Staré věci nevyhazujte – vyměňte je s jinými nebo je darujte. A dobře se bavte

Někteří lidé organizují party, kde si účastníci stylem "hrabárny" mění obnošené oblečení. Začaly nejprve formou dívčích dýchánků, kdy si s sebou slečny přinesly své oblečení, ze kterého buď vyrostly nebo ho již nechtěly nosit, a vyměňovaly si jej s kamarádkami. Když přehlédneme fakt, že je to jistý druh zábavy, mají tyto sešlosti i ekologický dopad. Akce snižují zátěž životního prostředí tím, že použité věci se nevyhodí, ale využívají se dál.

Nechtěné oblečení není třebas vyhazovat. Pošlete jej dál. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Rico Shen/Wikimedia Commons

Institucí, které mají v náplni znovu upotřebení již použitého zboží, je mnoho druhů. Jde o nejrůznější bazary, autobazary, vetešnictví, bleší trhy, secondhandy, antikvariáty. Spojuje je to, že nabízejí použité, ale stále funkční věci, namísto zakoupení zcela nových. O těchto organizacích ale teď řeč nebude. Zaměříme se pouze na výměnu věcí, kde zisk není to hlavní.

Podle internetových stránek www.swishing.org, které dělají reklamu podobným akcím s výměnou oblečení, musejí návštěvníci večírku přinést minimálně jeden kousek oděvu a nikdo se nesmí vrhnout na shromážděné oblečení, dokud nebude přehrabování oficiálně zahájeno.

"Lidé stále rádi nakupují, rádi vypadají atraktivně," říká Ashley Doweová z londýnské firmy Futerra, provozující webovou stránku. Doweová říká, že před zhruba dvěma lety anglický termín "swishing" pro tuto formu zábavy vynalezla. "Hodně lidí zjistilo, že jde o příjemnou formu výprodeje, při němž se dají ušetřit peníze a přitom získat báječné věci," dodává.

Svou vlastní "Baladu z hadrů" uspořádala v Čechách i Veronika Endrštová s kolegy z neziskové organizace INEX-SDA, která organizuje nejrůznější dobrovolnické aktivity. Jejich první akce prý proběhla loni v listopadu, druhá letos na jaře, a obě měly úspěch. "Hlavní myšlenka je dát nový život věcem, které u jiných už dožívají, vyhnout se zbytečnému vyhazování a nakupování," říká Veronika Endršová. "Výměna oblečení ale není mezi našimi hlavními činnostmi. Sice jsme akci pořádaly pod hlavičkou INEX-SDA, ale nakonec se sešli jen naši zaměstnanci a dobrovolníci," vypráví Endrštová. Podmínkou účasti bylo nabízet čisté a nositelné oblečení.

Znovupoužitím již užitého oblečení, sportovního náčiní, nábytku a předmětů z domácnosti, se zabývá na svých webových stránkách i nezisková organizace The Freecycle Network se sídlem v americké Arizoně. Základní myšlenka je jednoduchá: věc, kterou vy už nechcete a je pro vás bezcenná, se může někomu ještě hodit. Pokud se prostřednictvím sítě někdo takový najde, tak mu ji prostě dáte.

Na serveru www.freecycle.org, který má nyní přes 7 milionů registrovaných členů, se předávají věci v rámci lokálních skupin. Podle údajů organizace se za jediný den dostane k novým majitelům kolem 500 tun zboží. Stránky slouží výhradně k darování neživých předmětů. Napůl žertem je zmíněn i zákaz nabízení sebe sama nebo svých dětí. Koncept Freecycle se rozšířil od založení v roce 2003 do 85 zemí světa. Jedna skupina je i v Praze, přidat se k ní lze na adrese http://groups.yahoo.com/group/prague_freecycle/.

Londýnská společnost Futerra, o které byla již zmínka výše, na svých stránkách upozorňuje, že takovéto party může organizovat kdokoli. Mezi nejčerstvějšími nápady na stránkách jsou party zaměřující se na vyměňování módních doplňků či "svatební hrabárna". Podle některých lidí svérázným secondhandům nahrává i to, že Irsko v poslední době zažilo nevídaný ekonomický boom. Na některých kouscích bývají podle účastníků ještě cenovky. Stává se, že si lidé ve výprodeji v obchodě nalákáni nízkou cenou nakoupí hromady oblečení, které si nakonec na sebe nikdy nevezmou.

Restaurace Sheeben Chic v irské metropoli Dublinu prý pořádá každé sobotní odpoledne ve svých suterénních prostorách na základě zmíněné myšlenky akci Swap Idol. Za každý kousek přineseného oblečení dostane příchozí repliku staré irské dvacetilibrovky a za tyto kupony si pak může „koupit“ šaty přinesené jinými lidmi.

Ženské party tohoto druhu podporují boj proti konzumu. Stejný cíl má i nezisková organizace Adbusters Media Foundation v Kanadě. V roce 1992 poprvé vyhlásila tzv. "Buy Nothing Day"; tedy den, kdy si účastník dobrovolně v žádném obchodě nic nenakoupí. Buy Nothing Day připadá příznačně vždy na pátek po americkém dni díkůvzdání. Tento den, kdy lidé slaví vděčnost za věci, které mají, probíhá v USA vždy čtvrtý čtvrtek v listopadu.

Obdobou je Buy Nothing Christmas, reakce na komercializaci severoamerického vánočního nákupního běsnění. Protest probíhá tak, že si jednoduše v celé vánoční nákupní sezóně nic nového nepořídíte. Ukazujena to, že je možné najít takové způsoby dávání, které vyjádří smysl Vánoc mnohem lépe a silněji. Darovat například poukaz na hlídání dětí přátelům, sepsat rodinnou kuchařku svým vnoučatům, natočit video se vzpomínkami dědečka a babičky na jejich dětství, nabídnout někomu, že jej naučíte něčemu, co sami dobře ovládáte, napsat někomu báseň nebo příběh, namalovat obraz či udělat zajímavou fotografii.

Existuje i možnost Buy Nothing New, tedy nekupovat si nic nového po celý rok a nepodílet se tím na konzumní společnosti. Lidé, kteří se do akce zapojí, si nekupují nic nového, co není opravdu nezbytné k životu. Nové kupují pouze vybrané věci - například jídlo, hygienické potřeby, léky, pomůcky k opravě domu či auta. Věci odlišného charakteru pak seženou třeba právě na serveru typu Freecycle.

---

reklama

---