Proč se nechováme zeleně? Protože jsme skeptičtí a chudší

Tvrdíme o sobě, že se chceme chovat šetrně k přírodě, ale ve skutečnosti toho moc neděláme. Podle řady výzkumů Češi zrovna nepropadají kouzlu zelených výrobků ani potravin a ani při svém každodenním konání na dopady na životní prostředí příliš nemyslí. Co je na vině? Podle odpovědí z průzkumů vysoká cena zeleného přístupu k životu. A nedostatek informací. Podle vědců nejsou ale tyto faktory hlavními a jedinými viníky.

Dalo by se to shrnout do hesla: Co Čech to skeptik. A volně variovat s přídavkem jaký: euroskeptik, klimaskeptik a koneckonců proč si nevypůjčit výraz enviroskeptik. Češi zkrátka po desetiletích debaty o ochraně životního prostředí nechávají ve většině případů zelená řešení za dveřmi svých příbytků.

Aktuálně se udržitelnou spotřebou zabývala studie firmy Henkel. Ta se zaměřila na oblast praní prádla, péče o domácnost, osobní péče a hygieny a také na zvyklosti při nákupu výrobků. Průzkum vychází z odpovědí 1 060 respondentů v ČR a navazuje na spotřebitelskou studii, která proběhla v osmi evropských zemích s více než 5000 respondenty.

Podle výzkumu se tuzemští nakupující rozhodují jednoznačně podle kvality a účinnosti a podle ceny. Aspekt šetrnosti k životnímu prostředí zohledňují naopak nejméně. "Přitom hodnoty u vyšší věkové skupiny, lidí starších 45 let, jsou pozitivnější, mladé lidi udržitelnost zajímá nejméně," upozorňuje Lidija Erlebachová, tisková mluvčí společnosti Henkel ČR. Podle firemního výzkumu se spotřebitelé z evropských zemí naopak cenou zaobírají v průměru jen z 19 procent a 40 procent přikládají právě dopadu na životní prostředí.

A proč Češi šetrné výrobky nekupují? Hlavně kvůli ceně. Ta je podle výzkumu hlavní bariérou pro 62 % z nich. Z odpovědí dále vyplývá, že velkým důvodem je i nízká informovanost českých spotřebitelů o šetrných produktech. "Dokonce 47 % respondentů si stěžuje na nedostatek ověřených informací ohledně udržitelných výrobků,“ vysvětluje Erlebachová.

V informacích to není

Jenže nedostatek informací o šetrnějším chování je prý mantra, která se opakuje ve většině spotřebitelských průzkumů. Podle Jana Urbana, který se vzorci spotřeby zabývá v rámci Centra pro otázky životního prostředí, nedostatek informací rozhodně není nejvýznamnější příčinou nízkého zájmu o životní prostředí. "To je častý omyl, který jednak vyplývá z toho, že lidé příliš nevědí o dopadech svého chování na životní prostředí, za druhé často zmiňují, že jim takové informace chybí a za třetí, je to jakýsi stereotyp, který je v pozadí mnoha environmentálních kampaní, které chtějí spotřebitele informovat," vysvětluje Urban.

Ve skutečnosti mají informační kampaně na změnu chování zpravidla malý vliv. Také se podle sociologů a psychologů ukazuje, že informace jsou relativně méně důležitý faktor, než jak by se mohlo na první pohled zdát.

Podle Jana Urbana jsou příčinou faktu, že jsou čeští spotřebitelé relativně málo zelení, především dvě skupiny faktorů.

Do první skupiny patří tzv. strukturní faktory, které zahrnují politický a právní systém (podpora, právní rámec a důvěryhodnost tohoto rámce) a stupeň rozvoje trhu se šetrnými výrobky (kontrola, certifikace, informace, označování).

Podle některých studií mají právě tyto faktory zásadní vliv na rozdíly mezi zeměmi, co se týče zeleného spotřebitelství. A přestože se obecné podmínky v jednotlivých státech Evropské unie do značné míry harmonizovaly, stále existují mezi zeměmi významné rozdíly. "Navíc vybudovat například důvěru spotřebitelů v systém certifikace ekologicky šetrných výrobků nebo biopotravin může trvat několik let nebo i desetiletí," dodává Urban.

Zesměšňování, ale i chudoba

V České republice je ale specifický postoj skepse vůči ochraně životního prostředí a také k tomu, jak lidé sami mohou kvalitu životního prostředí ovlivnit. Odmítaví postoj k zelenému chování navíc do značné míry zastávají i elity - především politické, ale do značné míry zaznívají i ze soukromé sféry. "Mám dojem, že zesměšňování, zpochybňování nebo přímo odsuzování všeho, co je jen trochu eko- nebo enviro- je u nás daleko častější než v zemích západní Evropy a že přinejmenším z části to odráží postoje politických elit během posledních asi tak deseti let, ale také nedůvěru v tom, že je možné kolektivně něčeho pozitivního dosáhnout," dodává Urban.

Podle něj je zřejmé, že podobné zesměšnění, zpochybnění a odsouzení je výhodné i pro spotřebitele a to proto, že jim poskytuje alibi a umožňuje jim - a to i v případě, že jsou přesvědčeni o nutnosti chránit životní prostředí - nic nedělat a přitom si zachovat osobní integritu.

Do druhé skupiny faktorů, které ovlivňují chuť kupovat si šetrné výrobky nebo se chovat ekologičtěji, patří individuální faktory, jako jsou hodnotové orientace, to do jaké míry se cítíme znepokojeni environmentálními problémy, postoje, sociální normy, ale také již zmiňované informace. A samozřejmě sem patří také výše příjmu, která může hrát významnou roli právě u environmentálně šetrných výrobků a biopotravin, které jsou obvykle dražší než ostatní produkty. "To se ukázalo například během nynější ekonomické krize, která donutila velkou část domácností začít velmi šetřit, a která vedla ke zpomalení nebo dokonce zastavení růst trhu s biopotravinami," dodává Urban.

Jeho slova potvrzuje průzkumu společnosti KPMG, podle kterého biopotraviny pravidelně kupují jen čtyři procenta Čechů. Více než tři pětiny Čechů uvádějí jako hlavní důvod odmítání biopotravin jejich vysokou cenu. Navíc téměř 47 procent lidí biopotravinám nevěří a nevidí rozdíl v kvalitě proti běžným potravinám.

Je ale potřeba nezapomínat, že šetrné chování ovlivňuje řada dalších faktorů. Navíc je samozřejmě těžké od sebe oddělit vliv strukturních a individuálních faktorů na spotřební chování. Ve výzkumu je velmi obtížné tyto faktory izolovat a pro prostředí České republiky zřejmě ani žádná taková studie neexistuje.

---

reklama

---