V bytě s kvalitními okny se musí větrat

Pan – říkejme mu třeba Novák – bydlí ve starém panelovém domě. Starými okny trochu profukuje, takže účet za teplo začíná být nepříjemně vysoký. Pan Novák se zaraduje, když se v domě začnou měnit stará okna za nová a dům je opatřen silnou vrstvou izolace. Už není potřeba tolik topit a okna těsní dokonale. Pan Novák ale časem zjistí, že se mu v bytě nějak špatně žije. Na oknech se sráží voda, a když se probudí, je unavený a bolí ho hlava. Co teď?

Pana Nováka jsme si vymysleli, ale to, že se byt s kvalitními okny v dobře zatepleném panelovém domě může stát místem, kde se špatně žije, je pravda. Způsobuje to vlhkost a vydýchaný vzduch. Vyplývá to z výzkumu, který pro ministerstvo životního prostředí provádí společnost EkoWATT.

„Zatímco netěsnostmi ve starých oknech se mohlo vyměnit až 18 m3 vzduchu za hodinu, nová okna jsou zpravidla naprosto těsná a nepropustí nic,“ říká Jiří Beranovský z EkoWATTu. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Foto: Martin Mach Ondřej/Ekolist.cz

V čem je háček? „Zatímco netěsnostmi ve starých oknech se mohlo vyměnit až 18 m3 vzduchu za hodinu, nová okna jsou zpravidla naprosto těsná a nepropustí nic,“ říká Jiří Beranovský z EkoWATTu. Do místnosti tak neproudí čerstvý vzduch a neodvádí se vydýchaný a vlhkost ven. Vysoká vlhkost se přitom může projevit nejen na ztrátě domácí pohody, ale i na kvalitě a životnosti bytového zařízení a stavebních konstrukcí. Na oknech a na chladných místech na stěnách se sráží vlhkost. Tady se pak daří plísním. Usušit vyprané prádlo je skoro nemožné. Odkud se vlhkost bere? Z vaření, sušení prádla, ze zalitých květin a z lidí. „Čtyřčlenná rodina zvládne vydýchat do vzduchu asi 12 litrů vody za den,“ vysvětluje Jiří Beranovský. Podle něho je optimální udržovat vlhkost vzduchu mezi 40 a 60 %, což se dá kontrolovat pomocí vlhkoměru.

Méně známý je vliv oxidu uhličitého (CO2), který se v místnostech hromadí v důsledku dýchání. Čím vyšší koncentrace CO2, tím hůř se nám v místnosti pobývá. Běžná venkovní koncentrace se pohybuje kolem 330–370 ppm (částic na milion). „Pokud se v místnosti koncentrace CO2 dostane nad 1000–1200 ppm, můžeme pociťovat únavu, ztrátu koncentrace a bolesti hlavy. Koncentrace kolem 5000 ppm jsou už zdravotně nebezpečné,“ říká Jiří Beranovský. Podle zjištění EkoWATTu je takto vydýchaný vzduch například ráno v malé ložnici, kde byla přes noc zavřená okna i dveře.

Řešení je jednoduché: je potřeba větrat. V zimě tak, aby se vyměnil vzduch, ale nedošlo k zbytečnému vychlazení bytu. Tedy větrat krátce a intenzivně, ideálně krátkým průvanem. Řeklo by se, že větrat přece umí každý. Jenže podle EkoWATTu se ukazuje, že lidé na pravidelné větrání zapomínají. Jak přidává Jiří Beranovský, „narůstající koncentraci CO2 člověk sám od sebe nerozezná a málokdo si na větrání vzpomene – nehledě na to, že v noci se asi málokomu bude chtít vstávat a větrat“.

Co s tím? Podle EkoWATTu je při rekonstrukci panelových domů dobré myslet i na kvalitu vnitřního prostředí a větrání bytů vyřešit zároveň se zaizolováním a výměnou oken. Nabízí se několik možností. Od instalace nezávislých větracích jednotek pro jednotlivé byty po instalaci centrálního větracího systému. Tyto systémy jsou však často drahé nebo je obtížné je do panelového domu umístit. Jednou z dalších možností je tzv. hybridní větrání: vzduch je přiváděn do místností pomocí regulovatelné štěrbiny v oknech, která je řízená čidlem CO2 či vlhkosti, odpadní vzduch je pak odváděn centrální vzduchotechnikou. Tento způsob spojuje výhody obou předešlých systémů: větrá se pouze tehdy a pouze tam, kde je potřeba, a centrální jednotka může být umístěna třeba na střeše objektu, aby nerušila hlukem.

Úspory i jinde Podle EkoWATTu je největší položka z energií, které spotřebovává domácnost, ve vytápění (57 %). Snížit spotřebu je ale možné i jinde. Významná položka je ohřev teplé užitkové vody (24 %) a ostatní spotřeba elektřiny (17 %), zatímco na samotné svícení připadají jen 2 % energie. Teplou vodu lze šetřit například úspornými bateriemi a úspornou sprchou, je možné taky zpětně získávat teplo z odpadní vody po sprchování. Tepelné ztráty lze snížit řádným zaizolováním rozvodů teplé užitkové vody. U centrálního cirkulačního rozvodu teplé vody je vhodné instalovat časový spínač, který nechá vodu obíhat jen v době, kdy je to potřeba.

Nucené větrání, stejně jako klasické větrání, odvádí z bytu teplo. U nuceného větrání se nabízí instalace zařízení na rekuperaci tepla. Jak ale zjistil EkoWATT, rekuperace se u panelového domu ekonomicky nevyplatí – cena energie na pohon zařízení je vyšší než cena zpětně získaného tepla. Rekuperace je naopak velmi příznivá z environmentálního hlediska, protože dochází k úspoře emisí CO2. Zajímavým zjištěním EkoWATTu je, že zaizolovaný panelový dům vybavený centrálním nuceným větráním bez rekuperace tepla nedosáhne na nízkoenergetický standard (tedy spotřebu energie pod 50 kWh/m2). Zajištění dostatečného větrání totiž zvyšuje potřebu tepla. Podle EkoWATTu je ovšem nezbytné upřednostnit zdraví obyvatel domu před úsporou peněz.

Otázkou tedy je, jak zaizolovat panelový dům a zároveň zajistit kvalitní vnitřní prostředí tak, aby to nebylo moc drahé a energeticky náročné. V současnosti je buď potřeba naučit se větrat, nebo pořídit okna, která budou větrat za nás, nebo pořídit nucené větrání. Na to všechno by se mělo myslet už při rekonstrukci panelového domu – způsob dnešní rekonstrukce totiž ovlivní kvalitu domu a tím i cenu bytů během příštích dvaceti či třiceti let.

Článek je převzat z tištěného Ekolistu 1/2009.

---

reklama

---