Geneticky čistého vlka v Evropě aby pohledal. Většina jich má i geny psí, zjistili vědci

Přibližně 60 % populací vlků v Evropě se z genetického hlediska nedá považovat za absolutně čisté. Jejich genofond totiž nese stopy dávného křížení s domestikovanými psy. O tom, jaké dopady by mohlo toto zjištění mít na ochranu vlků, píše EurekAlert.

Aktuální studie genetiků z britské University of Lincoln navazuje na čtyři léta starou práci italských zoologů. Už tehdy totiž otázka „původnosti“ vlčích populací v evropské ochraně přírody silně rezonovala. Zjednodušeně lze celý problém nastínit jako obavu o další osud vlků. Vyplatí se zachraňovat jejich hybridní a se psy prokřížené populace? Neohrozí se tím genetická stabilita „čistých“ vlčích populací? Pokud budeme chtít navracet vlky zpět do krajiny, sáhneme přednostně po šelmách s jasným vlčím rodokmenem? Které to vlastně jsou? A neměli bychom upustit od ochrany hybridních vlko-psů a věnovat energii raději geneticky čistým populacím?

Výsledky týmu genetičky Malgorzaty Pilotové nejsou úplně potěšující. Ukazuje se, že nadpoloviční většina vlčích populací (60 %) v Evropě a Asii v sobě nese „malé bloky DNA domestikovaných psů“. Je to mimochodem mnohem víc, než kolik lze vysledovat u vlků v Severní Americe. Rozbor vlčího genomu prokázal, že k epizodám mezidruhového křížení docházelo v předchozích stoletích opakovaně, napříč celým sledovaným územím. Jsou tu i dobré zprávy. „Navzdory důkazům o hybridizaci mezi evropskými vlky se jejich populace stále jeví jako geneticky odlišné od psů.“ Vlčí genom tedy nebyl ve své podstatě narušen a páření se psy bylo vždy spíše „okrajovou“ záležitostí.

Vybíjet nečisté není šťastný nápad. Nepoznáme je

Bude ale takové ujištění stačit? Těžko říct. Legální status „ochrany hybridů“ je totiž velmi kontroverzní téma a argument genetické nepůvodnosti vlků se může snadno transformovat na pobídku k jejich odstřelu. „Z technického hlediska jsme narazili na problém, jak teď definovat geneticky čisté vlky, protože řada evropských vlků nese ve svém genetickém materiálu malou proporci psí DNA,“ říká Pilotová. „Hybridizace vlčích populací není pro zoology novinkou, jen se dosud netušilo, jak rozšířený fenomén to vlastně je. Jsou tu vlci čistí a ti, kteří mají smíšené předky. A také vlci, kteří svým vybarvením nebo stavbou těla připomínají křížence, ale z genetického hlediska nenesou stopy hybridizace.“

Což je dost podstatná informace: i vlci, kteří vypadají na první pohled trochu podezřele, totiž mohou být naprosto v pořádku. „I proto si myslíme, že nějaká strategie, která by byla založená na odstřelu podezřele vypadajících, geneticky nečistých vlků, by byla neefektivní,“ dodává Pilotová. Studie britských genetiků klade ve svých závěrech důraz na prevenci spouštěcích jevů celé hybridizace. „Je zapotřebí minimalizovat faktory, které za ní stojí. Tedy omezit výskyt v přírodě volně se pohybujících psů, zamezit neregulovanému lovu vlků a snažit se zvyšovat velikost vlčích populací.“

---

reklama

---