Otevření průmyslové stavby předcházely největší zoologické manévry v australské historii

Australský průmyslový areál Wheatstone LNG u Ashburtonu je zařízením na těžbu, zpracování a ukládání zkapalnělého zemního plynu (LNG). S investicí do zřízení ve výši 29 miliard australských dolarů je jednou z největších investic nadnárodní společnosti Chevron. Cílem celého zařízení je produkovat ročně kolem 4,3 milionů tun LNG a v cisternách jej vlakem rozvážet do zbytku země. Že se tady nachází obří podzemní zásoby zemního plynu, zjistili v roce 2004 a od roku 2011 se tu aktivně připravovala stavba. A tady to začíná být zajímavé. Lokalitu o rozloze 910 hektarů, která se měla stát stavební parcelou, totiž bylo před příjezdem těžké techniky třeba vyčistit od původních obyvatel. Zvířat. Píše o tom ABC net.

Klasickou katastrofu tentokrát nečekejte. Společnost Chevron si je dobře vědoma, že její pověst nepatří k nejlichotivějším. A proto zkusila udělat něco relativně rozumného. Najala tým australských biologů z Terrestrial Ecosystems, vedených zoologem Scottem Thompsonem, aby v místě plánované stavby odchytili všechna zvířata a zajistili jejich řádné přemístění na jiné lokality.

Nikdo by pak nemohl říct, že stavba fabriky vedla k likvidaci konkrétních zvířat. Jejich biotopu možná, ale zvířat nikoliv. A Thompson je s padesátkou kolegů hledal a sbíral dlouhých sedm let. Protože když oblast vysbíráte, na uvolněné území se s chutí vydají další. Nakonec bylo zvířat odchyceno přes 30 000.

Od ještěrek přes ježury, plazy goanna, chlupaté kunovce, quolly, mravenečníky a skákající klokany nebo pštrosy emu. Kolem 10 000 žab. Přes 5000 hlodavčích obyvatel opuštěných termitišť a také 158 kompletních termitišť, včetně jejich kousavých obyvatel. Jedovatí hadi?

„Ó ano, většina zvířat tady na západě Austrálie je nějakým způsobem smrtící,“ říká Thomson. Ve výčtu odchycených kusů tedy bylo šest desítek smrtonošů zmijích, 180 pakober východních, 220 pakober australských. „V zásadě se nejednalo o nějak exotické nebo zvláště vzácné druhy, ale spíše o směs běžných zástupců australské fauny,“ dodává Thompson. Pro každého živočicha bylo zapotřebí nalézt novou vhodnou lokalitu, ve vzdálenosti minimálně 60, ale častěji 120 kilometrů.

„Relokační plány jsme museli průběžně uzpůsobovat situaci v terénu, na některá původně vytipovaná místa nebylo možné vracet všechny exempláře.“ Odhadované šance na přežití přemístěných živočichů se pohybují kolem 70 %.

Náklady celé kampaně byly prý enormní a je proto trochu škoda, že společnost Chevron si nepřála zveřejnit jejich konkrétní vyčíslení. Jisté je, že zpřístupnění rozsáhlé stavební parcely pro největší australské zařízení na zpracování zemního plynu předcházely ty největší zoologické manévry v australské historii. Chevron si tentokrát za svůj přístup zaslouží alespoň malou pochvalu. Proč? Jak dodává Thompson: „Je to vůbec poprvé, co nějaká společnost realizující stavební záměr v Austrálii učinila podobné opatření.“

Podobné manévry by se totiž měly ze zákona odehrávat pokaždé. Jenže nikdo jejich plnění dosud nevymáhal ani nekontroloval. A jak se ukazuje, na necelé tisícovce hektarů „obyčejné“ australské polopouště je skutečně co zachraňovat. Možná, až se stanou takové relokační programy fungující součástí všech velkých staveb, nebude už každý další záměr představovat tak extrémní zásah do životů živočichů.

---

reklama

---