovážet ze zahraničí. „Certifikát má také pomoci českým výrobcům se zviditelnit,“ říká Berka.
S novým certifikátem tak spotřebitelům přibylo další vodítko pro orientaci na trhu. Přibyla ale i další značka, která se bude na obalech výrobků objevovat vedle značek, které si vytvořil výrobce, a vedle povinně uváděných údajů jako je složení výrobků (viz tabulka) a podobně. Bude se v tom spotřebitel orientovat? Jiří Harašta, výrobce kosmetiky Salus, z toho obavy nemá. „Zákazníci, kteří upřednostňují přírodní kosmetiku, jsou poměrně dobře informovaní, zajímají se o složení výrobků a znají certifikáty,“ věří Harašta.
|
Nejpřesnějším vodítkem pro spotřebitele je INCI Nejpřesnější informaci o obsahu zakoupené kosmetiky spotřebitel získá z přehledu složení (tzv. INCI - International Nomenclature of Cosmetic Ingredients). Jeho uvádění na obalu výrobku je povinné a řídí se několika pravidly. Všechny složky s obsahem nad 1 % z celkového obsahu výrobku se vždy řadí sestupně podle obsahu jednotlivých složek v konečném výrobku. Na konci přehledu se uvádí ingredience s obsahem menším než 1 %, již v libovolném pořadí. Rostlinné komponenty jsou označovány latinským názvem. Pokud produkt obsahuje parfém s rizikovými, byť i v přírodě se vyskytujícími, alergenními složkami, je povinností uvádět jejich výpis v koncentracích nejméně nad 0,01%). Ačkoliv INCI názvosloví může nejprve působit hrozivě, spotřebiteli se základní orientace ve složení bez pochyby vyplatí. Informace o skutečném složení kosmetického prostředku, které touto cestou získá, jsou nezpochybnitelné. Na otázku, nakolik je výrobek skutečně „přírodní“, si pak mnohdy můžete odpovědět sami. Přítomnost syntetického konzervantu ve výrobku vám prozradí názvy Imidazolydinyl Urea, 2-Bromo-2-Nitropropane-1,3-Diol, 5-Bromo-5-Nitro-1,3-Dioxane, Diazolydinyl Urea, DMDM hydantoin, Chlormethylisothiazolinon, Methylisothiazolinon nebo -paraben.Silikonové deriváty poznáte podle zakončení –icone (př. Dimethicone). Označení PEG, názvy končící na -eth, polyglycol, polysorbate, či copolyol (např.. PEG-100 Stearate, Steareth-21) se užívají pro polyethylenglycolové deriváty – syntetické emulgátory způsobující zvláčnění pokožky a zvyšující její propustnost. Látky obsahující slovo chloro a bromo (př. Aluminium Chlorohydrate, Chloroacetamide, Bromochlorophene) představují syntetické konzervanty, barvy na vlasy a antiperspiranty. Paraffin, Paraffinum Liquidum, Cera Microcristallina jsou ropné deriváty hojně používané jako přitučňující a viskozitní složky kosmetiky. Carbomer a látky obsahující slovo acrylate jsou syntetická zahušťovadla, často obsažená v gelech i krémech. Mezi další syntetické látky v kosmetických prostředcích náleží náhrady přírodních olejů nebo parafínů – například Isopropyl Myristate nebo Isopropyl Palmitate. Sodium Laureth Sulfate nebo Sodium Lauryl Sulfate jsou základními mycími a pěnícími složkami řady šampónů a jiných koupelových přípravků. Propylene Glycol je často používané zvlhčovadlo a rozpouštědlo. Syntetické UV filtry Ethylhexyl Methoxycinnamate, Butyl Methoxydibenzoylmethane jsou v přírodní kosmetice nahrazované tzv. minerálními filtry (oxidy zinku a titanu - Zinc Dioxide, Titanium Dioxide). Parfum značí zpravidla syntetickou parfemaci (pokud není vysvětleno jako směs esenciálních olejů). Autor: Dr. Petr Svoboda |
reklama
Chcete kosmetiku netestovanou na zvířatech? Hledejte králíka skákajícího mezi hvězdami
