Táhne na vás oknem? Pár praktických rad, jak se vypořádat s utěsněním oken
Zatěsněte těsně
Pokud vašimi okny táhne, můžete je zkusit zatěsnit. U starších oken je možné těsnost výrazně zvýšit pomocí vhodných, dodatečně instalovaných těsnění. Dobře se uplatňují například silikonová těsnění do frézované drážky, mají totiž dlouhou životnost. Já je mám doma už skoro 25 let, za tu dobu se zdeformovala a přizpůsobila velikosti mezery, jsou zašpiněná, ale nejeví známky degradace a stále jsou funkční.
Velmi důležitá je správná volba průměru těsnění. Okna opatřená těsněním musí jít bez problémů zavírat. V jedné škole jsem se setkal s tím, že po instalaci těsnění nešla skoro polovina oken dovřít. Takové zatěsňování je zcela kontraproduktivní a vede ke zvýšení tepelných ztrát.
Velkou výhodou těsnění do drážky je to, že se při natírání oken dají těsnicí profily bez problémů vyndat a pak znovu osadit (pokud se drážka zanese barvou, je třeba ji vhodným nástrojem protáhnout). Těsnění dáváme pokud možno do vnitřní drážky okenních křídel (vnitřní křídlo špaletového okna), abychom zabránili průniku vlhkého vzduchu z místnosti do chladnějších částí okna, kde by mohla vlhkost kondenzovat. Zatěsnění není příliš drahé a má tudíž celkem dobrou dobu návratnosti.
Tam, kde z nějakého důvodu nelze frézovat drážku, je možné použít těsnění samolepicí. Jejich nevýhodou je ale to, že se jejich lepicí vrstva před natíráním okna jen těžko z rámu odstraňuje a použité lepidlo má i kratší dobu životnosti.
V poslední době se mi osvědčilo použití jednoduchých silikonových těsnicích profilů ve formě hadičky lepených pomocí silikonového tmelu. Tmel drží dostatečně a přitom se v případě potřeby dá těsnění odtrhnout i s vrstvou tmelu (silikonový tmel drží výrazně lépe na silikonovém profilu než na nátěru oken).
U hodně netěsných špaletových oken bývá obvykle účelné zatěsnit i vnější křídlo. Trochu paradoxně by zatěsnění vnějšího křídla mělo být „méně těsné“ než u křídla vnitřního. Je totiž dobré, aby vlhkost, která do prostoru mezi křídla pronikne, měla nějakou možnost se dostat ven. Platí zde obecná zásada stavební fyziky, a sice že na vnitřní straně vícevrstvé konstrukce se snažíme zabránit průniku teplého a vlhkého vnitřního vzduchu do konstrukce a naopak na vnější straně se odchod vlhkosti snažíme usnadnit.
Pro účely těsnění vnějších křídel jsou proto vhodná těsnění s pórovitou strukturou (s otevřenými póry). Na trhu existují těsnění z pěnového polyetylénu, která mají otevřenou strukturu pórů (to se dá ověřit ponořením do vody). Nevýhodou těchto materiálů je ale zpravidla jejich kratší životnost. Já jsem před časem použil mírně pórovité těsnění z nějakého typu kaučuku, který je odolnější. Při použití neprodyšných těsnění je možné odvětrání vyřešit tak, že těsnění v jednom místě nahoře a dole prostě vynecháme. Centimetrová mezera zpravidla zcela stačí, aby se při změnách teploty (a tím i tlaku) prostor mezi křídly pomalu odvětrával. Další výhodou zatěsnění vnějších křídel je to, že se nám do prostoru mezi okny mnohem méně práší. Pokud jsou netěsnosti mezi zdivem a ostěním (futro), pak je také třeba je zatěsnit. Na to se nejlépe hodí akrylátový tmel, který má dobrou přilnavost na dřevo i omítku a zůstává po zaschnutí mírně pružný.
Kromě oken je také třeba zatěsnit dveře. U vícepodlažního domu se vyplatí těsnit nejen dveře vchodové, ale i dveře mezi chodbou a jednotlivými byty (místnostmi).
Je dobré si uvědomit, že žádné zatěsnění starších oken zpravidla není tak dokonale těsné jako trojité těsnění nových moderních oken. Teplý vzduch v domě je lehčí než studený vnější a čím více překážek (těsnění) mu postavíme do cesty, tím nižší bude jeho únik.
Po zatěsnění musíme ale pamatovat na to, že při pobytu osob v místnosti je třeba zajistit přiměřené větrání, jinak můžeme značně překračovat doporučenou koncentraci oxidu uhličitého. Ve starých domech se špatně tepelně izolujícími stěnami může při větší produkci vlhkosti v místnostech a ve spojení s nedostatečným větráním dokonalé zatěsnění oken vést nejen k tvorbě plísní v rozích a za nábytkem, ale může dojít i ke kondenzaci vlhkosti v místech, kde jsou ve zdi zasazeny trámy stropu či podlahy. Pak hrozí i riziko napadení dřeva nějakou dřevokaznou houbou, což může vést časem až k destrukci trámů a zřícení stropu.
Rozhodně proto doporučuji, pokud je to možné, spojit zatěsnění nebo výměnu oken i se zateplením fasády, které problémům s kondenzací vlhkosti zamezí. Pokud to není možné, pak je vhodné zakoupit vlhkoměr a větráním zajistit, aby vnitřní relativní vlhkost v zimním období (při venkovních teplotách pod nulou) nepřekračovala zhruba 40 až 50 %.
Problémy s větráním (vlhkost a zvýšená koncentrace oxidu uhličitého) může zcela odstranit instalace rekuperačního větrání. Zde ale platí, že zpravidla nejde o finančně návratnou investici.
Venkovní rolety
Často se instalují spíše pro zvýšení ochrany domu před nežádoucím vniknutím, než jak prostředek snižování tepelných ztrát. Některé typy však používají hliníkové lamety s výplní polyuretanové pěny a jsou po stažení docela těsné a pokud mají lamely s výplní polyuretanové pěny, pak mohou znatelně omezit tepelnou ztrátu okna. Je to ale poměrně drahé řešení a z hlediska snížení nákladů na vytápění nebude patrně finančně návratné.
Výměna celých oken
Toto řešení přichází v úvahu, pokud jsou původní okna v příliš špatném stavu (zborcená, poškozená hnilobou apod.). Z hlediska komfortu a kvůli nákladům na výměnu oken je lepší ji spojit s celkovým zateplením budovy a případně i s instalací rekuperačního větrání. Při dnes obvykle užívaných tloušťkách tepelné izolace je obvykle vhodné vsadit nová okna na vnější stranu zdi, případně do vrstvy izolace. Na celkové zateplení dostaneme také snáze dotaci z programu Nová zelená úsporám. Samotná výměna oken se obvykle finančně nevyplácí a vede navíc k výše zmíněným problémům s vlhkostí.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama
