Debata: Ekologické zemědělství není návrat k motyčkám
 |
|
|
Podle Jana Zemana si žádný biopekař nedovolí použít na biovýrobky konvenční mouku, ač je třikrát levnější. Na fotografii Jan Zeman (vlevo) a Martin Leibl (vpravo).
|
|
| Foto: Martin Singr/Ekolist.cz |
„Rozdíl mezi biopotravinami a konvenčními potravinami je v zásadě dán dusíkem z hnojiv,“ řekl Josef Škeřík ze Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin. A dále vysvětloval: „Když se hnojí dusíkem, vyroste toho víc. Plodiny pak ale obsahují hodně vody, naopak mají menší obsah sušiny, což znamená i menší množství vitamínů.“ Podle Škeříka na sušině také závisí chuť a vůně, protože se na ni váží i minerální a aromatické látky.
Podle jeho slov dostává konvenční jablko do roka 14 – 19 postřiků proti chorobám a jako listovou výživu. „Biojablka jsou bez postřiků a jsou proto menší. A někomu se nelíbí,“ říká Škeřík. Podle něho záleží na spotřebitelích – zda chtějí raději jablko, v kterém sem tam může být červ, ale vyrostlo bez postřiků, nebo jestli raději jablka velká a červená, zato bez chuti a vůně.
„Dělal jsem skladovací pokusy s bramborami. Když dám v září do sklepa biobrambory sklizené ručně, vydrží skoro rok. Když jsem kupoval konvenční brambory, tak na jaře už nestály za nic a ve sklepě se kazily,“ přidává Škeřík, který se v zemědělství pohybuje od roku 1990, svou praktickou zkušenost.
Dnes již obchody nabízí přímé srovnání bioproduktů a konvenčních výrobků, což donedávna bylo nemyslitelné. Podle Škeříka jde o fantastický posun od roku 1990, přestože již před listopadem 1989 hospodařily na území dnešní ČR tři zemědělské podniky podle zásad ekologického zemědělství. „Pro mě je biopotravina to, co si koupím u farmáře. Co si koupím v supermarketu, i když to je certifikované bio, pro mě bioprodukt není,“ tvrdí Škeřík a dodává: „Ale chápu, že si každý nemůže dovolit dojít nakoupit přímo k farmáři.“
Josef Sklenář, který vlastní biofarmu Sasov, je zemědělcem již 20 let a s ekologickým zemědělstvím začal před 10 lety. Podle něho je biozemědělství do budoucna dobrou cestou. „Je to řešení mnoha problémů a odpovědí na problémy jako jsou například povodně,“ říká Josef Sklenář. Ekologičtí zemědělci se podle něho svou práci teprve učí. „Stejně tak se musí učit i ekofarmáři v zahraničí, ale my jsme stále pozadu s know-how,“ říká Sklenář. „Tady se nikdo jako ekologický zemědělec nenarodil. Všichni byli 40 let vychováváni v duchu průmyslového zemědělství," říká.
"Na metru čtverečním pole jsou biliony malých drobných pomocníků, kteří hynou kvůli chemii, kterou aplikuje konvenční zemědělec,“ popisuje průvodní jevy běžné praxe. „Jedno z velkých zvěrstev je kupování geneticky modifikované soji z druhého konce planety, kde padají miliony hektarů deštných pralesů jen proto, aby se tam mohla pěstovat sója, která se pak přes celou planetu vozí sem, abychom ji mohli nasypat čuníkům nebo kuřatům a kravám do koryt a oni víc dojili a rostli,“ říká ekozemědělec Sklenář a dodává: „V důsledku toho zemědělci u nás přestali pěstovat obdoby sóji. A když sem dovezete něco z druhého konce planety, pak zákonitě něco přebývá. Konvenční zemědělci pak vylévají mléko na pole a nemohou prodat svá zvířata.“
Konvenčních zemědělců je Sklenáři líto. Mají prý zažité, že zemědělec je hoden pochvaly, když má velkou úrodu a odchová hodně mláďat. „Dneska ho ale společnost za produkci trestá. V okamžiku, kdy vyrobí hodně, místo aby byl oslavován, je mu řečeno, že vyrábí moc a proto dostane nižší cenu,“ říká Josef Sklenář. Ekologických zemědělců se to podle Sklenáře netýká: „Je nás tu tak málo, že nestíháme vyrábět. Snažíme se a docilujeme toho, že za naší produkci dostáváme férovou cenu a proto je pro mě ekologické zemědělství světýlkem na konci tunelu.“
„Většina společností si myslí, že ekologické zemědělství je ústup z pokroku a návrat k motyčkám. Naopak, my můžeme experimentovat s novými postupy, protože nás nesvazují termíny, kdy musíme plodiny postříkat chemikálií a podobně. A výsledky z biozemědělství se mohou převést do konvenčního zemědělství,“ říká Sklenář.
„Když se mě někdo zeptá, proč jsou biopotraviny tak drahé, tak odpovídám otázkou, proč jsou konvenční potraviny tak levné?,“ říká Josef Sklenář. Podle něho platí, že co je ekologické, je také z dlouhodobého hlediska ekonomické. A prý přijde doba, kdy budou všichni pracovat v režimu bio a pak budou mít současní ekozemědělci náskok. „Všechno, o čem se teď bavíme, pochází z ropy. Ta ropa jednou dojde a my nebudeme mít z čeho vyrábět postřiky a dusíkatá hnojiva. Jednou nás to stejně čeká a nakonec zezelenáme všichni,“ řekl Sklenář.
 |
||
|
Finanční krize na segment biopotravin dopadla s určitým zpožděním. Ale druhý půlrok by měl být lepší.
|
||
| Ilustrační foto: Dominika Patrovská/Ekolist.cz |
O svých zkušenostech hovořil i Jan Zeman, který vlastní biopekárnu Zemanka. „Musíme doložit, že za určité období jsme na 100 kg sušenek použili podle receptur konkrétní množství surovin. Musíme přesně deklarovat, že jsme je koupili, kde jsme je nakoupili, jak jsme je zpracovali. A kdyby se to nějak zásadně, více než v gramech, rozcházelo, tak by to byl velký problém,“ říká Jan Zeman. „Zdálo by se, že ekozemědělství je jen o papírování a že se to dá nějak udělat. Ale je to nejprůkaznější možnost, jak doložit, že je u nás vše v pořádku.“ Podle něho si žádný biopekař nedovolí použít na biovýrobky konvenční mouku, ač je třikrát levnější. „A pocitově je u mě ještě jedna garance. Pokud se někdo věnuje biovýrobkům, pak do toho jde srdcem. A pro velké řetězce je zase důvod podvádět pod prahem jejich rozlišovacích schopností,“ ujišťuje Zeman spotřebitele.
Zeman dále uvedl, že pro obaly biopotravin nejsou ekologická pravidla, kontroly se týkají bezpečnosti potravin a ne dopadu použitých obalů na životní prostředí, podobně jako používání čisticích prostředků ve výrobě. Jak doplnil Josef Sklenář, bioobaly k dostaní jsou, vyrábějí se z bramborového a kukuřičného škrobu a lze je kompostovat. Obal je ale čtyřikrát dražší a je dovážen z Francie.
Jak se z obyčejné pekárny stane biopekárna? „Výrobce se musí nejprve sám přihlásit u certifikační organizace. Jako každý jiný výrobce biovýrobků je pak zaregistrovaný na ministerstvu zemědělství. A minimálně jednou ročně má kontrolu na provozovně,“ říká Zeman. Kontroly jsou i neohlášené. „Kontrolor prochází provoz, značení na surovinách ve skladu a ve výrobě, kontroluje, jestli jsou suroviny certifikované z ekologického zemědělství,“ říká Zeman. Ročně je zkontrolováno přes 3000 podniků a ze 70 % se jedná o zemědělské podniky. Zhruba u každého dvacátého se provádí odběr vzorků. Kontrola podniku prý zabere přibližně 3 hodiny a rozlišují se podniky produkující pouze biovýrobky a podniky se smíšenou produkcí. Získaný certifikát pak platí po dobu 15 měsíců.
Podle panelistů letos trh s bioprodukty oproti loňsku stagnoval. „Jsem optimista a očekávám, že v letošním roce trh trochu poroste. Je tu pozitivní trend nárůstu českých producentů. Řetězce rozšiřují svou nabídku o privátní značky, přibývá domácích producentů,“ říká Zeman a dodává: „Finanční krize na segment biopotravin dopadla s určitým zpožděním. Ale druhý půlrok by měl být lepší.“
„Biopotraviny jsou zdravější a chutnější. Farmáři chrání životní prostředí, dbají na pohodu zvířat a podporují biodiverzitu,“ tvrdí Martin Leibl z oddělení ekologického zemědělství ministerstva zemědělství. „K ekologickému zemědělství byla publikována řada studií. V naprosté většině se ukazují přednosti pro spotřebitele. Čas od času se objeví studie, které tyto výsledky zpochybňují. Jasné ale je, že v konečném produktu je méně chemických látek.“
Martin Leibl uvedl, že v mléku z ekologického zemědělství je oproti konvenčním potravinám více nenasycených mastných kyselin, v bramborách s přívlastkem bio je více vitamínu C. Bio ovoce a bio zelenina mají v průměru o 17 % nižší výnosy a zároveň o 30 % vyšší náklady. Na druhou stranu obsahují méně dusičnanů a vyšší obsah vitamínu C a vyšší podíl sušiny. Největší jejich předností je ale chuť.
Další předností ekologického zemědělství je podle něho fakt, že snižuje zátěž půdy. „Je dokázáno, že na ekofarmách je větší zastoupení rostlinných a živočišných druhů, což je dáno absencí chemikálií a šetrnějším přístupem ke krajině. Ekofarmáři oproti běžným zemědělcům také pěstují větší spektrum plodin,“ uvedl Leibl. Zatímco u konvenčního zemědělství převažuje kvantita, u ekozemědělství jde především o kvalitu.
Panelovou diskuzi uspořádalo Ministerstvo zemědělství ČR 1. září 2010 u příležitosti Měsíce biopotravin a ekologického zemědělství.
reklama
Biopotravina roku? Biolovečák z nekastrovaných prasat
Martin Pýcha: Evropská zemědělská politika je zelená už dost 
Klimatická změna stírá rozdíly mezi výnosy v ekologickém a konvenčním zemědělství
Soutěž o biopotravinu roku vyhrála Biofarma Sasov s vepřovým masem Bio Přeštík
Průzkum AV: Zájem o lokální potraviny roste. 65 procent lidí by za ně připlatilo