Srovnávací studie z Leedsu vybírá nejefektivnější přístupy, jak snížit emise jednotlivce a domácností

Lety jsou z hlediska emisí velmi podstatné, jeden let smaže pozitiva dvou celoročních vegetariánských diet. / Ilustrační foto

Licence | Volné dílo (public domain)

Zdroj | PublicDomainPictures.net

Vědecký tým Diany Ivanové a Johna Barretta začíná u čísel. Na nich potvrzují, že 65 % všech globálních emisí skleníkových plynů a 50-80 % spotřeby vody, půdy a materiálů je buď přímo či nepřímo spjato s každodenním provozem domácností. Kde by tedy logicky měla započít snaha o nápravu stavu, pokud se chceme vyvarovat katastrofických scénářů. Ale kde začít? Originalita studie z Leedsu spočívá v tom, že srovnává výstupy 6990 dalších podobných studií, které dohromady navrhovaly 771 různých možností řešení, jak snížit produkci skleníkových plynů a odvrátit rizika klimatických změn. A dává rámcový přehled o tom, jak jsou která nabízená řešení efektivní.

Úplně univerzální recepty neexistují

Nejprve ale museli vyřešit zkreslující průměry, či spíše rozvolněné rozteče dané mezních čísel. Autoři si byli vědomi, že ne každé řešení je stejně aplikovatelné a dostupné. A také, že se se zaváděním každé úsporné novinky nebo přístupu obvykle pojí další emise. Dá se říct, že z hlediska globálního průměru jsme v tom my a naše domácnosti „všichni za 6 tun CO2 na hlavu“, byť zrovna lidé na severu Ameriky spíš za 13,7 a Afričané spíš za 1,7 tun CO2. A vyhodnocují varianty, jak dosáhnout úspory kolem 9 tun CO2 na jednotlivce, s respektem k dostupným podmínkám. Což už začíná být zajímavé.

Zmiňují například, že zatím drtivá většina stávajících studií, rozdávajících doporučení, nerespektovala zpětnou vazbu jimi navrhovaných opatření. Například? Poměrně dost se hovoří o tom, že by zastavení konzumace masa mohlo vést ke snížení uhlíkové stopy. A do jisté míry je to pochopitelně pravda, protože uhlíkové bilance masité stravy jednotlivce je ekvivalentní 2,1 - 0,4 tunám emisí CO2 ročně. Jenže pro veganskou dietu platí rozptyl 1,5 – 0,01, vegetariánskou pak 2,0 - 0,6 tun CO2. Zlepšení tedy zdaleka není o tolik výrazné, je poplatné konkrétní skladbě stravy a regionu. Pozorovatelný efekt přináší jen v extrémech mezi jednoznačným masožravcem ze Států a asketickým rostlinožroutem z Afriky a pozitiva se stírají tam, kde by na komplexní změnu stravy přistoupili všichni najednou. Výsledkem by na konci nebylo méně, ale více emisí. I tak je samozřejmě určité omezení žádoucí, ale stěží může být považováno za univerzální řešení.

Podobné je to i s dalšími „úspornými řešeními“ v dopravě. Efektivní jízda klasickým autem, využívání spolujízd nebo cesty Uberem nakonec tak z hlediska celkové bilance jednotlivce/domácnosti podstatné nejsou. Kde jde rozdíl skutečně vidět a co by opravdu pomohlo?

Auto? To úplně vynechejte

Jedničkou na seznamu je nejezdit autem a nemít vůbec auto. A za druhé, pokud mít auto, tak na baterie, které si dokážete dobít z vlastního fotovoltaického systému. Elektromobilita na druhém místě v seznamu doporučení může být pro někoho překvapení, ale faktem je, že rozptyl potenciálních úspor emisí tu byl opravdu hodně široký a pohyboval se mezi 3 tunami CO2, které můžete elektromobilem ušetřit a také 3 tunami CO2, jež můžete do atmosféry vnést. Skutečně záleží případ od případu, na povaze zdroje energie, způsobu výroby a řešení baterie. Třetí krok? Snížit počet dlouhých letů. O jeden méně ročně bude fajn.

V globálním průměru totiž všichni létáme dvakrát do roka, byť Nor se do něj posadí i čtyřikrát, zatímco Afričan ani jednou. Lety jsou ale z hlediska emisí velmi podstatné: jeden let smaže pozitiva dvou celoročních vegetariánských diet. A dál? Pak už to s pozitivními změnami není tak výrazné: využívat obnovitelné zdroje energie, používat hromadnou přepravu, opravit a renovovat domy (nové ale raději nestavět, byť sebeúspornější), změnit způsob výživy (nejlépe si vede tzv. středomořská dieta), využívat tepelná čerpadla, zlepšit vybavení kuchyní, používat vytápění domácností fungující na obnovitelných principech a zdrojích.

Sama studie stojí za přečtení. Když budete například váhat, zda se jeví jako potenciálně lepší nástroj k uspoření emisí zelená střecha, úsporné spotřebiče anebo solární panely na střeše; nebo zda je lepší strava sezónní či ta doma na zahrádce vypěstovaná, najdete tu srovnání přesahující rámec běžně vnímaných souvislostí.