Na jižní Moravě vznikly stovky tůní. Příklady dobré praxe prý ale stále chybí

Na jižní Moravě vzniklo v krajině mezi lety 2009 až 2023 zhruba 450 tůní, přesto stále chybí příklady dobré praxe. Tedy takové tůně, které splňují požadavky na zvýšení biodiverzity a zadržení vody v krajině. O ně je potřeba dlouhodobě pečovat. Na konferenci Nadace Partnerství s názvem Jak zadržet vodu v krajině to řekl Jan Sychra z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, který s kolegy zkoumal tůně na jižní Moravě. Valná část tůní vznikla na jih od Brna a podle Sychry nikdo po jejich vytvoření obvykle neřešil, jak fungují a jak jsou užitečné. Podle něj jsou přitom technickým zásahem do krajiny, v jehož případě neplatí, že samovolný vývoj udělá většinu práce za člověka a bude fungovat bez jeho zásahů. "Je to přesně naopak. Je potřeba mít od začátku jasně nastavený management zásahů, aby tůně plnily svůj účel," řekl Sychra.

Tůně se staly oblíbenými zásahy do krajiny. Sychra s kolegy ale při jejich výzkumu narazil na to, že voda v nich je často zelená od sinic nebo nahnědlá až červená. "Je to tím, že obce si tůně staví často jako jímací nádrže, protože nemají čistírnu. Což je dobrý způsob, jak naložit s tím, co teče obcí, ale nelze to skrývat za to, že tůň zlepšuje biodiverzitu. Často do tůní ústí meliorační vody, které jsou nekvalitní, rostou v nich řasy a sinice. Často se také jedná o odlehčení okolních potoků a tečou do nich odpadní vody. Když tůň nemá odtok, je to problém," popsal Sychra. Ve většině tůní tak bylo vysoké až velmi vysoké množství živin.

Mnohé tůně jsou podle odborníků také špatně udělané. Neměly by mít moc vysoké břehy a neměly by být moc hluboké. "Když taková tůň začne vysychat, stahuje k sobě i vodu z okolí, které vysychá. Dalším problémem jsou tůně, kdy se udělá díra do země a vedle vznikne kopec z navršené zeminy, který poroste kopřivami," zmínil časté potíže Sychra. Mnohé tůně jsou udělané také na nevhodném místě, jako jsou nivy potoků. "Tam vůbec nepatří a ničemu nepomohou. Naopak nám na jižní Moravě chybí kdysi běžné vlhké louky. Vodní plochy obnovu těchto luk blokují," řekl Sychra.

Dalším problémem je podle něj zarybňování takových ploch, což záměrně dělají někteří lidé z okolí. "Je potřeba osvěty, protože kvalita vody jde s rybami dolů a často se do vod dostávají invazní druhy," řekl Sychra.

Když se tůň nechá napospas přírodě, zarůstá rákosím a prostředí homogenizuje. "Je vhodné je kosit až do vody alespoň dvakrát ročně. Pokud je to možné, je dobré nechat v okolí tůně pást zvířata, jejichž činnost podporuje biodiverzitu. A když zvířata šlapou i do vody, daří se méně i rybám. Navíc se přirozeně udržují otevřené břehy," řekl Sychra.

Odborníci se nyní zkouší dostat k příkladu dobré v praxe v Nikolčicích na Břeclavsku, kde má být místo i na luční rozlivy.

---

reklama

---